FC Barcelona (celým názvem:Futbol Club Barcelona, zkráceněBarcelona čiBarça) je profesionálníšpanělskýfotbalový klub sídlící ve městěBarcelona, vautonomním společenstvíKatalánsko. Od sezóny 1929 hraje vPrimera División (také známá jako "La Liga"), španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Domácím fotbalovým stadionem jeNou Estadi del Futbol Club Barcelona známý pod jménemCamp Nou s kapacitou téměř 100 tisíc diváků[3]. Od sezóny 2023/24 bude hrát své domácí zápasy na stadionuEstadi Olímpic Lluís Companys z důvodů rekonstrukceCamp Nou, který by měl být opět zprovozněn na konci roku 2024. Klubové barvy jsou modrá a granátová.[1]
Football Club Barcelona založil v roce1899Joan (Hans) Gamper. Gamper se do Barcelony přestěhoval kvůli svým podnikatelským aktivitám v roce 1898, kdy mu bylo 21 let.Švýcarský podnikatel zvolil za klubové barvy červenou a modrou, inspirován svým oblíbeným fotbalovým klubemFC Basilej. Dalšími spoluzakladateli byli Walter (Gualteri) Wild, Lluis d’Ossó, přítomni byli také Bartomeu Terrados, Otto Kunzle, Otto Maier, Enric Ducal, Pere Cabot, Josep Llobet, John Parsons a William Parsons. Walter Wild, rodák zAnglie se stal prvním prezidentem klubu a díky svým funkcionářským i hráčským schopnostem je považován za první klubovou legendu. První dres klubu byl napůl sešitý z barev purpurové a modré. Trenýrky byly bílé.
Na počátku existence používala Barcelona městský znakBarcelony, aby demonstrovala své spojení s městem. V roce1910 usoudilo vedení, že klub potřebuje vlastní znak, a vypsalo na něj soutěž. Tu vyhrálo logo anonymního přispěvatele, které se s malými úpravami zachovalo dodnes (viz kapitoluZnak). Historicky první utkání sehrála FC Barcelona proti mužstvu anglických přistěhovalců, s nímž prohrála 1:0. Roku1909 získal klub první stálé hřiště s kapacitou 6000 diváků. V počáteční éře vyhrál klub několikrát Katalánský pohár (první v roce1901) a čtyřikrát dokázal zvítězit ve španělském mistrovství. První trofej získal roku1901, kdy vyhrálCopa Macaya. O rok později hrál hned v prvním ročníku fináleCopa del Rey, kde podlehlClubu Vizcaya.
„Zlatá éra“ klubu trvala od roku1919 do roku1929. Během této doby zůstávala Barcelona prakticky neporažena na domácí půdě. V roce1922 byl slavnostně otevřen stadionLes Corts a klub na něm zvítězil ve vůbec prvním ročníkuLa ligy v roce 1929. Stadion se otevíral s kapacitou 20 000 diváků, později byla rozšířena na 60 000 diváků. Přezdívalo se muKatedrála fotbalu. V této době hrály v klubu hvězdy jako Samitier, Alcántara, Zamora, Sagi, Piera či Sancho.
V roce1930 však přišly těžké časy, kdy klub přišel o svou chloubu – stadion Les Corts, který obsadil fašistický diktátorPrimo de Rivera, jenž si zde zřídil vojenský tábor. Poprvé se tak projevila zášť politické moci vůči Barceloně. Hlavním důvodem byla příslušnost klubu ke katalánskému autonomnímu hnutí. Mnoho členů klubu bylo pronásledováno, někteří byli zatčeni. Teror polevil až po skončeníobčanské války, kdy počet členů klesl o 75 % a zázemí klubu postihlo bombardování.
Klubu se však podařilo vstát z popela a v sezóně 1944/45 získal svůj druhý titul, který byl záhy následován dalšími. Počet členů se oproti předválečnému období zdvojnásobil. Do roku1957 měla Barcelona na kontě šest mistrovských titulů, více než dvacet titulů katalánských a 13 vítězství vCopa del Rey. V roce1950 přišel do týmuLadislav Kubala a tým i s jeho podporou získal v sezóně 1952/53 první „double“.
Ve 40. letech se objevily myšlenky, že stadion v Les Corts nebude dostačující pro potřeby tak velkého klubu, jako je FC Barcelona. V roce1953 tak tehdejší prezident Francesc Miró-Sans nechal zahájit stavbu nového stadionu s názvemCamp Nou s kapacitou přes 98 000 diváků. Stadion byl slavnostně otevřen24. září1957. Otevření účinkovalo jako pokropení živou vodou a úspěchy se dostavily velmi brzy. Již v následujících dvou sezónách získal klub titul a na mezinárodní scéně vyhrála Barcelona taktéž dvakrát po sobě, v letech1958 a1960,Pohár veletržních měst. Ten pak vyhrála ještě roku1966 a se třemi vítězstvími ji v dnes již neexistující soutěži nikdo nepředstihne.
V 60. letech se u fanoušků začala stále více projevovat nejen sportovní, ale i sociální příslušnost ke klubu. Barcelona se stala národním symbolem „utlačovaného“ katalánského lidu. V roce1968 prohlásil tehdejší prezident klubuNarcís de Carreras při svém vřelém přivítání po příchodu, že „Barca je víc než jen klub“, což přesně vyjadřuje její spojitost s lidmi v Katalánsku. Toto heslo se ujalo jako oficiální a dnes jej lze vidět na hlavní tribuně stadionuCamp Nou. Po sportovní stránce se však klub potýkal s neúspěchy, kdy nedokázal sesadit tehdy fenomenálníReal Madrid z mistrovského trůnu. Dařilo se mu alespoň v domácím poháru, kde si připsal dalších pět vítězství.
V roce1973 byl do klubu zAjaxu Amsterdam přivedennizozemský ostrostřelecJohan Cruijff, díky němuž získala Barcelona po dlouhých čtrnácti letech znovu mistrovský titul. S příchodem Cruijffa se změnila hra klubu k nepoznání, tým předváděl ofenzivní fotbal, který byl označován za nejhezčí na světě.
Na podzim roku1974 proběhly oslavy 75. výročí založení klubu, kde se ukázal sociální význam Barcelony. Na oslavy dorazilo množství umělců, vznikaly chorály, plakáty a odehrála se různá setkání hráčů s diváky. Vznikl také oficiální chorál klubuCant del Barça.
S příchodem nového prezidentaJosep Lluís Núñez i Clemente se mění strategie a politika klubu. Núñez přišel 1. července1978, tedy po odchodu hvězdy Johana Cruijffa. Hlavním cílem je nyní stabilizace klubu a práce s vlastními odchovanci. Vzniká nová fotbalová akademie. Počet členů klubu se vyšplhal až na 700 tisíc v roce1993. Na sportovním poli dochází k lehkému útlumu, zejména na domácí scéně, kde klub získal pouze jeden mistrovský titul v roce1985. V domácím poháruCopa del Rey však získává hned pět trofejí a v roce1990 jich na kontě má už 23.
Na mezinárodní scéně se daří o mnoho lépe. Klub se kvůli neúspěchům nedostává do Poháru mistrů evropských zemí, ale hned třikrát vítězí vPoháru vítězů pohárů. Ve své strategii však Núñez jednou poleví, a to když na nátlak fanoušků za miliardu pessos přivádí v roce1982argentinskou superhvězduDiega Maradonu. Ten však vydrží v klubu pouze do roku1984, kdy odchází doitalskéhoSSC Neapol.
Když prezidentJosep Bugladin Núñez i Clemente měnil sportovní strategii klubu, prohlásil, že to bude velmi bolestné.„Je možné, že deset let nevyhrajeme titul. Je to sice tvrdá cena, ale na konci bude stát vysněný tým.“ Nemýlil se. Barcelona sice vyhrála mezi lety 1974 a 1990 pouze jeden titul, ale na počátku 90. let povstal tým snů.
V roce1986 prohrála Barcelona ve finálePoháru UEFA a nedůvěra fanoušků rostla. Ovšem bylo znatelné, že výkony klubu jdou vzhůru. Trenérského kormidla se chopila bývalá superhvězdaJohan Cruijff. Barcelona dokázala čtyřikrát v řadě zvítězit vPrimera División. V klubu dominovaly hvězdy jakoJosep Guardiola,José Mari Bakero,Ronald Koeman čiHristo Stoičkov. Tito hráči pak v sezóně 1991/92 získali tři velevýznamné trofeje. Po mistrovském titulu vPrimera División následovala vyřazovací část nultého ročníkuLigy mistrů. Ze semifinálové skupiny (odkud postupoval pouze vítěz) přešla s přehledem přes trojiciSparta Praha,Benfica Lisabon aDynamo Kyjev. Ve finále pak potkalaitalskouSampdorii Janov. V základní hrací době skončil zápas bez gólů. V prodloužení pak rozhodlRonald Koeman gólem ve 112. minutě o premiérovém vítězství Barcelony v Lize mistrů. Vítězstvím se zároveň kvalifikovala do souboje o další významnou trofej –Superpohár UEFA. Tam se potkala s vítězemPoháru UEFA, kde ve dvou zápasech (1:1/2:1) porazilaněmeckýWerder Brémy. Získala tak už třetí trofej v sezóně, což se jí do té doby nepodařilo.
Úspěch „týmu snů“ na počátku 90. let byl obrovský a přilákal Barceloně po světě miliony fanoušků. Prohrané finále Ligy mistrů 1993/94 v řeckých Aténách však znamenalo konec této druhé zlaté éry. V klubu byl znát přetlak hvězd a napětí, které vyústilo odchodem trenéra Cruijffa během sezóny 1995/96. Po něm se v klubu vystřídalo během sedmi let hned šest trenérů. Barcelona získala v roce1997 ještě jednou a naposledyPohár vítězů pohárů, ale byl znát její celkový ústup z absolutní špičky evropského fotbalu.
Tento tým již pod vedením nizozemského koučeFranka Rijkaarda nečeká na úspěch dlouho. Již v sezóně 2004/05 vítězí vPrimera División a připisuje si šesté vítězství vSupercopa de España. V následující sezóně dokonce podruhé triumfuje v Lize mistrů a s obhajobou trofejí za Primera División a Španělský superpohár získává „treble“. Je nutno doplnit, že ve finále ligy mistrů vefrancouzskémStade de France porazilaanglickýArsenal 2:1. V roce2006 pak Barcelona podepisuje sponzorský kontrakt s neziskovou organizacíUNICEF a jako první klub světa za hlavní reklamu na dresu neinkasuje peníze, naopak přispívá částkou 20 milionů eur ročně.
Zlaté dítě Pep Guardiola a fantom Messi (2008–2012)
Se závěrem sezóny 2007/08 poměrně nečekaně skončil trenérFrank Rijkaard, který v klubu působil pět let. S ním odešly i pilíře útočné hry týmu –Ronaldinho[5] aDeco, které nedlouho na to následoval ikamerunský ostrostřelecEto’o. Prezident Joan Laporta se odhodlal k riskantnímu tahu a angažoval trenéra B mužstva BarcelonyJosepa „Pepeho“ Guardiolu.[6] Tento kouč byl známý svým dosti benevolentním přístupem k hráčům (což byl důvod, proč někteří tento tah kritizovali). Jako tahouna mužstva začal využívat nadanéhoargentinského technikaLionela Messiho. Pilíře nově vzniklého týmu tvořiliAndrés Iniesta,Xavi, obránceCarles Puyol,Dani Alves a brankářVíctor Valdés. Takto vzniklý tým se brzy ukázal jako „fotbalová symfonie“.
Energický kouč Guardiola dovedl Barcelonu k nejúspěšnější sezóně v historii klubu, když se mu podařilo nejprve získat španělský „double“ (vítězství v lize i poháru), poté potřetí triumfovat v Lize mistrů, následně zvítězit jak v evropském, tak španělském Superpoháru a nakonec dovršit sezónu snů ziskem titulu Mistra světa klubů. Zisk šesti trofejí znamenal pro Barcelonu obrovský příval podpory fanoušků i mezinárodního uznání, respektu a autority. Navíc se nyní již světovým superhvězdám v čele sMessim,Xavim aIniestou podařilo zvítězit na hřišti svého největšího rivalaRealu Madrid 6:2,[7] což byla pro „Bílý balet“ dosud největší domácí porážka v El Clásico. Vítězství nad Manchesterem United v Lize mistrů aEstudiantes de La Plata na Mistrovství světa klubů se odrazily v přílivu financí i nových členů (za rok 2009 jich přibylo 170 tisíc). Barcelona tak v tomto roce vyhrála všechny soutěže, kterých se účastnila – španělský klub nemůže momentálně získat více než šest trofejí. NavícLionel Messi byl za rok 2009 oceněn ziskemZlatého míče a stal se fotbalistou světa podleFIFA.
Toho, čeho jsme v minulosti byli svědky třeba v podáníRealu Madrid neboAC Milán, se odehrálo v Barceloně. Klub přepsal historii pod koučem Guardiolou a s fenomenální trojicí Messi, Xavi, Iniesta. Zdatně jim sekundoval zbytek týmu – Valdés, Puyol, Abidal, Piqué, Pedro, Villa a mnozí další.
V sezóně 2009/10 dokráčel klub až de semifinále Ligy mistrů, kde byl vyřazen pozdějším vítězemInterem Milán. Na domácí scéně se mu podařilo obhájit titul vPrimera División, v pořadí už dvacátý.[8]Lionel Messi byl opět oceněn jako nejlepší hráč světa,[9] jako první vítěz v anketě nově vzniklé sloučením dvou dosud nejvýznamnějších. To však není všechno: na prvních třech místech se umístili jen hráči Barcelony – Messi, Xavi, Iniesta.
Následující sezóna dopadla pro klub opět skvěle, když se ve třech soutěžích potýkal s velmi silným rivalemRealem Madrid. Ve Primera División dokázala Barcelona zvítězit rozdílem čtyř bodů již několik kol před koncem. V Lize mistrů na sebe tito soupeři narazili v semifinále, i tady dokázala Barcelona svého rivala přetlačit celkovým skóre 3:1. Ve finále pak pohodlně porazilaManchester United a dokráčela si pro svůj historicky čtvrtý triumf – třetí za posledních šest let. Jediné, čím se doposud rok2011 liší od roku2009, je prohra ve finále domácí poháruCopa del Rey právě s Realem Madrid. Real vyhrál zápas v prodloužení, když ve 103. minutě rozhodl svým gólemCristiano Ronaldo. Barcelona si tak na svůj 26. domácí pohár musí ještě počkat.
I s těmito hráči vstoupil klub do sezony dvojzápasem oSupercopa de España 2011, čili španělský Superpohár sRealem Madrid. Po úvodní remíze 2–2 na hřišti Realu[12] přišla domácí výhra 3–2, kterou dvěma góly počtvrté v historii[13]. Den před utkáním se konal los nového ročníku Ligy mistrů, kde byl Barceloně nalosován mimo jiné ičeský mistrFC Viktoria Plzeň[14]. Při této příležitosti byl nejlepším hráčemEvropy za sezonu 2010/11 vyhlášenLionel Messi[15].
Sezona 2011–12 naznačila, že Barcelona není neporazitelným tým. V semifináleLigy mistrů 2011/12 podlehla přes lepší výkon dobře bránícíChelsea a nestala se prvním klubem, který dokázal trofej obhájit.[17]Lionel Messi tak alespoň překonal střelecký rekord soutěže, když se trefil celkem čtrnáctkrát. O titul vPrimera División a o sérii tří vítězství jí zase připravilReal Madrid. Věčný rival zvítězil při derby El-Clásico naNou Campu[18] a vytvořil si rozhodující náskok, který Barca nedokázala stáhnout. Čest klubu tak opět zachraňoval svými gólyLionel Messi, který po dvou letech získalPichichi Trophy, a to s rekordními 50 brankami.[zdroj?] Nikomu před ním se v předních světových soutěžích nepodařilo této mety dosáhnout.[19] Ve všech soutěžích, kterých se letos Barcelona účastnila pak vstřelil 73 branek a překonal letitý rekordGerda Müllera, který v sezoně 1972/73 vstřelil 68 branek. Lionel Messi je druhý nejlepší hráč historie fotbalu[20]
Ten poslední přidal ve fináleCopa del Rey 2011/12, kde Barça porazilaAthletic Bilbao. V souboji dvou nejúspěšnějších klubů soutěže zvítězila 3–0 a získala v ní 26. vítězství. Tento zápas byl zároveň posledním proJosepa Guardiolu, nejúspěšnějšího trenéra v historii klubového fotbalu, který během 4 sezon na lavičcekatalánského klubu získal neuvěřitelných 14 trofejí.[21][22] S jeho odchodem končí i slavná éra klubu. O navázání na ní se od sezony 2012/13 pokoušel nový trenérTito Vilanova.zařídil předevšímLionel Messi. Pro Barcu to bylo jubilejní 10. vítězství v této soutěži, přičemž této mety dosáhl jako první klub[23]. Neuběhly ani dva týdny a Barcelona slavila další triumf. V utkání oSuperpohár UEFA, kde se střetla sportugalským vítězemEvropské ligy 2010/11FC Porto, zvítězila pohodlně 2–0 a v soutěž vyhrála
Lionel Messi, osminásobný vítězZlatého míče (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019, 2021, 2023) a historicky nejlepší střelec Barcelony. V rámci všech soutěží vstřelil 672 gólů.[24]
Nový trenérTito Vilanova do sezony nevstoupil dobře, když se mu nepodařilo získatšpanělský Superpohár, kde Barcelona podlehla Realu Madrid. Celkově se dá tato sezona považovat za velice rozporuplnou. Messi sice na začátku nového roku počtvrté uspěl v anketěZlatý míč, ale jeho forma pomalu upadala a už se netěšil takovým úspěchům jako pod Guardiolou. I samotná hra už nebyla zdaleka tak efektivní, ale Barca byla stále velice obávaným klubem a dokráčela až do semifinále Ligy mistrů. Tam po porážkách 0:4 na stadionu Alianz Area a 0:3 na Camp Nou vypadla s Bayernem Mnichov, který následně celou soutěž vyhrál.
VCopa del Rey Barcelona vypadla také v semifinále, kde ji ve vyrovnaném dvojzápase porazilReal Madrid, který pak ve finále podlehl Atléticu Madrid. První trofej za Tita Barcelona nakonec získala, když vyrovnala rekord Realu Madrid (100 bodů) a zvítězila v tomto ročníku La Ligy. Tento pohár byl nakonec Titův poslední, jelikož kvůli zdravotním potížím ze své funkce odstoupil a nahradil hoGerardo Martino.
Klub na sebe v létě upoutal pozornost, když za minimální mzdu poslal do Atlética Madrid svého útočníka Davida Villu a za obrovskou sumu přivedl mladého a talentovanéhoNeymara. Právě díky gólu tohoto Brazilce se jim podařilo zvítězit v Superpoháru nad Atléticem Madrid. Zajímavé je, že za Atlético se prosadil právěDavid Villa. Hned po výhře v Superpoháru začala dělat Barcelona svým fanouškům radost, jelikož zažila nejlepší start v historii La Ligy, když první polovinou sezony prošla pouze s jednou porážkou a dvěma remízami.
I přes skvělé výsledky byla však hra velice kritizovaná a ani trápící se Messi s tím nedokázal nic udělat. Upadnutí jeho formy se projevilo, když Zlatý míč 2013 vyhrálCristiano Ronaldo a přerušil tak Messiho čtyřletou dominanci. Druhou polovinu sezony došlo na slova kritiků a Barceloně se začalo všechno hroutit. V Lize mistrů sice prošla přesManchester City FC, ale už ve čtvrtfinále po výsledcích 1:1 a 1:0 vypadla s Atléticem Madrid. V lize jejich výsledky taky upadaly, avšak o titul bojovali až do posledního zápasu, kde se jim však nepodařilo porazit Atlético a skončili tak na druhém místě právě po méně slavném madridském klubu.
I v Copa del Rey bojovala Barcelona doslova do posledních minut. Dostali se totiž až do finále, jenže vyrovnaný zápas pár minut před koncem rozhodlGareth Bale a pohár tak získal Real Madrid. Barcelona tedy po dlouhé době zažila sezonu bez trofeje, což vedlo k okamžitému odvolání Gerarda Martina. Místo něj z Celty Vigo přivedlo vedení Luise Enriqueho.
Hned v prvních měsících velice zářil právě Neymar, jehož přestup byl do té doby spíše kritizován. I Lionel Messi po dvou letech nalezl svou ztracenou formu a všechno se začalo vyvíjet ve prospěch katalánského velkoklubu. Trenér navíc dával spoustu šancí mladým hráčům z B-týmu, což se ale mnohým fanouškům nelíbilo. Když však klub ke konci října podlehl Realu Madrid, forma značně upadla a fanoušci už opět očekávali sezonu bez trofejí.
Po potupné prohře 0:1 s Realem Sociedad se však situace začala měnit. Hra se zlepšila, rozstřílel se i klíčový hráč Lionel Messi. V březnu 2015 klub navíc díky brankám Jéremyho Mathieua a Luise Suáreze dokázal porazit Real Madrid a se čtyřbodovým náskokem nad odvěkým rivalem byl na dobré cestě k vítězství v La Lize. Titul byl zajištěn v předposledním kole 17. května 2015 při vítězství 1:0 proti Atléticu Madrid. Vítězný gól vstřelilLionel Messi.[25] Ve finále španělského poháru se po úžasné sólové akci prosadil Lionel Messi, na nějž navázal Neymar a v závěru přidal další gól opět Messi. Katalánci tedy ve finále zvítězili 3:1. Barceloně se také podařilo vyhrátLize mistrů UEFA 2014/15, ve finále porazilaJuventus FC díky gólům Ivana Rakitiće, Luise Suáreze aNeymara. Zápas skončil 3:1 pro Barcelonu a díky tomu znovu vyhrálatreble. Stala se tak prvním klubem historie, který tohoto úspěchu dosáhl dvakrát.
Messi, Neymar a Suárez navíc v sezóně společně nastříleli 122 branek a pokořili tak španělský rekord. Konec sezony se i přes velké soutěžní úspěchy nesl ve smutném duchu, jelikož se naplnil dlouho očekávaný přestup a klub opustila jedna z jeho největších legend- Xavi. Nutno ale podotknout, že mu klub během posledního ligového zápasu připravil ohromnou rozlučku.
Klub nevstoupil do sezóny vůbec dobře, když v přípravných přátelských zápasech prohrál s nejdříve s Manchesterem United, Chelsea, ale poté i Fiorentinou. Nutno ale podotknout, že do těchto zápasů nezasáhly hvězdy jako Messi, Neymar, Mascherano, Bravo nebo Alves, kteří si prodloužili dovolenou díky své účasti naCopa América 2015. Prvním oficiálním zápasem sezóny bylSuperpohár UEFA 2015, kde Barcelona vyzvala Sevillu a když už se zdálo, že Sevilla opravdu otočí náskok Barcelony 4:1, v prodloužení rozhodl svým gólem Pedro a zápas skončil 5:4 pro katalánský celek. Krátce poté Barcelona nastoupila do dvojzápasu ošpanělský Superpohár proti Athletic Bilbau. První zápas se hrál venku a k překvapení všech skončil 4:0 pro Athletic. V odvetě Barcelona nedokázala náskok soupeře stáhnout, zápas skončil 1:1.
Krátce poté klub opustil Pedro, který zamířil doChelsea FC, jelikož toužil po větším prostoru. Barcelona přes léto naopak získalaArdu Turana z Atlética Madrid aAleixe Vidala ze Sevilly. Oba hráči na svůj start ale museli počkat až do příštího přestupového období díky zákazu přestupů, který byl Barceloně udělen. Z B-týmu Luis Enrique povolal útočníky Munira a Sandra, kteří mu sloužili jako náhradníci a Alena Halilovice, který byl ale obratem poslán na hostování do Sportingu Gijón.
I v domácí lize Barcelona zažila velice pomalý start. Vyhráli sice první čtyři zápasy v řadě, ale jejich výkony byly kritizovány. Jako první Barcelonu potrestalaCelta Vigo, když Barcelonu ztrapnila výsledkem 4:1. Krátce nato se při zápasu s Las Palmas zranilLionel Messi na dva měsíce a Barcelona utrpěla další porážku, tentokrát od Sevilly (1:2). Během zranění Lionela Messiho se Neymar a Suárez, ale také třeba do té doby nepříliš známý hráčSergi Roberto, dostali do obrovské formy a odstartovali dlouhou vlnu skvělých výkonů, kterou završili vítězstvím 4:0 nad Realem Madrid na Santiagu Bernabeu. Dvakrát se do sítě konkurenta trefil Luis Suárez a po jednom gólu přidaliAndrés Iniesta a Neymar. Barcelona si tak upevnila průběžnou první příčku v lize.
V prosinci navíc Barcelona již potřetí vyhrála Mistrovství světa klubů a stala se tak nejúspěšnějším klubem v dějinách této soutěže. Luis Suárez na turnaji nastřílel pět gólů a stal se nejlepším střelcem i hráčem turnaje. Barcelona tak zakončila rok 2015 s pěti ze šesti možných trofejí. Dalším úspěchem byl Zlatý míč, který v lednu 2016 vyhrál Lionel Messi a vylepšil tak svůj vlastní rekord v počtu vyhraných Zlatých míčů.
8. března 2017 Barcelona zaznamenala největší návrat v historii Ligy mistrů v osmifinálovém 16. kole Ligy mistrů 2016–17, když porazilaParis Saint-Germain 6:1[26], přesto, že první duel prohrála ve Francii se skóre 4:0 (celkové skóre 6–5).[27] 29. května 2017 byl bývalý hráčErnesto Valverde jmenován nástupcemLuisa Enriqueho, který podepsal dvouletý kontrakt s opcí na další rok.[28]
20. září 2017 Barcelona vydala prohlášení, ve kterém zaujala stanovisko kekatalánskému referendu z roku 2017 a uvedla: „FC Barcelona bude při maximálním respektování svého rozmanitého souboru členů nadále podporovat vůli většiny obyvatel Katalánska, a bude to dělat občanským, mírovým a příkladným způsobem.“[29] V den referenda požádal barcelonský výbor o odložení zápasu protiUD Las Palmas z důvodu násilí v Katalánsku, avšak žádostLa Liga odmítla, a proto byl hrán za zavřenými branami.[30] VítězemLa Ligy v sezóně 2017–18 byla 9. května 2018 Barcelona, která zvítězila nad Villarrealem 5:1[31] a stanovila tak nejdelší sérii bez prohry (43 zápasů) v historii La Ligy.
27. dubna 2019 získala Barcelona 26. titul v La Lize.[32] Titul v La Liga však zastínilo potupné vypadnutí z Ligy mistrů v semifinále s jejím pozdějším vítězemLiverpoolem. Barca prohrála druhý zápas 0:4[33] poté, co po domácím vítězství 3:0 měla postup na dosah.[34] 13. ledna 2020 bývalý trenérRealu BetisQuique Setién po prohře sAtléticem Madrid ve španělském Superpoháru nahradilErnesta Valverdeho a stal se novým hlavním trenérem Barcelony.[35] Barcelona byla na čele ligy, když vypuknutípandemie covidu-19 zastavilo celou soutěž. Posledním odehraných zápasů před nuceným přerušením bylo domácí vítězství 1:0 nadReal Sociedad 7. března 2020.[36] Liga se obnovila až v polovině června a po více než tříměsíční přestávce odehrála Barcelona první zápas až 13. června proti Mallorce. Po návratu na hřiště ale jejich výkonnost poklesla a nakonec 16. července prohrála ligový titul s Realem Madrid.[37] I přesto, že Katalánci prohráli boj o ligový titul, v Lize mistrů měli stále naději, protože zvítězili nadFC Neapol 3:1[38], což znamenalo, že nastoupí protiBayernu Mnichov, který v sezoně zdolalChelsea. Barca však uhrála jednu z nejpotupnějších proher ve své historii s výsledkem 2:8.[39] Výsledek znamenal, že Barca se popáté za sebou nedostala do finále Ligy mistrů, když jednou postoupila do semifinále a čtyřikrát vypadla ve čtvrtfinálové fázi. Dne 17. srpna klub potvrdil, že Setién byl odvolán z funkce trenéra,[40] přičemž ze své funkce byl odvolán i fotbalový ředitelEric Abidal.[41] O dva dny později bylRonald Koeman jmenován novým hlavním trenérem Barcelony.[42] Tím se však změny neskončily. 27. října oznámilJosep Maria Bartomeu (vůči jeho osobě se veřejně ohradil i Leo Messi)[43] svou rezignaci na funkci prezidenta spolu se zbytkem představenstva.[44]
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že hovylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též nadiskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Kronika historie Futbol Club Barcelona
1899 – Založení klubuFoot-Ball Club Barcelona Joanem Gamperem22. listopadu.
1902 – Barcelona získává svou první trofej, vyhráváCopa Macaya. Založena soutěžCopa del Rey.
1905 – První vítězství vCampionat de Catalunya, do zániku soutěže ji FCB vyhraje 23×
1909 – Premiérová účast v celostátní soutěži. Šlo o královský pohárCopa del Rey. Vypadnutí v semifinále.
1910 –Copa del Rey (1. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí sAthletic Bilbao. Vítězství vCopa dels Pirineus
1911 – Vyloučení z Copa del Rey. Vítězství vCopa dels Pirineus
1912 –Copa del Rey (2. titul). Vítězství vCopa dels Pirineus
1913 –Copa del Rey (3. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí sReal Unión. Vítězství vCopa dels Pirineus
1991–92 –Mistr Primera División (12. titul).Supercopa de España (3. titul). VítězLiga mistrů UEFA (1. titul).Superpohár UEFA (1. vítězství). FinalistaInterkontinentálního poháru
1995–96 – 3. místo v lize.Supercopa de España (5. titul). Finalista Copa del Rey
1996–97 – 2. místo v lize.Copa del Rey (23. titul). VítězPohár vítězů pohárů (4. vítězství).Superpohár UEFA (2. vítězství). FinalistaSupercopa de España
2008–09 –Mistr Primera División (19. titul).Copa del Rey (25. titul).Supercopa de España (8. titul). VítězLiga mistrů UEFA (3. titul).Superpohár UEFA (3. vítězství). Mistrovství světa klubů (1. vítězství).
2009–10 –Mistr Primera División (20. titul).Supercopa de España (9. titul).
2010–11 –Mistr Primera División (21. titul). VítězLiga mistrů UEFA (4. titul). Finalista Copa del Rey
2011–12 – 2. místo v lize.Copa del Rey (26. titul).Supercopa de España (10. titul).Superpohár UEFA (4. vítězství). Mistrovství světa klubů (2. vítězství).
–FC Barcelona: 1999/00 (sk. 3), 2000/01 (sk. 3), 2004/05 (sk. 3), 2005/06 (sk. 3), 2008/09 (sk. 3), 2009/10 (sk. 3), 2010/11 (sk. 3), 2012/13 (sk. 3), 2013/14 (sk. 3), 2016/17 (sk. 3), 2017/18 (sk. 3)
Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže
Rivalita mezi kluby je dvojího charakteru. První z nich můžeme nazvat geografický. Je mnohem častější a vzniká poměrně jednoduše mezi kluby s nepříliš od sebe vzdálenými domácími hřišti. Jde o kluby ze stejného města, případně regionu. V případě FC Barcelony jde o městského rivalaRCD Espanyol a vzájemný duel těchto dvou mužstev se nazýváEl derbi Barceloní (v překladu Barcelonské derby). Druhý charakter by se dal nazvat historický. Rivalita v tomto případě vzniká velmi dlouho, zejména mezi úspěšnými kluby, které často mezi sebou bojují o přední místa v domácích soutěžích. Typický s světově proslulý příklad najdeme právě veŠpanělsku a jedním z akterů je FC Barcelona. Jejím největším rivalem jeReal Madrid a vzájemný souboj se nazýváEl Clásico (v překladu Klasika).
Podrobnější informace naleznete v článku El Clásico.
Největší a nejsledovanější duel na světě mezi nejslavnějšími kluby světa[92]. Souboj meziFC Barcelona aReal Madrid CF. Aktuálně (2024) proti Barceloně stojí 35 titulů zPrimera División a 14 vítězství vLize mistrů UEFA Realu. Rivalita mezi těmito kluby je tak velmi pochopitelná. Navíc je silně podpořena politicko-historickými důvody. Barcelona je centrumKatalánska, které se cítí utlačováno pod nadvládouŠpanělského království a léta žádá o autonomii. Pro Katalánce je FC Barcelona národním mužstvem a Real Madrid symbolem zla. Soupeření tak má nejen sportovní charakter, ale je z něj cítit politické a kulturní napětí.[93]
Největším lokálním rivalem byl od založení obou klubůRCD Espanyol, druhý slavný klub zBarcelony.Bílo-modří podle mnohých zradili katalánský lid, když přijali královský patronát a přidali korunu do loga klubu. A tak i zde můžeme vidět politický podtext. V době nadvlády generálaFrancisco Francoa byl Espanyol symbolem zrady katalánského lidu a přisluhovačem moci. Proti tomu stál revolucionářský duch příznivců Barcy. Rivalitu sRCD Espanyol můžeme pozorovat především mezi fanoušky obou klubů.
Z herního hlediska není Espanyol tak úspěšný jako Barcelona. Na kontě nemá žádný mistrovský titul, „pouze“ 4 vítězství vCopa del Rey. Ovšem při prvních dvou (1929, 1940) musel přejít právě přes Barcelonu, aby trofej získal. Mezi těmito kluby bylo odehráno nejvíce zápasů ze všech regionálních derby (Madrid,Sevilla…) na územíŠpanělska. V sezoně 2008/09, kdy Barcelona získal „treble“, byl Espanyol prvním klubem, který porazil Barcu na domácím hřištiCamp Nou.[94]
Původní znak z roku 1899 byl totožný s městským znakem Barcelony,[95] jako důkaz soudržnosti klubu a města. V roce1910 byla vypsána soutěž na nový znak. Soutěž vyhrál příspěvek neznámého autora, který slouží s drobnými úpravami dodnes. Úpravy proběhly v letech 1910 (po zavedení znaku), 1920, 1936, 1941, 1960, 1974, 1975 a 2002. V roce 2018 má být schválena další změna, vypuštění písmen FCB, která by měla platit od nové sezóny.
Znak z roku 2002 (desátý v historii klubu) tvoří štít se zlatými okraji. Horní část štítu je vertikálně dělena na dvě poloviny. V levé je červený kříž na bílém poli (Creu de Sant Jordi). Pravou tvoří červené a žluté svislé pruhy (barvyKatalánska). Spodní část tvoří rudé a modré svislé pruhy (barvy klubu), na nichž leží zlatý fotbalový míč. Mezi horní a spodní částí je (2018) zlatý pruh s písmeny FCB (počáteční písmena názvu klubu). Užívá se i černobílá varianta znaku.[96]
Dres Barcelony byl původně sešit ze dvou dresů různých barev napůl. Trenýrky byly původně bílé. Barvy jsou symbolem Katalánska. Postupně se dres vyvíjel. Na dresu se objevily pruhy, kterých časem přibývalo. Dnes se prakticky před každou sezonou domácí dres lehce upravuje a venkovní dres téměř zcela mění. Například v sezoně 2010/11 byl venkovní dres tyrkysový, v sezoně 2011/12 je venkovní dres poprvé v historii černý. Na hrudi měl dres Barcelony až do sezony 2011/12 logo a nápisUNICEF. Od sezony 2011–12 nosil na hrudi logo neziskové charitativní organizaceQatar Foundation a od sezony 2013–14 již plně komerční logo sponzora. Dres pro sezonu 2012/13 představili činovnící klubu spolu se společnostíNike 22. května 2012. Design se opět vrací ke třem pruhům, tentokrát však v moderní „rozpité“ podobě.[97]
↑ Barcelona vs Paris Saint Germain 6:1 08/03/2017.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09.
↑ Paris Saint Germain vs Barcelona 4:0 14/02/2017.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-08.
↑ Ernesto Valverde is the new FC Barcelona coach.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Official communique from FC Barcelona.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑INNES, Richard. 7 most bizarre images from Barcelona vs Las Palmas… played behind closed doors.mirror [online]. 2017-10-01 [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Barcelona vs Villarreal 5:1 09/05/2018.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09.
↑REUTERS. Barcelona win La Liga title as Lionel Messi goal secures victory over Levante.the Guardian [online]. 2019-04-27 [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Liverpool vs Barcelona 4:0 07/05/2019.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09.
↑ Barcelona vs Liverpool 3:0 01/05/2019.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09.
↑BURT, Jason. Barcelona appoint former Real Betis coach Quique Setien after Ernesto Valverde sacked.The Telegraph. 2020-01-13.Dostupné online [cit. 2021-01-08].ISSN0307-1235. (anglicky)
↑ Barcelona vs Real Sociedad 1:0 Prediction 07/03/2020.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-10.
↑ Real Madrid beat Villarreal to win La Liga.BBC Sport.Dostupné online [cit. 2021-01-08]. (anglicky)
↑ Barcelona vs Napoli 3:1 Prediction 08/08/2020.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09.
↑ Barcelona vs Bayern München 2:8 Prediction 14/08/2020.rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09.
↑ Quique Setién no longer first team coach.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Agreement for the ending of Éric Abidal's contract.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ronald Koeman, the return of an FC Barcelona legend.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Bartomeu breaks the silence on his conflict with Leo Messi.FCBN [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Josep Maria Bartomeu announces the resignation of the Board of Directors.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08].Dostupné online. (anglicky)
↑"Intercontinental Club Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29].Dostupné online. (anglicky)
↑"FIFA Club World Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29].Dostupné online. (anglicky)
↑"Spain - List of Champions" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Real zaváhal na Espaňolu, čímž Barceloně posvětil 22. španělský titul.iDNES.cz [online]. 2013-05-12 [cit. 2013-05-12].Dostupné online.
↑"Spain - List of Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29].Dostupné online. (anglicky)
↑"Spain - List of League Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ab"Spain - List of Super Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29].Dostupné online. (anglicky)
↑"Challenge International du Sud de la France ("Coupe des Pyrenées - Copa Pirineos")" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑Antoni Closa i Garcia, Jaume Rius i Solé, Joan Vidal i Urpí, eds. (2001). Un Segle de futbol català: 1900-2000 (katalánsky). Barcelona: Federació Catalana de Futbol. str. 62.
↑"Historia de la Supercopa de España: ¿Sabías que durante unos años se llamó Copa Eva de Duarte y Perón?" [online]. rfef.es, 03.08.2015 [cit. 2019-10-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-24. (španělsky)
↑"Pequeña Copa del Mundo and Other International Club Tournaments in Caracas" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑"Spain - List of Champions of Catalonia" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑"Spain - List of Cup Winners of Catalonia" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15].Dostupné online. (anglicky)
↑"El Barcelona gana la Supercopa de Catalunya al Espanyol en la tanda de penaltis" [online]. elpais.com, 30.10.2014 [cit. 2019-10-15].Dostupné online. (španělsky)
↑"El Barça se lleva la Supercopa de Catalunya en los penaltis" [online]. marca.com, 07.03.2018 [cit. 2019-10-15].Dostupné online. (španělsky)
↑"Barcelona claimed the International Champions Cup after prevailing 3-2 in a thrilling Clasico encounter against bitter rivals Real Madrid" [online]. internationalchampionscup.com, 31.07.2017 [cit. 2019-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-31. (anglicky)
↑"Barcelona are winners of the inaugural La Liga-Serie A Cup today's 4-0 thrashing of Napoli, winning 6-1 on aggregate." [online]. theguardian.com, 11.08.2019 [cit. 2019-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑"Youth gets its chance to shine" [online]. uefa.com [cit. 2020-01-19].Dostupné online. (anglicky)
↑Žebříček: Nejbohatší fotbalový klub světa je Real Madrid [online]. iHned.cz, 12. února 2009 [cit. 2011-09-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-08.
↑El clásico [online]. barcelona.com [cit. 2011-09-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-02. (anglicky)
↑El Derbi Barceloní – The History Behind the Barcelona Derby [online]. barca.com, 18. prosince 2010 [cit. 2011-09-23].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
