| Francesco Albani | |
|---|---|
 Francesco Albani | |
| Rodné jméno | Albano |
| Narození | 17. března nebo 17. srpna 1578 Bologna |
| Úmrtí | 4. října 1660 Bologna |
| Národnost | italská |
| Povolání | barokní malíř |
| Manžel(ka) | Doralici Fioravanti |
| Děti | 12 dětí |
| Významná díla | Toilet of Venus Adonis Led by Cupids to Venus Apollo and Daphne Baptism of Jesus Christ Stories of Aeneas by Francesco Albani … více naWikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Francesco Albani neboAlbano (17. března nebo17. srpna1578 –4. října1660) byl italský barokní malíř.
Narodil se vBologni v roce 1578 jako syn obchodníka s hedvábím. Otec předpokládal, že syn se ujme obchodu, ale on se ve dvanácti letech stal žákem vlámského malířeDenise Calvaerta v Bologni. V jeho studiu se setkal s malířemGuidem Reniem. V roce 1594 následoval Reniho na malířskou Akademii, kterou provozovaliAnnibale,Agostino aLudovico Carracci. Toto studio podporovalo kariéru takových malířů z bolonské školy, jako byliDomenico Zampieri,Lucio Massari,Giovanni Battista Viola,Giovanni Lanfranco,Giovanni Francesco Grimaldi,Pietro Faccini,Remigio Cantagallina aGuido Reni. S Annibalem Carraccim odjel Albani roku 1600 doŘíma, aby spolupracoval s Annibalem na freskové výzdobě galeriePalazzo Farnese, která byla dokončena studiem Annibale Carracciho. V Římě pracoval mezi lety 1600 až 1620 a dále mezi roky 1623 – 1625. VMantově působil v letech 1621 – 1622. Poté se v roce 1625 vrátil do Boloně a žil zde až do své smrti v roce 1660. Se svou druhou manželkou Doralici Fioravanti měl dvanáct dětí, často mu seděli modelem k jeho obrazům. Ve své době byl zván „Anakreónem malířství“.[1]
Postupně působil na řadě míst:Bologna (1591–1600),Řím (1600–1609), opět Bologna (1609),Viterbo (1609–1610), opět Bologna (1610), Řím (1610–1617), Bologna (1618–1660),Mantova (1621–1622), Řím (1623–1625) aFlorencie (1633). Albani se stal jedním z nejvýznamnějších žákůAnnibale Carracciho. S využitím návrhů Annibala Carracciho a jako asistent Lanfranca a Sisto Badalocchio Rosy dokončil Albani fresky pro kostel San Diego v San Giacomo degli Spagnoli v letech 1602 – 1607. V letech 1606-7 dokončil Albani fresky v Palazzo Mattei di Giove v Římě. Později dokončil další dvě fresky ve stejném paláci na témaŽivot Josefa. V roce 1609 dokončil strop velkého sálu s malbouFall of Phaeton aCouncil of the Gods pro Palazzo Giustiniani (nyní Palazzo Odescalchi) vBassano (di Sutri) Romano. Touto prací ho pověřil Vincenzo Giustiniani, známý také jako patronCaravaggia. Během let 1612-14 dokončil Albani fresky v kostele Santa Maria della Pace, který právě přestavělPietro da Cortona. V roce 1616 namaloval pro kardinála Fabrizia Verospiho stropní freskyApollo and the Seasons v Palazzo Verospi na Via del Corso. Albani se věnoval kresbě malby. Mezi jeho nejznámější fresky patříSv. Sebastián aAssumption of the Virgin v kostele San Sebastiano fuori le Mura v Římě. Mytologické náměty užil ve svých pracích napříkladThe Sleeping Venus (Spící Venuše),Diana in the Bath (Diana v lázni),Danaë Reclining,Galatea on the Sea (Galatea na moři) aEuropa on the Bull (Europa na býku). Je mu také připisován vzácnýleptDeath of Dido (Smrt Dídó). Mezi jeho žáky patří jeho bratr Giovanni Battista Albani, dále Carlo Cignani, Andrea Sacchi, Francesco Mola, Giovanni Francesco Grimaldi a další: Giacinto Bellini, Girolamo Bonini, Giacinto Campagna, Antonio Catalani, Carlo Cignani, Giovanni Maria Galli, Filippo Menzani, Bartolommeo Morelli, Andrea Sacchi, Andrea Sghizzi, Giovanni Battista Speranza, Del Sole, Emilio Taruffi a Francesco Vaccaro. Celkem vytvořil asi 45 oltářních obrazů v duchu školy Carracciových, dále idylické obrazy na antické apastorální motivy. Albaniho kompozice se vyznačují zářivým koloritem s důrazem na světlé barvy, jasným inkarnátem, smyslně oblými liniemi a ladnými pohyby. Franceco Albani neotřásl současným světem malířů. Současnými malíři byl obdivován, i když někdy bylo poukazováno na příliš lyrickou povahu jeho díla. Pozdější době připadal zase příliš literární, dnes oceňujeme hlavně jeho podíl, který měl spolu s Annibalem Carraccim a Domenichinem na vzniku novodobékrajinomalby v prvních desetiletích 17. století v Římě.
Únos Europy– námět podle epizody zOvidiových (43 př. n. l. – 18 n. l.) Metamorfóz patří k oblíbeným malířským tématům.Zeus se proměnil v krásného, bílého a krotkého býka, aby se mohl sblížit s dceroutýrského krále Agénóra Európou. Jakmile dívka usedne býkovi na hřbet, je unesena na ostrovKréta. Pár na obraze doprovází božští poslovéHermes aAmor. V pozadí jsou Európiny přítelkyně, se kterými si před svým únosem hrála na břehu moře.[2]
Svatá rodina a andělé - obraz může dnes pozorovateli připadat příliš líbezný až citový. Umělec pracoval na základě objednávky vzdělaných a kultivovaných zadavatelů. Klasickým umístěním obrazů s touto tematikou byl výklenek v ložnici panského domu, kde se vykonávaly skutečné pobožnosti. Toto určení díla charakterizuje i jeho rysy: důvěrnost rodinného života, příkladné náboženské chování andělů, starostlivý výraz Josefa, známé architektonické prostředí, to vše mohlo soudobého pozorovatele oslovovat a dojímat.[3]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFrancesco Albani na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuFrancesco Albani na Wikimedia Commons
Encyklopedické hesloAlbani (osoby) vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích