| Fjodor II. Borisovič | |
|---|---|
| Ruský car | |
 Fjodor II. Borisovič | |
| Doba vlády | 1605–1605 |
| Narození | 1589 |
| Úmrtí | 20. června1605 (16 let) Moskva |
| Předchůdce | Boris Fjodorovič Godunov |
| Nástupce | Lžidimitrij I. |
| Otec | Boris Fjodorovič Godunov |
| Matka | Marie Skuratovová-Bělská |
| Příbuzní | Xenie Godunovová (sestra) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Fjodor II. Borisovič (rusky: Фёдор II Бори́сович Годуно́в) (1589 –20. června1605) bylruskýcar v roce 1605. Doba jeho vlády je nejkratší v historii Ruska – trvala pouhých 49 dní.
Fjodor Borisovič se narodil vMoskvě jako syn a následníkBorise Godunova. Jeho matkou byla jedna z dcerMaljuty Skuratova, neblaze proslulého oblíbence caraIvana Hrozného. Nedlouho po Fjodorově narození se jeho otec stal faktickým jediným vládcem státu. Velmi záhy, počínaje lety1594—95, začaly být pocty, rovné carským, prokazovány i malému Fjodoru Borisoviči („podepisoval“ se v listech společně s otcem, jeho jméno se objevovalo při ceremoniálech přijímání poslů, jeho jménem byly udíleny diplomatické dary). Historik S. F. Platonov se domnívá, že toto vyzdvihování mělo souvislost s úmrtím dceryFjodora I., Feodosije Fjodorovny (25. května1592 –25. ledna1594), které znamenalo konec moskevskýchRurikovců, takže Borisova dynastie se mohla stát nástupcem Fjodora I.
Po nástupu otce na trůn v roce1598 se Fjodor Borisovič stal carevičem a následníkem trůnu a účastnil se slavnostního vstupu otce do hlavního města (30. dubna). V roce1599 desetiletý carevič vlastnoručním dopisem seznámilmnichySvatotrojického kláštera o nemoci otce, který k nim proto nemohl přijet.
Fyzicky statný chlapec, velmi svým otcem milovaný, získal pro tehdejší dobu nejlepší možné vzdělání, které z něj mělo učinit osvíceného monarchu. (Sám Boris Godunov byl gramotný, ale knižní vzdělání neměl.) Bývá nazýván „prvním plodem evropské výchovy v Rusku“. Přesto opozice rozšířila v Rusku i za hranicemi pověsti o Fjodorově churavosti a slaboduchosti.
Fjodor byl od dětství zasvěcován do všech detailů vlády; regulérně zasedal v BojarskéDumě a přijímal posly (mezi jinými i nápadníky své sestryXenie (Gustava Švédského aJohanna Schleswig-Holstein), účastnil se zahraničních cest, soudních jednání i charitativní činnosti svého otce (konkrétně v době hladomoru v letech1601—1603; už od devíti let měl vlastní státnípečeť. První ruská (tj. Rusem, v Rusku vytvořená)mapa Ruska byla jeho dílem a dochovala se dodnes.
Když se přiblížila Fjodorova dospělost, začal mu otec hledat nevěstu (a současně i ženicha pro dceru Xenii) vpravoslavnéGruzii, v carstvíKartli. DvořanMichail Tatiščev měl v květnu1604 za úkol přivézt do Moskvy desetiletou princeznu Jelenu, dceru kartlijského caraJiřího X., a také přesvědčit Jiřího, aby přešel do ruského poddanství. Jiří dal přísahu, ale do Moskvy propustil pouze syna, careviče Chozdroje, který se měl stál Xeniiným manželem. Jelenu u sebe ponechal do dalšího ruského poselství; toho se však již nedožili ani Boris Godunov, ani Fjodor. Vedle toho je známo, že v roce1603anglická královnaAlžběta I. nabízela Fjodorovi ruku jedenáctileté urozené Angličanky, věc však ztroskotala pro brzkou smrt Alžbětinu.
Carevič Fjodor vešel do historie ruskékartografie: on sám sestavil nebo pod jeho vedením byla sestavena jedna z vůbec prvních ruských map Ruska[1] Mapa byla vydána vAmsterodamu v roce1613; toto vydání je bibliografická vzácnost. O rok později, v roce1614 vyšlo druhé vydání s opravami a doplňky. List zahrnuje i vložku s plánem Moskvy; mínění historiků se liší v tom, lze-li careviči připsat i tento plán.
Po nečekané předčasné smrti svého otce13. dubna1605 byl prohlášen ve věku šestnácti let carem. Třebaže jeho otec připravoval Fjodorovi následnictví, takže syn byl obklopen mocnými a oddanými přáteli, od prvního okamžiku panování se ocitl v atmosféře zrady.Bojaři nového cara neuznali. Basmanov, Golicyn, Saltykov, Pleščejev a ostatní proti novému carovi otevřeně vystoupili.[2] Dne1. června 1605 poslové nepravého cara,Lžidimitrije I., přibyli do Moskvy, aby ho svrhli; listy, které veřejně četli naRudém náměstí, rozhodly o jeho Fjodorově osudu. Skupinabojarů, málo ochotných složit přísahu věrnosti novému carovi, se dostala doKremlu a mladého cara uvěznili.
20. června byl Fjodor ve svých komnatách společně se svou matkou zardoušen. Jako oficiální příčina smrti se uváděla otrava, alešvédskýhistorik Peter Petreius uvádí, že těla, která mohla být ohledána, nesla známky mocného škrcení.[3][4] Těla Fjodora a Marie Godunovových byla — spolu se z hrobu vyvlečeným tělem Borise Godunova — pochována na příkaz Lžidimitrije bez jakýchkoli poct v druhořadém moskevském ženském Varsonofjevském klášteře, V roce1606 podle nařízení caraVasilije Šujského byly ostatky rodiny Godunovových slavnostně přeneseny do Svatotrojického kláštera, kde spočívají dodnes.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůTeodoro II de Rusia na španělské Wikipedii aФёдор II Годунов na ruské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuFjodor II. Ruský na Wikimedia Commons| Ruští carové | ||
|---|---|---|
Ivan IV. Hrozný(1547–1584) •Fjodor I.(1584–1598) •Boris Godunov(1598–1605) •Fjodor II.(1605) •Lžidimitrij I.(1605–1606) •Vasilij IV.(1606–1610) •Michail I.(1613–1645) •Alexej I.(1645–1676) •Fjodor III.(1676–1682) •Ivan V.(1682–1696) •Petr Veliký(1682–1725) •Kateřina I.(1725–1727) •Petr II.(1727–1730) •Anna Ivanovna(1730–1740) •Ivan VI.(1740–1741) •Alžběta Petrovna(1741–1762) •Petr III.(1762) •Kateřina II. Veliká(1762–1796) •Pavel I.(1796–1801) •Alexandr I.(1801–1825) •Mikuláš I.(1825–1855) •Alexandr II.(1855–1881) •Alexandr III.(1881–1894) •Mikuláš II.(1894–1917) |  | |
