| Francisco J. Ayala | |
|---|---|
 Francisco J. Ayala (27. října 2011) | |
| Rodné jméno | Francisco José Ayala Pereda |
| Narození | 12. března1934 Madrid |
| Úmrtí | 5. března2023 (ve věku 88 let) Newport Beach |
| Povolání | biolog,genetik,filozof,vysokoškolský učitel a dipterolog |
| Alma mater | Kolumbijská univerzita Univerzita v Salamance Univerzita Complutense v Madridu |
| Témata | populační genetika amolekulární biologie |
| Ocenění | čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1986) AAAS Award for Scientific Freedom and Responsibility (1987) honorary doctorate of the University of Vigo (1996) čestný doktor Valencijské univerzity (2000) Cena Williama Proctera za vědecký úspěch (2000) … více naWikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Francisco José Ayala (12. března1934Madrid –5. března2023[1]) bylamerickýbiolog afilozofšpanělského původu, působící na univerzitě v kalifornském městěIrvine (University of California, Irvine). V rodném Španělsku studovalUniverzitu v Salamance a původně se chtěl věnovat drázekatolického duchovního. V roce 1960, po vysvěcení na kněze, vstoupil kdominikánům, ještě týž rok se však duchovní dráhy zřekl. V roce 1961 univerzitní studia úspěšně dokončil a vycestoval doUSA. NaColumbijské univerzitě vNew Yorku pokračoval v dalším studiu, jež završil ziskem doktorátu v roce 1964. V roce 1971 získal státní občanství USA.
Předsedal výboru Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS). Na domovské univerzitě v Irvine působil jako profesor biologie, filozofie a logiky.
Proslavil se zejména výzkumem na polievoluční biologie agenetiky, široký záběr jeho výzkumných aktivit mu přinesl přízvisko „renesanční osobnost evoluční biologie“. Jeho detailní výzkum způsobu reprodukce prvoka druhuTrypanosoma cruzi, původce tzv.Chagasovy choroby, otevřel nové obzory možnostem léčby a prevence tohotoinfekčního onemocnění, postihujícího miliony lidí zejména v regionulatinské Ameriky.
Patří k čelným kritikům snahkonzervativních amerických zákonodárců zakázat či omezit výzkumkmenových buněk. Aktivně se angažuje v tzv. Kampani na obranu Ústavy, hnutí za striktní odluku církve od státu, jehož členové zásadně odmítají plány konzervativců na seškrtání finančních prostředků věnovaných výzkumu kmenových buněk.
Je znám rovněž jako kritik teorie tzv.kreacionismu ainteligentního plánu, k níž se staví jako k pseudovědecké tezi bez reálného vědeckého základu. Zastává se naproti tomuevoluční teorie, jež se dle něj vůbec nemusí vylučovat s vírou vBoha, právě naopak, Boží existenci připouští. Východiskem k tomuto specifickému závěru je mu tzv.teodicea,teologicko-filozofická teze, objasňující otázku, proč Bůh, je-li všemohoucí a dobrý, připouští existenciZla. Právě teodicea dle něj slučuje jak závěry evoluční teorie, tak představy biblickéhoStvoření. Ayala tak, podobně jako např.de Chardin, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření s evoluční teorií.
V říjnu 2006 se zúčastnil diskusního symposia Beyond Belief, zaměřeného na otázky vztahuvědy avíry.
V červnu 2018 Univerzita v Irvine oznámila, že po interním vyšetřování potvrdila obvinění čtyř žen, které tvrdily, že je Ayala sexuálně obtěžoval. Ayala rezignoval, aniž by se stal emeritním profesorem, a univerzita odstranila jeho jméno z fakulty biologických věd, vědecké knihovny a odstranila židle, které byly po něm pojmenovány.[2][3]
Francisco J. Ayala získal za své objevy řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident USA udělil Národní medaili za přínos vědě. V roce 2007 obdržel jako jeden ze sta oceněných pamětní medaili k dvoustému výročí Mount Saint Mary's University ve státě Maryland. Ocenila jejAkademie věd České republiky, jež mu udělila pamětní Medaili Gregora Johanna Mendela, obdržel ocenění italských vědeckých institucí (Italská akademie věd v Římě, výzkumný institut Stazione Zoologica v Neapoli), Cenu předsedy Amerického institutu přírodních věd, ocenění Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) za přínos svobodnému a zodpovědnémuvědeckému bádání, Medaili francouzskéCollège de France, Medaili domovské University of California, Irvine, Čestné vědecké ocenění společnosti SACNAS, Cenu Williama Protectora společnosti Sigma Xi při Cornell University. V roce 2010 obdrželTempletonovu cenu.
Ayalovo jméno nese univerzitní knihovna jeho domovské univerzity v kalifornském Irvine.
Ayala je členemNárodní akademie věd Spojených států amerických, Americké akademie umění a věd aAmerické filozofické společnosti. Mimoto je rovněž zahraničním členemRuské akademie věd, Italské akademie věd, Španělské královské akademie věd, Mexické akademie věd a Srbské akademie věd. Obdržel čestný doktorát Aténské univerzity,Boloňské univerzity, Barcelonské univerzity, Baleárské univerzity, Univerzity v Leónu, Madridské univerzity, Univerzity v Salamance, Univerzity ve Valencii, Univerzity ve Vigu, Univerzity Dálného východu ve Vladivostoku,Varšavské univerzity,Masarykovy univerzity vBrně aJihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Francisco J. Ayala se narodil ve španělském Madridu, jeho rodiči byli Francisco Ayala a Soledad Pereda. Koncem 60. let se Ayala seznámil s Mary Henderson, s níž se oženil 27. května 1968. Měli spolu dva syny: Francisca Josého (narozen r. 1969) a Carlose Alberta (narozen r. 1972). Jeho druhá žena, Dr. Hana Ayala (rozená Lošťáková), je českého původu a pracuje jako ekoložka. Vzali se roku 1985 v Praze a v současnosti žijí v kalifornském Irvine.
Ayala publikoval přes 950 spisů a 30 knih. K jeho novějším spisům patří např.:
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Obrázky, zvuky či videa k tématuFrancisco J. Ayala na Wikimedia Commons