Féničtina (takéfoiničtina) byl jazyk, kterým se vestarověku hovořilo ve středomořské oblastiFénicie neboliKanaánu. Bývá řazena mezisemitské jazyky, do kanaánské podskupiny; z živých jazyků je jejím nejbližším příbuznýmhebrejština. V oblasti výskytu féničtiny se v dnešní době nacházíLibanon, pobřežní částSýrie a severníIzrael.
Pozdní forma jazyka, která se užívala ve fénické koloniiKartágo a byla dosti odlišná od klasické féničtiny, se označuje jakopunština (patří jako féničtina také mezi kanaánské jazyky též fénicko-punské jazyky – v ISO 639-3 mají kód xpu).
Féničtina je známá především díky nápisům na sarkofágu králeAchírama, hrobceKilamuwy aJehaumilka ve městěByblos, z nichž nejstarší se datují cca do roku1000 př. n. l., a díky občasným glosám v knihách napsaných jinými jazyky. Římští autoři (např.Sallustius) se odkazují na některé knihy psané punštinou, žádné z nich se však nedochovaly jinak než v překladech (např.Magovo pojednání) nebo v úryvcích (např. vPlautových hrách).
Fénické a punské nápisy byly nalezeny v Libanonu, Sýrii, Izraeli, naKypru,Sardinii,Sicílii,Maltě, vTunisku,Maroku,Alžírsku, naPyrenejském poloostrově a v jiných lokalitách, při čemž nejmladší z nich spadají až do doby ranéhokřesťanství.
Kartaginská punština přetrvala v místě svého výskytu podstatně déle než sama féničtina ve Fénicii – pravděpodobně až do dobysv. Augustina (okolo roku 400 n.l.). Jazyk možná přežil i podrobení severní AfrikyAraby: zeměpisecal-Bakrí v11. století popisuje, že obyvatelé městaSirt v severníLibyi hovoří jazykem odlišným odberberštiny,latiny čikoptštiny. Na druhou stranu je pravděpodobné, že punština usnadnila arabizaci oblasti, jelikož byla po gramatické i lexikální stránce blízkáarabštině, jazyku ze stejné (semitské) skupiny.
Z punského písma se vyvinula stará libyjsko-berberská abecedatifinaġ, která je dosud příležitostně užívána některýmiberberskými národy, napříkladTuaregy. V moderních berberských dialektech existují přímé výpůjčky z punštiny: příkladem může být třeba výrazagadir („zeď“) z punskéhogader. Tento pojem také sloužil jako základ pro názevmarockého městaAgádir ašpanělského městaCádiz, původně z punského(Qart-)Gadir „Opevněné (město)“.
Snad nejzajímavějším příkladem vlivu punštiny je starověký názevHispánie (označuje celýPyrenejský poloostrov, tedy Španělsko iPortugalsko), který podle jedné z teorií vznikl složením punských slovî (znamenající ostrov) ašəpānîm (semitský výraz prodamana), což lze vyjádřit jako „ostrov damana“. Féničané totiž tamější hojně se vyskytující králíky mylně považovali za damany.
Kartaginský mořeplavecHanno narazil při své cestě podél afrického pobřeží na agresivní kmen „srstnatých lidí“, které později jeho tlumočníci při překládání z punštiny dořečtiny označili jakogorillai. Tento výraz převzal v roce 1847 zoologThomas Staughton Savage a vzniklo tak dnešní pojmenovánígoril.
V minulosti se předpokládal také vliv punštiny namaltštinu, nicméně tato teorie byla zpochybněna.[1]
Hláskové změny, ke kterým docházelo s postupem času ve fénických dialektech, se dosti obtížně posuzují, neboť pisatelé používali archaický pravopis, jenž nikterak nevyznačoval samohlásky. Punští pisatelé začali používat znaky pro samohlásky až v pozdním období a brzy nato většinou přecházeli na písmo odvozené od latinského nebo řeckého, což s sebou neslo další problémy (např. nemožnost vyjádřitemfatické,glotální čiuvulární souhlásky).
Féničtinu spojují s příbuznými jazyky určité posuny samohlásek: severozápadní protosemitskéā se přeměnilo naū (v hebrejštině naō), zatímco přízvučné protosemitskéa přešlo nao (v hebrejštině naå), což dokládají různé latinské a řecké přepisy z féničtiny, napříkladrūs neboli „hlava“ (hebrejsky ראשrôš). Ke stejnému posunu došlo i u starověkéegyptštiny, což lze vyvodit z textů mladších dialektů tohoto jazyka, zejménakoptštiny.
V poměrně brzké době nejspíše došlo u fénických dialektů také ke splynutí tří protosemitskýchsykaveksin,šin asamech. U hebrejštiny aaramejštiny nebyl tento proces tak jednorázový: pozdější varianty těchto jazyků užívají hláskys iš (např. jakošibolet).
Jako u jediného severozápadního semitského jazyka nastal u punštiny posun souhláskyp naf. Naopak zde neproběhl proces oslabení souhlásek, jaký proběhl u většiny ostatních severozápadních semitských jazyků (např. u hebrejštiny a aramejštiny). Jazyk si také zachoval řadu „primitivních“ semitských hlásek, které u ostatních jazyků splynuly.
| Fénicky | Česky |
| ʾiḥad, 𐤃𐤇𐤀 | jeden |
| senem, 𐤌𐤍𐤔 | dva |
| salūs, 𐤔𐤋𐤔 | tři |
| ʾareb, 𐤁𐤓𐤀 | čtyři |
| ḥōmīs, 𐤔𐤌𐤇 | pět |
| sīs, 𐤔𐤔 | šest |
| sebaʿ, 𐤏𐤁𐤔 | sedm |
| semūni, 𐤍𐤌𐤔 | osm |
| tīsaʿ, 𐤏𐤔𐤕 | devět |
| ʿisir, 𐤓𐤔𐤏 | deset |
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPhoenician language na anglické Wikipedii.
- ↑VELLA, Alexandra.Aspects of Multilingualism in European Language History. Příprava vydání Kurt Braunmüller a Gisella Ferraresi. [s.l.]: John Benjamins Publishing Company, 2004. (Hamburg Studies on Muliculturalism).Dostupné online.ISBN 9027219222. Kapitola Language contact and Maltese intonation: Some parallels with other language varieties, s. 263.
- KRAHMALKOV, Charles R.A Phoenician-Punic Grammar. Svazek 54. Leiden, Boston a Köln: Brill Publishing, 2001. (Handbook of Oriental Studies. The Near and Middle East).ISBN 90-04-11771-7.
- MOSCATI, Sabatino.Foiničané. Redakce A. Plavcová, V. Šalamounová, J. Pekárek; překlad Liana Veselá. Praha: Orbis, 1975. 240 s. (Stopy, fakta, svědectví).
- ANTALÍK, Dalibor.Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011.ISBN 978-80-7298-442-8. IX. kapitola:Foinické písemnictví, s. 317-365.
Obrázky, zvuky či videa k tématuféničtina na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloféničtina ve Wikislovníku- Slovníkové heslofoiničtina ve Wikislovníku
- Slovníkové heslopunština ve Wikislovníku
