| Federico Delbonis | |
|---|---|
_(48521981707).jpg) Federico Delbonis veWimbledonu 2019 | |
| Stát | Argentina Argentina |
| Datum narození | 5. října1990 (35 let) |
| Místo narození | Azul,Argentina |
| Bydliště | Azul, Argentina |
| Výška | 191 cm |
| Hmotnost | 88 kg |
| Profesionál od | 2005 |
| Držení rakety | levou rukou,bekhend obouruč |
| Výdělek | 6 132 805USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 164–200 |
| Tituly | 2 ATP, 11 challengerů, 1 Futures |
| Nejvyšší umístění | 33. místo (9. května 2014) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2016) |
| French Open | 4. kolo (2021) |
| Wimbledon | 1. kolo (2014,2015,2016,2018,2019,2021,2022) |
| US Open | 2. kolo (2014,2016) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 60–86 |
| Tituly | 2 ATP, 6 challengerů, 2 Futures |
| Nejvyšší umístění | 110. místo (22. července 2019) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2020) |
| French Open | 3. kolo (2019) |
| Wimbledon | 2. kolo (2016,2018) |
| US Open | 2. kolo (2015,2019) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | vítěz (2016) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne20231116a16. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Federico Delbonis (*5. října1990Azul) jeargentinský profesionálnítenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhuATP Tour dva singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.
Nažebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 33. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2019 na 110. místě. Trénuje ho Albert Gustavo Tavernini.
Přelomovou se pro něj stalasezona 2013, během níž odehrál premiérové finále turnaje ATP a také pronikl do elitní stovkysvětového žebříčku. Na nejvyššígrandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do třetího kola melbournskéhoAustralian Open 2016. ve dvouhře triumfoval naBrasil Open 2014 aGrand Prix Hassan II 2016.
Vargentinském daviscupovém týmudebutoval v září 2014 floridskoubaráží Světové skupiny protiIzraeli, v němž ve čtyřhře podlehl po bokuHoracia Zeballose dvojiciJonatan Erlich aAndy Ram. Argentina se po vítězství 3:2 na zápasy udržela ve světové skupině. V roce2016 se stal členem vítězného družstva, které ve finále zdolaloChorvatsko. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[1]
Na začátku roku si připsal postup do semifinále challengeru v Sao Paulu. Porazil Andrea Clezara, Jozefa Kovalíka, Anre Ghema a nestačil na Gastaa Eliase. Poté se zúčastnil kvalifikace na turnaj ATP ve Viňa Del Mar. V kvalifikaci nedal šanci Javieru Munozovi,Juanu Sebastiánu Cabalovi a Facundo Arguelovi. Svůj potenciál ukázal v hlavní soutěži, kde porazilNicka Massůa aThomaze Bellucciho. Ve čtvrtfinále nestačil naCarlose Berlocqa. Na dalším podniku ATP v Sao Paulu postoupil přes Gorana Tošiče a Diega Janquiera do finále kvalifikace, v níž nestačil naRubéna Ramíreze Hidalga.
Na turnaji ATP v Buenos Aires vyhrál kvalifikaci. Porazil Diega Janquiera, Martína Alunda aWayna Odesnika. V hlavní soutěži zdolalFrederica Gila. V osmifinále odešel poražen odNicoláse Almagra. Na challengeru v Rabatu dohrál v úvodním kole na raketěAndreje Kuzněcova. Na challengeru v Marakéši postoupil přesDaniela Gimena-Travera aJevgenije Donského do čtvrtfinále, ve kterém nestačil naMartina Kližana
| ||||||||
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | červenec 2013 | Hamburk, Německo | antuka |  Fabio Fognini | 6–4, 6–7(8–10), 2–6 |
| Vítěz | 1. | březen 2014 | Sao Paulo, Brazílie | antuka | Paolo Lorenzi | 4–6, 6–3, 6–4 |
| Finalista | 2. | květen 2014 | Nice, Francie | antuka |  Ernests Gulbis | 1–6, 6–7(5–7) |
| Vítěz | 2. | duben 2016 | Casablanca, Maroko | antuka |  Borna Ćorić | 6–2, 6–4 |
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | březen 2018 | Sao Paolo, Brazílie | antuka (h) | Máximo González |  Wesley Koolhof Artem Sitak | 6–4, 6–2 |
| Finalista | 1. | srpen 2018 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Daniele Bracciali |  Roman JebavýAndrés Molteni | 2–6, 4–6 |
| Vítěz | 1. | březen 2019 | Sao Paolo, Brazílie(2) | antuka (h) | Máximo González |  Luke BambridgeJonny O'Mara | 6–4, 6–3 |
| Finalista | 2. | červenec 2019 | Bastad, Švédsko | antuka | Horacio Zeballos |  Sander GilléJoran Vliegen | 7–6(7–5), 5–7, [5–10] |
| Finalista | 3. | březen 2021 | Santiago de Chile, Čile | antuka |  Jaume Munar | Máximo González | 6–7(4–7), 4–6 |
| Stav | Č. | Datum | Soutěž | Povrch | Spoluhráči | Finalisté | Výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 25.–27. listopadu 2016 | Davis Cup Záhřeb,Chorvatsko | tvrdý (h) | Juan Martín del PotroLeonardo MayerGuido Pella | Marin ČilićIvo KarlovićIvan DodigFranko Škugor | 3–2 |
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFederico Delbonis na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuFederico Delbonis na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |