Foxtrot (někdy též psáno jako „Fox trot“) jespolečenský progresivní tanec charakterizovaný dlouhým, souvislým a plynulým pohybem po tanečním parketu. Tančí se za doprovodubig bandové (obvykle vokální)hudby a vzbuzuje pocitelegance a sofistikovanosti. Tanec vypadá podobně jakowaltz, ačkoli jehorytmus je v 4/4taktu místo ¾. Zatancovat foxtrot vyžaduje vysokou úroveň technické zdatnosti, taneční zkušenosti a fyzické dovednosti. Vyvinul se ve 20. letech 20. století, vrcholu popularity dosáhl v letech 30., a dnes je nejoblíbenějším tancem mnoha zanícených tanečníků.
Název tance údajně vznikl podle jména jeho autora a propagátora, estrádního herceHarryho Foxe.[1] Legenda praví, že se Foxovi nedařilo nalézt partnerku schopnou tančit obtížnýtwo-step. Problém vyřešil tím, že přidal dva „kulhavé“ kroky (two trots) a vytvořil tak základní foxtrotový rytmus slow-slow-quick-quick (volně-volně-rychle-rychle).[zdroj?!]
Foxtrot je uhlazený
Dva zdroje –Vernon Castle a učitelka tance Betty Lee – označují jako původce Fox Trotu afroamerické tanečníky. Castle považoval foxtrot za tanec, který: „černoši tančili v jistém exkluzivním černošském klubu, dle mé osobní znalosti, už patnáct let“.[2]
Foxtrot měl premiéru v roce 1914 a rychle zaujal manželské duo Vernona a Irene Castlovy, kteří mu propůjčili punc elegance a stylu.
W. C. Handy („otec blues“) píše ve své autobiografii, jak muNoble Sissle vyprávěl příběh o tom, že Handyho „The Memphis Blues“ bylo v podstatě inspirací pro vznik foxtrotu.James Reese Europe, Castlův hudební ředitel, hrával the Memphis Blues pomalu během přestávek mezi rychlými tanciCastle Walk aone-step. Castlovi byli tímto rytmem unešeni a Jim se jich zeptal, proč nevytvoří pomalý tanec, který by k němu seděl. Castlovi v časopisovém článku představili „Bunny Hug“. Poté odjeli do ciziny a v polovině oceánu poslali do časopisu telegram, aby změnili jméno „Bunny Hug“ na „Foxtrot“.[3] Později se o standardizaci foxtrotu postaralArthur Murray, v jehož pojetí začal tento tanec imitovat pozicetanga.
Ze začátku se foxtrot původně tančil naragtime. Dnes je obvykle doprovázen stejným druhem Big Band hudby, na kterou se tančí takéswing.
Od 20. do 40. let 20. století byl foxtrot jistojistě nejpopulárnějším rychlým tancem a velkou část nahrávek vydaných během těchto let tvořil právě foxtrot. I když bylywaltz atango také velmi populární, foxtrot nikdy nepředběhly. Ani popularita tancelindy hop ve 40. letech neovlivnila oblíbenost foxtrotu, protože se dal tančit na stejné nahrávky, které doprovázely i lindy hop.
Když se na začátku 50. let poprvé objevilrock and roll, nahrávací společnosti si nebyly jisté, jaký styl tance by se k této hudbě hodil nejlépe. Pozoruhodné je, žeDecca Records ze začátku označovali svoje rock ‘n’ rollové nahrávky jako „foxtroty“, předevšímRock Around the Clock odBill Haley & His Comets. Jelikož se podle jistých odhadů prodalo více než 25 milionů kopií, mohl by být „Rock Around the Clock“ považován za nejprodávanější „foxtrot“ všech dob.
Později se foxtrot rozdělil na pomalou a rychlou verzi, kterým dnes říkáme „slowfoxtrot“ a „quickstep“. U pomalé verze existují další rozdíly mezi mezinárodním nebo anglickým stylem foxtrotu a pokračováním amerického stylu. Oba staví na rytmu slow-quick-quick (volně-rychle-rychle) v nejpomalejším tempu a společenský americký styl navíc v rychlejším tempu používá rytmizaci slow-slow-quick-quick (volně-volně-rychle-rychle). V kontextu mezinárodní standardní kategorie tanců se foxtrotu říká „slowfoxtrot“ nebo „slowfox“. Tato jména se stále užívají, aby se slowfox odlišil od ostatních typů foxtrotu.
Mezinárodní nebo anglický styl foxtrotu:
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFoxtrot na anglické Wikipedii.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Obrázky, zvuky či videa k tématufoxtrot na Wikimedia Commons