Boje byly ukončeny v roce1713 tzv.Utrechtským mírem, kterým uznalo Spojené království Filipa V. jako španělského krále pod podmínkou, že se Francie nikdy nespojí se Španělskem. Rakouští Habsburkové uznali podmínky Utrechtského míru v roce1714 a za svůj souhlas obdrželi španělské državy v Itálii (Neapolské království,Sardinské království,Milánské vévodství) aJižní Nizozemí. Filip V. pak – vyjma krátkého mezidobí vlády svého synaLudvíka – panoval ve Španělsku do roku1746.
10. ledna1724 král Filip V. podepsal dekret, kterým svému synu Ludvíkovi postoupil trůn. Princ obdržel dokumenty15. ledna, v platnost vstoupily následujícího dne a on nastoupil na trůn jako král Ludvík I.
Motivy tétoabdikace nebyly objasněny dodnes. Někteří historici tvrdí, že Filip se hodlal ucházet o francouzský trůn po brzy očekávané smrtiLudvíka XV. To by jako španělský král nemohl, neboť smlouvaUtrechtského míru, kterým skončilyválky o španělské dědictví, zakazovala, aby králem Francie a Španělska byla jedna osoba. Jiní historikové jsou zase názoru, že Filip V. si byl vědom své neschopnosti vládnout v důsledku své nemoci.
Přesto však Filip a jeho druhá žena Alžběta (Isabela) Farnese nadále hráli dominantní roli ve španělské politice, zatímco ještě příliš mladý Ludvík I. byl loutkou v jejich rukou.
Ludvík však v srpnu téhož roku onemocnělneštovicemi a31. srpna1724, sedm a půl měsíce po svém nástupu na trůn, v Madridu zemřel ve věku právě dosažených sedmnácti let, aniž by po sobě zanechal potomky.
Toto „bleskové kralování“ bylo bezvýznamné pro své krátké trvání a především proto, že ve skutečnosti se nevládlo z Madridu (kde byl dvůr Ludvíka I.), ale z Královského paláce San Ildefonso vSegovii, z paralelního dvora Filipa V. a jeho ženy Isabely. Filip se po Ludvíkově smrti vrátil na trůn a ujal vlády, pominuv práva svého mladšího synaFerdinanda.
Filip V. podporoval atlantický obchod Španělska s jeho americkými državami a ukončil monopol Sevilly na koloniální obchod. Během tohoto atlantického obchodu se objevily významné postavy námořní historie Španělska, mezi nimiž vynikl korzárAmaro Pargo. Filip V. tohoto korzára často zvýhodňoval při jeho obchodních výpravách: v září 1714 jej královským rozkazem jmenoval kapitánem obchodní lodi směřující do Caracasu.[1]
GRANADOS, Juan.Španělští Bourboni (původním názvem:Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s.ISBN978-80-247-4097-3. S. 23–51.
_in_1695.png)
_-_Google_Art_Project.jpg)
.jpg)
