Falšování potravin je podvodná praktika, při které jezáměrně pozměněnýprodukt deklarován a prodáván jako pravý. Hlavním motivemfalšování potravin byl a jezisk.[1][2] Ačkoli přidaná přísada nemusí být zdravotně závadná (např. voda v mléce),[3] tato činnost vždy odporovalaprávu a bylaod nepaměti trestána.[4]Pražští pekaři bývalitradičně máchání veVltavě,[5] v obcích, kde poblíž netekla řeka, bývali podvodníci stavěni napranýř; k dalším trestům patřilo pokutováni, vyháněni z města či uvěznění. První zákon o potravinách byl přijat na konci 19. století.[6]
Později se vpotravinářském průmyslu začala dojídla přidávat různáplnidla,doplňky, atd.[7][8][9][6] Protože složení výrobku bývá uvedeno na jehoetiketě, zákazník není klamán a o falšovanou potravinu se tedy nejedná. Pro tento jev se po nástupu „amarounů“ ujal názevšuntflace.
Podvody v oblasti potravin se zabýváStátní zemědělská a potravinářská inspekce.[10][11]
Z českých kronik Zikmund Winter vybral například toto:[12][13]
R. 1479 venkovan prodal na pražském trhu zajíce, ale pak objevilo se, že ze zajíce byla jen hlava, kůže a nohy, maso náleželo lišce. Pošlého lososa rybáři na trhu zbarvovali krví jiné ryby, aby kupujícího oklamali, a takž dlouho bylo by ještě lze vyčítati úskoky lakotných obchodníků a obchodnic.Zikmund Winter,Zlatá doba měst českých
Rovněž „Domácí vševěd“ z let 1925–1926 obsahuje kapitolu „Porušování potravin a zboží“, kde doporučuje čtenářům číst etikety o složení výrobku. Jako příklad uvádí, že „šumivá limonáda s malinovou chutí“ neobsahuje žádné maliny.[14]
První zákon o potravinách byl přijat v roce 1891. Jednalo se o rakouský potravinářský kodex (Codex Alimentarius Austriacus), který je dodnes je součástí rakouského potravinového práva. Povzniku Československa byl rakouský kodex převzat doprvorepublikových právních předpisů a vČeskoslovensku platil s obměnami až do roku 1948. Poté byl nahrazen souborem státních oborových a podnikových norem, které byly počátkem 90. let 20. století zrušeny.Nezávadnost potravin a hygiena byla řešena předpisy Ministerstva zdravotnictví na základě zákona 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Ten byl v dubnu 1997 nahrazen zákonem 110/1997 Sb. a obsahuje předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními standardy KomiseCodexAlimentarius a byly v souladu s předpisyEvropských společenství, jež se přetvořily vEvropskou unii.[15]