Finsko bylo poprvé osídleno po poslednídobě ledové asi 9000 let př. n. l.[8] Běhemdoby kamenné vznikly různé kultury, které se vyznačovaly různými styly keramiky. Vdobě bronzové aželezné došlo ke kontaktům s dalšími kulturami veFennoskandinávii a vPobaltí.[9] Od konce 13. století se Finsko v důsledkuseverních křížových výprav stalo součástí Švédska. V roce 1809 bylo Finsko v důsledkufinské války odtrženo od Švédska a stalo seautonomním velkoknížectvím v rámciRuského impéria. V tomto období došlo k rozkvětu finského umění a začalo se prosazovat hnutí za nezávislost. V roce 1906 se Finsko stalo prvním územím v Evropě, kde bylo uděleno všeobecné volební právo, a prvním na světě, které dalo všem dospělým občanům právo kandidovat do veřejných funkcí.[10]
Za nejranější písemnou podobu jménaFinsko jsou považovány třirunové kameny. Dva byly nalezeny ve švédské provinciiUppland a je na nich nápisfinlonti (U 582). Třetí byl nalezen naGotlandu. Je na něm nápisfinlandi (G 319) a je datován až do 13. století.[16] Jméno lze považovat za příbuzné s názvem kmeneFinns, který je zmíněn poprvé v datové době v roce 98 n. l. (sporný význam).
V češtině se pro Finsko též používal názevČuchonsko.[17]
JménoSuomi (finský název Finska) má nejistý původ, ale kandidátem na původ jeprotobaltské slovo*źemē, které znamená „země“. Kromě jazyků blízkých k finštině (baltofinské jazyky) se tento název používá také vbaltských jazycíchlotyštině alitevštině. Alternativně bylo navrženo indoevropské slovo *gʰm-on „muž“ (srov.gótskéguma, latinskéhomo), která byla vypůjčeno jako *ćoma. Slovo původně odkazovalo pouze na historickou provincii Finsko a později na severní pobřežíFinského zálivu, přičemž severní regiony, jako je Ostrobothnia, byly až do pozdějšího období vyloučeny. Dřívější teorie navrhovaly odvození odsuomaa (slatiništní půda) nebosuoniemi (slatiništní mys), ale tyto jsou nyní považovány za zastaralé. Někteří vědci navrhli společnou etymologii seslovem saame (Sámové,fino-ugriští lidé zLaponska) aHäme (provincie ve vnitrozemí), ale tato teorie je nejistá.[18]
Nejstarší dochovalé použití slovaSuomi je z roku 811 v královských letopisechAnnales regni Francorum, kde je použito jako jméno osoby spojené s mírovou smlouvou.[19][20]
V nejstarších historických pramenech z 12. a 13. století se termín Finsko týká pobřežní oblasti kolemTurku od Perniö poUusikaupunki. Tato oblast se později stala známá jako vlastní Finsko, na rozdíl od názvu země Finsko. Finsko se stalo běžným názvem pro celou zemi ve staletém procesu, který začal, kdyžkatolická církev zřídila v Nousiainenu, v severní části provincie Suomi, misionářskou diecézi možná někdy už ve 12. století.[21]
Zpustošení Finska běhemseverní války (1714–1721) a běhemrusko-švédské války (1741–1743) způsobila, že Švédsko začalo klást velký důraz na obranu své východní poloviny před Ruskem. Tyto zkušenosti z 18. století vytvořily pocit sdíleného osudu, který ve spojení s jedinečným finským jazykem vedl k přijetí rozšířeného pojetí Finska.[22]
Doba bronzová (1500 –500 př. n. l.) adoba železná (500 př. n. l. –1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlých kontaktů seSkandinávií, severnímRuskem aPobaltím. Kolem roku 500 př. n. l. se ve Finsku výrazně ochladilo, což vedlo ke značnému úbytku obyvatelstva. Opětovný rozmach přišel až s římskou dobou železnou po roce50, která byla dříve spojována s příchodemFinů, na základělingvistických teorií. Novější archeologické nálezy ale tuto hypotézu nijak nepotvrzují.[23] Na konci doby železné žilo ve Finsku asi 50 000 lidí.[25]
Severní Evropa roku 814
Nejstarší písemná zmínka o Finsku se nalézá vTacitově díleGermania, které bylo napsáno okolo roku 100. Popiskočovného národaFenni ale neodpovídá tehdejším Finům, protože ti již byli usedlými zemědělci. Zřejmě se jednalo o popisLaponců.[26]
Nálezy bohatě vybavených pohřebišť, většinou zbraněmi, napovídají, že vládnoucí elita zde existovala už od3. století. Nicméně centralizovaná společnost se zde během této doby nevyvinula.Alandy se nejpozději od 6. století staly zcelašvédské. Styky Finů se Švédskem, čiliVikingy, byly v této době běžné, Vikingové zde byli známí jak díky svým obchodům, tak loupení, přesto neexistuje důkaz o tom, že by ve Finsku, kromě Aland, vznikly vraném středověku skandinávské osady.
Téměř sedmisetletá příslušnost Finska keŠvédskému království je tradičně spojována až s rokem1154 a údajným příchodemkřesťanství, v němž klíčovou roli sehrál původem AngličanJindřich Uppsalský, pravděpodobně vyslaný švédským králem.[27] Podle archeologických záznamů ale bylo mezi finskýmipohany několik křesťanů již předtím. Švédové podnikli ve 12. a 13. století celkem třikřížové výpravy do Finska, které měly za následekchristianizaci Finů a švédskoukolonizaci Finska. Švédskou vládu ve Finsku se podařilo stabilizovatjarlu Birgerovi po křížové výpravě, která se většinou datuje do roku1238 nebo1249.Novgorod naopak získal moc nadKarélií. Vznikla tak na východě Finska i hranice mezikatolickou apravoslavnou sférou vlivu.Švédština se stala dominantním jazykem administrativy a výuky.Finština zůstala jazykem obyčejných lidí, ve kterém se opisovala jen náboženská literatura.
Okolo roku1249 do Finska přišeldominikánský řád a získal zde značný vliv.[28] V jihozápadní části země se původní osídlení vyvinulo v první město –Turku, které se záhy stalo jedním z největších měst ve Švédském království.[29] Bydleli v něm z velké části němečtí obchodníci a řemeslníci. Zbytek Finska byl urbanizován jen velmi málo.Biskupství v Turku bylo založeno během13. století. Mělo velkou roli, biskup z Turku byl považován za nejmocnějšího muže v zemi a navíc to byl obvykle Fin. Bývala to také často významná osobnost intelektuální a literární, například turkuský biskupMikael Olai Agricola přeložil roku1551 dofinštinyNový zákon.
Během 12. a 13. století obsadil velký počet švédských osadníků jižní a severozápadní pobřeží Finska. V těchto regionech se ještě dnes běžně mluví švédsky. Roku1362 byli zástupci Finska poprvé povoláni, aby se zúčastnilivoleb švédského krále. Finsko bylo ale také zataženo do vnitřních švédských potyček. Během 80. let 14. století se sem ze skandinávské části Švédska přeneslaobčanská válka. Jejím vítězem se stala královnaMarkéta I. Dánská, která roku1389 svedla na 130 let pod jednu vláduDánsko,Švédsko aNorsko (Kalmarská unie). Finsko bylo několikrát zataženo do pokusů Švédů tuto unii opustit. Obecně ale Finsko během 15. století relativně prosperovalo, populace rostla a ekonomika se zlepšovala.
Na konci 15. století však přišel zlom, když Rusko po dobytí Novgorodu dostalo chuť i na finské území. Švédsko-ruská válka o Finsko začala v roce1495. S rozpadem Kalmarské unie a nástupemGustava Vasy na švédský trůn se k bojům s Rusy přidaly konflikty s Dány a Poláky. Finové nesly břímě těchto bojů, neboť byli obvykle terčem nepřátelských nájezdů, navíc jim byly neustále zvyšovány daně k zaplacení nákladů na války. Strádání vyústilo roku1596 v protišvédské povstání, takzvanouválku palic, které bylo krvavě potlačeno. Švédští králové nicméně podporovali expanzi finských osadníků a farmářů na sever, na území Laponců aKarelů, kteří byli takto vytlačováni; často byl tento proces doprovázen i ozbrojenými střety. Ze Švédska přišlo takéluteránství, které se uchytilo.
V letech 1630–1648 Finové bojovali po boku Švédů vetřicetileté válce. Finská lehká jízda svou bojovností a krutostí šířila mezi katolickými vojsky strach. Se švédským vojskem vtrhli Finové i doČech. Švédové se za finskou udatnost odměňovali: zakládali nová města, roku1640 byla v Turku založena první univerzita ve Finsku,Královská akademie, a v roce1642 byla ve finštině vydána celáBible. Pod těmito akty je podepsán především guvernérPer Brahe. Konec války paradoxně Finům uškodil. Ztráta prosperity vedla k deziluzi a s ní patrně související vlněhonů na čarodějnice. Kolem roku1697 běhemmalé doby ledové přišel další úder, když Finsko zasáhl ničivýhladomor, který zahubil až třetinu populace.[30]
Ačkoli z třicetileté války vyšlo Švédsko jako velmoc, během 18. století tuto pozici ztratilo, především vsérii válek se stále mocnějším Ruskem. Ještě než však Švédové v této tahanici Finy ztratili, dali jim ochutnat zárodkůmdemokracie, či přesnějiparlamentarismu. Odhaduje se, že až 45 % mužské populace Finska získalo v 18. století volební právo. Vešvédském parlamentu soupeřila stranaČepic aKlobouků. Většina Finů podporovala Čepice, které prosazovaly smířlivější postoj k Rusku, neboť na válkách finští sedláci ze svého pohledu vždy jen tratili. Nicméně válkychtivý králGustav III. se s parlamentem dále již dohadovat nechtěl a zrušil ho. Prosadil si tak válku, která ale přinesla i spiknutí některých finských důstojníků, kteří se pokusili s podporou Ruska vytvořit nezávislé Finsko. Král vzpouru rozdrtil, nicméně posléze se odštěpenecké tendence pokusil zaplašit posílením hospodářství a kultury ve Finsku. Paradoxně tím ale jen ještě více rozdmýchal národnostní, především jazykovou otázku. Toho se snažili propagandisticky využívat Rusové, byť vzpomínky na ruské okupace během několika válečných konfliktů Finům bránily plně vsadit na ruskou kartu. Nicméně Rusko se nakonec osudem Finů stalo.
Stupeň autonomie se během let ruské nadvlády měnil. Objevila se také, zejména během dvou posledních desetiletí, obdobícenzury a politického stíhání. Avšak finské rolnictvo zůstalo, na rozdíl od rolníků v samotném Rusku, svobodné. Zůstal totiž v platnosti starý švédský zákon.
Aby se zpřetrhaly citové vazby se Švédskem, carský dvůr a finská vláda začaly prosazovatfinštinu. Roku1863 se finština dostala na úřady, v roce 1892 byla plně zrovnoprávněna se švédštinou. Tento proces podporovalo silnénacionalistické obrozenecké hnutí. Jeho velkou chvíli se stalo rovněž vydání národního eposuKalevala.[32] Ten vyšel poprvé roku1833 jako tzv.Pra-Kalevala (finskyAlku Kalevala). Jeho výsledná podoba pochází z roku1849.
Na přelomu 19. a20. století se však Rusku začalo zdát, že je vhodný čas finské území začítrusifikovat.[33] Národnímu hnutí nezbylo než začít oponovat novému nepříteli. Souběžně s rusifikačními snahami se car snažil o ukončení finské autonomie. Finové se tak stále více orientovali na západní velmoci. Ruský tlak nicméně kolísal, nejprve běhemrusko-japonské války a pak během1. světové války se procesrusifikace a deautonomizace pozastavil, když Rusové potřebovali finské rekruty a dobře fungující ekonomickou základnu. Součástí těchto ústupků bylo i nahrazení původního čtyřkomorového Sněmu jednokomorovým parlamentem (finskyEduskunta), který roku1906 vzešel ze všeobecnýchvoleb, ve kterých dokonce jako první v Evropě volily i ženy.[34]
Svržení caraúnorovou revolucí v Rusku roku 1917 považovali většinovífinští sociální demokraté za konecpersonální unie s Ruskem a tedy za vznik nezávislosti. Pravicová opozice se však bála jejich představ o socialismu, a tak raději podporovala ruskouKerenského vládu v jejích nárocích na Finsko, které byly úspěšně uplatněny i za pomoci vojska (tato epizoda zanesla do finského politického systému mnoho hořkosti, jež nakonec vyústila v občanskou válku). Vše však změnilaříjnová revoluce v Rusku, která svrhla Kerenského. Finsko6. prosince1917 vyhlásilo samostatnost a noví vládci Ruska,bolševici, ji během měsíce uznali.[35][36] Tak vznikla současná Finská republika a nic na tom nezměnil ani fakt, že rusko-finské vztahy brzy zkomplikovalyobčanské války vRusku a veFinsku, expedice finských nacionalistických aktivistů (tzv.heimosodat) a naopak intervenční jednotky ruských bolševiků vysílané zejména do oblastiViipuri. Nejistá hranice mezi Finskem a Ruskem byla nakonec ustavenaTartskou dohodou v roce1920.
Sociální rozdíly mezi vládnoucí a pracujícítřídou byly ve Finsku větší než v jiných porovnatelných zemích. Do19. století existovala zřejmá jazyková bariéra, potom se během 19. století ve Finsku vytvořila univerzitně vzdělanámeritokracie, která se cítila být pravou reprezentací národa, protože mluvila finsky a protože velká část z jejich předků byla chudými rolníky.
V roce1918 země prošla krátkou, ale trpkou zkušenostíobčanské války, která zabarvila domácí politiku na mnoho let.[37][38][39] Ve válce proti sobě stáli vzdělaná třída, podporovaná početnou skupinou malých farmářů acísařským Německem, a nemajetní venkované a dělníci z průmyslu, kteří si připadali bez politického vlivu přesto, že od roku1906 mělivšeobecné hlasovací právo.
Po druhé světové válce a vypuknutíválky studené se Finsko ocitlo v šedé zóně mezizápadním avýchodním blokem.[43] Dohody se Sověty z let1947 a1948 obsahovaly závazky a omezení Finska vůči Sovětskému svazu a také další územní ústupky (v porovnání sMoskevskou mírovou dohodou z roku 1940).Dohoda YYA (zkratka slovystävyys-,yhteistyö-ja avunantosopimus, což znamená Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu možnost vlivu na finskou domácí politiku.[44][45] Zasahoval do obrany i hospodářství. Fungovala také jistáautocenzura politiků, akademických pracovníků, vědců, sdělovacích prostředků i umělců. Tato doktrína se někdy nazýváPaasikiviho–Kekkonenova linie. V Německu vzniklo pro tento stav označenífinlandizace.[46] Pro finlandizaci nebyly v zákonech potřeba žádné paragrafy: jakékoliv narušování převládajícího klimatu bylo potlačeno i bez oficiální cenzury či trestů. Mnoho politiků, jako např. prezidentUrho Kekkonen (1956 až1982), využívalo svých vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv.[47] Jiní politici, jako třebaKarl-August Fagerholm, se naopak snažili sovětskému vlivu umíněně čelit.
Finský státní znak je tvořen červeným štítem, na kterém je zlatý, korunovaný lev ve skoku, stojící na zahnutéšavli. Místo pravé přední tlapy má lev lidskou ruku ve stříbrném brnění, bránící se stříbrným mečem. Štít je poset devíti stříbrnými růžemi.
Podrobnější informace naleznete v článku Finská hymna.
Finská hymna je píseň, která má dvě jazykové verze,Maamme(finsky) aVårt land(švédsky) (českyMá vlast). Původní text hymny napsal finský básník píšící švédskyJohan Ludvig Runeberg. Do finštiny ji přeložil finský básník a překladatelPaavo Cajander. Hudbu složil finsko-německý hudební skladatelFredrik Pacius.
Finsko je jednou z nejsevernějších zemí světa, leží přibližně mezi 60 ° a 70 ° severní šířky a 20 ° a 32 ° východní délky. Ze světových metropolí severněji nežHelsinky leží pouzeReykjavík. Vzdálenost z nejjižnějšího bodu –Hanko v Uusimaě – k nejsevernějšímu bodu –Nuorgamu v Laponsku – je 1160 km.
Finsko má asi 168 000 jezer (s plochou větší než 500 m2) a 179 000 ostrovů.[52] Jeho největší jezero,Saimaa, je čtvrtým největším v Evropě. Finská jezerní oblast je oblastí s největším počtem jezer v zemi. Největší koncentrace ostrovů je na jihozápadě, vOstrovním moři mezi kontinentálním Finskem a hlavním ostrovem Aland.
Většina geomorfologie Finska je výsledkem doby ledové. Ledovce byly veFennoskandinávii mocnější a vydržely déle ve srovnání se zbytkem Evropy. Jejich erodující účinky zanechaly finskou krajinu většinou rovinatou, jen s několika kopci a málo horami. Nejvyšší bod Finska,Halti s nadmořskou výškou 1324 m, leží na úplném severu Laponska na hranici mezi Finskem aNorskem. Nejvyšší horou, jejíž vrchol zcela leží ve Finsku, jeRidnitšohkka vysoká 1316 m, ležící hned vedle Halti.
Ustupující ledovce zanechalymorénové usazeniny veformách eskerů. Jedná se o hřebeny vrstevnatého štěrku a písku, které se táhne od severozápadu na jihovýchod, kde kdysi v dávné minulosti ležel okraj ledovce. Mezi největší z nich patří tři hřebenySalpausselkä, které se táhnou přes celé jižní Finsko.
Ve Finsku je stále výraznýpostglaciální vzestup podloží, které bylo během poslednídoby ledové stlačeno obrovskou vahou ledu, který následně roztál. Efekt je nejsilnější kolemBotnického zálivu (i na Švédské straně), kde země neustále stoupá rychlostí asi 1 cm za rok. V důsledku toho se původní mořské dno postupně mění na suchou pevninu: rozloha země se zvětšuje asi o 7 km2 ročně.[53] Relativně vzato Finsko stoupá z moře.[54]
Krajina je pokryta převážně jehličnatýmitajgovými lesy aslatiništi s málo obdělávanou půdou. Z celkové plochy Finska tvoří 10 % jezera, řeky a nádrže a 78 % lesy. Les je tvořenborovicemi,smrky,břízami a dalšími druhy stromů.[55] Finsko je největším producentem dřeva v Evropě a jedním z největších na světě. Nejběžnějším typem horniny ježula. Je to všudypřítomný prvek krajiny, viditelná všude tam, kde není půdní pokryv. Moréna nebotill je nejběžnějším typem půdy pokrytou tenkou vrstvouhumusu biologického původu. Vývojpodzolového profilu je patrný na většině lesních půd s výjimkou případů, které jsou špatné odvodněny.Glejosoly arašeliniště zabírají špatně odvodněné oblasti.
Medvěd hnědý (Ursus arctos) je finský národní živočich.
Fytogeograficky se Finsko rozprostírá v arktických, středoevropských a severoevropských provinciíchcirkumboreální oblasti. PodleSvětového fondu na ochranu přírody lze území Finska rozdělit do tří ekoregionů: skandinávská a ruská tajga, sarmatické smíšené lesy a skandinávský les horských bříz a pastvin. Tajga pokrývá většinu Finska od severních částí jižních provincií až po sever od Laponska. Na jihozápadním pobřeží, jižně od linie Helsinky –Rauma, jsou lesy smíšené, které jsou typičtější v oblasti Baltského moře. Na úplném severu Finska, poblíž hranice stromů a Severního ledového oceánu, jsou běžné lesy tvořené horskou břízou.
Finsko má podobně rozmanitou a rozsáhlou škálu fauny. V současné době zde žije šedesát původních druhůsavců, 248 hnízdících druhů ptáků, více než 70 druhů ryb a 11 druhů plazů a žab, mnoho přišlo ze sousedních zemí před tisíci lety.[56] Z velkých divokých zvířat ve Finsku žijemedvěd hnědý (národní živočich),vlk obecný,rosomák sibiřský alos evropský. Tři z nejvýraznějších ptáků jsoulabuť zpěvná, velká evropská labuť a národní pták Finska;tetřev hlušec, velký, černě speřený člen rodinytetřevů; avýr velký. Ten je považován za ukazatel propojitelnostistarého lesa a jeho početnost klesá kvůli fragmentaci krajiny.[57] Nejběžnějšími rozmnožujícími se ptáky jsoubudníček větší,pěnkava obecná adrozd cvrčala.[58] Ze sedmdesáti druhů sladkovodních ryb je několik druhů hojných, např.štika obecná aokoun.Losos obecný zůstává oblíben pro milovníkymuškaření.
Ohroženýtuleň kroužkovaný, jeden ze tří druhů tuleňů na světě, žije pouze v systému jezerSaimaa v jihovýchodním Finsku, dnes v počtu pouze 390 tuleňů.[59] Stal se znakem Finského svazu pro ochranu přírody.[59]
Asi devět procent finské pevniny je pod různými stupni ochrany přírody.[60] Na severu země, kde je hustota obyvatelstva nízká a většina půdy je ve vlastnictví státu, je tento podíl ještě vyšší. K listopadu 2019 existovalo 40 národních parků o rozloze 9 892 km² (2,7 % z celkové plochy Finska), včetně laponských národních parků Lemmenjoki aUrho Kekkonen, z nichž každý zaujímá plochu více než 2 500 km2. Za ochranu životního prostředí odpovídá finské Ministerstvo životního prostředí. Jeho hlavními cíli jsou ochrana biologické rozmanitosti, ochrana krajiny, udržitelné využívání přírodních zdrojů, ale také rekreační využívání přírodních oblastí.[61]
Hlavním faktorem ovlivňujícím finské klima je zeměpisná poloha země mezi 60. a 70. severní rovnoběžkou v pobřežní zóněeuroasijského kontinentu. Vklimatické klasifikaci dle Köppena leží celé Finsko vboreální zóně, charakterizované teplými léty a mrazivými zimami. V rámci země seteplota mírně liší mezi jižními pobřežními regiony a úplným severem, což ukazuje vlastnosti jakoceánského, tak ikontinentálního podnebí. Finsko je natolik blízko Atlantského oceánu, že jej neustále zahřívá stálýGolfský proud. Ten v kombinaci se zmírňujícími účinkyBaltského moře a četných vnitrozemských jezer vysvětluje neobvykle teplé klima ve srovnání s jinými regiony, ležícími na stejnézeměpisné šířce jako jeAljaška,Sibiř a jižníGrónsko.[62]
Zimy v jižním Finsku (když průměrná denní teplota zůstává pod 0 °C) trvají obvykle asi 100 dnů a ve vnitrozemí sníh obvykle pokrývá zemi od konce listopadu do dubna a v pobřežních oblastech, jako jsouHelsinky, sníh často leží na zemi od konce prosince do konce března.[64] I na jihu mohou za nejtvrdších zimních nocí teploty klesat na -30 °C, i když v pobřežních oblastech, jako jsou Helsinky, jsou teploty pod -30 °C vzácné. Klimatické léto (když průměrná denní teplota je větší než 10 °C) v jižním Finsku trvá přibližně od konce května do poloviny září a ve vnitrozemí může teplota za nejteplejších dnů v července dosáhnout více než 35 °C.[62] Ačkoli většina Finska leží v pásmutajgy, nejjižnější pobřežní oblasti jsou někdy klasifikovány jakohemiboreální.[65]
V severním Finsku, zejména v Laponsku, jsou zimy dlouhé a chladné, zatímco léta jsou relativně teplá, ale krátká. V nejdrsnějších zimních dnech v Laponsku lze pozorovat pokles teploty na −45 °C. Zima na severu trvá asi 200 dní s trvalou sněhovou pokrývkou od poloviny října do začátku května. Léta na severu jsou poměrně krátká, pouze dva až tři měsíce, ale běhemvln veder mohou být maximální denní teploty stále nad 25 °C.[62] V žádné části Finska se nevyskytujearktická tundra, ale na laponskýchfellech se vyskytujealpinská tundra.[65]
Finské klima je pouze v nejjižnějších regionech vhodné pro pěstování obilovin, zatímco severní oblasti jsou vhodné prochov zvířat.[66]
Čtvrtina finského území leží zapolárním kruhem a lze zde vidětpůlnoční slunce, čím se cestuje dále k severu, tím více dní. Na nejsevernějším bodě Finska slunce nezapadá 73 po sobě jdoucích dnů v létě a v zimě vůbec nevyjde po dobu 51 dnů.[62]
Ve Finsku je zaveden několikastupňový systém administrativního dělení území. Základním prvkem jekunta (obec), další úrovní jeseutukunta (okres), vyšší stupněm jemaakunta (provincie). V roce 2021 bylo ve Finsku 309 obcí, 69 okresů a 19 provincií.[67][68]
Seutukunty a maakunty jsou řízeny členskými obce a mají pouze omezené pravomoci. Nad provinciemi figurují následně úřadyaluehallintovirasto (oblastní správní úřad) aelinkeino-, liikenne- ja ympäristökeskus (zkráceně ely-keskus; centrum pro hospodářský rozvoj, dopravu a životní prostředí). Tyto dva úřady vznikly 1. ledna 2010, kdy nahradily do té doby používaný systém dělení území Finska do 6krajů.
Alandy mají rozsáhlouautonomii. Podle mezinárodních dohod a finských zákonů regionální alandská vláda řeší některé záležitosti, které jinak přísluší do pravomocí provincií. Alandy požívají také mnohých výjimek ze zákonodárství jak Finska (např. pro obyvatele Aland neplatí všeobecná vojenská povinnost[69]), tak Evropské unie.Sámové mají v Laponsku poloautonomní Sámskou domorodou radu pro otázky týkající se jazyka a kultury. Vztah Finů k Sámům je historicky zatížen celou řadou zločinů a i dnes bývá na pořadu jednání Výboru OSN pro lidská práva a rasovou diskriminaci.[70]
Základními správními jednotkami Finska jsouobce, které se mohou také nazývat městy. Připadá na ně polovina veřejných výdajů. Výdaje jsou financovány z obecních daní z příjmu, státními dotacemi a dalšími příjmy. K roku 2021 existovalo 309 obcí,[67] většina z nich má méně než 6 000 obyvatel. V prvních 10 největších městech žilo něco málo přes 2,6 milionu obyvatel.
Region hlavního města – zahrnujícíHelsinky,Vantaa,Espoo aKauniainen – tvoří souvislésouměstí s více než 1,1 miliony obyvatel. Společná správa je však omezena na dobrovolnou spolupráci všech obcí, např. v helsinské metropolitní radě.
Provincie jsou řízeny regionálními radami, které slouží jako fóra spolupráce proobce v provincii. Hlavní role provincií jsou regionální plánování a rozvoj podnikání a vzdělávání. Kromě toho veřejné zdravotnické služby jsou obvykle organizovány podle provincií. V současnosti je jedinou provincií, kde se konají lidové volby do rady, Kainuu. Ostatní provinční rady jsou voleny obecními radami, přičemž každá obec vysílá zástupce v poměru k počtu obyvatel.
Kromě spolupráce mezi obcemi, která je v kompetenci provinčních rad, má každá provincie také státní středisko zaměstnanosti a hospodářského rozvoje, které je odpovědné za místní správu zaměstnanosti, zemědělství, rybolovu, lesnictví a podnikání. Provinční úřadyfinských ozbrojených sil jsou odpovědné za přípravu provinční obrany a za správu branné povinnosti v provincii.
Provincie představují dialektální, kulturní a ekonomické variace lépe než bývalékraje, které byly čistě správními divizemi ústřední vlády. Historicky jsou provincie rozdělenímihistorických provincií Finska, oblastí, které přesněji reprezentují dialekt a kulturu. Ve Finsku je stále patrné dělení na regiony vzniklé postupnou kolonizací Finska, i když se díky přesídlení 420 000 obyvatelKarélie běhemdruhé světové války aurbanizace v druhé polovině20. století mnoho rozdílů zjemnilo.
Finsko jeparlamentní republika. Většinavýkonné moci náleží vládě (resp. Státní radě), kterou vedepředseda vlády vybraný parlamentem. Státní rada je tvořená předsedou vlády, ministry jednotlivých ministerstev centrální vlády a také Kancléřem pro spravedlnost, který je nejvyšším ochráncem práv ve Finsku a dohlíží na zákonnost jednání veřejných činitelů a dodržování základních lidských práv.
Hlavou země jeprezident. Do roku 1988 byl volen parlamentem, poté se přešlo na přímou dvoukolovou volbu. Funkční období prezidenta je šestileté.
Podle finskéÚstavy je nejvyššímzákonodárným sboremjednokomorovýparlament (finskyEduskunta). Tvoří ho 200 poslanců. Parlament může měnit Ústavu, odvolávat předsedu vlády a přehlasovat prezidentskéveto. Zákony navrhuje Státní rada, nebo některý z poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté obdobípoměrným systémem. Volič může při volbách dávat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům.
Soudní systém je rozdělen mezisoudy s běžnou občanskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy řešící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí. Jejich soudní pravomoc vystihuje následující příklad: Rodiče nespokojení s umístěním jejich dítěte do školy se mohou odvolat proti školskému výboru k administrativnímu soudu, protože umístění do školy je administrativní rozhodnutí. Finské právo je kodifikované a soudní systém sestává z místních soudů, oblastních odvolacích soudů a Nejvyššího soudu. Administrativní větev sestává z administrativních soudů a Nejvyššího administrativního soudu. Administrativní proces je populárnější, protože je levnější a představuje pro stěžujícího menší finanční risk. Navíc existuje několik zvláštních soudů pro některé oblasti administrativy.
Praví Finové (nacionalisté, euroskeptici), od dubna 2015 druhá nejsilnější strana v parlamentu[73]
Finsko zůstalo běhemstudené války demokratické, ačkoli politická atmosféra byla velmi ovlivněná sousedícímSovětským svazem. Poměry sil stran se ve volbách mění spíše mírně.
FinskáÚstava a její místo v soudním systému jsou neobvyklé, protože neexistuje žádný Ústavní soud a Nejvyšší soud nemá výslovné právo prohlásit nějaký zákon za neústavní. V principu je ústavnost zákonů ve Finsku ověřována jen hlasováním v parlamentu. Nicméně parlamentní Ústavní komise posuzuje nejasné zákony a doporučuje změny, pokud je nutno. V praxi Ústavní komise plní povinnosti Ústavního soudu. Finskou specialitou je možnost přijímat v obyčejných zákonech výjimky z Ústavy, které jsou přijaté stejným postupem jako Ústavní dodatky. Příkladem je třeba zákon o stavu pohotovosti, který dává Státní radě výjimečná práva v případě národního ohrožení. Protože tato práva hrubě porušují základní ústavní práva, zákon byl přijat stejným způsobem jako ústavní dodatek. Nicméně může být zrušen stejným způsobem jako běžný zákon.
Všechny finské soudy mají povinnost dát přednost Ústavě před obyčejným zákonem. Tato pojistka však zatím nikdy nebyla využita.
Jediné další evropské země, které nemají Ústavní soud, jsouNizozemsko aSpojené království (které nemá psanou Ústavu vůbec).
Finsko je členemEU aNATO. V minulosti, ještě před vstupem do aliance, se spolu se Švédskem opakovaně připojovalo ksilám rychlé reakce NATO. V zemi je nicméně stále povinná vojenská služba; každý muž je povinen ji po dovršení 18 let absolvovat v délce 165, 255 nebo 347 dní. Lze ji nahradit civilní službou. Vojenským výcvikem prošlo 80 % finských mužů. K vojenskému výcviku se mohou dobrovolně přihlásit i ženy, okolo 1000 ročně jich tak činí, další navštěvují kurzy přežití s názvem „Nasťa“. Ochota bránit zemi se zbraní v ruce je ve Finsku 76 %, nejvyšší v Evropě. Finská armáda má 34 700 příslušníků ve zbrani, z toho 25 % jsou profesionální vojáci, v zálohách je přes 800 tisíc mužů a žen.[74]
Finská armáda brání 1340 kilometrů pozemní hranice s Ruskem, ale také pobřežní vody plné zálivů. Přestože má Finsko ve srovnání s Českem jen zhruba polovinu obyvatel, má ve výzbroji 200 takůLeopard 2 (česko plánuje mít v roce 2026 celkem 42 těchto tanků). Finsko objednalo 62 letounůF-35 (Česko pouze 24). Finské námořnictvo používá rychlé raketové čluny vlastní výroby.[74]
Finsko patří mezi vysoceindustrializované ekonomiky svolným trhem. Na hlavu vyprodukuje zhruba stejně jakoSpojené království,Francie,Německo neboItálie. Životní standard ve Finsku je proto vysoký. Mezi klíčové ekonomické sektory se řadíprůmyslová výroba, hlavně zpracování dřeva a kovů, strojírenství a odvětví elektroniky a telekomunikací (jmenujme firmuNokia). Důležitost obchodu podtrhuje fakt, že se vyváží téměř třetina zHDP. Až nadřevo a několiknerostů závisí hospodářství Finska na dovozu surovin, energie a také některých součástí vyráběného zboží.
Zemědělství je soběstačné v základních produktech, přestože ho omezuje podnebí. Značná část venkovského obyvatelstva pracuje vlesnictví, které patří mezi důležité exportní sektory.
V energetice Finsko sází na jadernou energii. Třetina spotřebované energie ve Finsku pochází z jádra. Finsko chce stavět i nové reaktory, a to na severu země.[75]
Ekonomický růst Finska se v posledních letech pohybuje v řádu procent. Rychle se zvětšující integrace se západní Evropou – Finsko bylo jednou z 11 zemí, které v roce1999 přijaly euro – bude po příští léta finské ekonomice dominovat.
V posledních letech byl finský průmysl zasažen slábnoucím postavením kdysi velké firmy Nokia a snižující se poptávkou po dřevě.
Finsko zatím nemá dobudovanoudálniční síť. Železniční síť také není hustá, ale je vybudována tak, aby spojovala východ a západ a také sever a jih země, běžnýrozchod koleje je 1520 mm. Národním železničním dopravcem je společnost VR. Nejvyšší povolená rychlost na železnici je 220 km/h. Helsinky jsou jediným finským městem, které mámetro. Je to nejsevernější metro na světě, otevřeno bylo v roce 1982, má dvě trasy s 25 stanicemi.
Největším leteckým dopravcem je polostátníFinnair, pátá nejstarší letecká společnost na světě. Největším letištěm jeLetiště Helsinky-Vantaa.
Nejvytíženějšími přístavy jsou Helsinky,Turku,Vaasa aOulu.
dvojjazyčné, finština jazyk většiny, švédština menšiny
dvojjazyčné, švédština jazyk většiny, finština menšiny
jednojazyčně švédské
dvojjazyčné, finština jazyk většiny, sámština menšiny
Ve Finsku jsou dvaúřední jazyky:finština, kterou mluví 87,6 % obyvatel, ašvédština, mateřský jazyk pro 5,2 % populace. EtničtíFinové afinští Švédové tvoří, jak se obecně přijímá, společnýnárod. Finští Švédové žijí především v pobřežních oblastech. Díky tomu přetrvává mezi etnickými Finy a finskými Švédy jemný kulturní rozdíl, kdy etničtí Finové jsou spíše zaměřeni na jezera a les a finským Švédům patří spíše pobřežní kultura. Nicméně tato diferenciace je velmi malá a obecně menší než rozdíly mezi kulturami východního a západního Finska.
Dalšími menšinovými jazyky jsouruština (1,4 %)[76] aestonština (0,9 %), arabština (0,5 %), somálština (0,4 %) a angličtina (0,4 %). V Laponsku žije asi 6 500Sámů (nebo též Laponců) s vlastnímugrofinským jazykem ze skupinysámských jazyků. Těmi mluví asi 3 000 z nich. Asi 90 % Finů ovládáangličtinu.[77]
Od koncedevadesátých let Finsko přijímáuprchlíky aimigranty v měřítku porovnatelném seskandinávskými zeměmi, ačkoli jejich celkový počet ve Finsku je o mnoho menší než u západních sousedů. Značný podíl imigrantů pochází z bývalého Sovětského svazu, ti se ale často považují za etnické Finy. Nejpočetnější přistěhovalecké skupiny ve Finsku jsou Estonci, Rusové, Iráčané, Číňané, Švédové, Thajci a Somálci.[81] .
Finská populace byla vždy koncentrovaná v jižní části země, což urbanizace ve20. století ještě zvýraznila. Největšími a nejdůležitějšími městy ve Finsku jsouHelsinky,Espoo,Tampere,Vantaa,Oulu aTurku, přičemž Oulu je jediné město v severním Finsku s více než 203 000 obyvateli.
Zakladatelem finského písemnictví a tvůrcem spisovné finštiny bylMikael Agricola. LingvistaElias Lönnrot sesbíral a sestavil soubor národních mýtů, pohádek a poezie nazvanýKalevala.[82] Styl Kalevaly se snažil napodobit básníkEino Leino.Aleksis Kivi napsal první významný finský román[83],Juhani Aho byl prvním finským profesionálním spisovatelem. Svými historickými romány posiloval národní vědomíZachris Topelius, paradoxně ve švédštině. Pozici národního básníka držíJohan Ludvig Runeberg, ač psal rovněž švédsky[84], stejně jako asi nejvýznamnější avantgardní autorkaEdith Södergranová nebo v současnosti populární romanopisecKjell Westö. Symbolemfeminismu 19. století se stala spisovatelkaMinna Canthová, Od roku 2007 je ve Finsku slavenden Minny Canthové jako státní svátek.[85]
Podrobnější informace naleznete v článku Finská kuchyně.
Finská kuchyně vyniká střídmostí a jednoduchostí. Hodně se konzumujíryby a mléčné výrobky. Za místní specialitu je považováno napříkladsobí, medvědí nebolosí maso. Finové jsou největší konzumentikávy na světě (na hlavu).[103]
Finsko od 90. let masivně investovalo do školství a vzdělávání.Světové ekonomické fórum vyhodnotilo finský vysokoškolský systém jako nejlepší na světě. Do základní školy chodí děti od 7 let. Povinná školní docházka trvá až do 16 let. Vysokoškolské vzdělání má 33 % Finů. Drtivá většina škol je veřejných či přímo státních. Studium je na všech úrovních zdarma, mnohde dostávají studenti zdarma i obědy, svačiny a všechny školní pomůcky. Vysokoškoláci čerpají navíc z pestré škály stipendií, které jim povětšinou pokrývají životní náklady během studia.
VŠanghajském žebříčku, který tradičně hierarchizuje nejlepší vysoké školy na světě, má Finsko (k roku 2021) jednu univerzitu v první stovce – je jíHelsinská univerzita, která je vyhodnocena jako 82. nejlepší na světě.[115] Jde o největší a nejstarší univerzitu ve Finsku, založena byla roku 1640, ovšem ještě jakoKrálovská akademie v Turku, což byla jediná vysoká škola založená ve Finsku za švédské nadvlády. Do Helsinek byla přestěhována roku 1828, po velkém požáru. Přejmenována byla po zisku finské nezávislosti roku 1917. V Turku dnes existuje nová univerzita, založená v roce 1920 –Univerzita v Turku. Je druhá největší v zemi.
Finové jsou nejúspěšnějším národem na olympijských hrách v přepočtu medailí na obyvatele. Mimořádných výsledků dosahovali zejména před druhou světovou válkou. Například naolympiádě v Paříži roku 1924 získali druhý největší počet medailí ze všech národů, a to přesto, že Finsko mělo tehdy pouze 3,2 milionu obyvatel. Devět zlatých olympijských medailí vybojoval za svou kariéru fenomenální meziválečný běžecPaavo Nurmi.[116] Čtyři zlaté získali jeho kolegové, běžciLasse Virén,Ville Ritola aHannes Kolehmainen. Tři má veslařPertti Karppinen. Jakousi národní disciplínou jehod oštěpem – Finové v něm získali již osm zlatých olympijských medailí. Na olympiádách vAntverpách 1920 a vLos Angeles 1932 obsadili Finové v oštěpu všechny medailové příčky. Finům ovšem sedí i zimní sporty, takže začali dosahovat výborných výsledků i na olympiádách zimních – čtyři zlaté získal skokan na lyžíchMatti Nykänen[117][118][119], pět rychlobruslařClas Thunberg. Finové jedny olympijské hry i uspořádali – letní hry roku1952 v Helsinkách.[120]
Mezi oficiální svátky se řadí navíc všechny neděle. Když se pracovní týden ve Finsku zkrátil na 40 hodin, ze sobot se prakticky staly také svátky, i když ne oficiální. Velikonoční neděle a slavnost Všech svatých jsou neděle, kterým předchází zvláštní druh sobot.
Do roku 2009 musely mít obchody ze zákona v neděli zavřeno. Výjimkou byly letní měsíce (od května do srpna) a předvánoční sezóna (listopad a prosinec). Po roce 2009 zákon reguluje otevírací dobu obchodů s více než 400 m2. Tyto obchody mohou mít v sobotu otevřeno od 7,00 do 18,00 a v neděli od 12,00 do 18,00. V ostatní dny jsou otevřeny mezi 7,00 a 21,00. Výjimkou jsou oficiální svátky, kdy jsou tyto obchody zavřené.[122] Obchody s méně než 400 m2 plochy mohou mít v neděli otevřeno po celý rok kromě oficiálních svátků a některých nedělí, jako jsou třeba Den matek (druhá neděle v květnu) nebo Den otců (druhá neděle v listopadu). Zákon jejich otevírací dobu ale nijak nereguluje.
Datový formát: DD.MM.YYYY (nepoužívají se nuly na začátku)
Napětí: 220–240 V, 50 Hz;Zásuvky: typ Schuko, (označení F), stejné jako v Německu a většině Evropy (české spotřebiče s francouzským typem vidlice E/F – EuroSchuko lze používat normálně)
↑„Finská republika“, finskySuomen tasavalta, švédskyRepubliken Finland a v severní sámštiněSuoma dásseváldi je dlouhý protokolární název, který však není definován zákonem. Legislativa uznává pouze krátký název.
↑Informace o počtu obyvatel a rozloze největších měst zahrnuje obyvatelstvo a území celé obce (kunta/kommun), nejen zastavěné oblasti.
↑LI, Leslie.A Land of a Thousand Lakes [online]. 16 April 1989 [cit. 2020-09-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MANSEL, Lydia.15 Best Places to Visit in Finland, From the Sauna Capital of the World to Santa Claus Village [online]. 15 November 2023 [cit. 2024-01-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIA.gov. Finland [online]. Central Intelligence Agency, 8 August 2023 [cit. 2021-01-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Finland Population 2024 (Live) [online]. [cit. 2024-08-09].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population growth biggest in nearly 70 years [online]. Statistics Finland, 26 April 2024 [cit. 2024-04-29]. (Population structure).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Språk i Finland [online]. [cit. 2021-12-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 January 2023. (švédsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAGGREN, Georg; HALINEN, Petri; LAVENTO, Mika; RANINEN, Sami; WESSMAN, Anna.Muinaisuutemme jäljet. Helsinki: Gaudeamus, 2015.ISBN978-952-495-363-4. S. 23.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAGGREN, Georg; HALINEN, Petri; LAVENTO, Mika; RANINEN, Sami; WESSMAN, Anna.Muinaisuutemme jäljet. Helsinki: Gaudeamus, 2015.ISBN978-952-495-363-4. S. 339.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Parliament of Finland.History of the Finnish Parliament [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Finland [online]. International Monetary Fund [cit. 2013-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 October 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Finland: World Audit Democracy Profile [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Her er verdens mest konkurransedyktige land—Makro og politikk [online]. E24.no, 9 September 2010 [cit. 2011-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 October 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The 2009 Legatum Prosperity Index [online]. Prosperity.com [cit. 2010-02-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑National Archives Service, Finland (in English) [online]. [cit. 2007-01-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Slovník spisovného jazyka českého I. A–M. Redakce Bohumil Havránek. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd 4 svazky (1311 s.).
↑Annesl Regni Francorum [online]. [cit. 2018-07-29].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HEIKKILÄ, Mikko K.Keskiajan suomen kielen dokumentoitu sanasto ensiesiintymisvuosineen. [s.l.]: Mediapinta, 2017.ISBN978-952-236-859-1. S. 44.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SALO, Unto.Suomen museo 2003. The Origins of Finland and Häme. Helsinki: Suomen muinaismuistoyhdistys, 2004.ISBN978-951-9057-55-2. S. 55.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LINDBERG, Johan.Finlands historia: 1700-talet [online]. 26 May 2016 [cit. 2017-11-30].Dostupné online. (Swedish)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdJUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko.Suomen historia, Dějiny Finska. Překlad Lenka Fárová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999.ISBN80-7106-406-8. S. 7–12.
↑abcdeArchivovaná kopie [online]. [cit. 2007-08-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 27-10-2007.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2008-02-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-07.
↑WHITAKER, Ian. Tacitus' "Fenni" and Ptolemy's "Phinnoi".The Classical Journal. 1980, roč. 75, čís. 3, s. 215–224.Dostupné online [cit. 2023-03-30].ISSN0009-8353.
↑HEIKKILÄ, Tuomas Mikael.Christianization of Finland. Příprava vydání Jens Peter Schjødt, John Lindow, Anders Andrén. Svazek 4. Turnhout: BrepolsDostupné online.ISBN978-2-503-57489-9. S. 1729–1744. DOI: 10.1484/M.PCRN-EB.5.116995.
↑ Dominicans in Finland.Studium Catholicum [online]. [cit. 2023-03-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-30. (anglicky)
↑JAMES, Thoedore. Turku, Where Finland's History Was Wrought.The New York Times. 1984-06-17.Dostupné online [cit. 2023-03-30].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑NEUMANN, J.; LINDGRÉN, S. Great Historical Events That Were Significantly Affected by the Weather: 4, The Great Famines in Finland and Estonia, 1695–97.Bulletin of the American Meteorological Society. 1979, s. st. 775–787.Dostupné online.ISSN1520-0477.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Pioneers in Karelia – Pekka Halonen [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MEAD, W. R. Kalevala and the Rise of Finnish Nationality.Folklore. 1962, roč. 73, čís. 4, s. 217–229.Dostupné online [cit. 2023-03-30].ISSN0015-587X.
↑THADEN, Edward C.Russification in the Baltic Provinces and Finland, 1855-1914. [s.l.]: Princeton University Press 497 s.Dostupné online.ISBN978-0-691-61529-5. (anglicky) Google-Books-ID: 15jYoAEACAAJ.
↑KURUNMÄKI, Jussi; LIIKANEN, Ilkka. The Formation of the Finnish Polity within the Russian Empire: Language, Representation, and the Construction of Popular Political Platforms, 1863-1906.Harvard Ukrainian Studies. 2017, roč. 35, čís. 1/4, s. 399–416.Dostupné online [cit. 2023-03-30].ISSN0363-5570.
↑ Ve Finsku se před 100 lety rozhodovalo o nezávislosti na Rusku.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-12-22 [cit. 2023-03-30].Dostupné online.
↑ Finové velkolepě slaví sto let samostatnosti. O svobodu museli bojovat opakovaně, mnohé rány stále bolí.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2023-03-30].Dostupné online.
↑ Civil War still divides Finland after 100 years, poll suggests.Yle.fi [online]. 2018-01-16 [cit. 2023-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑SMITH, C. Jay. Russia and the Origins of the Finnish Civil War of 1918.American Slavic and East European Review. 1955, roč. 14, čís. 4, s. 481–502.Dostupné online [cit. 2023-03-30].ISSN1049-7544.doi:10.2307/3001208.
↑KRUPKA, Jaroslav. Zimní válka. Finům proti sovětským tankům pomohly lyže a zabiják Bílá smrt.Deník.cz.VLTAVA LABE MEDIA, 2019-11-30.Dostupné online [cit. 2023-03-30].
↑PIGULA, Topi. Před 83 lety Sovětský svaz rozpoutal zimní válku. 500 000 vojáků narazilo na nečekaně tuhý odpor.Prima Zoom [online]. TV Prima [cit. 2023-03-30].Dostupné online.
↑MIKO, Martin. Zimní válka: Jak Finsko ztrapnilo Stalina, až se tomu Vůdce divil.G.cz. 2020-11-30.Dostupné online [cit. 2023-03-30].
↑POLVINEN, Tuomo.Between East and West: Finland in International Politics, 1944-1947. [s.l.]: U of Minnesota Press 377 s.Dostupné online.ISBN978-1-4529-0803-8. (anglicky) Google-Books-ID: tQQlb1d1nO4C.
↑OKSANEN, Sofi. Aby se zítra ráno Evropa neprobudila ve Finsku. Tom sovětském.Aktuálně.cz [online].Economia, 2022-03-05 [cit. 2022-03-08].Dostupné online.
↑ Finland - The Cold War and the Treaty of 1948.countrystudies.us [online]. [cit. 2023-03-30].Dostupné online.
↑SARIOLA, Sakari. Finland and Finlandization.History Today [online]. [cit. 2023-03-30].Dostupné online.
↑ARTER, David. Kekkonen and the 'Dark Age' of Finlandised Politics?.Irish Studies in International Affairs. 1998, roč. 9, s. 39–49.Dostupné online [cit. 2023-03-30].ISSN0332-1460.
↑EHL, Martin. Konec finlandizace. Finové vstupem do NATO završují svoji cestu na Západ.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2022-05-13 [cit. 2023-03-30].Dostupné online.
↑HIMMER, Ondřej. Finsko vstoupilo do NATO. ,Putin se mýlil, když si myslel, že NATO a Evropu rozdělí,‘ prohlásil Biden.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2023-04-04 [cit. 2023-04-07].Dostupné online.
↑ZADRAŽILOVÁ, Jitka. Finsko se stalo 31. členem NATO.Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-04-04 [cit. 2023-04-07].Dostupné online.
↑Trends in sea level variability [online]. 24 August 2004 [cit. 2007-01-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 27 February 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Euroopan metsäisin maa [online]. 2013 [cit. 2016-04-30].Dostupné online. (finsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Saimaa Ringed Seal [online]. [cit. 2018-12-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nutritional and genetic adaptation of galliform birds: implications for hand-rearing and restocking [online]. [cit. 2008-05-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BirdLife Finland [online]. [cit. 2007-01-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSOS: Save our seals [online]. [cit. 2019-11-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 10 September 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The Ministry of the Environment > Nature reserves and other.www.ym.fi [online]. [cit. 2019-11-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-21. (anglicky)
↑abcdFinland's climate [online]. Finnish Meteorological Institute [cit. 2012-12-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-21.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2008-02-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-27.
↑The climate in Finland (finnish) [online]. [cit. 2015-01-03].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abHAVAS, Paavo.Pohjoiset alueet / yleiskuvaus [online]. [cit. 2012-12-03].Dostupné online. (Finnish)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Finland's Northern Conditions: Challenges and Opportunities for Agriculture [online]. Ministry of Agriculture and Forestry, Finland [cit. 2012-12-03]. S. 1–4.Dostupné v archivu pořízeném dne 7 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abKuntanumerot ja kuntapohjaiset aluejaot [online]. www.kuntaliitto.fi [cit. 2021-02-03].Dostupné online. (finsky)
↑Seutukunnat 2021 [online]. Finský statistický úřad [cit. 2021-02-03].Dostupné online. (finsky)
↑MÄNNISTÖ, Mika. Junnila vaatii asevelvollisuutta myös ahvenanmaalaisille: "Nykyisessä geopoliittisessa tilanteessa ei ole enää perusteita ahvenanmaalaisten erivapaudelle".Suomen Uutiset [online]. 2022-03-23 [cit. 2024-07-12].Dostupné online. (finsky)
↑ Saamelaiskäräjien vuoden 2023 vaalit on määrätty uusittavaksi.Yle Uutiset [online]. 2024-03-27 [cit. 2024-07-12].Dostupné online. (finsky)
↑SUOMEN PINTA-ALA KUNNITTAIN 1.1.2021 / FINLANDS AREAL KOMMUNVIS 1. 1. 2021 [online]. finský katastrální a kartografický úřad (Maanmittauslaitos) [cit. 2021-01-22].Dostupné online. (finsky)
↑Valtioneuvosto päätti Uudenmaan ja Itä-Uudenmaan maakuntien yhdistämisestä [online]. Ministry of Finance [cit. 2021-02-02].Dostupné online. (finsky)
↑Zákon č. 1054/1993, Kirkkolaki. [cit. 2017-12-24].Dostupné online.
↑Zákon č. 985/2006, Laki ortodoksisesta kirkosta. [cit. 2017-12-24].Dostupné online.
↑Zákon č. 453/2003, Uskonnonvapauslaki. [cit. 2017-12-24].Dostupné online.
↑TILASTOKESKUS, Biggest nationality groups 2018. Population structure. FINLAND IN FIGURES 2018.Finland in Figures [online]. Statistics Finland, 2019 [cit. 2019-05-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-14.
↑STANOVSKY, Michael. Severské listy – Jan Čermák: Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě.severskelisty.cz [online]. [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑ENFIELD, Lizzie. Seven Brothers: The book that shaped a Nordic identity.www.bbc.com [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑STANOVSKY, Michael. Severské listy – Johan Ludvig Runeberg (1804-1877), finský národní buditel.severskelisty.cz [online]. [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑ Finland celebrates equality on Minna Canth Day.Yle.fi [online]. 2017-03-19 [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Mika Waltari | Skandinávský dům.www.skandinavskydum.cz [online]. [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑ The Nobel Prize in Literature 1939.NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-01-22].Dostupné online. (anglicky)
↑ONDRÁČKOVÁ, Tereza. Mumínci nejsou jen knížky pro děti. Janssonová do nich ukryla strach z války i homosexualitu.ČT24 [online]. Česká televize, 9. 8. 2019 [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑NOVAK, Eva. Nejčastěji malovala autoportréty, protože vlastní model je stále k dispozici.Vltava [online]. Český rozhlas, 2014-11-06 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ Suomenlinna – finská pevnost na seznamu UNESCO | Finsko na Světadílech.finsko.svetadily.cz [online]. [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑ Skalní chrám je turistickým lákadlem Helsinek. Temppeliaukion Kirkko by se líbil hobitům.Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2018-01-19 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ŠMÍDEK, Petr. Hala Finlandia.Archiweb.cz [online]. 2007-09-21 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ Jen blázen by mě chtěl. Herecká legenda Greta Garbo se společnosti vyhýbala.iDNES.cz [online]. 2020-09-19 [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑ Soutěže krásy. Historicky první Miss Universe byla finská krasavice Armi Kuusela.Dvojka [online]. Český rozhlas, 2022-06-28 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑HRADILOVÁ, Lucie. Finský hrdina Jean Sibelius.Casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑LUCKÝ, Jakub. Finský skladatel Jean Sibelius byl chodící legendou. Utrácel ale víc, než měl. Pro jeho klavír si přišli exekutoři.Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2022-10-21 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ Hard rock hallelujah: Finnish rockers Lordi win Eurovision Song Contest (Published 2006).The New York Times. 2006-05-22.Dostupné online [cit. 2021-01-22].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Jak Joulupukki k dárkům přišel.Finská studia [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2021-01-22].Dostupné online.
↑ Finland recognises the Demoscene as part of its cultural heritage.European Heritage Tribune [online]. 2020-04-30.Dostupné online.
↑ Google Fusion Tables.fusiontables.google.com [online]. [cit. 2017-11-30].Dostupné online.
↑KALÁBOVÁ, Hana. Linux – finský úspěch na poli výpočetní techniky.Finská studia [online]. Ústav germánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ The Nobel Prize in Chemistry 1945.NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1967.NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Johan Gadolin – discoverer of yttrium & gadolinium elements.Worldofchemicals.com [online]. 2013-05-24 [cit. 2023-04-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-01. (anglicky)
↑ Lars Valerian Ahlfors: First Fields medalist.IMPA - Instituto de Matemática Pura e Aplicada [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑MARTÍNEK, Jiří. Nils Adolf Erik Nordenskjöld - otevření námořní cesty v Severní Asii.HedvabnaStezka.cz [online]. 2012-06-06 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑VILKKO, Risto. Georg Henrik von Wright (1916-2003).Journal for General Philosophy of Science / Zeitschrift für allgemeine Wissenschaftstheorie. 2005, roč. 36, čís. 1, s. 1–14.Dostupné online [cit. 2023-04-01].ISSN0925-4560.
↑ J. V. Snellman – father of Finnish culture.Finland abroad [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑UTTI, Otto. J.V. Snellman: Where would Finland be without him?.Finland.fi [online]. 2011-10-07 [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Nobelovu cenu za ekonomii získali Oliver Hart a Bengt Holmström.Deník.cz. 2016-10-10.Dostupné online [cit. 2023-04-01].
↑SEDLÁČEK, Mojmír. Proč se sourozenci nepřitahují? Westermarckův efekt podává kontroverzní vysvětlení.Prima Zoom [online]. TV Prima, 2020-04-10 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities.www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-01-04].Dostupné online.
↑HORNOVÁ, Karolína. Paavo Nurmi: tichý rekordman a nenápadný milionář.iDNES.cz [online]. 2016-07-04 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑MACEK, Tomáš. Anděl s duší ďábla. Jak závodil a divoce žil Matti Nykänen, král skokanů.iDNES.cz [online]. 2019-02-05 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ Alkoholik, striptér, násilník, ale i nejlepší skokan všech dob. Zemřel Matti Nykänen, bylo mu 55 let.Lidovky.cz [online]. 2019-02-04 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑FELTOVÁ, Veronika. Matti Nykänen: život Létajícího Fina, který vyhrával i nalitý.Sport.cz [online]. Seznam.cz, 2019-12-02 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑ Helsinki 1952 Olympic Games | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2023-04-01].Dostupné online. (anglicky)
↑HEDBÁVNÝ, Marek. Historické zlato! Finsko ve finále ZOH porazilo Rusko.Hokej.cz [online]. 2022-02-20 [cit. 2023-04-01].Dostupné online.
↑FINLEX.Laki vähittäiskaupan sekä parturi- ja kampaamoliikkeen aukioloajoista [online]. Finlex.fi, 27.11.2009 [cit. 2013-03-29].Dostupné online. (finsky)
_-_Google_Art_Project.jpg)
.jpg)
.jpg)
_in_early_morning_light%2c_Viiksimo%2c_Kainuu_region%2c_Finland_(50545034706).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
-_The_Convalescent_-_Toipilas_-_Konvalescenten_(32721924996).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
