V celkem 79 ze 136 utkání vedlreprezentaci jako kapitán a naMS 2006 zvedl nad hlavou vítěznou trofej. Stal se vítězem ankety oZlatý míč v roce2006 a stal se tak pátýmitalským fotbalistou, co anketu vyhrál. Také se stalFotbalistou roku (FIFA) (2006). V roce2014 vstoupil do Italské fotbalové síně slávy.
V mládežnickém sektoruNeapole hrál nejprve jako záložník až poté byl zařazen na post obránce.[4] Vnejvyšší lize debutoval ve věku 19 let7. března1993 protiJuventusu (3:4). V následující sezoně jej trenérMarcello Lippi využíval častěji ve dvojici sFerrarou v roli středního obránce. V sezoně 1994/95 odehrál první zápasy v evropských pohárech.
Po sezoně1994/95 byl velmi žádaný. JelikožNeapol potřebovala peníze, aby mohla stabilizovat klub, tak jej za 13 miliardlir prodala doParmy.[5] VParmě vytvořil s brankářemBuffonem a s obráncemThuramem silnou trojku zadních řad sestavy klubu. V klubu působil sedm let a za tuhle dobu s ní vyhrál dvaitalské poháry (1998/99,2001/02) a jedenitalský superpohár (1999). Také vyhrál jeden evropský pohár a toPohár UEFA (1998/99). Jen vnejvyšší lize dokázal dostat nejvýše na 2. místo v sezoně1996/97, dva body za mistrem. Za klub odehrál celkem 291 utkání a vstřelil 5 branek.
V létě roku2002 o něj stály oba Milánské kluby.[6] Nakonec přestupovou přetahovanou vyhrálInter aMilán nakonec koupilNestu. Přestupoval za 23 milionůEuro a trenérHéctor Cúper jej nasazoval na pravý okraj obrany. Při své první sezoně uNerazzurri obsadil opět 2. místolize a vLM došel do semifinále. V následující sezoně byl trenérCúper nahrazenZaccheronim a pod ním již hrál ve středu obrany. Po neúspěšné sezoně (4. místo v lize) se dostal do rozporu z vedením klubu a nakonec byl prodán.
Koupil jejJuventus za 10 000 000Euro + brankářFabián Carini.[7] UBianconeri strávil dvě sezony a vyhrál s ní dva tituly vlize, jenže kvůlikorupci byliJuventusu oba tituly odebrány. A tak za dvouleté působení uBianconeri nezískal žádné vítězství. Po korupčním skandálu musel klub opustitnejvyšší ligu a hrátdruhou ligu. To jiFabio hrát nechtěl a tak se rozhodlstarou dámu opustit.
Po vypršení smlouvy se rozhodl vrátit doJuventusu. Na začátku sezony měl pozitivní test kvůli užívání kortizonu, nezbytné k prevenci anafylaktického šoku v důsledku vosího bodnutí. Nakonec byl omilostněn.[11] Samotná sezona byla neúspěšná. Klub musel během sezony vyměnit trenéra.Ferrara byl nahrazenZaccheronim, ale ten jej dovedl jen na 7. místo vlize. Po sezoně s ním klub neprodloužil smlouvu a nechal jej odejít.
Nakonec2. června2010 podepsal smlouvu semirátským klubemAl-Ahli na dvě sezony.[12] Jenže kvůli problémům s kolenem se rozhodl po jedné sezoně ukončit fotbalovou kariéru. Po dohodě s majiteli klubu Emirate se rozhodl tři roky zastávat role klubového ambasadora a strategického poradce.[13]
V letech1994 až1996 hrál zareprezentaci do 21 let. Pod vedením trenéraMaldiniho nastoupil do 21 utkání. První utkání odehrál naME U21 1994,9. března1994 protiČSFR U21 (3:0).[14] Na turnaji odehrál čtyři utkání a získal zlatou medaili. V roce1996 zlatou medaili obhájil. Celkem odehrál 21 utkání.
NaMistrovství světa ve fotbale 2010 v JAR nepostoupil s týmem ze základní skupiny (Itálie skončila se 2 body na posledním čtvrtém místě za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem) a ukončil reprezentační kariéru.
Za italský národní tým odehrál v letech 1997–2010 celkem 136 zápasů a vstřelil 2 góly.[16][17]
