Známá tanečnice flamenca Belen Maya v tradičním kostýmuTablao flamencoTanečnice flamenca ve španělské Seville
Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem jeAndalusie na jihuŠpanělska. Vzniklo meziRomy, kteří tam v15. století doputovali zIndie přesPákistán aEgypt. Proto se ve flamencu vlastní romskákultura mísí se španělskou, indickou, židovskou a arabskou.
Dělí se naflamenco jondo (vážné, hluboké),flamenco chico (lehké) aflamenco intermedio (střední) a zahrnuje řadu tanců, počínaje vesnickýmiSevillanas přesAlegríu,Buleríu,Tangos,Soléá atd. Hlavními disciplínami jsouzpěv,tanec, hra nakytaru a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra nacajón (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo. Pojemduende, používaný pro nejvyšší extázi ve flamenkovém smyslu, znamená syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností.
Až do půli19. století bylo flamenco pouze součástí životního stylu španělských Gitanos, na profesionální úrovni začali umělci vystupovat až s příchodemromantismu, kdy se zvýšil zájem o exotickou tvář Španělska. Následoval „zlatý věk flamenca“, obdobíkaváren s flamenkovou produkcí vedlo k ničení původního stylu. Proti tomu se postavila skupina španělských intelektuálů v čele se spisovatelemFederikem Garcíou Lorkou a skladatelemManuelem de Fallou. Ti roku1922 zorganizovali vGranadě slavnou soutěž ve flamenkovém zpěvu, aby upozornili na umělecké hodnoty ničené kultury.
Nicméně flamenco se k vlastnímu sebeuvědomění postavilo čelem až v padesátých letech. Tehdy akcentovanému důrazu na tradici se pak v sedmdesátých letech vzepřely přední osobnosti nové vlny. Od té doby se flamenco žánrově rozvrstvuje, kombinuje své prvky spopem,rockem,jazzem, brazilskou hudbou,reggae,hip hopem a všemi myslitelnými styly. O mezinárodní popularizaci a následné zakořenění stylu v mnoha zemích světa se nejvíce zasloužili kytaristaPaco de Lucia,Camarón de la Isla – zpěvák patřící do nové vlny (přezdívaný pro svůj bolestný výraz „zlomenina duše“), režisérCarlos Saura, jenž natočil filmy s flamenkovou tematikou (Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska, Flamenco, Salomé…) či nedávno zesnulý tanečníkAntonio Gades. Tanec dnes žije svým vlastním životem díky tisícům lektorek a lektorů po celém světě a stále neutuchajícímu, především ženskému zájmu.
Cante (toque, baile) chico je živější než cante jondo. Dalo by se také charakterizovat jako veselé, rozpustilé, smyslné, něžné, poetické a eroticky laděné. Často není dobře provedeno – je příliš hlučné a divoké. Což je chyba, protože v tomto případě není vhodné upřednostňovat rozjásanost před důstojností.[1] Patří sem tyto styly:
