Narodil se jako nejstarší ze tří dětí. S bratrem Riccardem, dokumentaristou italské televizeRAI, měl do konce života velké spory. Otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Vzpomínky na dětství a dospívání v Rimini ztvárnil později ve svém filmuAmarcord. V roce 1926 objevilcirkus, který pak celoživotně miloval a cirkusový nebo varietní motiv se později objevil v mnoha jeho snímcích.[1] Ve stejném roce viděl i první film, v kině Fulgor, šlo o snímek Guido BrignonehoMaciste all'Inferno.[2] Po maturitě roku1938 (kterou musel opakovat) odešel doFlorencie, kde se živil kreslením vtipů akarikatur. Zde také psalPříběhy Gordona Flashe pro časopis420.
Roku1939 odešel doŘíma, kde se zapsal na univerzitu, na právnickou fakultu, především proto, aby potěšil rodiče. Životopisec Hollis Alpert však uvádí, že neexistuje žádný záznam o tom, že by někdy na půdu univerzity vůbec vkročil.[3] Místo toho pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin (Il Piccolo,Il Popolo di Roma), především zprávy ze soudních síní. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro časopisMarc´Aurelio. Stal se na tři roky i členem redakce a práce pro tento slavný humoristický časopis byla zlomem v jeho životě, neboť byla prvním stabilním zaměstnáním, díky němuž se finančně zastabilizoval, a také se zde seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků, jako byl napříkladBernardino Zapponi, budoucí Felliniho scenárista, nebo scenáristaCesare Zavattini a režisérEttore Scola. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženuGiuliettu Masinu, kterou si v roce1943 vzal.[4] Po osvobození Římaamerickou armádou (4. června1944) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.
Felliniho nejslavnější film jeSladký život (La dolce vita) z roku 1960, ve kterém vytvořili hlavní roleMarcello Mastroianni,Anouk Aimée aAnita Ekbergová. Tento film bývá označován jako Felliniho vrcholné dílo, jedná se o kritiku života římské společenské smetánky. Film byl po premiéře prostříhán, což napomohlo zájmu o tento film.Sladký život i přes kritiku církve a dalších významných skupin obyvatel byl roku1960 naMFF v Cannes oceněnZlatou palmou.
Podivuhodné příběhy – Histoires extraordinaires (italskyTre passi nel delirio, anglickySpirits of the Dead),1968, tři filmové příběhy založené na povídkáchEdgara Allana Poea, Fellini režíroval povídkuToby Dammit, další povídky režírovali:
Fellini získal pětkrát cenuOscar za nejlepší zahraniční film (poprvé 1957 za film „Silnice“) a jedenáctkrát byl na ni nominován. Roku 1960 získalZlatou palmu nafestivalu v Cannes a roku1990 japonskou cenuPraemium Imperiale za celoživotní dílo. Šestnáctkrát získalStříbrnou stuhu italských filmových novinářů a pětkrát cenuDavid di Donatello italské filmové akademie.
↑ Jaký byl Federico Fellini?.iDNES.cz [online]. 2003-07-06 [cit. 2018-06-05].Dostupné online.
↑ Federico Fellini přepsal dějiny světové kinematografie | Lidé.Lidovky.cz [online]. 2015-01-20 [cit. 2018-06-05].Dostupné online.
↑DEGLI-ESPOSTI, Cristina. Federico Fellini's Intervista or the Neo-Baroque Creativity of the Analysand on Screen.Italica. 1996, roč. 73, čís. 2, s. 157–172.Dostupné online [cit. 2021-09-11].ISSN0021-3020.doi:10.2307/479361.
