| Ferdo Kozak | |
|---|---|
 Dr. Ferdo Kozak | |
| Vojenská služba | |
| Služba | Národněosvobozenecká vojska Jugoslávie |
| Vyznamenání | Řád práce Řád zásluh o národ Řád bratrství a jednoty |
| Narození | 18. říjen1894 Lublaň,Rakousko-Uhersko (dnesSlovinsko) |
| Úmrtí | 8. prosinec1957 Lublaň,FNRJ (dnesSlovinsko) |
| Místo pohřbení | Centralno pokopališče Žale, Ljubljana |
| Národnost | slovinská |
| Děti | Primož Kozak |
| Příbuzní | Juš Kozak (bratr) Krištof Jacek Kozak (vnuk) |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | spisovatel, literární kritik,dramatik, editor, publicista,politik,partyzán, literát a esejista |
| Ocenění | Prešerenova cena Řád práce Řád zásluh pro lid Partyzánská pamětní medaile 1941 Řád bratrství a jednoty |
| Commons | Ferdo Kozak |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ferdo Kozak, rodným jménemFerdinand Kozak (18. října1894,Lublaň,Rakousko-Uhersko –8. prosince1957, Lublaň,Jugoslávie) bylslovinskýspisovatel,dramatik apolitik.
Narodil se v Lublani. Jeho starší bratrJuš Kozak byl proslulý spisovatel a literární kritik, zatímco jeho mladší bratrVlado Kozak komunistický politik.
V roce1913 se přidal k radikálnímládežnické organizaciPreporod, která byla zapojena do protirakouské a do projugoslávské činnosti a ve své činnosti spolupracovala také například s Mladou Bosnou.Gymnázium absolvoval v Lublani.[1] Běhemprvní světové války byl povolán dorakousko-uherské armády a bojoval navýchodní frontě. Po válce studoval naFilozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal doktorát. V roce1926 se přestěhoval doBělehradu, kde pracoval jakoknihovník. V roce1929 se vrátil do Lublaně, kde do roku1942 s krátkou přestávkou pracoval jakopedagog na lublaňském klasickémgymnáziu. Krátká přestávka na počátku třicátých let byla způsobena nuceným přestěhováním doNového mesta, neboť se veřejně stavěl protiAlexandrově královskédiktatuře. Byl také odpůrcem jugoslávskéhocentralismu anacionalismu. Patřil mezi zakladatele levicového liberálního deníkuSodobnost, který redigoval společně s Josipem Vidmarem,Franěm Albrehtem aStankem Lebenem. Časopis podporoval slovinskou autonomii v rámci demokratické a federativní Jugoslávie. V letech předdruhou světovou válkou byl patrný posun kekomunistické straně. Po okupaciJugoslávie v dubnu1941 se zařadil mezi zakladateleOsvobozenecké fronty. V roce 1942 byl zajat Italy. Po italské kapitulaci se stal zajugoslávské partyzány členem spojenecké vojenské mise na Bari. V roce1944 se vrátil doSlovinska a byl jmenován tajemníkem pro kulturu veSlovinské národněosvobozenecké radě (SNOS). Po osvobození působil jako slovinský ministr kultury (1945 až 1947). Nikdy nebyl členem komunistické strany.
Zemřel v Lublani, jeho synPrimož Kozak byl také proslulýdramatik aesejista.
Byl nositelem Řádu práce, Řádu zásluh o národ, Řádu bratrství a jednoty a Partyzánské pamětní medaile 1941.[1]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFerdo Kozak na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuFerdo Kozak na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
