Jeho život a působení jsou spjaty především s Vídní. Vystudoval právnickou fakultu vídeňské university a poté pracoval v rakouské metropoli jako právník. Ve Vídni také vznikla většina jeho básní, část z nich psal německy. Při tvorbě a v názorech na literaturu a národní obrození ho po celý život usměrňovali Jernej Kopitar, a zejménaMatija Čop.
Řadí se k největším slovinským básníkům. Část jeho básněZdravljica, napsaná roku1844, tvoří slova státní hymny Slovinské republiky. V Lublani po něm bylo pojmenováno hlavní náměstí –Prešernov trg. Výročí jeho úmrtí je ve Slovinsku státním kulturním svátkem známým jakoPrešerenův den.
Prešeren se stal zároveň prvním evropsky významným slovinským spisovatelem. Svou tvorbou se řadí kromantismu.
Narodil se v selské rodině jako třetí dítě (a zároveň první syn) Mini a Šimona Prešerenových. Rodiče mohli Franceho, který už jako dítě vykazoval výjimečné nadání, posílat do školy díky výnosům statku. Podle matčina přání se měl stát duchovním.
Do školy začal chodit roku1808 ke svému strýci faráři. Od roku1810 navštěvoval obecnou školu vRibnici. Po ukončení gymnázia v Lublani pokračoval ještě dva roky tzv.filosofií, která za Rakouska představovala přípravu na univerzitní studium. Poté odcestoval doVídně, kde si přál studovatprávo; juristé však museli absolvovat ještě třetí ročník filosofie. Prešeren ho dokončil roku1821 veVídni a následující rok se zapsal ke studiu práv.
Při výběru studijního oboru se nepohodl s rodiči, matka prosazovala, aby vstoupil do kněžského semináře. Na svém rozhodnutí Prešeren trval, i když mu rodiče odepřeli finanční podporu. Povedlo se mu získat Knaflovo stipendium, pomáhal mu strýc Josef a přivydělával si kondicemi. Na prázdniny se vracel domů.Během vídeňského pobytu studoval básnická díla všech období. Roku1824 se zamiloval vLublani do dcery hostinského.
Roku1828 dokončil studia, v létě cestoval naMoravu. Po návratu doLublaně nastoupil u právníkaLeopolda Baumgartnera do svého prvního zaměstnání jako koncipient. V letech 1828-1846 ve městě dlouhodobě žil a přijal ještě pracovní místo ve státním úřadě.
V Lublani navázal styky s profesoremMatijem Čopem, rodákem zeŽirovnice. Byl to vzdělaný literát a knihovník, mluvil 19 jazyky. Korespondenční styk Prešeren udržoval s českými obrozenci, předevšímF. L. Čelakovským. Roku1832 přesídlil doKlagenfurtu, kde u Apelačního dvorského soudu 26. května roku 1832 složil zkoušky advokáta. Tam udržoval známost s Němkou Mariou Johannou Khlunovou zeŠtýrského Hradce, kterou později opustil. Při této příležitosti napsalSonety nesreče. Jeho další múzou a nenaplněnou láskou byla Julija Primicová. Roku 1837 poznal dělnici Annou Jelovšekovou, s kterou později žil a porodila mu tři děti.
Spolu s Matijou Čopem se stal hlavním autorem a překladatelem slovinského literárního almanachuKranjska čbelica, vydávaného Mihalem Kasteljićem. Sborník vyšel pětkrát: roku1830,1831,1832,1834 a1848. Příspěvky psal také Andrej Smole. Při přípravě čtvrtého svazku vyvolali jansenité v čele sJernejem Kopitarem obstrukce kvůli odlišným názorům na vývojslovinské literatury, podle nich měla národní literatura vycházet z lidové slovesnosti, jak ji u Srbů prosazoval Vuk Karadžič.
Roku1846 byla konečně schválena Prešerenova v pořadí šestá žádost o právnické místo. Tentokrát neprosil o kancelář v Lublani, ale o místo vPostojné nebo v Kranji. Kraj ho umístí do Kranje, kam se přestěhoval ještě na podzim. Jako písaře zaměstnal synaAndreje Smoleho, hospodyni mu dělala sestra Katra. Měl hodně práce a jeho poezie se dobře prodávala.
Po březnové revoluci roku1848 konečně mohl uveřejnitZdravljici. Báseň vyšla vBleiweisových Novicah, některé básně vydal ještě v posledním ročníkuKranjske čbelice. Prešernovy básnické výtvory shořely, byl z toho zatrpklý a rozčarovaný, objevily se také vážnější příznaky nemoci. Podle některých pramenů se měl pokusit o sebevraždu. Často uléhal, měl cirhózu jater. Byl zadlužen a bez peněz, protože nevyužíval možnosti výdělku, které mu jako právníkovi nabízeli. V závěti přiznal své děti a zanechal jim skromný zbytek majetku.
Pro Prešerenův život i tvorbu je významná neopětovaná láska k bohaté Julii, jíž věnoval sbírkuSonetni venec (1834) a další milostné básně. Jako básníkovi se mu za života nedostalo uznání. V posledních letech života často propadal úzkostem, alkoholismu a nemocem, které způsobily jeho předčasnou smrt.
France Prešeren zemřel na cirhózu jater ve čtvrtek 8. února1849. Pohřbili ho10. února v Kranji.
