| 14 sezóna mistrovství světa vozůFormule 1 (1963) | |
|---|---|
 | |
| Obecné informace | |
| Počet závodů | 10 |
| Počet pilotů | 17 |
| Pohár jezdců | |
| První |  Jim Clark(Lotus–Climax) |
| Druhý | Graham Hill (BRM) |
| Třetí |  Richie Ginther(BRM) |
| Pohár konstruktérů | |
| První | Lotus 54 bodů |
| Formule 1 | |
◄ 1962  1964► | |
XIV. Mistrovství Světa Formule 1 a6. ročník poháru konstruktérů, byl zahájen26. květnaVelkou cenou Monaka v ulicích Monte Carla. Posledním závodem, ve kterém se bojovalo o mistrovské body, bylajihoafrická Grand Prix pořádaná vEast Londonu28. prosince. Třináctého ročníku mistrovství světa se zúčastnilo celkem 61 pilotů, z toho bylo 18 nováčků. Patnáct konstruktérů představilo celkem 29 modelů či různých specifikací svých vozů. Oficiální kalendář mistrovství světa obsahoval 10 závodů, z toho se jich 7 pořádalo v Evropě a po jednom v USA, Mexiku a Jihoafrické republice. Sezóna 1963 zahrnovala krom závodů započítávaných do mistrovství světa i dalších 16 nemistrovských Grand Prix, dále pak mezinárodní mistrovství Jihoafrické republiky, které sestávalo z dalších 11 Grand Prix.
Jim Clark vyhrál svůj první šampionát se sedmi vítězstvími, dvě získal Graham Hill a jedno John Surtees s upraveným Ferrari. Tento rekordní počet vítězství v jedné sezóně se podařilo vyrovnat až Alainu Prostovi, který v roce 1984 vyhrál sedm závodů s vozem McLaren MP4/2, a překonán byl až v roce 1988, kdy Ayrton Senna vyhrál osm závodů s vozem McLaren MP4/4 (jeho týmový kolega Prost vyhrál sedm závodů ještě v roce 1988). Na rozdíl od sezóny 1963, která se skládala pouze z deseti závodů, však sezóny 1984 a 1988 zahrnovaly 16 závodů, což Clarkovi dává lepší poměr vítězství (70 %) než Prostovi (43,75 %) nebo Sennovi (50 %).
Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:
| Datum | Grand Prix | Náhled | Akce | Jezdec | Vůz | Stav MS |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. GP |  Monako(Výsledky) |  | Závod | Graham Hill | BRM P61 | Graham Hill |
| Kolo | John Surtees | Ferrari 156 | ||||
| Pole | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| 2. GP |  Belgie(Výsledky) |  | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | Jim Clark |
| Kolo | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| Pole | Graham Hill | BRM P61 | ||||
| 3. GP |  Nizozemsko(Výsledky) |  | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | |
| Kolo | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| Pole | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| 4. GP |  Francie(Výsledky) |  | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | |
| Kolo | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| Pole | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| 5. GP | Velká Británie (Výsledky) |  | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | |
| Kolo | John Surtees | Ferrari 156 | ||||
| Pole | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| 6. GP |  Německo(Výsledky) |  | Závod | John Surtees | Ferrari 156 | |
| Kolo | John Surtees | Ferrari 156 | ||||
| Pole | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| 7. GP |  Itálie(Výsledky) |  | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | |
| Kolo | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| Pole | John Surtees | Ferrari 156 | ||||
| 8. GP | USA (Výsledky) |  | Závod | Graham Hill | BRM P61 | |
| Kolo | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | ||||
| Pole | Graham Hill | BRM P61 | ||||
| 9. GP |  Mexiko(Výsledky) | | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | |
| Kolo | Jim Clark | Cooper-Climax T51 | ||||
| Pole | Jim Clark | Cooper-Climax T51 | ||||
| 10. GP |  Jihoafrická republika(Výsledky) |  | Závod | Jim Clark | Lotus-Climax 25 | |
| Kolo | Dan Gurney | Brabham-Climax BT7 | ||||
| Pole | Jim Clark | Lotus-Climax 25 |
Po srdcervoucím závěru minulé sezóny, kdy Jim Clark přišel o titul 20 kol před cílem, celý tým pouze posílila a Lotus přišel s revolučním monopostem Lotus 25. V ulicích Monaka si Jim Clark s přehledem zajistil pole position před úřadujícím mistrem světa Grahamem Hillem (BRM) o 0,7 sekundy. Hill sice na startu Clarka předjel, ale vedení udržel jen 17 kol než se Clark dostal zpět do vedení. Jim Clark poté vedl závod celých 60 kol, jenže jak už bylo u Lotusu zvykem, problémy se spolehlivostí ho donutili ze závodu v 78. kole ze 100 odstoupil. Hill převzal zpět vedení a dovezl svůj vůz do cíle před týmovým kolegou Richiem Gintherem a jezdcem Cooperu Brucem McLarenem.
Na okruhu ve Spa se nejlépe kvalifikoval Graham Hill o 0,9 sekundy před Danem Gurneym (Brabham). Jim Clark dokázal zajet čas dobrý pouze na osmé místo. Celý závod silně pršelo a tyto nepříjemné podmínky Skotovy z Lotusu skvěle seděly. Hned v prvním kole Clark předjel všechny jezdce a vedení do konce závodu nepustil. Do cíle dojel s náskokem na druhého Bruce McLarena 4 minuty 54 sekund a třetí Dan Gurney byl předjet o celé kolo. Graham Hill ze závodu odstoupil v 17. kole, kvůli poruše převodovky. Potíže s převodovkou měl i samotný Clark, když musel řadicí páku držet na místě při zařazeném pátém stupni. Ke konci závodu už Clark raději jel jen se čtyřmi převody.
Na přímořském okruhu Zandvoort si Jim Clark dojel pro další ze svých mnoha Grand Slamů, když v kvalifikaci překonal druhého Grahama Hilla o 0,6 sekundy a v závodu předjel všechny jezdce minimálně o 1 kolo. Graham Hill znovu odstoupil, když se jeho vůz nadměrně přehříval. Američan Dan Gurney dokončil druhý a John Surtees pomohl trápícímu se Ferrari dostat se na pódium.
Remešský okruh sestávající z venkovských cest byl stejně jako Zandvoort přesně stavěný pro Lotus a jejich hlavního jezdce Jima Clarka a další Grand Slam nebyl pro Skota problém. V kvalifikaci si zajistil pole position 0,7 sekundy před Grahamem Hillem. Veškeré Hillovy naděje na vítězství se rozplynuly hned na startu, poté co mu zhasnul motor a musel být roztlačen. Za tento počin mu byla udělena penalizace 1 minuta a Brit se nakonec zmohl pouze pro poslední pódiové umístění za stříbrným Tonym Maggsem (Cooper). Jim Clark měl v cíli na Jihoafričana Maggse náskok 64 sekund. V tomto závodě se Chris Amon (Lola) zapsal do dějin jako nejmladší jezdec, který dokonči závod Formule 1 (19 let a 345 dní). Tento rekord pokořil až o 38 let později Fernando Alonso v Austrálii.
Na bývalém armádním letišti Silverstone se Jim Clark opět postavil na pole position, když v kvalifikaci předčil druhého Dana Gurneyho o 0,2 sekundy. Clark se ale na startu propadl a vedení na první 3 kola převzal Jack Brabham (Brabham). Ve čtvrtém kole se Clark znovu vrátil do vedení a dovezl tak svůj vůz až do cíle. S náskokem 25 sekund na Johna Surteese a 37 sekund na Grahama Hilla to bylo již čtvrté Clarkovo vítězství v řade.
Na Nurburgringu v kvalifikaci opět dominoval Jim Clark, když zajel čas o 7,6 sekundy rychlejší než John Surtees. V prvním kole se Lorenzo Bandini (BRM) roztočil a Innes Ireland (Lotus) nestihl zareagovat a narazil do něj. Chris Amon utrpěl zlomeninu kolena, když se mu zlomilo řídící ústrojí a on vyletěl z vozu do stromů. Graham Hill odstoupil již v druhém kole po problému s převodovkou. Jediný konkurenceschopný protivník Jima Clarka, John Surtees, předjel Skota ve čtvrtém kole, když Clarkův osmiválcový motor o jeden z válců přišel. Pro Ferrari to znamenalo jediné vítězství v sezóně. Clark dojel druhý se ztrátou více než 1 minuty a třetí dokončil Richie Ginther.
Naději na další dobrý výsledek, tentokrát na domácí trati, pro italskou stáj Ferrari přinesl John Surtees, který svým kvalifikačním kolem postavil svůj monopost na pole postition o celé 1,2 sekundy před druhým Grahamem Hillem. V 16. kole závodu však motor jeho vozu utrpěl závažné poškození a nemohl dále pokračovat. Do 55. kola probíhaly bitvy mezi vedoucími jezdci a téměř každé kolo vedl závod někdo jiný z trojice Graham Hill, Jim Clark a Dan Gurney. Od 56. kola již však závod ovládl Jim Clark, poté co Graham Hill odstoupil kvůli problému se spojkou a palivový systém vypověděl službu na voze Dana Gurneyho. V cíli byl Jim Clark o 95 sekund dříve než Richie Ginther a o 1 kolo před Brucem McLarenem. Jim Clark si v tomto závodě s předstihem zajistil titul Mistra světa.
Na okruhu Watkins Glen si Graham Hill připsal svou druhou výhru a oživil tím své šance na druhé místo v šampionátu. Hill si ulehčil práci startem z pole position, které získal o 0,1 sekundy před Jimem Clarkem. Tohoto závodu se zúčastnilo i Ferrari, které předchozí 3 Velké ceny USA neabsolvovalo. Jim Clark v tomto závodě neměl šanci usilovat o vítězství kvůli problémům s baterií, které ho sesadily na třetí místo, 1 kolo pozadu. Graham Hill bojoval do 82. kola s Johnem Surteesem o vedení a situaci mu ulehčilo selhání motoru na voze Ferrari. Richie Ginther dojel druhý se ztrátou 34 sekund.
Mexičan Moisés Solana (BRM) si před tímto závodem vybral startovní číslo 13 a byl jediný, kdo takto učinil, až do roku 2014, kdy si toto číslo zvolil Pastor Maldonado. Jim Clark návrat Formule 1 do Latinské Ameriky oslavil dominantní jízdou a třetím Grand Slamem sezóny. V kvalifikaci předvedl skvělou jízdu a na 5 kilometrů dlouhé trati udal čas o 1,7 sekundy rychlejší než druhý John Surtees. John Surtees byl ze závodu diskvalifikován jako následek roztlačení, když mu zhasl motor. Zpět na pódiu se objevil Jack Brabham a odvezl si stříbro, když dojel do cíle se ztrátou 101 sekund. Dalších 13 sekund později protnul šachovnicovou vlajku Richie Ginther.
Na okruhu East London to byl opět Jim Clark na pole position, 0,1 sekundy rychlejší než Jack Brabham. V závodě vedl každé kolo a o čtvrtý Grand Slam ho připravil ve 33. kole Dan Gurney, když zajel nejrychlejší kolo. Američan nakonec dojel druhý, o 66 sekundy za Clarkem. Třetí místo získal Graham Hill a znamenalo to pro něj druhé místo v šampionátu Formule 1, i když měl stejně bodů jako jeho týmový kolega Richie Ginther, který tento závod nedojel. Do Velké ceny Abu Dhabí 2019 byl toto poslední závod, který se jel v prosinci.
| * | Konstruktér | Body |
|---|---|---|
| 1 | Lotus-Climax | 54 (74) |
| 2 | BRM | 36 (45) |
| 3 | Brabham-Climax | 28 (30) |
| 4 | Ferrari | 26 |
| 5 | Cooper-Climax | 25 (26) |
| 6 | BRP-BRM | 6 |
| 7 | Porsche | 5 |
| 8 | Lotus-BRM | 4 |
| 9 |  Stebro-Ford | 0 |
| 10 | Scirocco-BRM | 0 |
| 11 | Alfa Romeo | 0 |
| 12 | Lotus-Borgward | 0 |
| 13 | Lola-Climax | 0 |
| 14 | LDS-Alfa Romeo | 0 |
| 15 | Gilby-BRM | 0 |
| 16 | De Tomaso-Ferrari | 0 |
| 17 | Cooper-Maserati | 0 |
| 18 | ATS | 0 |
| 19 | Lotus-Ford | 0 |
Obrázky, zvuky či videa k tématuFormule 1 v roce 1963 na Wikimedia Commons| Mistrovství světa vozůFormule 1 | |
|---|---|
1950 •1951 •1952 •1953 •1954 •1955 •1956 •1957 •1958 •1959 •1960 •1961 •1962 •1963 •1964 •1965 •1966 •1967 •1968 •1969 •1970 •1971 •1972 •1973 •1974 •1975 •1976 •1977 •1978 •1979 •1980 •1981 •1982 •1983 •1984 •1985 •1986 •1987 •1988 •1989 •1990 •1991 •1992 •1993 •1994 •1995 •1996 •1997 •1998 •1999 •2000 •2001 •2002 •2003 •2004 •2005 •2006 •2007 •2008 •2009 •2010 •2011 •2012 •2013 •2014 •2015 •2016 •2017 •2018 •2019 •2020 •2021 •2022 •2023 •2024 •2025 •2026 | |
| 14. Mistrovství světaFormule 1 /1963 | |
|---|---|
Monako •Belgie •Nizozemsko •Francie •Velká Británie •Německo •Itálie •USA •Mexiko •JAR | |
Závody nezapočítávané do Mistrovství světa | |
