Exorcismus (zřeckéhoἐξορκισμόςexorkismós vyhánění; téžvymítání) je úkon, jenž má za cíl z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhnatďábla nebo jinézlé síly. Tento úkon je i v současnosti součástí obřadů mnohanáboženství.
Představa, že člověk, zvíře či věc může být pod vlivem zlého ducha, je v dějinách lidstva velmi stará a dosti rozšířená. Lze ji nalézt v některých kulturách založených našamanismu, ale také vhelénské kultuře čižidovství.
Ježíš Kristus je vNovém zákoně popsán jako ten, kdo povolává, léčí a uzdravuje.[1] Uzdravování se v tomto případě chápe jako vymítání, protože z tehdejšího pohledu za nemoci mohla přítomnostnečistých sil - démonů.[2]Za akt exorcismu se dá považovat i vzkříšení mrtvého (např.Lazar z Betánie). V tomto případě měl být Ježíš tím, kdo poráží i smrt. Od samého počátku víra ve zlé duchy a osvobozování člověka z jejich vlivu tvoří součástkřesťanské nauky a i dnes exorcismus v určité podobě praktikujíkatolíci,pravoslavní, a také některéprotestantské církve.
Nový zákon předpokládá existenci démonů jako samozřejmost a nejenevangelia, nýbrž i různé části zvláštěPavlových listů,[3] které obsahují rady ohledně obrany před vlivem zlého. Vyhánění zlých duchů tvoří součást rozličných zpráv o Ježíšově činnosti.[4]
Ježíš se při cestě gearskou krajinou setkává s posedlým,[5] který žil v hrobech, chodil nahý a nikdo neměl dost sil aby jej mohl zkrotit. Onen muž padl před Ježíšem na zem a žádal ho o osvobození od démonů, kteří jej sužují. Ježíš démony přinutil opustit mužovo tělo a ptal se jich na jméno. Démoni odpověděli, že si říkají Legie, protože jich je mnoho, načež Ježíše prosili, aby je nevyháněl pryč (v Lukášově evangeliu se dokonce píše,[6] že žádali, aby je neposílal do pekelné propasti). Ježíš pak umožnil démonům, aby vstoupili do stáda vepřů, které se poté vrhlo ze srázu do moře.
Moc vyhánět zlé duchy dostávají od Ježíše i jeho učedníci,[7] kteří ovšem nedisponovali vlastní nadlidskou mocí, nýbrž měli konat ve jménu Božím.[8]
| „ | Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. | “ |
| — L 10, 19 (Kral,ČEP) |
V počátcích křesťanství byla víra v existenci démonů a nezbytnost exorcismu rozšířena. Ovšem je nutné vědět, že z hlediskaNového zákona je diametrální rozdíl mezidémonem aĎáblem. Ďábel má je zde představen jako pokušitel a jedna konkrétní bytost,[9] zatímco démoni představuji rozličná stvoření nečistých sil, které umí vstoupit do lidí a zvířat a způsobit jim zdravotní problémy a to jak psychického i fyzického rázu.[10]
Nutno ovšem podotknout, že člověk může být posednut i Ďáblem, v Lukášově evangeliu se můžeme dočíst,[11] že Satan vstoupil do Jidáše Iškariotského a vnukl mu myšlenku, aby Ježíše zradil. Soudě podle evangelií by se tedy dalo říct, že zatímco Ďábel posedne člověka s nějakým konkrétním cílem, tak pro démony představuje posednutí součást jejich běžné existence.[12]
Vedle exorcismu posedlých se v křesťanství rozvinuly takzvanékřestní exorcismy, svým průběhem méně dramatické, ale nesoucí podobný význam. Jde o obřad vyhánění zlých sil zkatechumena, tedy člověka připravujícího se na křest. Formule křestních exorcismů představují v dějinách křesťanství velmi důležitou součást křtu. Vřímskokatolické církvi nicméně prošel křestní obřad poDruhém vatikánském koncilu výraznou reformou, jež křestní exorcismy odsunula do pozadí.
Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž sekatechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu jebiskupem pověřen zvláštníkněz, zvaný též exorcista.
Průběh velkého exorcismu stanovuje nově revidovaná (1999) částŘímského rituáluDe exorcismis et supplicationibus quibusdam.Katechismus katolické církve (čl. 1673) píše, že exorcismus „je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své Církvi.“ V současné praxi se klade velká pozornost, aby „posedlost zlým nebyla zaměněna s psychickou chorobou“. Rozdíl mezi posedlostí démony a duševní poruchou dnes takto vnímá i katolická církev, která nyní zdůrazňuje, že je třeba odlišit posedlost od duševních chorob a že exorcismus nelze na duševní poruchy aplikovat.[13] Zkušení exorcisté často kladou důraz na to, že leckterý člověk trpící obtížemi, který vyhledává exorcistu, potřebuje spíše péči lékaře - psychiatra. Na druhou stranu i dnes existují případy duševních obtíží, které nejsou zcela řešitelné v paradigmatu existující psychiatrie.[14] Tehdy je možné, v případě souhlasu nemocného, požádat o pomoc exorcistu. Mezinárodní klasifikace nemocí vyděluje diagnózu F44.3Trans a stavy posedlosti(Extasis et disordines possessivi) a pracuje tedy s pojmem "posedlost".[15]
Pravoslaví má vlastnítradici vykonávání exorcismu. Většina starýchprotestantských církví exorcismus nevykonává, na rozdíl odletničních církví, příp. vcharismatického hnutí.
OtecGabriele Amorth, člen Mezinárodní papežské mariánské akademie, 4. září 1991 založil Italskou asociaci exorcistů, a roku 1993 založil Mezinárodní asociaci exorcistů (MAE), které předsedal do roku 2000. 13. června 2014 Kongregace pro klérus schválila statut Mezinárodní asociace exorcistů a uznala ji za soukromé mezinárodní sdružení věřících s právní subjektivitou, se všemi právy a povinnostmi stanovenými Kodexem kanonického práva, tj. byla oficiálně uznána Vatikánem.[16][17][18] Na podzim 2016 byla ustanovena česko-slovenská sekce MAE. Roku 2018 měla 10 členů.[17] Posledních 15 až 20 let zažívá exorcismus rozmach nejen ve východní Evropě, ale i v jižní Itálii, Španělsku a celé jižní Americe. Papež Jan Pavel II. stál za rozhodnutím církve pověřit v každé diecézi alespoň jednu osobu, která bude v oblasti exorcismu proškolena.[16] Nový nástup a vývoj exorcismu v Polsku zdokumentoval Konrad Szolajski ve svém filmu “Bitva se Satanem” z roku 2015.[19]
Kromě samotného exorcismu, který v případě katolické církve smí být vykonáván pouze zralým knězem z pověření biskupa, existuje též institutModlitby za rozvázání. Modlitba za rozvázání smí být pronesena kterýmkoliv vysvěceným knězem a jejím primárním cílem je zbavit člověka svázanosti s působením zlého. Modlitba za rozvázání má své místo v případě obtíží lehčího charakteru a na rozdíl od exorcismu jako takového při ní nedochází ke zvláštním projevům démonického působení u (domněle) posedlého člověka.[14]
Služba exorcisty byla jedním znižších svěcení a podle všeho byla na konci3. století velmi rozšířená. V této době také obřad exorcismu tvořil (a v katolické církvi dodnes tvoří) součástkatechumenátu akřestníliturgie. Církevní spisovatelé prvních století (např. sv.Antonín Poustevník, sv.Cyril Jeruzalémský a sv.Jan Zlatoústý) označují za nejjednodušší a nejběžnější prostředek proti zlu (tj. exorcismus) znamení kříže. Mezi další prostředky obrany proti zlému byly a zůstávají považovány v církvi Ježíšovo jméno,svěcená voda a požehnané předměty.
Dnes je označení exorcista užíváno prokněze pověřenéhobiskupem většinou na dobu určitou, aby prováděl na územídiecéze tzv. velký exorcismus. Kompetence exorcisty a možnost užití exorcismu stanovuje a omezuje na jedné straněkanonické právo, na druhéŘímský rituál. Mezi kněze, kteří jsou známí jako exorcisti nebo působili na našem území, patříGabriele Amorth,Vojtěch Kodet,James J. LeBar čiElias Vella. Velký exorcismus smí rovněž provádět každý biskup, neboť je nositelem plnosti svátosti kněžství.
| „ | Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc. | “ |
| — čl. 1673 |
Jednou z běžně užívaných formulí exorcismu, kterých užívají křesťané, kteří nemusí býtkněžími, je šestiverší, původně z jistéhobavorskéhorukopisu z r.1415:
Crux sancta sit mihi lux / Non draco sit mihi dux
Vade retro satana / Nunquam suade mihi vana
Sunt mala quae libas / Ipse venena bibas
Svatý kříž ať je mi světlem / a drak ať není mým vůdcem
Odstup, Satane, / nepokoušej mne marnostmi
To, co nabízíš, je zlé / sám vypij svého jedu.
Šestiverší se inspiruje evangelním rozhovorem mezi Ježíšem aapoštolem Petrem (Mk 8,33). Počáteční písmena šestiverší bývají vyryta kolem kříže (tzv. křížsv. Benedikta, který někteří křesťané nosí na krku (CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB).
Exorcismus zřejmě tvořil součástislámu již od jeho počátku a určitá místa vKoránu hovoří o posedlosti zlými bytostmi.[20] PodleSun vyháněliprorokMohamed a jeho stoupenci zlé bytosti z těl věřících pomocí veršů z Koránu, prosbami kAlláhovi a požehnaného pramene Zamzam. Podle islámské víry člověka může posednout nejen démon či ďábel (šaitan), ale takédžin, inteligentní ohnivé stvoření.
Již od raných dobbuddhismus obsahoval určité náboženské úkony čirituály, které měly chránit proti různému nebezpečí a vyhánět vlivy zlých sil. Vthéravádě jsou exorcizující obřady s tzv.parittami, z nichž jsou mnohé připisovány přímoBuddhovi. Tyto texty se zpívají naSrí Lance a v těch zemíchjihovýchodní Asie, kde je théraváda rozšířená, během veřejných obřadů, které mají odvrátit zlo ohrožující společnost. Těchto textů se užívá i k osobní obraně proti nemocem a neštěstí. Na Srí Lance se krom toho dodnes používá jako obřadu, který má zahnat zlé duchy či nemoc, tzv. ďábelského tance.
Vmahájáně avadžrajáně mají exorcismy ještě větší úlohu; jako obrany proti zlu se užívámanter a jiných formulí, jimž je připisována moc.
Vhinduismu se posedlost někdy považuje za svatý stav, pokud do těla vstupuje bohyněKálí, některá z jejíchinkarnací či jiné božstvo (déva). Věřící proto takto „posedlé“ uctívají a žádají od nichpožehnání. Pokud ovšem jde o cizí duchy, kteří tělo do určité doby neopustí, je povolán místní vymítač, který má ducha z těla vyhnat. Atharva Véda obsahuje formule vztahující se k magii a lékařství.[21] Mnohé z popisovaných obřadů se týkají vyhánění démonů a zlých duchů. Hlavní puránský zdroj informací týkajících se duchů a dalších témat spojovaných se smrtí je Garuda Purána. Stavposedlosti je dále popisován v Hinduistické knizeBhagavadgíta, konkrétně v kapitole 16, slokách 17, 18, 19, 20, 21.[22]
| „ | Démoni, zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčem a hněvem projevují zášť vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, dlícímu v jejich vlastních tělech a tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství. | “ |
| — Bhagavád Gítá, kapitola 16, sloka 18 |
Základní způsoby exorcismu jsoumantra a jadžňa používané vevédských atantrických tradicích.
Ve vaišnavských tradicích se také používá recitace jmenVišnuovaavatára Narasimhy a hlasité předčítání písem (zvláště BhágavataPurány). Podle Gítá Mahátmji z PadmaPurány čtení 3., 7. a 8. kapitolyBhagavad gíty a mentální věnování výsledku zemřelým osobám jim pomáhá zbavit se nutnosti stát se a zůstat po určitou dobuduchem (karma). Kírtan, průběžné přehrávání manter, uchovávání písem a obrázků božstev (zvl. Šivy a Višnua v podobě Narasimhy) v domě, pálení kadidla (vonných tyčinek) obětovaných připúdže, kropení vodou z posvátných řek a troubení na lastury používané při púdže jsou další účinné metody.[23]
Vtaoismu vykonávají většinu exorcizujících obřadů taoističtíkněží, kteří mají na základě svého rozdělení do různých řádů moc nad jednotlivými démony. Mezi tyto obřady patří očištění prokletého domu či uzdravování nemocného. Jeden z těchto kněžských řádů má za úkol nakládání s posedlýmimédii. Toto médium se uvede dotransu, v němž se stává ústy božstva či zemřelého příbuzného a takto radí či napovídá v osobních, obchodních či zdravotních otázkách. Kněz přitom tuto radu interpretuje.
Podle pohledupsychiatrů „stav posedlosti“ neexistuje, nebo jinak nahlíženo, to co je z hlediska exorcismu posedlost, má přirozenou příčinu v duševní chorobě. Jak uvádíčeský psychiatr Cyril Höschl, nyní se psychiatrie nedomnívá, že duševní poruchu způsobuje entita, která jedince posedne a je odnímatelná, nýbrž vychází z hypotéz o poruchách v činnosti neuronálních sítí.[13]
Méně obvyklý pohled, který není v přímém sporu s náboženskou tradicí, se pouze staví skepticky k názoru, že lze snadno rozlišit případnou posedlost a duševní chorobu, a to především kvůlidiferenciální diagnostice, která se dosud nachází v plenkách. Takto je velmi nesnadné rozlišit od sebe různé choroby, které se označují jakoschizofrenie,deprese,dyslexie,hraniční poruchy apod.
Výsledkypsychiatrie amedicíny vedly naopak i k vývoji křesťanského názoru na posedlost. Dnes se uznává, že řada stavů byla v minulosti považována za posedlost mylně (a část z nich lze i úspěšně léčit). Navzdory tomu exorcismus jako řešení duchovních problémů v praxi mnoha křesťanských církví stále setrvává, pouze je snaha odlišit posedlost od duševních chorob.
Co se týká vztahu mezi psychickou poruchou a působením Zlého, na to není odpověď jednoduchá. Může dojít k tomu, že některé psychické poruchy se jeví jako působení zlého a obráceně.[24] O této problematice vyšla v poslední době kniha od italského exorcistyGabriela Amortha Exorcisté a psychiatři (2006).
Psychoterapie v některých metodách terapie, zvláště skupinové, zprostředkujepacientovi prožitky maximální intenzity, které mají otřást rigidními patologickými strukturami jeho osobnosti (psychedelická terapie, Janovovatechnika primálního výkřiku).
Proateismus, jakožto přesvědčení, které se vyznačuje absencí víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty, a které tak popírá existenci Boha nebo bohů, zázraků, nadpřirozena, případně nehmotné duchovní oblasti vůbec, je již z principu stav posedlosti nepřijatelný. Exorcismus v jednotlivých náboženstvích proto z hlediska ateismu jako přesvědčení nemá žádné reálné odůvodnění, což ale nic nevypovídá o jeho možných praktických účincích. Stejný názor mohou zastávat iteisté, jejichž náboženské představy duchy a zlé síly neobsahují. To se týká i části křesťanů.
Téma exorcismu bylo zpracováno v řadě filmů, zejménahororového amysteriózního žánru. Jmenovat lze napříkladoskarový snímekVymítač ďábla (v origináleThe Exorcist) Williama Friedkina z roku 1973.
- ↑Mt 4, 23–24 (Kral,ČEP)
- ↑MADRE, Philippe.Uzdravení a exorcismus: Jak rozlišovat?. Praha: Paulínky, 2007. 295 s.ISBN 978-80-86949-31-4. S. 21. [dále jen Madre (2007)].
- ↑např.Řím 16, 9 (Kral,ČEP) aEf 6, 12 (Kral,ČEP)
- ↑např.Mk 1, 39 (Kral,ČEP)
- ↑Mk 5, 1–20 (Kral,ČEP)
- ↑L 8, 31 (Kral,ČEP)
- ↑Mk 3, 15 (Kral,ČEP)
- ↑Madre (2007), s. 18
- ↑Madre (2007), s. 53
- ↑Madre (2007), s. 48-49, 52
- ↑L 22, 3 (Kral,ČEP)
- ↑Madre (2007), s. 49
- ↑abHÖSCHL, Cyril. Vymítání ďábla.Reflex. 20.11.2014, roč. 2014, čís. 47, s. 68.Dostupné online.
- ↑abFROPO, Jean-Régis.90 otázek pro exorcistu. V Praze: [s.n.] 239 stran s.Dostupné online.ISBN 978-80-7195-836-9,ISBN 80-7195-836-0.OCLC982101273
- ↑ MKN-10 - Databáze léčiv.Mediately [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné online.
- ↑abKUŽNÍK, Jan. Lidé opět věří ve vymítání ďábla. Exorcismus se vrátil a umírají lidé.Technet.cz [online]. MAFRA, 8.9.2017.Dostupné online.
- ↑abDějinyMAE – mezinárodní asociace exorcistů [online].Dostupné online. [nedostupný zdroj]
- ↑PŘIBIL, Marek. Obroda exorcismu: V Česku vymítá ďábla už deset duchovních.zpravy.tiscali.cz [online]. Tiscali media, 14.7.2017.Dostupné online.
- ↑KLINGENBERG, Claire. Pražská premiéra dokumentu "Bitva se Satanem".Dingir [online]. Dingir s. r. o., 12.3.2018.Dostupné online.ISSN1212-1371.
- ↑Súra 2
- ↑Monier-Williams 1974, str. 25–41
- ↑Bhagavad-Gítá - taková, jaká je. první. vyd. [s.l.]: The Bhaktivedanta Book Trust International, Inc., 1998. 926 s.ISBN 91-7149-405-7. S. 679.
- ↑http://www.iskcondesiretree.net/profiles/blogs/ghosts-versus-hare-krsna
- ↑HOLČÁKOVÁ, Renáta. O prokletí, posedlosti a působení Zlého.Katolický týdeník. 7.3.2007, roč. 2007, čís. 10.Dostupné online.
- Magie, zlí duchové, satanské obřady : pastýřský list toskánských biskupů. Překlad Terezie Brichtová. v KN 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1996. 39 s.ISBN 80-7192-094-0.
- AMORTH, Gabriele.Exorcista vypráví. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 141 s.ISBN 80-7192-494-6.
- PROJA, Giovanni Battista.Lidé, démoni a exorcismy : pravda o světě temnot. 1. vyd. Praha: Paulínky, 2004. 151 s.ISBN 80-86025-68-3.
- AMORTH, Gabriele.Exorcisté a psychiatři. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 254 s.ISBN 80-7192-981-6.
- ŘÍČAN, Pavel.Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 328 s.ISBN 80-7178-547-4.
- SALVUCCI, Raul.Zkušenosti exorcisty : jasná slova o temné skutečnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. 224 s.ISBN 80-7192-180-7.
- MACNUTT, Francis.Služba osvobozování od zlých duchů. Překlad Michal Karla. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 327 s.ISBN 978-80-7195-260-2.
- MADRE, Philippe.Uzdravení a exorcismus: Jak rozlišovat?. Praha: Paulínky,, 2007. 295 s.ISBN 978-80-86949-31-4.
- AMORTH, Gabriele, Roberto Italo Zanini.Mocnější než zlo. Praha: Paulínky, 2011. 310 s.ISBN 978-80-7450-022-0.
- WILKINSON, Tracy.Vatikánští exorcisté: Vymítání ďábla v 21. století. Praha: Mladá fronta, 2009. 138 s.ISBN 978-80-204-1751-0.
