Fra Angelico se narodil jako Guido di Pietro ve Vicchiu poblížFiesole, vtoskánské provinciiMugello někdy koncem 14. století. Přesné datum není známo. O jeho rodičích rovněž nic nevíme, má se za to, že nepocházel z chudých poměrů. Ještě jako chlapec požádal o vstup do kláštera San Domenico ve Florencii známého svými přísnými řeholními pravidly. Noviciát ukončil v roce1408, stal se řádným dominikánským mnichem a přijal řeholní jméno Giovanni (Jan).
Fra Angelico začínal spolu se svým starším bratrem Benedettem jako iluminátor rukopisů. V chrámu sv. Marka veFlorencii jsou dochovány rukopisy zdobené jeho rukou. O jeho malířské vzdělání se v té době staral malíř sienské školyLorenzo Monaco. V jeho raných dílech je Monacův vliv zřetelně patrný. Zanedlouho se Giovanni stal známým a vyhledávaným malířem oltářních obrazů. Podle středověkého životopisceVasariho byl Angelicovým prvním dílem oltářní obraz pro kartuziánský klášter ve Florencii, který se nedochoval.
V letech1408 až1418 pracoval Angelico na freskách v dominikánském klášteře vCortoně v Toskánsku, které se nedochovaly. Poté až do roku1436 žil v klášteře ve Fiesole, kde rovněž vytvořil řadu fresek a oltářní obraz zobrazující Kristovu slávu. Kristus je obklopen více než 250 postavami mezi nimiž zobrazil všechny významné dominikány.
V roce1436 byl ve Florencii vybudován novýklášter San Marco a Fra Angelico se se skupinou mnichů z Fiesoly stal jeho prvním obyvatelem. To znamenalo zásadní zvrat v jeho životě i tvorbě. Dostal se tak do centra renesančních uměleckých aktivit a kromě toho získal významného ochránce v osoběCosimo de´ Medici, jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších členů městskéSignorie. Na jeho podnět byl Fra Angelico pověřen výzdobou kláštera a obdržel zakázku na oltářní obraz pro chrám sv. Marka. Obraz dokončil v roce1439 a dnes patří mezi nejčastěji reprodukovaná umělcova díla. Obraz Madony s dítětem obklopené anděli a světci měl na svou dobu neobyčejnou kompozici. Postavy zde netvoří pouhou stafáž, ale jsou zobrazeny v přirozených skupinkách, jakoby spolu hovořily o mimořádné události, které se staly svědky. Pro tento styl se ujal název „svatá konverzace“ a byl později často použit v dílech umělců jako byliGiovanni Bellini,Pietro Perugino neboRaffael Santi.
V roce1445 jej papežEvžen IV. povolal doŘíma, aby vyzdobil kapli Nejsvětější Svátosti vchrámu sv. Petra. Kaple však byla později odstraněna papežemPavlem III. Podle pozdějších pramenů bylo umělci papežem nabídnuto arcibiskupství ve Florencii, ale on ze skromnosti odmítl a sám nabídl za sebe náhradu. Na žádost papeže odešel se svým žákemBenozzo Gozzolim doOrvieta, kde pracoval na výzdobě katedrály. Tuto práci nedokončil, neboť byl opět povolán do Říma, aby vytvořil fresky pro soukromou kapli papežeMikuláše V. zobrazující umučení sv. Štefana a sv. Vavřince. Fresky v kapli Madonna di San Brizio v Orvietu dokončil pozdějiLuca Signorelli.
V roce1449 se vrátil do starého kláštera ve Fiesole, kde se stal převorem. V roce1455 navštívil Řím, aby dokončil výzdobu kaple papeže Mikuláše V. a při této práci zemřel. Byl pohřben v chrámuSanta Maria sopra Minerva.
Ačkoliv ve všeobecném povědomí byl již dávno zapsán jako Blahoslavený Angelico, formální blahoslavení učinil až papežsv. Jan Pavel II. v roce1982. V Římské martyrologii je zapsán jako „Beatus Ioannes Faesulanus, cognomento Angelicus“ (Blahoslavený Jan z Fiesoly zvaný Andělský). Svátek se slaví v den jeho úmrtí 18. února.
Fra Angelico namaloval řadu oltářních obrazů a fresek, které se vyznačují prostými liniemi a živou barevností. Častým námětem v jeho tvorbě byloZvěstování.[2] Pomineme-li, že fresky, které pokud nebyly zničeny pozdějšími přestavbami, se nacházejí na původních místech, je dnes umělcovo dílo rozptýleno po galeriích celého světa.[3]
Galerie Uffizi (Florencie): Korunovace Panny, Madona s dítětem a světci, Křest sv. Jana Křtitele, Kázání sv. Petra, Umučení sv. Marka, Klanění Tří králů
Akademie (Florencie): Poslední soud, Ráj, Snímání z kříže, Uložení do hrobu, Sv. Kosmas a sv. Damián, Scény ze života Ježíše Krista
