Ferrari jeitalskáautomobilová značka, která proslula především svými sportovními vozy a účastí v automobilových závodech (v počátcích především v závodechFormule 1).
Firmu založil bývalý automobilový závodníkEnzo Ferrari, byla součástí koncernuFiat. Sídlí v italském městěMaranello. V roce 2016 činila produkce přes 8000 vozů.
Do roku 2018 vyrobila firma za celou svou existenci více než 190 000 automobilů.[1]
Když v roce1929 zakládalEnzo Ferrari vModeně společnostScuderia Ferrari určenou k sponzorování amatérských automobilových jezdců, vůbec neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Ferrari připravoval a úspěšně pomáhal v závodění mnoha jezdcům firmyAlfa Romeo až do roku 1938, kdy byl oficiálně zaměstnán jako šéf závodního týmu Alfy.
V roce 1940 Alfu Romeo částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Divize, kterou řídil Ferrari byla však tak malá, že se jí tato situace nedotkla.Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázána ve smlouvě s Alfou,Scuderia se přeměnila naAuto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označenímSEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během „nezávodního“ období vyrobil jediný typ závodního vozuTipo 815.To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závoděMille Miglia, kde jediné dva prototypy řídiliLotario Rangoni aAlberto Ascari, ale díkyválce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 byla přestavěna a přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů.[2]
Prvním skutečným závodním vozem Ferrari se v roce 1948 stal125 S, poháněný dvanáctiválcovým vidlicovým motorem o objemu 1,5 litru. Enzo celkem nerad stavěl a prodával automobily, ale musel, aby mohl dále podporovat týmScuderia, protože jeho životní láskou bylo jen závodění. Mezitím si však jeho vozy rychle získaly pověst výjimečných automobilů. Enzo byl proslulý nelibostí k lidem, kteří si jeho vozy kupují kvůli prestiži a ne kvůli technickým a sportovním výkonům. Výkony jeho automobilů v té době převyšovaly jen vozy španělské firmyPegaso, která však později zanikla.
Silniční vozy Ferrari, známé také svým pozoruhodnýmdesignem, navrhovala nejlepší návrhářská studia jakoPininfarina, byly po dlouhou dobu nezbytným doplňkem nejbohatších lidí. Na návrzích se podílely v průběhu doby i firmyScaglietti,Bertone,Touring,Ghia, aVignale.
V roce 1967 začala kvůli finančním problémům spolupracovat s automobilkou Fiat. Ta o dva roky později odkoupila více než 50 % akcií, což umožnilo značce neomezené financování.
V roce 2007, vlastnilaFiat Group 85% podíl Ferrari, Mubadala Development Company 5% a Enzův syn Piero Ferrari 10%.
John Elkann oznámil zavádění elektromobilů ve Ferrari.[3]
Doposud nejdražším modelem značky Ferrari jeFerrari 250 GTO.[4] V roce 2020 se prodalo v přepočtu za 1,53 miliardy korun českých. Druhé nejdražší Ferrari se prodalo v přepočtu za 900 milionů korun českých, toto Ferrari nese názevFerrari 250 Testa Rossa.
Pojmenování modelů Ferrari se v průběhu času měnilo. Zpočátku trojmístné číslo značilo objem jednoho válce motoru (např. modely 250, 365 nebo nejnověji 456). Tento způsob označování se u dvanáctiválcových modelů udržel až do devadesátých let. Od šedesátých let se také začíná používat trojmístné označení složené z objemu motoru a počtu válců – jako první Dino Ferrari 206 (tedy objem dva litry, šest válců), později např. 512 BB (pět litrů, dvanáct válců). Dnes je tímto způsobem pojmenován model 612. Ostatní moderní Ferrari mají v číselném označení zaznamenán pouze objem motoru.
↑Historie Ferrari: Jak úspěšný mechanik založil nejslavnějšího výrobce superaut [online]. auto.cz, 2021-01-15 [cit. 2024-02-08].Dostupné online.
↑PROKOPEC, Petr.Už je jasné, proč loni na minutu skončil šéf Ferrari, důvod je pro dnešní dobu typický [online]. autoforum.cz, 2021-08-03 [cit. 2024-02-08].Dostupné online.
↑ULRYCHOVÁ, Bára.Známe nejdražší auto světa [online]. portalridice.cz, 2021-02-09 [cit. 2024-02-08].Dostupné online.
