| Federální shromáždění ČSSR Federální shromáždění ČSFR | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Typ | dvoukomorový parlament |
| Komory | Sněmovna národů Sněmovna lidu |
| Volby | |
| Poslední volby | Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 1992 Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1992 |
Federální shromáždění (zkráceněFS, plným názvemFederální shromáždění Československé socialistické republiky, pozdějiFederální shromáždění Československé Federativní Republiky, potéFederální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky) byl dvoukomorový federálníparlament vČSSR (v letech 1969–1990) aČSFR (1990–1992), nástupce dřívějšíhoNárodního shromáždění ČSSR.
Mottem Federálního shromáždění v letech 1969–1990 bylo heslo "VEŠKERÁ MOC V ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLICE PATŘÍ PRACUJÍCÍMU LIDU".
Federální shromáždění bylo zřízenoÚstavním zákonem o československé federaci v rámcifederalizace Československa od 1. ledna 1969. První schůze Federálního shromáždění (společná schůze obou sněmoven) se konala 30.–31. ledna 1969 veŠpanělském sále naPražském hradě.
Od roku 1974 orgán sídlil vbudově Federálního shromáždění, přistavěné k bývaléPražské burse pro zboží a cenné papíry z roku 1938 nedalekohlavní budovy Národního muzea.
Federální shromáždění zaniklo k 31. prosinci 1992 sezánikem československé federace.
Federální shromáždění tvořily dvě komory:
Souběžně s Federálním shromážděním působily též dva samostatné parlamenty národních republik,Česká národní rada aSlovenská národní rada. V době komunistickénormalizace bylo jeho fungování spíše formální, parlament ve skutečnosti nebyl hlavním „centrem moci“.
Volby do Federálního shromáždění se konaly v pětiletém intervalu. Vzhledem k dobové situaci (normalizace) byly volby po většinu jeho trvání pouze formální (volila se jednotná kandidátkaNárodní fronty). Historicky jediné řádné a z dnešního hlediska relativně svobodné volby do Federálního shromáždění proběhly v letech 1990 a 1992.
Volební období:
Ve dvou historických obdobích byli poslanci do Federálního shromáždění doplňováni nikoliv volbou, alekooptací.
Koncem roku 1969 v rámcinormalizace byli z parlamentu odstraňováni emigranti a reformní komunisté (Jan Šubrt,Jiří Pelikán,Gertruda Sekaninová-Čakrtová,František Kriegel,František Vodsloň,Božena Fuková aVáclav Prchlík) a nahrazeni novými poslanci, kooptovanými (Jaroslav Kožešník,Vladimír Vedra,Jan Fojtík aVladimír Mařík), přičemž při výběru hrálo podstatnou roli národnostní hledisko.[1]
Podruhé byla cesta obměny všech tří parlamentů (Federální shromáždění ČSSR, Česká národní rada, Slovenská národní rada) kooptací zvolena přiSametové revoluci. Dne 28. prosince 1989 přijalo Federální shromáždění tzv. kooptační zákon, tedy ústavní zákon č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů,[2] podle něhož se v případě uprázdnění poslaneckého místa neměly konat nové volby, ale nového člena si volil zákonodárný sbor sám. Tento zákon měl stanovenou účinnost do dne voleb, nejpozději však do konce roku 1990. Současně byl přijat i ústavní zákon č. 182/1989 Sb., jímž se změnilo znění poslaneckého slibu.Kooptace nových poslanců Federálního shromáždění probíhaly od 28. prosince 1989 do 27. února 1990, kdy byly přijaty zákony o volbách v červnu 1990.
Od 23. ledna 1990 do 31. března 1990 mohli být podle ústavního zákona 14/1990 Sb., o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů,[3] přijatého 23. ledna 1990 a vyhlášeného a účinného od téhož dne, poslanci, kteří v rámci rozložení politických sil nebo vzhledem k svému dosavadnímu působení neskýtají záruky rozvoje politické demokracie, ze své funkce odvoláni politickou stranou, jejímiž jsou členy. Poslance bez stranické příslušnosti mohl odvolat příslušný orgánNárodní fronty po vzájemné dohodě sObčanským fórem v České socialistické republice a s hnutímVeřejnost proti násilí veSlovenské socialistické republice. Fakticky byla odvolání poslanců obou komor přijata předsednictvy sněmoven během dvou dnů, 29. a 30. ledna 1990.
Za autora myšlenky kooptace v roce 1989, kterou mnozí přijímali s nesouhlasem či rozpaky, bývá označován reformní komunistaZdeněk Jičínský, který to považoval za akt spravedlivé odplaty za odstranění reformních komunistů z parlamentu kooptací v roce 1969.[1][4][5][6] O měsíc později vláda konstatovala, že toto řešení zdiskreditovalo Českou republiku v zahraničí.[1]
28. prosince 1989 byl předsedou Federálního shromáždění zvolen čerstvě kooptovaný poslanecAlexander Dubček.
Předsedy Federálního shromáždění byli:
Federální shromáždění sídlilo vbudově Federálního shromáždění z roku 1974, přistavěné k bývaléPražské burse pro zboží a cenné papíry z roku 1938 nedalekohlavní budovy Národního muzea. Pozániku Československa budovu v letech1995 až2009 využívaloRádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda. Od roku 2009 budova patříNárodnímu muzeu.
Obrázky, zvuky či videa k tématuFederální shromáždění na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |