Název Filipíny pochází z roku 1543, kdyšpanělskýmořeplavec a objevitelRuy Lopez de Villalobos pojmenoval dva objevené ostrovy (Samar aLeyte) Ostrovy Filipovými (Las Islas Filipinas), na počest španělského králeFilipa II. Časem se tento název přenesl na celé souostroví. Užívali ho během své nadvlády i Američané (The Philippine Islands), ovšem po udělení autonomie přešli k názvu Filipíny (The Philippines).
Doklady o přítomnostičlověka vzpřímeného na Filipínách jsou i 700 tisíc let staré.[5][6] Malý počet kostí z jeskyně Callao dokazuje existenci jinde neznámého lidského druhu zvanéhohomo luzonensis, který žil asi před 50 000 až 67 000 lety.[7] Příchod lidí moderního typu se předpokládá někdy v období 45 000–35 000 let př. n. l., jak dokazují nálezy z jeskyně Tabon.[8] Šlo o lidi migrující zAfriky, kteří využili dnes již potopené pevninySundaland aSahul. Tak vzniklo původní,negritské osídlení ostrovů. Někteří Negrité na Filipínách mají ve svých genomech příměsdenisovanů.[9] Příchod lidí mluvícíchaustronéskými jazyky se předpokládá kolem roku 2200 př. n. l. Dorazili zTchaj-wanu.[10]
Okolo roku 1000 př. n. l. je patrná již značná stratifikace společnosti. Příbřežní kmeny, užívající tradiční loďkybalangay, byly nejdynamičtější a zprostředkovávaly kulturní novinky. Mezi 4.–8. stoletím navázaly kontakt sMalajským poloostrovem a východní Asií.[11] Oblast na Malajském poloostrově byla od 10. století pod silnýmindickým kulturním vlivem a odtud se také na Filipíny rozšířilbuddhismus ahinduismus. Pravděpodobně z Malajského poloostrova se na Filipíny dostalo i první písmo – kawi. Před příchodem Evropanů se nicméně nevytvořil žádný větší centralizovaný stát. Nejvýznamnějšími státními útvary byla království Maynila a Tondo, Suluský sultanát a konfederace Madyaas.[12] V jejich čele stáli lokální vůdci, rádžové (vesničtí předáci se nazývalidatu). V 15. století se začal hlavně z Bruneje šířit na jih ostrovůislám (Suluské ostrovy,Mindanao).[13]
V roce1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovyFernão de Magalhães (portugalský velitel ve španělských službách).[14] Nakonec byl zabit jedním z datuů, který se jmenovalLapu-Lapu.[15][16][17]
Přestože díkyZaragozské smlouvě z roku1529 území náleželo do sféry vlivu Portugalska, nechal španělský králFilip II. toto souostroví kolonizovat a definitivně jej získal pro Španělsko, přičemž právě po něm bylo pojmenováno názvem Filipíny. Kolonizaci zahájilMiguel López de Legazpi, který za tím účelem připlul zMexika.[18] V roce1565 se Filipíny stalyšpanělskou koloniíŠpanělská Východní Indie (spolu s Marianami aKarolínami). Roku 1571 Španělé ostrovy plně ovládli (pouze převážně muslimské Mindanao nebylo Španěly nikdy plně ovládnuto) a založili městoManilu, v současnosti hlavní město. Španělská kolonizace se také vyznačovala silnýmchristianizačním úsilím.[19] Pokřesťanštění nenarazilo na výraznější odpor, patrně kvůli náboženské nehomogenitě před kolonizací. Španělům Manila sloužila i jako základna pro obchod sČínou čiJaponskem a tzv. „flotil pokladů“.[20] Pojemmanilská galeona se stal proslaveným.[21] Španělé však nikdy na Filipínách nezřídili místokrálovství, kolonie byla řízena z Mexika (zMístokrálovství Nové Španělsko), později zMadridu.
Koloniální Manila roku 1792
Nizozemci se pokusili roku 1646 Filipíny dobýt, ale neúspěšně. Britský pokus z roku 1762 byl již úspěšnější, Manila byla Brity dva roky okupována, alePařížská smlouva ji vrátila do španělských rukou.[22] Nicméně sami Španělé kolonizaci Filipín často hodnotili jako neúspěšnou, kolonie byla nevýdělečná.
Až ve 2. polovině 19. století začala velkorysá výstavba železnice, roku 1851 byla založena první banka, záhy vznikla místní měna (filipínské peso), roku 1863 zavedli Španělé na Filipínách bezplatné školství. Podle většiny historiků reformy z druhé poloviny 19. století udělaly z Filipín druhou nejbohatší a nejlépe fungující zemi regionu, hned za Japonskem. Rozvoj však paradoxně přinesl i první generaci filipínských nacionalistů a intelektuálů.[23] A s nimi snahy místních obyvatel o získánínezávislosti.
První povstání v roce1872 bylo neúspěšné. Dalo vzejít vlivné skupině emigrantů, která byla nazývána propagandistické hnutí, k níž patřili zejménaMarcelo H. del Pilar aJosé Rizal.[24] Roku 1896 se ještě o něco radikálnější nacionální síly z hnutíKatipunan odhodlaly k další konfrontaci známé jakofilipínská revoluce, jejímiž vůdci byli hlavněAndrés Bonifacio aEmilio Aguinaldo.[25][26] Básník José Rizal se sice spiknutí neúčastnil, nicméně španělské úřady ho jako nejznámějšího rebela zatkly a popravily.[27][28] Tím z něj učinily silný symbol, dodnes je na Filipínách uctíván jako největší národní hrdina (mj. si dopisoval se středoškolským profesoremFerdinandem Blumentrittem, pocházejícím zPrahy a působícím vLitoměřicích. To byl první nejen český, ale i světový filipinista[29]).
V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statutdominia, podobný dnešnímuPortoriku. Vzniklo tak tzv.Filipínské společenství. Získalo i vlastního prezidenta, jímž se stalManuel Quezon. Ten mj. nechal kodifikovatfilipínštinu jako národní jazyk, na bázitagalogštiny. Proces přechodu k nezávislosti ale přerušilaválka. Na jejím počátku byly Filipínyobsazeny Japonci.[36] Na Filipínách nechali vyhlásit republiku (filipínská druhá republika) a do jejího čela postaviliJosé P. Laurela.[37] Filipínci to ale neakceptovali, chápali dobře, že republika je jen loutkovým státem, a vedli po celou válku tuhý odboj partyzánského charakteru. Japonci se na Filipínách dopustili několika válečných zločinů, jako bylbataanský pochod smrti nebomanilský masakr.[38][39]
Na konci války Japonci kontrolovali již jen dvanáct ze 42 filipínských provincií. Některé odbojové skupiny si ovšem osvojilykomunistickou ideologii a po válce se staly nebezpečné i filipínské vládě, k takovým patřila zejména skupinaHukbalahap, která operovala na Luzonu. V roce 1944 zahájili Američanéznovudobývání Filipín. Běhembitvy o Manilu roku 1945 zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 filipínských civilistů.[40] Odhaduje se, že běhemjaponské okupace zemřel alespoň jeden z 20 Filipínců.[41]
Roku1946 získala země nezávislost. Prvním prezidentem nezávislých Filipín bylManuel Roxas. Bojem proti komunistickým partyzánům si získal velkou popularitu ministr obranyRamon Magsaysay. Vynesla mu roku 1953 vítězství v prezidentských volbách. Magsaysay poté sáhl k razantním reformám, z nichž nejvýznamnější byla pozemková reforma.[42] Ta měla primárně přidělit půdu nemajetným rolníkům, avšak skrýval se v ní i náboženský útok – reforma měla přesunout katolíky ze severu na jih a rozředit tak tamější muslimskou majoritu. To zvýšilo náboženské napětí.
V letech1966–1986 diktátorsky vládl prezidentFerdinand Marcos podporovaný Spojenými státy.[43][44] Marcos byl zpočátku velmi úspěšným prezidentem. Započal masivní výstavbu silnic a škol a dokázal vybrat mnohem více daní než jeho předchůdci. Díky tomu se roku 1969 stal prvním filipínským prezidentem, kterého Filipínci zvolili na druhé funkční období. V něm ale počal čelit dvěma zásadním nebezpečím. Jednak posilování komunistické strany (jež nesla název Nová lidová strana) a separatistickému muslimskému hnutí na Mindanau. Marcos se tak rozhodl pro diktaturu. Spouštěčem byl teroristický bombový útok během zasedání senátu roku 1971. Protesty sice Marcose donutily demokracii nakrátko obnovit, ale od 23. září 1972, kdy vyhlásilstanné právo, fungovala diktatura nepřetržitě po příštích čtrnáct let, přestože v roce 1981 bylo stanné právo zrušeno.
Corazon Aquinová se stává prezidentkou roku 1986, filipínská demokracie je obnovena
Marcosův politický konec začal roku 1983.[45] Tehdy byl po příletu z exilu na letišti v Manile zavražděn opoziční politikBenigno Aquino ml.[46] Následná vlna protestů přiměla Marcose vyhlásit nové prezidentské volby, kterými chtěl upevnit svou legitimitu (zmanipulované volby pořádal již předtím). Postavila se proti němu vdova po zavražděném,Corazon Aquinová. I tentokrát Marcosem kontrolovaná volební komise prohlásila vítězem voleb jeho, opoziční orgány však prohlásily za vítěze Aquinovou. Když vítězství Marcose odmítli uznat i někteří z jeho ministrů a ulice filipínských měst zaplnily tisíce protestujících, odešel Marcos do exilu.[47][48] Prezidentkou se roku 1986 stala Aquinová a filipínská demokracie chytla druhý dech.
Po Marcosově svržení jsou voleni prezidenti jako držitelé výkonné moci. Již dvakrát to byly ženy (Corazon Aquinová aGloria Macapagal-Arroyová).Násilné střety na druhém největším filipínském ostrověMindanao mezi vládními jednotkami amuslimskými povstalci z Fronty islámského osvobození Morů (MILF) však nikdo nedokázal zastavit. Od 70. let si vyžádaly přibližně 150 tisíc lidských životů.[49] V roce 2001 byl prezidentJoseph Estrada, jako první asijský politik v historii, zbaven funkce senátním tribunálem kvůlikorupci, během souběžných masových protestů.[50] V roce 2016 prezidentRodrigo Duterte rozpoutalválku proti drogám, při které bylo zabito více než 12 000 údajných pašeráků a uživatelů drog.[51]
Filipínská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se dvěma vodorovnými pruhy – modrým a červeným – s rovnostrannýmžerďovým klínem bílé barvy. Uprostřed klínu je vyobrazeno žlutéslunce s osmi paprsky, které mají tvarmeče. V každém rohu klínu jsou zlaté pěticípé hvězdy (s hlavním hrotem směřujícím od vyobrazení slunce).
Filipínský státní znak představuje Slunce s osmi paprsky a tři hvězdy. V levé modré části znaku jeamerickýorel bělohlavý a v pravé červené je lev ze znakuLeónu. Pod štítem znaku je název státu: „REPUBLIKA NG PILIPINAS“.
Filipínská hymna je píseňLupang Hinirang (českyVyvolená země). Hudbu složil Julian Felipe, původní text, který byl vešpanělštině, pochází z básně „Filipinas“, kterou napsalJosé Palma.
Filipíny jsousouostroví skládající se ze 7 641 ostrovů na celkové ploše 343 tisíc km2. Souostroví je asi 1 770 km dlouhé. Nachází se mezi 116. a 126. stupněm východní délky a 4. a 21. stupněm severní šířky a z východu je ohraničujeFilipínské moře, ze západuJihočínské moře a z jihuCelebeské moře. Pobřeží Filipín měří 36 289 kilometrů a je pátým nejdelším pobřežím jednoho státu na světě.Výlučná ekonomická zóna („výsostné vody“) Filipín má rozlohu 2 263 816 km2.[52] Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrovBorneo a severně od Filipín se nacházíTchaj-wan. Jihozápadně se nacházejí ostrovyMoluky aCelebes a východně se nacházíPalau. Oceán je zde velmi hluboký –šelf na východě Filipínského souostroví spadá do 10800 m hlubokéhoFilipínského příkopu.
Pláž na ostrověSamarRýžové terasy ve vnitrozemí ostrovaLuzon
Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin:Luzon,Visayas aMindanao. Všechny ostrovy jsou hornaté. Přístavní městoManila v části Luzon je hlavním městem země. Luzon je velmi výškově členitý, ale jsou na něm i dvě nížiny. Druhým největším ostrovem je Mindanao, kde se nachází nejvyšší filipínská horaApo, která měří 2 954 m n. m.
Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okrajipacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity. Každý den proběhne na 20 zemětřesení, z nichž většina je natolik slabá, že je není možné pocítit. Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990. Země má v důsledku své složité geologické stavby a vysoké úrovně seismické aktivity cenná ložiska nerostů. Předpokládá se, že Filipíny mají po Jižní Africe druhá největší ložiskazlata spolu s velkým množstvím ložisekmědi a největšími světovými nalezištipalladia. Mezi další minerály patříchromit,nikl azinek.[55][56]
Nejdelší filipínskou řekou jeCagayan (505 km), druhou pakPulangi (373 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren. Největším jezerem v zemi jeLaguna de Bay naostrověLuzon. Je sladkovodní a má rozlohu 949 km². Leží jen metr nad hladinou moře. Jezero je jedním z hlavních zdrojů sladkovodních ryb v zemi. Jeho voda odtéká doManilské zátoky přes řekuPasig. Podzemní řekaPuerto Princesa, která protéká 8,2 km pod zemí krasovou krajinou, než dosáhne oceánu, je na seznamusvětového dědictvíUNESCO.[57]
Odlesňování, které je často výsledkem nelegální těžby dřeva, je na Filipínách akutním problémem. Lesnatost klesla ze 70 % celkové rozlohy v roce 1900 na přibližně 18,3 % v roce 1999.[58] Dle oficiálních statistik z roku 2021 mají Filipíny 7 milionů hektarů lesního porostu (zhruba 23 % celkové rozlohy země), ovšem odborníci tvrdí, že skutečný rozsah je pravděpodobně nižší.[59]
Lesy přecházejí od tropických deštných pralesů, zejména na Mindanau, přes subtropické věčně zelené ve výškách kolem 1000 m až po porosty borovic na horách severního Luzonu. V lesích roste napříkladfilipínský mahagon a jiné vzácné stromy, na pobřeží rostoumangrovy. Filipíny jsou domovem 13 500 rostlinných druhů, z nichž 3 200 jeendemických, včetně mnoha vzácných druhůorchidejí araflézií. Mnoho druhů je ohroženo a vědci tvrdí, že do konce 21. století 20 procent z nich vyhyne.[60]
Na Filipínách lze nalézt asi 1100 druhů suchozemskýchobratlovců, včetně více než 100 druhůsavců a 243 druhůptáků, kteří nežijí nikde jinde. Filipíny mají třetí nejvyšší počet endemických ptáků na světě (poIndonésii aAustrálii). Patří též mezi země s nejvyšší mírou objevů nových živočišných druhů na světě, se šestnácti novými druhy savců objevenými ve 21. století. Míra endemismu díky těmto objevům stále roste. Filipínské pobřežní vody vykazují největší rozmanitost ryb na světě.[61] Pobřežní vody Filipín patří do tzv.korálového trojúhelníku. Díky teplé vodě a rozsáhlémukontinentálnímu šelfu jsou zde ideální podmínky pro růst pobřežníchmangrovů akorálových útesů. Korálový trojúhelník bývá pro svůj ekologický význam nazýván „mořskáAmazonie“. Žije zde šest set druhůkorálů. ÚtesTubbataha byl prohlášen za světové dědictví v roce 1993.[62][63]
Filipíny leží v horkém a vlhkémtropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Na Filipínách existují třiroční období: „Tag-init“ či „Tag-araw“ (teplé období nebo léto od března do května), „Tag-ulan“ (období dešťů od června do listopadu) a „Tag-lamig“ (chladné období od prosince do února). Podnebí ovlivňuje také východoasijskémonzunové proudění. Jihozápadní monzun (od května do října) je známý jako „Habagat“ a suché větry severovýchodního monzunu (od listopadu do dubna) jsou známé jako „Amihan“.[66] Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen. Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu. Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím. V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C. Roční úhrnsrážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm, zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm. Velké nebezpečí představujítajfuny, které jsou zde poměrně časté. Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního Tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů.
Na Filipínách jsou tajfuny označovány jakobaguio (psáno takébagio,vaguio,bagyo) podle městaBaguio, kde během bouře v roce1911 napadlo za jeden den 116,8 cm srážek.[67] Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří, které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody. V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening, který zničil řadu měst, přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km/h, což bylo nejvíc v zaznamenané historii.[68] Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring, která přes relativní slabost (rychlost větru 95 km/h) způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí (odhadem až 8 tisíc) překonala všechny dosavadní bouře.[68] Začátkem listopadu2013 zasáhl pobřežní městoBasey v provinciiSamartajfun Haiyan, který si vyžádal přes 10 000 životů.[69] Na místě ihned zasáhly mezinárodní organizace, za Českou republiku přispěly pomocí, financemi a prostředky ze sbírek humanitární organizace ADRA, Charita, Červený kříž čiČlověk v tísni, který zatím shromáždil přes 17 milionů korun.[70] Mezi zničenými městy bylTacloban či Guiuan v provinciiLeyte, problémem zůstává i bezpečnost.[71]
Filipíny podporovaly Spojené státy běhemstudené války aválky proti terorismu. Byly tradičně jejich hlavním spojencem mimoNATO. Avšak po roce 2016, s nástupem prezidentaRodrigo Duterteho, došlo k zásadnímu zhoršení vztahů a k nástupu nové zahraničněpolitické orientace Filipín naČínskou lidovou republiku aRusko.[72] Duterte je nicméně radikálním bojovníkem proti levicovým partyzánům v zemi. Historicky komplikované vztahy s Japonskem se v posledních desetiletích zlepšily a Duterte tento trend udržuje. Duterteho represe v oblasti drogové politiky, při nichž byli zabíjeni často drobní překupníci a distributoři, vyvolala v roce 2017 diplomatický konflikt sEvropskou unií a silné ochlazení vztahů.[73] Duterteho nicméně v roce 2022 vystřídal syn bývalého diktátora Marcose,Bongbong Marcos.[74] Jeho pozice ve střetu rusko-čínského a americko-evropského bloku zůstává spíše nejasná.[75]
Filipíny si činí nárok naSpratlyho ostrovy, čímž se dostávají do sporu s obdobnými nároky vznesenými Čínou, Malajsií, Tchaj-wanem a Vietnamem. Patová situace namělčině Scarborough v roce 2012, kdy Čína vojensky převzala kontrolu mělčiny, vedla k mezinárodní arbitráži.[76] Napětí se pravidelně vrací.[77][78]
Geograficky se 7 tisíc filipínských ostrovů dělí do 3 skupin ostrovů:Luzon,Visayas aMindanao. Ty se dále dělí na 17 regionů (z toho jedenautonomní), 82 provincií, 149 měst (z toho 33 tzv. vysoce urbanizovaných a 5 nezávislých na provinční správě), 1485 obcí a 42001 malých obcí zvanýchbarangay (stav v listopadu 2023).[79]
Dne 24. července 2006 oznámila tehdejší filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů, zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí.[80]
Po roce 2011 začaly Filipíny prožívat éru mimořádného ekonomického rozvoje. HDP roste mimořádným tempem: 6,7 procenta v roce 2012, 7,1 v roce 2013 a v dalších letech to byly podobné přírůstky bohatství: 6,1 %, 5,8 %, 7,1 % a 6,5 procenta v roce 2017. To je jedno z nejvyšších temp růstu na světě. Ve stejné době došlo k výraznému snížení zahraničního dluhu. Na tyto ukazatele zareagovaly i ratingové agentury čiSvětové ekonomické fórum, které ve svém žebříčku konkurenceschopnosti posunulo Filipíny ze 75. místa v roce 2011 na 57. místo v roce 2017.[81]
Za problém a brzdu rozvoje však většina mezinárodních organizací považuje rozbujeloubyrokracii akorupci. K problémům Filipín patří redistribuce rostoucího bohatství. Země má největší rozdíl mezi bohatými a chudými v regionu.Giniho koeficient, jež tento rozdíl měří, činí 42,98, tedy zhruba dvojnásobek oprotiNěmecku,Rakousku čiČeské republice. To má dopady i na politickou sféru. Chudá část filipínské populace nemá pocit, že by se jí objektivní růst bohatství dotkl. Tento jev podrazil nohy prozápadním liberálním politikům (jako bylNoynoy Aquino) a otevřel brány prezidentoviRodrigo Dutertemu, s jeho protiamerickou a pročínskou politikou. Nová Duterteho daňová reforma má právě redistribuovat prostředky k méně privilegovaným.
Filipínský export však stále míří především doJaponska aSpojených států, dovozu naopak dominujeČína.[82] Export do Japonska byl umožněn japonsko-filipínskou smlouvou o ekonomickém partnerství z listopadu 2008. Ta vytvořila pravidla velmi se blížící zóně volného obchodu mezi těmito dvěma zeměmi. To byl mimořádný stimul pro filipínskou ekonomiku. Exportní potenciál země se zvýšil také roku 2015, když se stala součástí společného trhuASEAN.
Zahraniční investice na Filipínách rostou (v roce 2017 například enormně vzrostly investice zNizozemska), avšak jsou limitovány zákonným ustanovením, že domácí firmy mohou mít podíl zahraničního vlastnictví nejvýše 40 %.
Jako v některých jiných rozvojových zemích hrají velký stimulační efekt pro domácí poptávku tzv.remitence, tedy příspěvky, jež posílají rodinám Filipínci pracující v zahraničí. Filipíny mají jeden z největších kontingentů lidí pracujících za hranicemi – odhaduje se 10 milionů lidí. Počtem osob pracujících v cizině (z hlediska velikosti HDP) se Filipíny řadí na 3. místo zaIndonésii aThajsko.
Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv.kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, mango, maniok, rýže a tabák. Zemědělství převládá nad průmyslem.
Filipíny patří k rozvojovým zemím. Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu –průmysl potravinářský,textilní,dřevařský a částečněchemický. Od 70. let20. století začíná na významu nabírat strojírenství. Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů, televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů. Největším průmyslovým centrem země je hlavní městoManila, zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu.
Letecký a kosmický průmysl: Produkty leteckého a kosmického průmyslu slouží hlavně pro export a zahrnují výrobu součástek pro letadla společností Boeing a Airbus. Moog je zde největší výrobce těchto produktů.
Automobilový průmysl: ABS systémy používané v automobilech Mercedes-Benz, BMW a Volvo jsou vyráběny na Filipínách. Toyota, Mitsubishi, Nissan a Honda patří mezi nejvíce prominentní automobilky v zemi. Kia a Suzuki vyrábí v zemi malá auta. Isuzu produkuje SUV automobily. Honda a Suzuki produkují motocykly.
Stavba a opravy lodí: Filipíny jsou významným hráčem ve světové výrobě lodí. Roku 2010 se staly čtvrtým největším národem ve výrobě lodí. Vzhledem k přímořské poloze má země hojné množství hlubinných přístavů ideálních pro rozvoj výrobních, stavebních a opravných ploch.
Elektronika: Již 20 let vBaguio funguje továrna Texas Instruments, jež je zároveň největším producentem DSP chipů na světě. V současnosti se filipínské továrny zaměřují na produkci hard-drive disků.
Turismus je pro ekonomiku Filipín důležitý sektor, neboť 7,8 % přispívá k tvorbě HDP (2014). Podle dat National Statistical Coordination Board turistický průmysl zaměstnává asi 3,8 milionů Filipínců. V roce 2014 přispíval sektor turismu 1,4 biliony pesy do ekonomiky země.
Philippine Airlines jsou nejstarší komerční leteckou společností v Asii, která stále funguje pod svým původním názvem. Jsou největšími aerolinkami v zemi, jejich hlavní základnou jeMezinárodní letiště Manila. To se nachází asi 7 km jižně od Manily a je pojmenováno po senátoroviBenigno Aquinovi, který zde byl v roce 1983 zavražděn. V roce 2018 prošlo všemi terminály rekordních 45 082 544 cestujících. Oficiálně jde o jediné letiště obsluhující oblast Manily, v praxi ji však obsluhuje i mezinárodní letiště Clark, které se nachází v zóně Clark Freeport ve městěPampanga, přičemž na letiště Clark létají převážně nízkonákladoví dopravci kvůli nižším poplatkům za přistání. V budoucnu by mělo být manilské letiště nahrazeno novým letištěm vBulacanu, které obslouží Manilu i centrálníLuzon. Druhým nejvytíženějším mezinárodním letištěm je v současnosti Mactan–Cebu ve městě Lapu-Lapu. Třetím pak letiště Francisca Bangoyi na Mindanau.
K prosinci 2018 měly Filipíny 210 528 kilometrů silnic, ovšem pouze 65 101 kilometrů bylo zpevněných. Pan-Filipínská dálnice spojuje ostrovy Luzon, Samar, Leyte a Mindanao a tvoří páteř pozemní dopravy v zemi. Silniční doprava je dominantní formou dopravy na Filipínách, přepravuje 98 % lidí a 58 % nákladu. V roce 2003 byl založen integrovaný systém dálničních segmentů a trajektových tras, který spojuje 17 měst, a který má délku 919 kilometrů. Někdy bývá nazýván „námořní dálnice“.
K roku 2019 měla země pouze 79 kilometrů železnic, zejména v okolí Manily. Existují nicméně plány na prodloužení železničních tratí na 244 kilometrů.
Ve veřejné dopravě jsou typickéjeepneys, taktéž oblíbená a očekávaná atrakce pro turisty. Staly se dokonce jakousi ikonou Filipín.[83] Přesto jsou v ohrožení kvůli své neekologičnosti.[84] Oblíbené jsou ve veřejné dopravě také moto-tříkolky.
Filipíny měly v roce 2024 celkem 114 milionů obyvatel.[2] Jenom mezi lety 1990 a 2010 vzrostl počet obyvatel Filipín o 31,6 milionů, což představuje více než 50procentní nárůst.[86] Roční populační přírůstek je 1,6 %.[81] První oficiální sčítání lidu na Filipínách bylo provedeno v roce 1877 a zaznamenalo 5 567 685 obyvatel. Někteří vládní politici se již pokusili udělat kroky k omezení populačního růstu, avšak narazili na odpor katolické církve.[87][88] Filipínci přitom „živí“ populační růst i v jiných zemích, například po liberalizaciimigračních zákonů v USA po roce 1965 se několik milionů Filipínců přestěhovalo právě do Spojených států.
Třetina populace žije v metropolitní oblasti Manily a bezprostředně sousedících regionech. Manilská metropolitní oblast je 5. nejlidnatější na světě. Údaje ze sčítání lidu z roku 2015 ukázaly, že zde žilo 12 877 253 obyvatel, což představuje téměř 13 % celostátní populace. Započítají-li se ovšem předměstí v přilehlých provinciích Bulacan, Cavite, Laguna a Rizal (tzv. Velká Manila), populace má velikost 23 milionů obyvatel. Tato oblast vytváří 33 % HDP země. V roce 2011 byla Manila hodnocena jako 28. nejbohatší městská aglomerace na světě a 2. v jihovýchodní Asii. Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách. Více než polovina obyvatel žila v roce 2000 ve městech.
Střední délka života mužů je asi 69 let, u žen asi 75 let. Filipíny mají rychle rostoucí mladou populaci. Střední věk populace je 25,3 let (pro srovnání: v Česku je to přes 40 let).
Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci (96%), kteří mluví jazykymalajsko-polynéské jazykové skupiny (Tagalogové 28,1 %, Cebuanové 13,1 %, Ilokanové 9 %, Bisajové 7,6 %, Hiligajnon Ilongové 7,5 %, Bikolové 6 %, Warayové 3,4 %).[89] Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny (1,5 procenta Číňanů ad.).
Čínští Filipínci jsou většinou potomky přistěhovalců zFu-ťienu, jejichž imigrační vlna dorazila po roce 1898 v počtu kolem 2 milionů.[90] Odhaduje se, že 20 procent Filipínců má alespoň částečně čínské předky.[91] Na rozdíl od některých jiných zemí v oblasti (např.Malajsie) je čínská menšina dobře integrovaná ve filipínské společnosti.[92]
Pro filipínskou populaci je typická genetická pestrost, navzdory ostrovní povaze státu.[93] Mezi původní obyvatele se řadíNegritové nebo horštíIfugaové, kteří byli až do počátku 20. století obávanýmilovci lebek. V pobřežních oblastech žijí tzv.mořští cikáni. V roce 2015 žilo v zemi 220 000 až 600 000 amerických občanů.[94] Potomci smíšených euro-asijských párů jsou na Filipínách nazýváni Tisoy.[95]
Filipíny mají dva úřední jazyky:angličtinu afilipínštinu (tagalštinu). Třemi největšími jazyky jsoutagalština (či jazyk tagalo), jíž mluví asi 28 procent obyvatel, hlavně na ostrovech Luzon, Mindoro a Panay. Druhá nejrozšířenější jecebuánština (též jazyk cebuano nebo visaya), mateřský jazyk asi 13 procent Filipínců, jímž se mluví na ostrovech Cebu a Bohol, na jih Negrosu a ve východní části Mindanaa. Třetím největším jazykem souostroví jeilokánština (ilocano), jímž se mluví na severu hlavního ostrova Luzon. Třináct filipínských jazyků má více než milion rodilých mluvčích. Krom tří uvedených jsou to ještěHiligaynon (Ilongo),Waray-Waray,Kapampangan,Bikol,Pangasinan,Maranao,Maguindanao,Kinaray-a aTausug. Komise pro filipínský jazyk eviduje celkem 182 jazyků a řadu dalších dialektů, většinoumalajsko-polynéské jazykové skupiny.[81]
Spolu sVýchodním Timorem jsou Filipíny jednou ze dvou křesťanských zemí v Asii, ke křesťanství se hlásí 89 % obyvatel. Křímskokatolické církvi se v současnosti hlásí asi 81 % Filipínců.[89] Na Filipínách žije asi 69 miliónů pokřtěných katolíků, poMexiku aBrazílii jsou tedy zemí s třetím největším počtem katolíků na světě. Celkem asi 10,5 % obyvatel jsou věřící dalších křesťanských církví. Nejpočetnější jeNezávislá filipínská církev (IFI, má 36 diecézí a 2 diecéze v USA, v roce 2010 měla asi 916 600 věřících, je to národní katolická církev nezávislá na Římu, je ve svátostném společenství jak sanglikány, tak i s Utrechtskou unií starokatolických církví). Další jsou: Filipínská episkopální církev (anglikáni), katolická apoštolská církev (sesterská církev brazilské ICAB – VIZ) a protestantské církve. Muslimští Morové obývají téměř výhradně oblasti na jihu země (Mindanao, Palawan, Suluské ostrovy) – muslimové tvoří 6 % obyvatel (k roku 2015). Většinou jsou tosunnité,šáfiovského mazhabu. Ostatní věřící – hinduisté, buddhisté, též animisté a obyvatelé nezjištěného vyznání – představují asi 2,5 % populace.
NaVelikonoce se na ostrověLuzon poblíž Manily někteří Filipínci nechávají dobrovolně zaživa ukřižovávat, někteří to absolvovali i několikrát.[96][97] Je to jeden z jevů, který svědčí o intenzivní povaze víry, která kontrastuje s Evropou. Podobným signálem bylo například nepřijetí filmuŠifra mistra Leonarda v roce 2006.[98]
Na Filipínách (aGuamu) působilo také celkem asi 20jezuitů z českých zemí.[99] Byli to nejspíše první Středoevropané, kteří se na Filipíny dostali. Patřil k nim významný botanikGeorg Joseph Kamel, Antonín Malínský nebo Vavřinec John, který se dožil na svou dobu úctyhodných 80 let.[100]Augustin Strobach byl zabit domorodci na Guamu, jeho ostatky jsou dnes vOlomouci.[101] K dalším jezuitům z Čech patřilPavel Klein, ten se sice narodil v německojazyčnémChebu, ale uměl velmi dobře česky – nejspíš pocházel ze smíšené rodiny. Češtinou se mu mj. dařilo obelstít cenzory.[102] Byl velice vzdělaný a několik let byl jezuitským provinciálem na Filipínách. Napsal i knihu o využití tamních léčivých rostlin, obsahující mnoho užitečných receptů, byla vydávána ještě v 19. století. Zanechal i zápis ozatmění Měsíce a také překládal náboženské texty do místní tagalštiny. Byl spoluautorem jejího prvního slovníku a dokonce v ní i psal básně.
Díky činnosti českých misionářů je na Filipínách velmi populárníPražské jezulátko (Bambino di Praga). Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño.[103]
Od roku 2018 byla v několika státních nemocnicích zřízena centra Malasakit, která poskytují lékařskou a finanční pomoc chudým pacientům.[104] Jeden milion Filipínců má aktivnítuberkulózu, což je čtvrtá nejvyšší míra prevalence na světě.[105]
Počátky filipínského písemnictví sahají do 9. století. K nejvzácnějším památkám z této doby patří tzv. mědirytina z Laguny vytvořená roku 900. Deska byla nalezena v roce 1989 dělníkem poblíž ústí řeky Lumbang v provincii Laguna. Obsahuje nejstarší známý nápis na Filipínách. Je ve staré malajštině s použitím raného písma kawi, s řadou slov sanskrtského, starojávského nebo starotagalského původu.[106]
Klasikem filipínské literatury jeJosé Rizal. Byl i národním buditelem a nejvýznamnější postavou filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády. Za své vlastenecké aktivity byl popraven. Výročí jeho smrti se stalo filipínským státním svátkem. K Rizalovým blízkým spolupracovníkům patřil spisovatel a novinářMarcelo H. del Pilar. Nejvýznamnějším malířem podílejícím se na aktivitách obrozeneckého hnutí bylJuan Luna.
Na seznam byly zapsány takérýžové terasy filipínských Kordiller. Soustava opěrných zdí z kamene a hlíny přesně kopíruje tvar kopce a má tedy nesymetrický půdorys,archeologické nálezy ukazují, že tato technika využití krajiny se v regionu používá již 2000 let bez zásadnějších změn.
Památkou UNESCO je také celé historické městoVigan. Jeho historické centrum je nejlépe zachovalým španělským koloniálním městem vJihovýchodní Asii.[110]
Mezi oblíbené pokrmy filipínské kuchyně patří: lechón (pečený vepř vcelku), longaniza (filipínský salám), tapa (uzenéhovězí maso), torta (omeleta), adobo (kuřecí nebo vepřové maso v česneku, octu, oleji a sójové omáčce), dinuguan (dušené maso ve vepřové krvi), kaldereta (maso v rajčatové omáčce), mechado (hovězí maso v sóji a rajčatové omáčce), puchero (hovězí maso v banánech s rajčatovou omáčkou), afritada (kuřecí nebo vepřové maso v rajčatové omáčce se zeleninou), kare-kare (dobytčí maso a zelenina vařená v arašídové omáčce), pinakbet (dýně, lilek, fazole,okra akrevetová pasta), sinigang (maso nebo mořské plody v kyselém vývaru), pancit (nudle) a lumpia (čerstvé nebo smažené jarní svitky).
Typickým rysem filipínské kuchyně je kombinace něčeho sladkého s něčím slaným: champorado (sladká kakaová rýžová kaše), která je spárována s tuyo (solené ryby sušené na slunci); dinuguan (pikantní guláš vyrobený z prasečí krve a vnitřností), spojený s puto (sladké, dušené rýžové koláče); nezralé ovoce, jako jsou zelenémango (které jsou jen mírně sladké, ale velmi kyselé), jsou konzumovány namočené ve slané nebo bagoongské půdě. Obvyklé je také použití sýra ve sladkých koláčích (jako je bibingka a puto), stejně jako ve zmrzlině. Filipínská kuchyně také kombinuje sladké (tamis) a kyselé (asim) potraviny.
Filipínci se olympijských her zúčastňují od roku 1924. Čekání na zlatou medaili ukončila nahrách v Tokiu roku 2021vzpěračkaHidilyn Diazová.[111] Ta navíc získala stříbro již na předcházejícíchhrách v Riu a je tak zdaleka nejúspěšnějším filipínským sportovcem všech dob.
Hry v Tokiu byly pro Filipíny nejúspěšnější v historii, poprvé si připsaly čtyři medailová umístění. Nejvyššího umístění v medailovém pořadí národů ovšem dosáhly vLos Angeles roku 1932, kdy je tři bronzové medaile dostaly na 25. místo.
Bojové uměníeskrima (zvané též arnis) bylo roku 2009 zákonem uznáno za národní sport. Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsoukohoutí zápasy, na Filipínách zvanésabong.[112]Jo jo je tradiční filipínskou hračkou a díky filipínskému podnikateli žijícímu v USA,Pedro Floresovi, se rozšířilo do celého světa a akrobacie s ním se stala i oblíbeným sportem.[113]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPhilippines na anglické Wikipedii.
↑MOLDAVA, Tadeusz a kolektiv.Státy světa. 2. vyd. Praha: Fragment, 2002.ISBN80-7200-669-X. S. 97.
↑abcdPopulation Projection Statistics [online]. March 28, 2021 [cit. 2023-11-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 26, 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRUMM, Adam. Rhino fossil rewrites the earliest human history of the Philippines.The Conversation.Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (anglicky)
↑GRESHKO, Michael; WEI-HAAS, Maya. New species of ancient human discovered in the Philippines.National Geographic [online]. 2019-04-10 [cit. 2022-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑DÉTROIT, Florent; DIZON, Eusebio; FALGUÈRES, Christophe. Upper Pleistocene Homo sapiens from the Tabon cave (Palawan, The Philippines): description and dating of new discoveries.Comptes Rendus Palevol. 2004-12-01, roč. 3, čís. 8, s. 705–712.Dostupné online [cit. 2022-05-15].ISSN1631-0683.doi:10.1016/j.crpv.2004.06.004. (anglicky)
↑REICH, David; PATTERSON, Nick; KIRCHER, Martin. Denisova Admixture and the First Modern Human Dispersals into Southeast Asia and Oceania.The American Journal of Human Genetics. 2011-10-07, roč. 89, čís. 4, s. 516–528. PMID: 21944045.Dostupné online [cit. 2022-05-21].ISSN0002-9297.doi:10.1016/j.ajhg.2011.09.005.PMID21944045. (anglicky)
↑MIJARES, Armand Salvador. The Early Austronesian Migration To Luzon: Perspectives From The Peñablanca Cave Sites - Bulletin of the Indo-Pacific Prehistory Association (26): 72–78.web.archive.org [online]. 2014-07-07 [cit. 2022-05-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-07.
↑JUNKER, Laura L.Raiding, Trading, and Feasting: The Political Economy of Philippine Chiefdoms. [s.l.]: University of Hawaii Press 500 s.Dostupné online.ISBN978-0-8248-2035-0. (anglicky) Google-Books-ID: yO2yG0nxTtsC.
↑ Dějiny Filipín.Cestovní kancelář Chinatours [online]. [cit. 2019-08-16].Dostupné online.
↑MAJUL, Cesar Adib. Islamic and Arab Cultural Influences in the South of the Philippines.Journal of Southeast Asian History. 1966, roč. 7, čís. 2, s. 61–73.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0217-7811.
↑CHAMPLIN, John Denison. The Discoverer of the Philippines.Bulletin of the American Geographical Society. 1911, roč. 43, čís. 8, s. 587–597.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0190-5929.doi:10.2307/198990.
↑ANGELES, Jose Amiel. The Battle of Mactan and the Indigenous Discourse on War.Philippine Studies. 2007, roč. 55, čís. 1, s. 3–52.Dostupné online [cit. 2022-05-15].ISSN0031-7837.
↑ Navigator Ferdinand Magellan killed in the Philippines.History.com [online]. [cit. 2022-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑KOMÁREK, Michal. Magellanova smrt: Zemřel hrdina nebo surový dobyvatel?.Seznam Zprávy [online].Seznam.cz, 2021-11-28 [cit. 2022-05-15].Dostupné online.
↑Expedition of Miguel Lopez de Legaspi, from New Spain to the Philippine Islands. Příprava vydání James Burney. Svazek 1. Cambridge: Cambridge University Press (Cambridge Library Collection - Maritime Exploration).Dostupné online.ISBN978-1-108-02408-2. S. 250–272. DOI: 10.1017/CBO9780511783715.014.
↑PEARSON, M. N. The Spanish 'Impact' on the Philippines, 1565-1770.Journal of the Economic and Social History of the Orient. 1969, roč. 12, čís. 2, s. 165–186.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0022-4995.doi:10.2307/3596057.
↑SCHURZ, William Lytle. Mexico, Peru, and the Manila Galleon.The Hispanic American Historical Review. 1918, roč. 1, čís. 4, s. 389–402.Dostupné online [cit. 2022-05-15].ISSN0018-2168.doi:10.2307/2505890.
↑DE LA COSTA, H. The Siege and Capture of Manila by the British, September-October 1762.Philippine Studies. 1962, roč. 10, čís. 4, s. 607–653.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0031-7837.
↑PILAPIL, Vincente R. The Cause of the Philippine Revolution.Pacific Historical Review. 1965, roč. 34, čís. 3, s. 249–264.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0030-8684.doi:10.2307/3636522.
↑ Propaganda Movement | Facts, Definition, & History | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑DE OCAMPO, Estaban A. Dr. Jose Rizal, Father of Filipino Nationalism.Journal of Southeast Asian History. 1962, roč. 3, čís. 1, s. 44–55.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0217-7811.
↑QUIBUYEN, Floro. Rizal and the Revolution.Philippine Studies. 1997, roč. 45, čís. 2, s. 225–257.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0031-7837.
↑ Blumentritt, Ferdinand – první znalec Filipín u nás.www.mzv.cz [online]. 2018-02-28 [cit. 2019-11-12].Dostupné online.
↑ Battle of Manila Bay | Facts, Results, Map, & Significance | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑HUTCHEON, Pat Duffy. Power in the Philippines: How Democratic is Asia's"First Democracy"?.Journal of Asian and African Studies. 1971-01-01, roč. 6, čís. 3–4, s. 205–216.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN1568-5217.doi:10.1163/156852171X00617. (anglicky)
↑GO, Julian; FOSTER, Anne L.The American Colonial State in the Philippines: Global Perspectives. [s.l.]: Duke University Press 327 s.Dostupné online.ISBN978-0-8223-8451-9. (anglicky) Google-Books-ID: _wJ9tnBsi2YC.
↑TUCKER, Spencer.The Encyclopedia of the Spanish-American and Philippine-American Wars: A Political, Social, and Military History. [s.l.]: ABC-CLIO, 2009.Dostupné online.ISBN9781851099511. S. 478. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LINN, Brian McAllister.The Philippine War, 1899-1902. [s.l.]: University Press of Kansas 450 s.Dostupné online.ISBN978-0-7006-0990-1. (anglicky) Google-Books-ID: f8ZwAAAAMAAJ.
↑GOODMAN, GRANT K. The Japanese Occupation of the Philippines: Commonwealth Sustained.Philippine Studies. 1988, roč. 36, čís. 1, s. 98–104.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0031-7837.
↑STEINBERG, David. Jose P. Laurel: A "Collaborator" Misunderstood.The Journal of Asian Studies. 1965, roč. 24, čís. 4, s. 651–665.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN0021-9118.doi:10.2307/2051111.
↑NORMAN, Michael; NORMAN, Elizabeth M.Tears in the Darkness: The Story of the Bataan Death March and Its Aftermath. [s.l.]: Farrar, Straus and Giroux 472 s.Dostupné online.ISBN978-1-4299-1851-0. (anglicky) Google-Books-ID: kXRtEJTcvToC.
↑SCOTT, James M. Battlefield as Crime Scene: The Japanese Massacre in Manila.HistoryNet [online]. 2019-01-12 [cit. 2022-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑CONNAUGHTON, Richard.The War in the Pacific: The Liberation of Manila 1945 – A Philippine Perspective. Příprava vydání Richard Cobbold. London: Palgrave Macmillan UKDostupné online.ISBN978-1-349-24725-7.doi:10.1007/978-1-349-24725-7_3. S. 46–56. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-349-24725-7_3.
↑JOSÉ, Ricardo T. War and Violence, History and Memory: The Philippine Experience of the Second World War.Asian Journal of Social Science. 2001, roč. 29, čís. 3, s. 457–470.Dostupné online [cit. 2022-05-14].ISSN1568-4849.
↑HAWES, GARY. United States Support for the Marcos Administration and the Pressures that made for Change.Contemporary Southeast Asia. 1986, roč. 8, čís. 1, s. 18–36.Dostupné online [cit. 2022-05-16].ISSN0129-797X.
↑FRIEND, Theodore. Revolution in the Philippines, 1983-86: Forces, Sources, and Perspectives.Philippine Studies. 1987, roč. 35, čís. 3, s. 357–368.Dostupné online [cit. 2022-05-15].ISSN0031-7837.
↑HILL, Gerald N.; HILL, Kathleen; PSINAKIS, Steve.Aquino assassination: the true story and analysis of the assassination of Philippine Senator Benigno S. Aquino, Jr. Sonoma, Calif: Hilltop Pub. Co 224 s.Dostupné online.ISBN978-0-912133-04-1.
↑VONDRA, Pavel. Korupce-doživotí-milost. Joseph Estrada je opět volný.Aktuálně.cz [online]. 2007-10-26 [cit. 2022-05-15].Dostupné online.
↑ Filipíny odcházejí od Mezinárodního trestního soudu. Dutertemu se nelíbí vyšetřování krvavého honu na drogový průmysl.Seznam Zprávy [online].Seznam.cz, 15. března 2018.Dostupné online.
↑ Sea Around Us | Fisheries, Ecosystems and Biodiversity.www.seaaroundus.org [online]. [cit. 2022-05-21].Dostupné online.
↑ The Cataclysmic 1991 Eruption of Mount Pinatubo, Philippines, Fact Sheet 113-97.web.archive.org [online]. 2013-08-25 [cit. 2022-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-25.
↑ Pricey oil makes geothermal projects more attractive for Indonesia and the Philippines.The New York Times. 2008-06-29.Dostupné online [cit. 2022-05-21].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Philippines sits on $840B of mine—US | Inquirer Business.web.archive.org [online]. 2012-03-02 [cit. 2022-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-02.
↑SANTOS, Gabriel. Mineral Distribution and Geological Features of the Philippines. In:Metallogenetische und Geochemische Provinzen / Metallogenetic and Geochemical Provinces. Vienna: Springer, 1974.Dostupné online.ISBN978-3-7091-4065-9.doi:10.1007/978-3-7091-4065-9_8. S. 89–105. (německy)
↑ Puerto-Princesa Subterranean River National Park.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-05-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Proceedings of the workshop on forests for poverty reduction: changing role for research, development and training institutions.www.fao.org [online]. [cit. 2022-05-21].Dostupné online.
↑ 7M hectares of Philippine land are forested — and that’s bad news.pcij.org [online]. [cit. 2022-05-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ SE Asia faces 'catastrophic' extinction rate.news.bbc.co.uk. 2003-07-23.Dostupné online [cit. 2022-05-21]. (anglicky)
↑CARPENTER, Kent E.; SPRINGER, Victor G. The center of the center of marine shore fish biodiversity: the Philippine Islands.Environmental Biology of Fishes. 2005-04-01, roč. 72, čís. 4, s. 467–480.Dostupné online [cit. 2022-05-21].ISSN1573-5133.doi:10.1007/s10641-004-3154-4. (anglicky)
↑ Tubbataha Reefs Natural Park.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-05-21].Dostupné online. (anglicky)
↑HELÁN VAŠKŮ, Kateřina. Korálový trojúhelník: Filipínský chráněný park Tubbataha ohrožuje rybolov.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2019-01-26 [cit. 2022-05-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Šest metrů dlouhý a tunu těžký krokodýl zemřel na průjem.Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-02-11 [cit. 2022-05-21].Dostupné online.
↑KENNEDY, Robert; GONZALES, Pedro C.; DICKINSON, Edward.A Guide to the Birds of the Philippines. [s.l.]: OUP Oxford 544 s.Dostupné online.ISBN978-0-19-854668-9. (anglicky) Google-Books-ID: fPDxk551AhkC.
↑Climate of the Philippines [online]. PAGASA [cit. 2009-07-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ Baguio – AMS Glossary.glossary.ametsoc.org [online]. [cit. 2019-11-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-01.
↑abwww.typhoon2000.ph [online]. [cit. 22-05-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2008.
↑ Tajfun Haiyan zabil podle nových odhadů více než 10 tisíc lidí.iDNES.cz [online]. 2013-11-10 [cit. 2022-05-21].Dostupné online.
↑ Philippine typhoon death toll to rise as rescuers reach remote areas.Reuters. 2013-11-11.Dostupné online [cit. 2019-11-12]. (anglicky)
↑ Filipínský prezident se v Číně rozešel s USA: S Čínou a Ruskem proti světu.Lidovky.cz [online]. 2016-10-20 [cit. 2018-12-05T08:56:51Z].Dostupné online.
↑ Duterte: Mám Čínu a Rusko, styky s Evropou klidně přeruším.TÝDEN.cz [online]. 2017-10-14 [cit. 2018-12-05T09:00:56Z].Dostupné online.
↑ Nový prezident Filipín. Duterteho vystřídá syn bývalého diktátora Bongbong Marcos.Aktuálně.cz [online]. 2022-05-10 [cit. 2022-05-16].Dostupné online.
↑GROSSMAN, Derek. New Philippine President Marcos Jr. Likely Won't Repeat Duterte's Foreign Policy Mistakes.www.rand.org [online]. 2022-05-10 [cit. 2022-05-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ Čínsko-filipínský spor o ostrovy v Jihočínském moři eskaluje, bude válka?.ČT24 [online]. Česká televize, 2012-05-10 [cit. 2022-05-22].Dostupné online.
↑ Pekingu navzdory. Filipínský prezident nařídil rozmístit vojáky v Jihočínském moři.Aktuálně.cz [online]. 2017-04-06 [cit. 2022-05-22].Dostupné online.
↑PROVINCIAL SUMMARY: NUMBER OF PROVINCES, CITIES, MUNICIPALITIES AND BARANGAYS, BY REGION, As of 30 September 2023 [online]. Philippine Statistics Authority [cit. 2023-11-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Bishops threaten civil disobedience over RH bill | Pnoy sa Palasyo.web.archive.org [online]. 2011-02-21 [cit. 2022-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-21.
↑WONG, Kwok-Chu.The Chinese in the Philippine Economy, 1898-1941. [s.l.]: Ateneo University Press 312 s.Dostupné online.ISBN978-971-550-323-5. (anglicky) Google-Books-ID: QZQ0aAAAZ4cC.
↑ Chinese lunar new year might become national holiday in Philippines too _English_Xinhua.web.archive.org [online]. 2009-08-26 [cit. 2022-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-09.
↑BANLAOI, Rommel.Philippine Security in the Age of Terror: National, Regional, and Global Challenges in the Post-9/11 World. [s.l.]: CRC Press 384 s.Dostupné online.ISBN978-1-4398-1551-9. (anglicky) Google-Books-ID: hi_NBQAAQBAJ.
↑DELFIN, Frederick; MIN-SHAN KO, Albert; LI, Mingkun. Complete mtDNA genomes of Filipino ethnolinguistic groups: a melting pot of recent and ancient lineages in the Asia-Pacific region.European Journal of Human Genetics. 2014-02, roč. 22, čís. 2, s. 228–237.Dostupné online [cit. 2022-05-21].ISSN1476-5438.doi:10.1038/ejhg.2013.122. (anglicky)
↑KUTSCHERA, P. C.; CAPUTI, Marie A. The Case for Categorization of Military Filipino Amerasians as Diaspora.Amerasian Research [online]. [cit. 2022-05-21].Dostupné online.
↑MCFERSON, Hazel M.Mixed Blessing: The Impact of the American Colonial Experience on Politics and Society in the Philippines. [s.l.]: Greenwood Publishing Group 308 s.Dostupné online.ISBN978-0-313-30791-1. (anglicky) Google-Books-ID: 7FPLWmaGQpEC.
↑ Křesťané na Filipínách oslavili Velký pátek, nechali se přibít na kříž.iDNES.cz [online]. 2017-04-14 [cit. 2022-05-13].Dostupné online.
↑ Filipínská radikální tradice. Nechat se na Velký pátek rituálně ukřižovat.Echo24.cz [online]. 2019-04-19 [cit. 2022-05-13].Dostupné online.
↑ZAVADIL, Pavel.Čeští jezuité objevují Nový svět: dopisy a zprávy o plavbách, cestách a živobytí z Ameriky, Filipín a Marián (1657-1741). [s.l.]: Argo 831 s.Dostupné online.ISBN978-80-257-1670-0. Google-Books-ID: vuDajwEACAAJ.
↑ Češi na Filipínách - 300 let spolupráce.www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-05-13].Dostupné online.
↑ Strobach byl prvním Jihlavanem, který zemřel jako mučedník v zámoří.iDNES.cz [online]. 2016-10-19 [cit. 2022-05-13].Dostupné online.
↑KOSOVÁ, Petra. Chebský rodák psal zprávy z Filipín česky kvůli španělské cenzuře.Plzeň [online].Český rozhlas, 2017-03-23 [cit. 2022-05-13].Dostupné online.
↑ISMAEL, Javier Joe. 151st Malasakit Center inaugurated in Quirino.The Manila Times. 2022-03-04.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-05. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The social determinants of tuberculosis in the Philippines.The Lancet. 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑POSTMA, Antoon. The Laguna Copper-Plate Inscription: Text and Commentary.Philippine Studies. 1992, roč. 40, čís. 2, s. 183–203.Dostupné online [cit. 2022-05-21].ISSN0031-7837.
↑ Zlatého lva získal v Benátkách filipínský film Žena, která odešla.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-11-12].Dostupné online.
↑ Změna pohlaví! Z hvězdy seriálu Glee Charice Pempengco je Jake Zyrus!.Ocko.tv [online]. 2017-06-30 [cit. 2019-11-12].Dostupné online.
↑ Baroque Churches of the Philippines.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-11-12].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
%2c_Negros_Oriental%2c_Philippines_02.JPG)
.jpg)
_(Taguig_and_Makati)(2018-04-24)_cropped.jpg)
.jpg)
.svg)
