Cena Grammy za album roku (1977) American Music Award for Favorite Pop/Rock Album (1978) Juno Award za mezinárodní album roku (1978) American Music Award for Favorite Pop/Rock Band/Duo/Group (1978) Rock and Roll Hall of Fame (1998) … více naWikidatech
Fleetwood Mac jeamericko-anglickárocková skupina, založená v Londýně roku1967 kytaristou a zpěvákemPeterem Greenem.[6] Green angažovalMicka Fleetwooda,Jeremyho Spencera aBoba Brunninga. Brunninga nahradilJohn McVie několik týdnů po jejich prvním veřejném vystoupení.Danny Kirwan se ke kapele připojil v roce1968. Christine Perfect, která se podílela jako sezónní hudebník počínaje druhým albem kapely, se provdala za McVie a připojila se k Fleetwood Mac jako oficiální člen v červenci 1970, dva měsíce poté, co Green opustil kapelu a stala se známou jakoChristine McVie.
Fleetwood Mac, předevšímbritská bluesová kapela ve svých raných letech, dosáhla v roce 1968 v žebříčku britských singlů čísla jedna s instrumentální skladbou „Albatross“[7] a dalších hitů v první desítce včetně „Man of the World“, „Oh Well“ (oba 1969), a "The Green Manalishi (With the Two Prong Crown)" (1970). Po Greenově odchodu odešli v roce 1971 a 1972 také Spencer a Kirwan. Spencera nahradilBob Welch a KirwanaBob Weston aDave Walker. Do konce roku 1974 byli Weston a Walker propuštěni a Welch odešel, takže kapela zůstala bez kytaristy nebo mužského zpěváka. Zatímco Fleetwood hledal studia v Los Angeles, narazil na americké folk-rockové duoLindsey Buckingham aStevie Nicks. V prosinci 1974 požádal Buckinghama, aby se k Fleetwood Mac připojil, přičemž Buckingham souhlasil s podmínkou, že se může připojit také Nicks.
Přibrání Buckinghama a Nickse dalo skupině více poprockový zvuk a jejich albumFleetwood Mac z roku 1975 dosáhlo veSpojených státech č. 1.Rumors (1977) vydalo čtyři americké Top 10 singly a zůstalo na prvním místě v americkém žebříčku alb po dobu 31 týdnů. Dostalo se také na první místo v zemích po celém světě a získalocenu Grammy za album roku 1978. Rumors se celosvětově prodalo více než 40 milionů kopií, což z něj dělá jedno z nejprodávanějších alb v historii. Ačkoli každý člen kapely prošel během nahrávání alba rozchodem (John a Christine McVie, Buckingham a Nicks a Fleetwood a jeho manželka Jenny Boyd), pokračovali ve společném skládání a nahrávání.
Sestava zůstala stabilní po tři další studiová alba, ale koncem 80. let se začala rozpadat. Po Buckinghamově odchodu v roce 1987 ho nahradiliBilly Burnette aRick Vito, i když Vito odešel v roce 1991 spolu se Stevie Nicks. Jednorázové představení z roku 1993 k první inauguraci prezidentaBilla Clintona znovu spojilo klasickou sestavu z let 1974–1987 poprvé po šesti letech. K úplnému shledání došlo o čtyři roky později a Fleetwood Mac vydali své čtvrté album číslo jedna v USA,The Dance (1997), živé album k 20. výročí Rumours a 30. výročí založení kapely. Christine McVie odešla v roce 1998 a skupina pokračovala jako čtyřčlenná. V roce 2003 vydali své nejnovější studiové album,Say You Will. Christine McVie se vrátila v roce 2014. V roce 2018 byl vyhozen Buckingham[8] a nahrazen Mike Campbellem, dříveTom Petty and the Heartbreakers aNeilem Finnem ze Split Enz a Crowded House. Christine McVie v roce 2022 zemřela a vyvstala otázka o budoucnosti kapely.
Fleetwood Mac prodali po celém světě více než 120 milionů desek, což z nich dělá jednu z nejprodávanějších kapel na světě. V roce 1979 byla skupina poctěna hvězdou nahollywoodském chodníku slávy. V roce 1998 byla kapela uvedena doRock and Roll Hall of Fame[9] a obdrželaBrit Award za mimořádný přínos hudbě[10]. V roce 2018 kapela obdržela cenu MusiCares Person of the Year od The Recording Academy jako uznání jejich uměleckého úspěchu v hudebním průmyslu a oddanosti filantropii.
Bluesbreakers pak tvořili Green, Fleetwood,John McVie aMayall. Mayall dal Greenovi zdarma jako dárek nahrávací čas, který Fleetwood, McVie a Green využili k nahrání pěti písní. Pátá píseň byla instrumentálka, kterou Green pojmenoval podle rytmické sekce, „Fleetwood Mac“ („Mac“ je zkratka pro McVie).
Brzy poté Green navrhl Fleetwoodovi, aby založili novou kapelu. Dvojice chtěla McVie na basovou kytaru a pojmenovali skupinu „Fleetwood Mac“, aby ho zlanařili, ale McVie se rozhodl udržet si stálý příjem u Mayalla, než aby riskoval s novou kapelou. Mezitím se Green a Fleetwood spojili se slide kytaristouJeremym Spencerem a baskytaristouBobem Brunningem. Brunning byl v kapele s tím, že odejde, pokud bude McVie souhlasit a připojí se. Skupina debutovala v neděli13. srpna1967 na Windsorském jazzovém a bluesovém festivalu (později známém jakoReading Festival), označovaném jako "Peter Green's Fleetwood Mac featuring Jeremy Spencer". Brunning s Fleetwood Mac odehrál jen pár koncertů.[14] Během několika týdnů od jejich prvního vystoupení souhlasil John McVie s připojením se ke kapele jako stálý baskytarista.[15][16]
Debutové eponymní album Fleetwood Mac vyšlo u vydavatelství Blue Horizon v únoru 1968.[17] Píseň „Long Grey Mare“ byla nahrána dříve s Brunningem na baskytaru, zatímco zbytek alba byl nahrán s McViem. Album bylo ve Velké Británii úspěšné a dostalo 4. místo, ačkoli žádné skladby nebyly vydány jako singly. Později v průběhu roku byly vydány singly „Black Magic Woman“ (později velký hit, když ji převzalSantana) a „Need Your Love So Bad“, oba se ve Velké Británii dostaly mezi čtyřicet nejlepších.[18]
Druhé studiové albumMr. Wonderful bylo vydáno v srpnu1968. Album bylo nahráno živě ve studiu s mikrofonovanými zesilovači a PA systémem, místo aby bylo zapojeno do linky.[19] Session zahrnovalažesťovou sekci a také přítelkyni kapely,Christine Perfect ze skupiny Chicken Shack na klávesy[20] Později toho roku Chicken Shack zaznamenali britský hit s coverem klasikyEtty James „I'd Rather Go Blind“, kde Christine Perfect zpívala hlavní vokály. Perfect byla také dvakrát zvolena umělkyní roku v Anglii.
Krátce po vydání Mr. Wonderful se Fleetwood Mac stali pětičlennou skupinou, protože k nim přibyl tehdy 18letý kytaristaDanny Kirwan. Hrál v jiholondýnském bluesovém triu Boilerhouse, složeném z Kirwana (kytara), Trevora Stevense (baskytara) a Davea Terreyho (bicí).[21] Green a Fleetwood sledovali, jak Boilerhouse zkoušejí v kotelně v suterénu, a Green byl tak ohromen, že pozval kapelu, aby pro Fleetwood Mac dělali předskokany. Green chtěl, aby se z Boilerhouse stala profesionální kapela, ale Stevens a Terrey nebyli připraveni stát se profesionály, a tak se Green pokusil najít pro Kirwana jinou rytmickou sekci umístěním inzerát do Melody Maker. Přihlásilo se přes 300 uchazečů, ale když Green a Fleetwood uspořádali konkurzy v Nag's Head v Battersea (domov klubu Mike Vernon Blue Horizon Club), nedokázal Green najít nikoho dost dobrého. Fleetwood tak pozval Kirwana, aby se připojil k Fleetwood Mac jako třetí kytarista.[13]
Green byl frustrovaný, že Jeremy Spencer nepřispívá k jeho písním. Kirwan, talentovaný kytarista samouk, měl charakteristickévibrato a jedinečný styl, který dodal zvuku kapely nový rozměr. V listopadu 1968, s Kirwanem ve skupině, vydali svůj první singl číslo jedna v Evropě, „Albatross“, instrumentálku s kytarou od Greena a Kirwana. Green později řekl, že úspěch skladby "Albatross" byl díky Kirwanovi. „Kdyby nebylo Dannyho, nikdy bych neměl hit číslo jedna.“[22] V lednu 1969 vydali své první kompilační albumEnglish Rose, které obsahovalo polovinu alba Mr. Wonderful plus nové písně od Kirwana. Jejich další a úspěšnější kompilační albumThe Pious Bird of Good Omen vyšlo v srpnu a obsahovalo různé singly, B-sidy a skladby, které skupina nahrála jako zálohu pro Eddieho Boyda.
Na turné po USA v lednu 1969 kapela nahrálaFleetwood Mac in Chicago (vydáno v prosinci jako dvojalbum) v Chess Records Studio s některými bluesovými legendami Chicaga, včetněWillieho Dixona,Buddy Guya aOtise Spanna. Jednalo se o poslední celobluesové nahrávky Fleetwood Mac, přičemž kapela směřovala spíše krocku. Spolu se změnou stylu procházela kapela i změnami labelu. Do té doby byli u labelu Blue Horizon, ale s Kirwanem v kapele se hudební možnosti staly příliš rozmanitými pro label orientovaný pouze nablues. Kapela podepsala smlouvu s Immediate Records a vydala singl „Man of the World“, který se stal dalším britským a evropským hitem. Pro B-stranu Spencer zastupoval Fleetwood Mac skladbou "Earl Vince and the Valiants" a nahrál "Somebody's Gonna Get Their Head Kicked In Tonite", což je typická bouřlivější rock'n'rollová stránka kapely. Immediate Records však bylo ve špatném stavu, takže skupina hledala nový obchod.Beatles chtěli kapelu proApple Records (Mick Fleetwood aGeorge Harrison byli švagři), ale manažer kapely Clifford Davis se rozhodl jít kWarner Bros. Records (prostřednictvím Reprise Records, labelu založenéhoFrankem Sinatrou), u kterého od té doby zůstali.
Pod křídly Reprise vydali Fleetwood Mac v září 1969 své třetí studiové album Then Play On. Ačkoli počáteční vydání amerického vydání tohoto alba bylo stejné jako britská verze, bylo pozměněno tak, aby obsahovalo píseň „Oh Well“, která se důsledně objevovala na živých vystoupeních od doby svého vydání do roku 1997 a znovu od roku 2009. Then Play On, díky kterému kapela rozšířila svůj styl od čistého blues, napsali Kirwan a Green a jednu skladbu od Fleetwooda a McVie. Jeremy Spencer mezitím nahrál sólové album rokenrolových písní ve stylu 50. let, podporované zbytkem kapely kromě Greena.[23]
V roce 1969 bral GreenLSD. Během evropského turné ke konci toho roku zažil špatný trip v hippie komuně uMnichova. Clifford Davis, manažer kapely, označil tento incident za zásadní bod v Greenově mentálním úpadku.[24] Řekl: "Pravda o Peteru Greenovi a o tom, jak skončil a jak dopadl, je velmi jednoduchá. Koncem roku 1969 jsme byli na turné po Evropě. Když jsme byli v Německu, Peter mi řekl, že byl pozván na večírek. Věděl jsem, že tam bude všude kolem hodně drog a navrhl jsem, aby nešel. Ale on stejně šel a chápu ho, že si vzal to, co se ukázalo jako velmi špatné, nečisté LSD. Už nikdy nebyl jako dřív.“[25] Německý autor a filmařRainer Langhans ve své autobiografii uvedl, že on a jeho tehdejší přítelkyně, modelkaUschi Obermaier, se setkali s Greenem v Mnichově a pozvali ho do své Highfisch-Kommune, kde byly nápoje obohaceny "papírem".[26][27] Langhans a Obermaier plánovali uspořádat open-air "BavorskýWoodstock", na kterém chtěli, aby hlavními tahouny byliJimi Hendrix aThe Rolling Stones. Už byli v kontaktu s Hendrixem (se kterým měla Obermaierová na začátku roku krátký románek) a doufali, že jim Green pomůže dostat se do kontaktu s The Rolling Stones.[26]
Greenova poslední studiová nahrávka s Fleetwood Mac byla skladba „The Green Manalishi (With Two Prong Crown)“ a její B-strana „World in Harmony“. Skladby byly nahrány ve studiích Warner-Reprise v Hollywoodu na třetím americkém turné kapely v dubnu 1970, několik týdnů předtím, než Green skupinu opustil.[28] Následující měsíc vyšla jako singl a ve Velké Británii se dostala na 10. místo. Před studiovou nahrávkou kapela hrála píseň živě na Boston Tea Party v únoru 1970. Některé nahrávky ze tří koncertů Boston Tea Party (5/6/7. února 1970) byly nakonec vydány v 80. letech jako Live in Boston. Kompletnější remasterovaná třísvazková kompilace těchto vystoupení byla vydána Snapper Music na konci 90. let. "Green Manalishi" byla vydána, když se zhoršila Greenova mentální stabilita. Chtěl, aby kapela dala všechny své peníze na charitu, ale ostatní členové kapely nesouhlasili.[29] V roce1978Judas Priest nahrálicoververzi „Green Manalishi“ pro jejich albumHell Bent for Leather, přičemž živá verze se objevila na jejich albuUnleashed in the East následující rok.
V dubnu 1970 se Green rozhodl kapelu opustit po dokončení jejich evropského turné.[30] Jeho poslední vystoupení s Fleetwood Mac proběhlo 20. května 1970. Během této show kapela překročila svůj vyhrazený čas a byl vypnut proud, ačkoli Mick Fleetwood dál bubnoval.
V květnu 1970Peter Green opustil Fleetwood Mac kvůli psychickým problémům a drogám. Skončil na psychiatrii. Mezitím se ve Fleetwood Mac objevila první žena –Christine McVie, manželka Johna McVie. Během první poloviny 70. let se však ve skupině vystřídalo hned několik kytaristů a zvuk blues se postupně vytrácel. Z anglické bluesové kapely se stala soft-rocková americká skupina především kvůli novým kytaristům a zpěvákům z Kalifornie (Bob Welch aBob Weston). Během této doby vydali hned několik alb, kde byly například klasikySentimental Lady čiSpare Me A Little Of Your Love. Poslední album v této éře bylo Heroes Are Hard To Find (1974), pro které napsali všechny písněChristine McVie aBob Welch. I to bylo úspěšné. Jako blesk z čistého nebe se z vnějšího pohledu proto stal odchod hitmakera kapely Boba Welche.
Na konci roku 1974 trojiceMick Fleetwood,John McVie aChristine McVie hledala dalšího nového kytaristu. Historie rock'n'rollu se tak začala psát na Silvestra roku 1974, kdyMick Fleetwood zavolal Lindseymu Buckinghamovi. Ten přijal pozvání do kapely pod jednou podmínkou, že přijmou i jeho dlouholetou životní i hudební partnerku zpěvačku a skladatelkuStevie Nicks. Stalo se. Skupina Fleetwood Mac v nové pětičlenné sestavě, kterou tvořily dvě zpěvačky a skladatelky, zkoušela, nahrála nové album Fleetwood Mac a vydala se na turné. Z chudé dvojiceStevie Nicks aLindsey Buckingham se za pár měsíců stali milionáři. Nové album bylo v USA velice úspěšné. Za zmínku stojí hityRhiannon,Landslide, které nazpívalaStevie Nicks, neboI'm so Afraid od Lindseyho Buckinghama čiSay You Love Me odChristine McVie.
Začátek velkého úspěchu kapely byl ale spjat se začátkem osobních problémů všech členů kapely. Manželství Christine a Johna McVie se rozpadalo, dlouholeté partnerstvíStevie Nicks a Lindseyho Buckinghama taktéž, a aby toho nebylo málo, se svou ženou se rozváděl i bubeníkMick Fleetwood. Mezi tím však vznikalo druhé ještě úspěšnější albumRumours, které vyšlo v roce 1977. Toto album patří mezi 10 nejprodávanějších alb všech dob. V roce 1977 nebylo v rádiích v USA slyšet nic jiného než písničkyDreams,Go Your Own Way,Don't Stop,Gold Dust Woman neboYou Make Loving Fun. Texty těchto písní jsou vesměs o rozpadání vztahů členů kapely. PíseňGo Your Own Way je vzkaz Lindseyho pro Stevie,Dreams je zase rozloučení Stevie s Lindseym. Po tomto albu následovalo celosvětové turné. V roce 1978 získali Fleetwood Mac cenuGrammy za album roku.
Přes osobní problémy, všudypřítomný alkohol a kokain nikdo nechtěl z kapely odejít. Ve studiu a na pódiu všichni hodili své osobní problémy za hlavu. V roce 1979 vydávají další nové albumTusk. Byl to experiment, pod který se může podepsat předevšímLindsey Buckingham. Byla to úplně jiná hudba než klasické rockové Rumours. Nové album nebylo tolik úspěšné. Následovalo však opět dvouleté celosvětové turné, které úspěšné rozhodně bylo. Z nových písniček na albu Tusk lze zmínit stejnojmennou Tusk nebo Sara, které se dostaly do pozdějších výběrů Best Of.
Na začátku 80. let po skončení velkolepého turné k albu Tusk se členové kapely rozešli pracovat na sólo projektech. Většina členů vydala svá první sólová alba. Opravdu úspěšná však byla pouze Stevie Nicks, která se svým albem Bella Donna a hitemEdge of Seventeen bořila hitparády. V roce 1982 se však na dlouho naposledy ještě sešli k natočení dalšího alba – Mirage. To však bylo jen průměrné. Přineslo však nové popové melodie, známá je například písnička Gypsy. Následovalo skromnější americké turné.
80. léta jsou však ve znamení aktivních sólových prací jednotlivých členů skupiny. Stevie Nicks vydala v roce 1983 další album The Wild Heart s dalšími hity jakoStand Back neboBeauty and the Beast. Christine McVie a Lindsey Buckingham také vydávali sólová alba, ale nepodařilo se jim tolik prorazit. Na sklonku roku 1985 vydává Stevie Nicks své třetí album, Rock a Little, které už však tolik úspěšné nebylo. Během jejího turné v roce 1986 se už však spekulovalo o možném návratu Fleetwood Mac.
V roce 1987 vychází po pěti letech nové album Fleetwood Mac, Tango in the Night. Image skupiny se změnila od základů. Toto nové album obsahuje výrazné popové melodie, které prorazily především v Evropě. Za zmínku stojí písničky od Christine McVie jakoEverywhere neboLittle Lies. Nicméně mezi kytaristou Lindseym Buckinghamem a ostatními členy skupiny to neklapalo, a tak kytarista těsně před objednaným turné ze skupiny odchází. Skupina narychlo sehnala dva nové kytaristy a zpěváky Billyho Burnette a Ricka Vito. S nimi pak vyrazili na turné po USA na podzim 1987 a po Evropě v létě 1988. Přes absenci Lindseyho Buckinghama bylo pravděpodobně díky úspěchu alba Tango in the Night turné vcelku úspěšné. V roce 1988 vydávají Fleetwood Mac svojí první desku Greatest Hits a také koncertní live video točené v San Franciscu v prosinci 1987.
V roce 1989 vydává Stevie Nicks své čtvrté album. V témže roce absolvovala sólové turné, v kterém jako jejím jediném sólovém se objevila také některá evropská města.
V roce 1990 se v nové šestičlenné sestavě scházejí Fleetwood Mac k natočení nového alba. Vychází album Behind The Mask, které se však nesetkalo s velkým úspěchem. Přesto skupina vyráží na velké celosvětové turné. Ke konci turné však oznamuje Stevie Nicks, že ze skupiny odchází kvůli neshodám s Mickem Fleetwoodem, a také druhá zpěvačka Christine McVie, která už měla koncertování dost. Vypadalo to, že je s Fleetwood Mac konec.
V roce 1991 vydala Stevie Nicks své první Best Of. Stevie Nicks však byla od roku 1986 závislá na Rivotrilu, který jí předepsal psychiatr krátce poté, co vyšla z kliniky Betty Ford, kde se úspěšně vyléčila ze závislosti na kokainu. Rivotril však způsobil, že přestala skládat nové písničky a na koncertech se chovala apaticky. Léky také způsobily, že přibrala na váze a po roce 1991 se prakticky přestala na veřejnosti ukazovat. Fleetwood Mac vydali v roce 1992 velký Box Set největších hitů. Významní členové však odmítali návrat na scénu. V lednu 1993 se však pětice sešla na inauguraci nového prezidenta USA Billa Clintona, který si přál, aby na tomto plese zahráli a zazpívali jeho oblíbenou píseňDon't Stop ze slavného alba Rumours z roku 1977. Zde ale opět všichni potvrdili, že se žádný comeback nekoná.
V roce 1993 natáčí Stevie Nicks ještě stále během své závislosti na Rivotrilu další album, Street Angel. To vychází v roce 1994 a stalo se nejméně úspěšným v její sólové kariéře. Stevie Nicks se obrátila na kliniku Betty Ford, kde strávila několik týdnů na odvykací kúře, kde, jak tvrdí, nebylo daleko k její smrti. Odvykání Rivotrilu bylo prý mnohem horší než kokainu. Vyléčila se. Vydala se na turné, které bylo velice úspěšné. Nicméně ona sama moc šťastná zejména kvůli své nadváze nebyla. Jak v jednom z interview Stevie říkala: „Je mi líto, že se z vašeho rock 'n' rollového sexsymbolu 70. let se stala malá tlustá holka.“Mezitím v letech 1994–1995 probíhalo turné skupiny Fleetwood Mac. Na něm se objevili z nejúspěšnější pětice jenMick Fleetwood aJohn McVie, dále zde byl Billy Burnette, který se v roce1990 podílel na albu Behind The Mask. Oba si po odchodu Ricka Vito, Stevie Nicks a Christine McVie přizvali dva nové zpěváky Dave Masona a Bekku Bramlett. Turné sice bylo velké, ale vůbec ne úspěšné. V roce 1995 vydané album Time bylo propadák, i když se na něm podílela Christine McVie. Ta se už turné odmítla účastnit.
V polovině 90. let pracoval Lindsey Buckingham na svém dalším sólovém albu. Pozval si pro výpomoc na několik skladeb Micka Fleetwooda. Ti poté přizvali Johna McVie. Kvůli dalším vokálům je napadlo kontaktovat Christine McVie. Ve studiu jim to šlo moc dobře, a tak zavolali Stevie Nicks. Neuvěřitelné se stalo skutečností a v roce 1997 natáčejí live koncert, který byl vydán jako nové album The Dance. Následovalo velice úspěšné turné po USA. V roce 1998 byla skupina Fleetwood Mac uvedena do Rock'n'rollové síně slávy. Christine McVie však tehdy oznámila, že se stahuje do ústraní, že sdělila světu, co chtěla. Od té doby spokojeně žila doma na anglickém venkově. Byl to další signál, že se s Fleetwood Mac už nikdy nesetkáme.
Stevie Nicks vydala v roce1998 retrospektivní album Enchanted, které obsahovalo nejen její největší sólové hity, ale také spoustu nových písní nahraných v různé době. I následující turné bylo spíše takové alternativní, nešlo vůbec o komerční úspěch, ale mezi fanoušky je toto turné velice populární.
Stevie Nicks a Lindsey Buckingham na tourSay You Will, 2003
Stevie Nicks začala pracovat na novém sólovém albu. Pracovala na něm hned s několika známými osobnostmi, například s Sheryl Crow. V roce 2001 vydává po 7 letech další své nové sólové album, Trouble In Shangri-La, které se stalo jejím nejúspěšnějším po roce 1983. Následovalo turné, které však zhatily teroristické útoky 11. září. Na začátku turné byla Stevie Nicks pozvána do řady televizních pořadů, kde tvrdila, že je v plánu velké turné zahrnující i Evropu, které se ale neuskutečnilo.Christine McVie nikdo nepřesvědčil, ale zbylá čtveřice se v roce 2002 sešla ve studiu a v této sestavě poprvé od roku1987 natočila nové album. V roce 2003 vychází Say You Will a následuje dvouleté celosvětové turné. Natočili také koncertní video Live in Boston.
V letech 2005–2008 byla Stevie Nicks velice aktivní, co se týče koncertů v USA. Každý rok měla turné. V roce 2006 dokonce měla několik koncertů v Austrálii. V roce 2007 vydala retrospektivní album Crystal Visions. V letech 2005 a 2006 se účastnila turné s Tomem Pettym a Heartbreakers nebo s Donem Henleyem. V roce 2007 Stevie Nicks natočila koncert Live in Chicago, kde představila svoje nejúspěšnější a nejoblíbenější písničky ze své sólové kariéry i z období spolupráce s Fleetwood Mac.Lindsey Buckingham nezůstal pozadu a vydal dvě nová sólová alba. Následovalo také jeho sólové turné.
V roce 2009 se čtveřice opět sešla. Na novém studiovém albu se nedohodla, nicméně od března do června vyrazili na turné v USA, v říjnu a listopadu v Evropě a v prosinci v Austrálii. Toto turné obsahovalo největší ryzí hity z 2. poloviny 70. let.
Následovaly spekulace o společném turné se skupinou Eagles na rok2010, ty však nebyly potvrzeny. Na turné v roce 2009 se také mluvilo o možnosti natočení nového alba. V roce 2013 vyšloEP nazvané jednodušeExtended Play.
Na koncertě v O2 aréně v Londýně 25. září 2013 se po dlouhé době poprvé objevila na pódiu i Christine a poté – 11. ledna 2014 – Mick Fleetwood oznámil, že se Christine McVie opět připojí k Fleetwood Mac.
V roce 2017 Christine a Lindsey vydali album duetů – Lindsey Buckingham/Christine McVie, na kterém se podílí i Mick Fleetwood a John McVie.
V listopadu 2017 kapela oznámila reedice svého alba Fleetwood z roku 1975. Reedice nabízí remasterovanou verze původního alba spolu s nevydanými songy v alternativních a live verzích. Distribuce byla celosvětově ohlášena na 19. ledna 2018.
↑SMITH, Chris.The Greenwood Encyclopedia of Rock History: From Arenas to the Underground, 1974–80. [s.l.]: Greenwood Press, 2006.ISBN0-313-32937-0. S. 88, 94–95, 215.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BENNUN, David. How Fleetwood Mac Invented Goth.The Quietus. 13 February 2017.Dostupné online [cit. 20 February 2017].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fleetwood Mac Acceptance Speech at the 1998 Rock & Roll Hall of Fame Induction Ceremony [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Fleetwood Mac Biography.Rolling Stone.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 July 2012.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Fleetwood Mac Fires Lindsey Buckingham.Rolling Stone. 9 April 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2018.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fleetwood Mac Hall of Fame [online]. [cit. 2020-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 June 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑History [online]. [cit. 2019-02-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Barry Lazell.Rock movers & shakers. [s.l.]: Billboard Publications, Incorporated, 1 April 1989.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2015.ISBN978-0-8230-7608-6.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rod Stewart.Rod Stewart: Autobiografía. [s.l.]: Penguin Random House Grupo Editorial España, 22 November 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 December 2016.ISBN978-84-01-34665-1. S. 85–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abBrunning, B. (1998).Fleetwood Mac – The First 30 Years. London: Omnibus Press. p. 18.
↑Summer McStravick; JOHN ROOS.Blues-rock Explosion. [s.l.]: Old Goat Publishing, 2001.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016.ISBN978-0-9701332-7-4.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Andrew Darlington.I was Elvis Presley's Bastard Love-child & Other Stories of Rock'n'roll Excess. [s.l.]: Critical Vision, 2001.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016.ISBN978-1-900486-17-0. S. 67–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Holger Petersen.Talking Music. [s.l.]: Insomniac Press, 30 September 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016.ISBN978-1-55483-058-9. S. 93–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Billboard. [s.l.]: [s.n.], 24 May 1969.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016. S. 4–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Donald Brackett.Fleetwood Mac: 40 Years of Creative Chaos. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016.ISBN978-0-275-99338-2. S. 63–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mick Fleetwood.Play On: Now, Then and Fleetwood Mac. [s.l.]: Hodder & Stoughton, 30 October 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016.ISBN978-1-4447-5326-4. S. 76–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Colin Larkin.The Encyclopedia of Popular Music. [s.l.]: Omnibus Press, 27 May 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2016.ISBN978-0-85712-595-8. S. 2112–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RAWLINGS, Terry.Then, now and rare British Beat 1960–1969. [s.l.]: Omnibus Press, 2002.ISBN0-7119-9094-8. S. 77.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jeremy Spencer – Songs, Reviews, Credits [online]. [cit. 2019-10-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2019. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CELMINS, Martin.Peter Green: Founder of Fleetwood Mac. [s.l.]: Castle, 1995.ISBN1-898141-13-4.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Brunning, B. (1998).Fleetwood Mac – The First 30 Years. London: Omnibus Press. p. 28.
↑abFellowship for Intentional Community/High-Fish Commune [online]. [cit. 2018-08-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Peter Green - The Munich LSD Party Incident [online]. [cit. 2022-09-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CELMINS, Martin.Peter Green: Founder of Fleetwood Mac. [s.l.]: Castle, 1995.ISBN1-898141-13-4. S. 119–120.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mick Fleetwood with Stephen Davis.My Life and Adventures with Fleetwood Mac. [s.l.]: Sidgewick & Jackson, London, 1990.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Peter Green Biography [online]. Fmlegacy.com [cit. 2011-12-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
