Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Federico Fellini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Federico Fellini
Narození20. ledna1920
Rimini
Italské královstvíItalské královstvíItalské království
Úmrtí31. října1993 (ve věku 73 let)
Řím
ItálieItálieItálie
Aktivní roky1945–1992
Manžel(ka)Giulietta Masina
(1943–1993)
Oscar
Nejlepší cizojazyčný film
1957Silnice
1958Cabiriiny noci
19648 1/2
1975Amarcord
Čestná cena
1993 – Za celoživotní dílo
Federico Fellini
Federico Fellini

Federico Fellini [federiko felíny] (20. ledna1920Rimini31. října1993Řím) bylitalský filmovýrežisér ascenárista. Je držitelem pětiOscarů, čtyři získalza nejlepší cizojazyčný film (Silnice,Cabiriiny noci,8 a půl,Amarcord), což je rekord, a jednoho za celoživotní dílo (1993).

Život

[editovat |editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší ze tří dětí. S bratrem Riccardem, dokumentaristou italské televizeRAI, měl do konce života velké spory. Otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Vzpomínky na dětství a dospívání v Rimini ztvárnil později ve svém filmuAmarcord. V roce 1926 objevilcirkus, který pak celoživotně miloval a cirkusový nebo varietní motiv se později objevil v mnoha jeho snímcích.[1] Ve stejném roce viděl i první film, v kině Fulgor, šlo o snímek Guido BrignonehoMaciste all'Inferno.[2] Po maturitě roku1938 (kterou musel opakovat) odešel doFlorencie, kde se živil kreslením vtipů akarikatur. Zde také psalPříběhy Gordona Flashe pro časopis420.

Roku1939 odešel doŘíma, kde se zapsal na univerzitu, na právnickou fakultu, především proto, aby potěšil rodiče. Životopisec Hollis Alpert však uvádí, že neexistuje žádný záznam o tom, že by někdy na půdu univerzity vůbec vkročil.[3] Místo toho pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin (Il Piccolo,Il Popolo di Roma), především zprávy ze soudních síní. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro časopisMarc´Aurelio. Stal se na tři roky i členem redakce a práce pro tento slavný humoristický časopis byla zlomem v jeho životě, neboť byla prvním stabilním zaměstnáním, díky němuž se finančně zastabilizoval, a také se zde seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků, jako byl napříkladBernardino Zapponi, budoucí Felliniho scenárista, nebo scenáristaCesare Zavattini a režisérEttore Scola. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženuGiuliettu Masinu, kterou si v roce1943 vzal.[4] Po osvobození Římaamerickou armádou (4. června1944) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.

Podruhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režiséremRobertem Rossellinim, s nímž psal scénář pro filmŘím – otevřené město (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně sAlbertem Lattuadou svůj první film,Světla variété. Samostatný režijní debut přišel v roce 1952 s filmemBílý šejk sAlbertem Sordim v hlavní roli.[5] O rok později natočilDarmošlapy, v nichž hrála iLída Baarová.[6] Ale úspěch měl až roku 1954 s filmemSilnice (La Strada), ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odporLuchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Například Stříbrného lva za nejlepší režii nafestivalu v Benátkách. Po neúspěchu filmuIl bidone natočil s pomocíPiera Paola Pasoliniho snímekCabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch.

Felliniho nejslavnější film jeSladký život (La dolce vita) z roku 1960, ve kterém vytvořili hlavní roleMarcello Mastroianni,Anouk Aimée aAnita Ekbergová. Tento film bývá označován jako Felliniho vrcholné dílo, jedná se o kritiku života římské společenské smetánky. Film byl po premiéře prostříhán, což napomohlo zájmu o tento film.Sladký život i přes kritiku církve a dalších významných skupin obyvatel byl roku1960 naMFF v Cannes oceněnZlatou palmou.

Dílo

[editovat |editovat zdroj]

Na jeho filmech je dobře patrná souvislost mezineorealismem aexistencialismem. Obraznost jeho snímků byla často označována zabarokní.[7] Mezi Felliniho „dvorní herce“ patřili jeho manželkaGiulietta Masina (s níž prožil 50 let) aMarcello Mastroianni. Častým spolupracovníkem je také hudební skladatelNino Rota.[8]

Rozhlasové hry

[editovat |editovat zdroj]

Ocenění

[editovat |editovat zdroj]

Fellini získal pětkrát cenuOscar za nejlepší zahraniční film (poprvé 1957 za film „Silnice“) a jedenáctkrát byl na ni nominován. Roku 1960 získalZlatou palmu nafestivalu v Cannes a roku1990 japonskou cenuPraemium Imperiale za celoživotní dílo. Šestnáctkrát získalStříbrnou stuhu italských filmových novinářů a pětkrát cenuDavid di Donatello italské filmové akademie.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. PODSKALSKÁ, Jana. Federico Fellini: Století lháře, jenž uměl vyprávět.Deník.cz. 2020-01-18.Dostupné online [cit. 2021-09-11]. 
  2. BURKE, Frank; WALLER, Marguerite R.Federico Fellini: Contemporary Perspectives. [s.l.]: University of Toronto Press 278 s.Dostupné online.ISBN 978-0-8020-7647-2. (anglicky) Google-Books-ID: 7M3N8fkt0AUC. 
  3. ALPERT, Hollis.Fellini, a Life. [s.l.]: Paragon House 337 s.Dostupné online.ISBN 978-1-55778-000-3. (anglicky) Google-Books-ID: oMpOPgAACAAJ. 
  4. Federico Fellini | Italian filmmaker.Encyclopedia Britannica.Dostupné online [cit. 2018-06-05]. (anglicky) 
  5. Jaký byl Federico Fellini?.iDNES.cz [online]. 2003-07-06 [cit. 2018-06-05].Dostupné online. 
  6. Federico Fellini přepsal dějiny světové kinematografie | Lidé.Lidovky.cz [online]. 2015-01-20 [cit. 2018-06-05].Dostupné online. 
  7. DEGLI-ESPOSTI, Cristina. Federico Fellini's Intervista or the Neo-Baroque Creativity of the Analysand on Screen.Italica. 1996, roč. 73, čís. 2, s. 157–172.Dostupné online [cit. 2021-09-11].ISSN0021-3020.doi:10.2307/479361. 
  8. GORBMAN, Claudia. Music As Salvation: Notes on Fellini and Rota.Film Quarterly. 1974, roč. 28, čís. 2, s. 17–25.Dostupné online [cit. 2021-09-11].ISSN0015-1386.doi:10.2307/1211629. 
  9. Federico Fellini: Lavička v parku na stránkáchČeského rozhlasu

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • C. Costantini,Rozhovory s Fellinim. Praha: Blízká setkání 1996,ISBN 8090173144
  • F. Fellini,Dělat film. Praha: Panorama 1986
  • F. Fellini,5 scénářů. Praha: Odeon 1966
  • F. Fellini,Cabiriiny noci - literární scénář. Praha: ČSF 1959
  • F. Fellini,Amarcord. Praha: Odeon 1978


Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Film |Itálie |Lidé
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Federico_Fellini&oldid=24780213
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp