Fonetika (z řeckého φωνήphōnḗ, hlas, zvuk) je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidskéřeči, fyziologický způsobartikulace (tvorby) těchto zvuků, jejichakustickou stránku a jejichvnímání. Zatímco fonetika studuje zvuky samy o sobě,fonologie se jimi zabývá z funkčního hlediska, tedy s ohledem na jejich funkce v konkrétnímjazyce. Fonetika je interdisciplinárním oborem, protože propojuje poznatky zlingvistiky, biologie (anatomie), fyziky (akustiky) a dalších oborů.
Pro svůj výzkum fonetici využívají celou řadu metod, od výpočtů různých parametrů z akustického signálu přes pozorný poslech, využitífonetické transkripce nebo hodnocení získaných od posluchačů až po metody umožňující zobrazení pozice artikulačních orgánů (elektropalatografie,ultrazvuk) neboneurozobrazovací metody. Fonetické poznatky se využívají nejen při výuce cizích jazyků, ale také v dalších oborech, mezi které patří napříkladlogopedie a řečové technologie (rozpoznávání asyntéza řeči).
Komunikaci mluveným jazykem lze chápat jako činnost, která se skládá ze tří fází:tvorba řeči (mluvčí) - šíření zvuku - vnímání řeči (posluchač).
- Artikulační fonetika se zabývá produkcí řeči, což zahrnujedýchání,fonaci (tj. tvorbuhlasu a modulaci jeho vlastností) a artikulacihlásek (fónů) vevokálním traktu. Všímá si také způsobu, jakým se sousední hlásky v řeči ovlivňují (koartikulace,asimilace).
- Akustická fonetika studuje přenoszvuků prostředím. Jednotky řeči popisuje pomocí čtyř základních aspektů:trvání,(základní) frekvence,intenzity aspektrálního složení.
- Percepční fonetika zkoumá, jak posluchač zvuky vnímá. Bere přitom v potaz stavbu lidskéhosluchového ústrojí (včetně jeho omezení) a kognitivní schopnosti člověka, které společně ovlivňují, jak jemné rozdíly je schopen vnímat (např. rozlišení tónů o různé výšce) a v jakém rozsahu. Při vnímání řeči se navíc výše uvedené aspekty liší v závislosti na mateřském jazyku posluchače.
- Fonologie nahlíží různé aspekty řeči z hlediska jejich významu v komunikaci. Posluchač totiž každou promluvu vnímá na celé řadě rovin a z jejího fonetického ztvárnění si vytváří představu osémantickém obsahu dané promluvy (jaká slova byla vyřčena), aktuální náladě a komunikačním záměru mluvčího, ale také o jeho věku, pohlaví či původu.
Z uvedených čtyř perspektiv je možno nahlížet různé stránky řeči. Dlouhou tradici má popis jednotlivých hlásek (tzv. segmentální rovina) a jejich mezijazykové srovnávání (mimo jiné z hlediskalingvistické typologie), které nachází uplatnění například v rámci výuky cizích jazyků. V posledních desetiletích se však pozornost více obrací i kprozodii řeči (tzv. suprasegmentální rovině), která zahrnuje jevy jako jsoumelodie čitempo řeči.
Těmi odlišnostmi v rámci obou uvedených rovin, které jsou podmíněné sociodemografickými vlastnostmi jedince, se zabývásociofonetika (případněsociolingvistika). Nejčastěji popisuje rozdíly v řeči v závislosti na pohlaví, věku, sociální třídě či vzdělání. Specifické rysy řeči však nalezneme u každého mluvčího. Možnosti jejich zachycení zkoumáforenzní fonetika (v rámci forenzní lingvistiky), která tyto poznatky využívá také při identifikaci podezřelých během vyšetřování.Fonetický aspekt nelze zanedbat ani při zkoumání procesůosvojování mateřského jazyka, během kterého si dítě vytváří kategorie odpovídající danému jazyku a samo se učí řeč produkovat. Takto získané poznatky (spolu s pochopením dalších jevů spojité řeči) napomáhají při vysvětlování historického vývoje zvukové stránky jazyka (např.hláskových změn).
Kromě fonetiky obecné existují také obory zabývající se pouze zvukovou stránkou určitého konkrétního jazyka, v takovém případě mluvíme např. ofonetice češtiny,fonetice angličtiny apod.
Vestarověku existují většinou jen nepřímé důkazy toho, že se lidé zvukovou stránkou jazyka zabývali. Takovým důkazem je zejména hláskovépísmo, které vytvořili jako prvníFéničané ve13. století př. n. l.Řekové hláskovouabecedu doplnili osamohlásky. Zmínky o mluvené řeči najdeme uHippokrata (5. století př. n. l.) aAristotela (4. století př. n. l.).
Největší pozornost věnovali výslovnostiIndové (Pánini). Od 4. století př. n. l. vytvořili propracovaný popis výslovnostisanskrtu, artikulaceslabik ahlásek a jejich klasifikaci, ze které pak čerpalyevropské práce na počátku19. století.
Vestředověku a v následujících staletích byl zájem o zvukovou stránku jazyka jen sporadický. O určitém zájmu svědčí snad jen reformy pravopisu.
V18. století se problematikou výslovnosti zabývalJohann Wolfgang von Kempelen ve snaze o vytvoření mluvícího stroje. V roce1781Hellwag navrhl dosud používané trojúhelníkové schéma výslovnosti samohlásek (tzv.vokalický trojúhelník).
Na počátku19. století vyvstala potřeba bližšího popisu jednotlivých hlásek pro účely historické a srovnávacígramatiky, zejména pro objasnění fonetických změn. Zpočátku se používalo přímé pozorování mluvidel. Rozvoj přírodních věd (anatomie, fyziologie, akustiky) umožnil později použití různých přístrojů, které umožňovaly podrobnější zkoumání.
Tzv. experimentální fonetice se v poslední čtvrtině 19. století věnovaliEduard Sievers v Německu aHenry Sweet a pozdějiDaniel Jones (1881–1967) v Anglii. Ve FranciiPaul Passy, pod jehož vedením byla založenaMezinárodní fonetická asociace, aPierre Rousselot, který zřídil roku1897 vPaříži první fonetickou laboratoř.
Přesné experimentální metody a popisy však přestaly lingvistickým potřebám stačit. Způsobily na začátku určitou krizi fonetiky, která nakonec vedla ke vzniku tzv. funkční fonetiky, později nazvanéfonologie.
S rozvojem záznamové techniky se v první polovině20. století rozvíjela fonetika akustická, po2. světové válce byly poprvé využity přístroje prospektrální analýzu mluvené řeči. V současnosti se k výzkumům ve fonetice využívávýpočetní technika. Pro výzkumhlasového ústrojí při produkceřeči se někdy využívají i jiné metody, jako např.magnetická rezonance.[1]
V dnešní době se fonetika zabývá všemi aspekty řečové komunikace a někdy se hovoří i o řečových vědách. V České republice je možné fonetiku studovat pouze v Praze, na Fonetickém ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématufonetika na Wikimedia Commons
