Fanon (taképapežský fanon, nazývaný téžorale) je druhliturgického roucha vyhrazeného propapeže, které se užívá připontifikální mši svaté.
Původ názvu je odvozen z latinského slovapannus (látka nebo tkanina). Používal se již od 8. století, ale vyhrazen striktně pro papeže byl ažInocencem III., přičemž dostal názevorale. Řidčeji bylo slovo fanon odvozováno z německého (saského) Fahne (Fanen), a užívalo se ho v několikerém významu. Jeho současný kruhový tvar pochází z16. století, zatímco jeho starší forma byla čtvercová.
Jeho používání nebylo nikdy zrušeno, i když po liturgické reforměII. vatikánského koncilu se používal zřídka. PapežPavel VI. ho naposled použil při své apoštolské návštěvě v Indii v prosinci1964. PapežJan Pavel I. ho nepoužil nikdy.Sv.Jan Pavel II. jej použil pouze jedenkrát a to22. listopadu1984 vbazilice sv. Cecílie v Trastevere. K znovuoživení používání fanonu došlo až za papežeBenedikta XVI.,[1][2] který jej použil21. října2012 přikanonizaci.[3]
Někdy bývali papežové ve fanonu i pohřbíváni. Poslední pohřbený papež ve fanonu byl sv.Jan XXIII.
Na základěprivilegia může fanon kromě papeže užívat taképatriarcha lisabonský.
Fanon je z jemného bílého hedvábí, které je protkáno vodorovně zlatými pruhy, širokými 13–14 mm (půlpalce), takže se střídá pruh bílý, rovněž půl palce široký, s pruhem zlatým a tyto oba pruhy jsou spojeny třetím pruhem hedvábné barvy amarantové (colore amaranto), tj. tmavočervené přecházející do fialova. Tento červený pruh je široký asi jednu šestinu palce. Fanon se skládá ze dvou částí nebo límců, podobnýchmozetě, které jsou u otvoru, jenž se klade kolem krku, dohromady sešity. Spodní část je dlouhá (od krku) asi dvě dlaně (asi 16 cm), široká na obvodu přes prsa kolem ramenou a přes záda asi dvanáct dlaní (asi 96 cm). Druhá část vrchní je asi o palec kratší. Otvor kolem krku je lemován úzkou zlatou obrubou, kraj spodní rovněž zlatou obrubou, ale o polovinu širší než kolem krku. Na přední části, uprostřed na prsou je na fanonu vyšit zářivý zlatý kříž, na zadní části, pod šíjí na zádech, je otevřen, aby se mohl oblékat přes hlavu, a zapíná se na knoflík.
Když se papež odělhumerálem,albou,cingulem anáprsním křížem, podá mu asistujícíkardinál-jáhen kříž vyšitý na fanonu, aby jej papež políbil. Potom vloží týž kardinál-jáhen fanon papeži na ramena, spodní část nebo spodní límec rozprostře a urovná na prsou, přes ramena a záda, vrchní límec položí papeži na hlavu jako kapuci. Pak dá papežištólu kolem krku. Potom oblékne papežtunicellu,dalmatiku, rukavice amešní roucho (kasuli neboplanetu). Potom se spustí zmíněná svrchní část fanonu z hlavy papežovy vpředu na prsa, přes ramena a záda, a pak teprve obdrží papežpalium, které spočívá na fanonu.
Má se za to, že užívání fanonu povstalo z původního římského obyčeje odívat se humerálem (amiktem) na albu (ne pod albu, jak se předpisuje v současné době). Moroni o tom uvádí slova Ciampiniho:„Phanon vero, omissis aliis explicationibus, velum est variegatum, quo Papa post albam ornatus, quando solemniter celebrat, et circa colum ac supra caput ad formam cucali reflectitur donec planeta induatur.“[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématuFanon na Wikimedia Commons
