Fátimovský chalífát
ad-Dawlat al-Fāṭimiyya
ⵜⴰⵎⵏⴽⴷⴰ ⵏ ⵉⴼⴰⵟⵎⵉⵢⵏ
الدولة الفاطمية
Vlajka |
|
| Geografie |
| |
| |
| Obyvatelstvo |
| |
| |
| |
| |
| Státní útvar |
| |
| |
Vznik | |
Zánik | |
| Státní útvary a území |
|
Fátimovci byla arabská dynastie vládnoucí v Egyptě v10.–12. století, jejich Fátimovský chalífát byl představitelemší'itského směruislámu.
Fátimovci neuznávali svrchovanostbagdádskéhochalífy, vládce věřících, a začali tento titul používat roku909 sami. Postupně ovládli severníAfriku včetně bohatého a strategicky významnéhoEgypta,Sicílii,Sýrii,Palestinu a západní částArabského poloostrova, a prosadili tak svoji svrchovanost ve velké části islámského světa. Roku969 založili v Egyptě nové sídelní městošíitského chalífyKáhiru. V 90. letech10. století se snažili rozšířit svoji moc zAleppa aAntiochie dobyzantské části Sýrie, ale to jim znemožnil byzantský císařBasileios II. Bulgaroktonos.
Moc Fátimovců dosáhla svého vrcholu v polovině11. století. Poté nastal její pozvolný úpadek a fátimovská říše se začala rozpadat. Vinu na tom měli mimo jiné expanzeSeldžuků, jejichž prioritou se stalo dobytí fátimovského Egypta a především na něm částečně závislého aleppskéhoemirátu vSýrii. Roku1078 dobyli SeldžukovéJeruzalém, který byl dosud v moci Egypta. Roku1095 nebo1098 se Jeruzaléma znovu zmocnili fátimovští vojáci, vydrancovali město, pobili zdejší muslimy a vyhnali zbylé křesťanské obyvatelstvo. Mocenský spor mezi šíitskými Fátimovci asunnitskými Turky ostře rozdělil muslimský svět a umožnilkřižáckým státům veSvaté zemi upevnit své postavení. Po zahájeníkřížových výprav byli Fátimovci dokonce ochotní spojit se s křižáky proti Seldžukům, z křesťanské strany však nebyl o spojenectví zájem.
Ve12. století se postavení egyptských chalífů stalo již naprosto formálním. Skutečnou moc měli v rukou jejichvezíři, kteří bojovali mezi sebou. Jeden z nich zapojil do vnitřních rozepří egyptského státu nejprve mocného vládce AleppaNúr ad-Dína a později – z obav před jeho rostoucím vlivem – takéjeruzalémského krále. Díky zásahům v Egyptě se významně rozšířila Núruddínova moc tímto směrem. Roku1169 dosáhl jeden z jeho nejvýznamnějších vojenských velitelůŠírkúh jmenování egyptským vezírem. Když po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec, dosud neznámý velitelkurdského původu Saláhuddín ibn Ajjúb. Tak nastoupil cestu k moci jeden z nejproslulejších muslimských vládců,Saladin. Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífaal-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce a podřídil šíitský Egyptsunnitskému chalífovi vBagdádu.
