| François Bayrou | |
|---|---|
.jpg) François Bayrou (2025) | |
| 176. premiér Francie | |
| Ve funkci: 13. prosince2024 – 9. září2025 | |
| Prezident | Emmanuel Macron |
| Předchůdce | Michel Barnier |
| Nástupce | Sébastien Lecornu |
| Ministr spravedlnosti Francie | |
| Ve funkci: 17. května2017 – 19. června2017 | |
| Prezident | Emmanuel Macron |
| Předseda vlády | Édouard Philippe |
| Předchůdce | Jean-Jacques Urvoas |
| Ministr školství Francie | |
| Ve funkci: 30. března1993 – 2. června1997 | |
| Prezident | François Mitterrand Jacques Chirac |
| Předseda vlády | Édouard Balladur Alain Juppé |
| Předchůdce | Jack Lang |
| Nástupce | Claude Allègre |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Unie pro francouzskou demokracii Demokratické hnutí |
| Rodné jméno | François René Jean Lucien Bayrou |
| Narození | 25. května1951 (74 let) Bordères |
| Choť | Élisabeth Bayrou (od 1971) |
| Rodiče | Calixte Bayrou aEmma Sarthou |
| Děti | Agnès Bayrou Hélène Perlant Marie Donato Dominique Bayrou-Lefèvre |
| Příbuzní | Lucienne Bayrou-Marot (sestra) |
| Alma mater | Univerzita Bordeaux Montaigne |
| Profese | politik,důchodce aprofesor |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Hugues-Capet Prize (1994) komandér Řádu akademických palem (1997) důstojník Řádu čestné legie (2022) |
| Podpis |  |
| Commons | François Bayrou |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
François Bayrou (*25. května1951 vBordères uLurd) jefrancouzskýpolitik, od prosince 2024 do září 2025předseda vlády Francie.[1] Je jedním z předníchfrancouzských politiků, předseda francouzskéUDF, bývalýposlanec Evropského parlamentu aspolupředsedaevropskéEDS.
Vystupuje jako přesvědčenýdemokrat, navazuje na tradice myšlenkyfederální Evropy. Je ženatý, má šest dětí a je praktikujícímkatolíkem. Publikuje, vystupuje v médiích a ve veřejných diskusích. Napsal několik politických i historických knih, zvlášť se proslavil biografiíJindřicha IV.
Bayrou pochází z rodiny drobných sedláků. Studoval klasickou literaturu na univerzitě vBordeaux, posléze vystudoval prestižní školu veřejné správyLurdy vPaříži.
Politicky se vypracoval v občansko-liberální straněUnion pour la démocratie française (UDF), za kterou zastupovaldepartementPyrénées-Atlantiques ve francouzském parlamentu.
Od roku 1979 do 1981 byl vysokým úředníkem ministerstva zemědělství za ministraPierre Méhaignerie. Pracoval posléze pro prezidenta senátuAlaina Pohera. Od roku 1984 do 1986 byl poradcem tehdejšího prezidentaEvropského parlamentuPierra Pflimlina a od 1986 do roku 1993 předsedouStálé komise pro boj protianalfabetismu.
Po úspěchu pravicových liberálů ve volbách povolal 29. března 1993 nový premiérÉdouard Balladur Bayroua do své vlády jako ministraNárodního vzdělání (Éducation nationale). Za svého působení dal Bayrou důkladně přezkoušet situací žáků, studentů a učitelů veFrancii. Zůstal ministrem i poté, co se v roce 1995 premiérem stalAlain Juppé, který rezort ministerstva rozšířil a pojmenoval tedy l'Éducation nationale, de l'Enseignement supérieur, de la Recherche et de l'Insertion professionnelle.
Bayrou se již od těchto dob otevřeně snaží o vytvoření dostatečně silné politické středové síly, která by mohla účinně obstát vůči pravicovýmgaullistům. V roce 1998 se stal předsedouUDF. V roce 1999 za ni kandidoval doEvropského parlamentu. UDF získala přes 9 % a Bayrou se stalevropským poslancem.
V roce 2002 poprvé kandidoval na post prezidenta v přímých prezidentských volbách. V prvním kole skončil jako čtvrtý s 6,8 % zaLionelem Jospinem,Jeanem-Mariem Le Penem aJacquesem Chiracem.
V témže roce došlo k rozdělení tehdejšího tzv. liberálního středu ve Francii, jehož část se přiklonila kChiracově záměru silné pravicové strany, z kterého vznikla jehoUMP. Bayrou se rozhodl pro samostatnost v UDF.
Tehdy také složil svůj mandát evropského poslance, aby se mohl stát poslancem francouzskéhoNárodního shromáždění. Avšak v regionálních volbách vAkvitánii jej porazil kandidát UMP. UDF přesto v témže roce získala 12 % ve volbách do Evropského parlamentu.
Bayrou je zastáncemEvropské ústavy a vlažným odpůrcem přistoupeníTurecka k EU.[2]
François Bayrou kandidoval v prezidentských volbách 2007. Svou kandidaturu oficiálně ohlásil až 2. prosince 2006. V průběhu kampaně vystupoval jako odpůrce mediálního bipolarizování, jež by měla volby redukovat na souboj kandidátkySocialistické strany a kandidáta pravicovéUMP. Podařilo se mu během ní předehnat kandidáta krajní praviceJeana-Marieho Le Pena a dopracovat se na jednoho z pravděpodobných kandidátů do druhého kola. Výzkumy veřejného mínění mu navíc dávaly jako jedinému šanci zvítězit v souboji s kterýmkoliv ze třech ostatních favorizovaných kandidátů. V prvním kolem však Bayrou skončil na třetím místě za socialistkouSégolène Royalovou a favoritem volebNicolasem Sarkozym.
V prosinci 2024 jejPrezident FrancieEmmanuel Macron jmenovalpremiérem země. Bayrou ve funkci tehdy střídalMichela Barniera, který post zastával pouhé tři měsíce.[3] Již v září 2025 byla ovšemparlamentem vyslovena nedůvěra Bayrouově menšinové vládě kvůli nesouhlasu s plánovanými škrty v rozpočtu.[4] Jeho nástupcem se stal dosavadní ministr obranySébastien Lecornu, kterého Emmanuel Macron jmenoval 9. září.[5]
Obrázky, zvuky či videa k tématuFrançois Bayrou na Wikimedia Commons
OsobaFrançois Bayrou ve WikicitátechGalerieFrançois Bayrou na Wikimedia Commons| PremiéřiFrancie | ||
|---|---|---|
Michel Debré(1959–1962) •Georges Pompidou(1962–1968) •Maurice Couve de Murville(1968–1969) •Jacques Chaban-Delmas(1969–1972) •Pierre Messmer(1972–1974) •Jacques Chirac(1974–1976) •Raymond Barre(1976–1981) •Pierre Mauroy(1981–1984) •Laurent Fabius(1984–1986) •Jacques Chirac(1986–1988) •Michel Rocard(1988–1991) •Édith Cressonová(1991–1992) •Pierre Bérégovoy(1992–1993) •Édouard Balladur(1993–1995) •Alain Juppé(1995–1997) •Lionel Jospin(1997–2002) •Jean-Pierre Raffarin(2002–2005) •Dominique de Villepin(2005–2007) •François Fillon(2007–2012) •Jean-Marc Ayrault(2012–2014) •Manuel Valls(2014–2016) •Bernard Cazeneuve(2016–2017) •Édouard Philippe(2017–2020) •Jean Castex(2020–2022) •Élisabeth Borneová(2022–2024) •Gabriel Attal(2024) •Michel Barnier(2024) •François Bayrou(2024–2025) •Sébastien Lecornu(od 2025) |  | |
| PremiéřiV. republiky | ||
