Exekuce (zlatinskéhoexsecutio, vykonání, provedení) nebolivykonávací řízení je nucený výkonexekučního titulu. Tím je např.vykonatelnérozhodnutísoudu, vykonatelnýrozhodčí nález,notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy, nebo jiná vykonatelná rozhodnutí a schválenésmíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.
Exekuce spočívá většinou ve vymožení peněžité částky odpovinného (dlužníka) prooprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti. Jakovykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem vřízení nalézacím, jestliže poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného. Mezi nalézacím a vykonávacím řízením však neexistuje bezprostřední návaznost, exekuční řízení je samostatný druhcivilního procesu se specifickými procesními zásadami a instituty, v jehož průběhu navíc vznikají nové hmotněprávní vztahy. Vždy ale musí nejdříve proběhnout řízení nalézací, jehož výsledkem musí býtvykonatelný exekuční titul a teprve v případě dobrovolného nesplnění takto nalezeného a oprávněnému přiznaného práva vůči povinnému lze podat návrh na zahájeníexekuce. Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení zahájit.
Výkon rozhodnutí je pojem zavedený v roce 1963 doobčanského soudního řádu. Podle tehdejších představ šlo o vhodnější český název, než dřívější obecný termínexekuce. Ten však v lidovém povědomí přežil a od konce 20. století se k němu česká legislativa opět vrací (daňová exekuce, správní exekuce, exekuce prováděná soudními exekutory).[1]
V České republice se rozlišují soudnívýkony rozhodnutí, které provádějísoudy samy,[2] aexekuce, které provádějí samostatní, tak zvaní „soudní exekutoři“.[3] Významným rozdílem například je, že výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu zajišťujesoudní vykonavatel, který je zaměstnancem soudu, je tedy placen soudem a řízení o výkonu tohoto rozhodnutí je zpoplatněno podle zákona osoudních poplatcích. Výkon rozhodnutí podleexekučního řádu ale provádí soudní exekutor – soukromáfyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, náklady exekuce platí zpravidla povinná osoba. Kromě toho své vlastní exekuce mohou provádět ifinanční úřady,[4] svěřující výkon exekuce celní správě a dalšísprávní úřady.[5]
V exekuci bylo ke konci roku 2019 v České republice asi 790 tisíc lidí.[6]
Podle občanského soudního řádu nemohou soudy vykonávat pouze ta rozhodnutí, která se primárně vykonávají ve správní nebo daňové exekuci. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného, návrh se podává k místně příslušnémuokresnímu soudu, který po odstranění případných vad návrhuusnesením výkon rozhodnutí nařídí, přičemž v tomto usnesení zároveň rozhodne i o jeho dosavadních nákladech, které se pak v rámci nařízeného výkonu také vymáhají. Soud, který výkon rozhodnutí nařídil, se zároveň stará o jeho provedení. V každé věci může každý oprávněný navrhnout jiný konkrétní způsob výkonu rozhodnutí. Takže v důsledku toho může být dlužníku prováděno více výkonů současně.
Oprávněný se může vybrat podle toho, zda jde o vymožení povinnosti zaplatit peněžitou částku (exekuce na peněžité plnění), nebo o vymožení jiné povinnosti (exekuce na nepeněžité plnění), což je základním dělením i u dalších druhů exekucí. U peněžitého plnění to mohou být srážky zemzdy, srážka zbankovního účtu, zabaveníhotovosti, přikázánípohledávky (navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutípřikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhupeněžní ústav a číslo účtu, z něhož má býtpohledávka odepsána[7]), správanemovité věci, prodej movitých věcí neboprodej nemovitostí, postiženízávodu nebo zřízení soudcovskéhozástavního práva k nemovitým věcem. Nepeněžitá povinnost se vymáhávyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci nebo provedením prací a výkonů.[8][pozn. 1]
Soudní výkon rozhodnutí končí především vymožením pohledávky oprávněného a nákladů tohoto výkonu. Lze ho však ještě předtím zastavit, podle nové judikatury i po ukončeném výkonu rozhodnutí. Zákonem jsou pro to stanoveny důvody, jako je např. neexistence vykonatelného exekučního titulu, vadný exekuční titul, nevhodně zvolený způsob vymožení, také z důvodu nedostatku exekučně postižitelného majetku, anebo již došlo ke splnění vymáhané povinnosti. Jestliže by došlo jen k částečnému splnění, o které nebyla ponížena vymáhána částka, pak by se jednalo o částečné zastavení exekuce.
Naopak prostřednictvím (soukromého) soudního exekutora lze vykonat libovolný exekuční titul, s výjimkou rozhodnutí ve věcech péče onezletilé děti a ochrany protidomácímu násilí a některých cizích rozhodnutí. Exekuci provede tensoudní exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí, přičemž prvním úkonem takto vybraného soudního exekutora je právě zápis v zákoně stanovených údajů do tohoto rejstříku.[9] ElektronickýRejstřík zahájených exekucí je neveřejný seznam, je spravovánMinisterstvem spravedlnosti a nahlížet do něj mohou soudy,exekutorská komora a soudní exekutoři. Údaje v něm vedené se z tohoto rejstříku vymažou po uplynutí 25 let od data skončení exekuce.[10]
Exekuční návrh podává oprávněný k soudnímu exekutorovi, kterého chce provedením exekuce pověřit. Ten jej po odstranění případných vad postoupíexekučnímu soudu, kterým je okresní soud, v jehož obvodu má povinnýmísto trvalého pobytu. Exekuční soud poté daného soudního exekutora pověří jejím provedením, jestliže jsou splněny zákonné předpoklady. Pověření není soudním rozhodnutím a nelze se proto proti němuodvolat, účastník řízení může uplatnit pouze návrh na zastavení zahájené exekuce. Po pověření soudní exekutor zašle povinnému do vlastních rukou (po 10 dnech od výzvy k vyzvednutí nastává fikce doručení) především vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění vymáhané povinnosti. Od té chvíle povinný nesmí nakládat se svým majetkem (generálníinhibitorium), pokud však do 30 dnů dobrovolně splní vymáhaný nárok včetně nákladů exekuce, exekuce tím zanikne. Jinak ji soudní exekutor provede.[11]
Soudní exekutor může v jedné věci zvolit více způsobů exekuce zároveň, pro každý z nich pak vydá zvláštníexekuční příkaz (avšak nebrání-li to účelu exekuce, musí před prodejem movitých nebo nemovitých věcí upřednostnit přikázání pohledávky z bankovního účtu[12]). Exekuce ukládající zaplacení peněžité částky může být provedena srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem (dražbou) movitých nebonemovitých věcí, postižením závodu, zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech, správou nemovité věci, pozastavením řidičského oprávnění. Exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci nebo provedením prací a výkonů.[13] O nákladech exekuce je pak rozhodnuto v samostatnémpříkazu k úhradě nákladů exekuce, přičemž tyto náklady se také vymáhají v rámci již nařízené exekuce.[14]
Podobně jako soudní výkon rozhodnutí končí exekuce především vymožením pohledávky oprávněného a nákladů exekuce, lze již však také ještě předtím ze stejných důvodů zastavit. O zastavení rozhoduje i bez návrhu soudní exekutor, pokud ale v případě podaného návrhu tomuto návrhu nevyhoví, postoupí jej exekučnímu soudu, který rozhodne s definitivní platností.[15]
V rámci správní exekuce nejen vymáhásprávní orgán povinnost, kterou v určitémsprávním řízení uložil, ale návrh na zahájení může podat i libovolná osoba, které bylo vykonatelným správnímrozhodnutím přiznáno určité právo, případně byl správním orgánem schválen vykonatelnýsmír a z tohoto smíru ji vymáhané právo plyne. Návrh na zahájení správní exekuce se podává k exekučnímu správnímu orgánu, kterým je většinouobecní úřadobce s rozšířenou působností, případně jiný obecní úřad,krajský úřad nebo i jiný správní úřad. Pokud jím je ten správní orgán, který vydal exekuční titul, pak o zahájení vykonávacího řízení, ve kterém vystupuje jako exekuční správní orgán a zároveň je v pozici oprávněného, rozhodne z úřední povinnosti.
Provedení správní exekuce se liší podle toho, zda je vymáháno peněžité plnění, nebo nepeněžité. Pro exekuci peněžitého plnění se použije stejný postup, jako u exekuce daňové. O provedení exekuce nepeněžitého plnění rozhodne exekuční správní orgán vydáním vlastníhosprávního exekučního příkazu, který může znít na provedení náhradního výkonu v případě zastupitelného plnění, přímé vynucení v případě nezastupitelného plnění (zejména vyklizením, odebráním movité věci nebo předvedením) nebo na ukládání donucovacích pokut. O nákladech správní exekuce rozhodne exekuční správní orgán a nebudou-li povinným uhrazeny dobrovolně, budou také posléze exekučně vymáhány.
Daňová exekuce slouží pouze k vymáhání daňových nedoplatků a nedoplatků na pokutách, udělených v daňovém řízení. Vymáhajícím orgánem a zároveň v pozici oprávněného je správce daně, tedyfinanční úřad, který kromě využití tohoto typu exekučního řízení může podat i návrh na provedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora. Právní úprava daňové exekuce je obsažena vdaňovém řádu asubsidiárně se využíváobčanský soudní řád. Exekučním titulem je zde vykonatelnývýkaz nedoplatků, vykonatelné rozhodnutí ukládající peněžité plnění nebo vykonatelnýzajišťovací příkaz.
O zahájení daňové exekuce rozhodne z úřední povinnosti správce daně a to tak, že vydá vlastnídaňový exekuční příkaz, který může znít na provedení exekuce přikázáním pohledávky, srážkou ze mzdy nebo jiného příjmu, prodejem movitých věcí, prodejem nemovitostí nebo postižením jiných majetkových práv. Náklady této exekuce se vymáhají současně s vymáhaným nedoplatkem.
Včeských zemích probíhala majetková exekuce soudního nálezu v několika fázích, při exekuci nanemovité věci se uplatňovaly ale jen první tři:[16]
Obrázky, zvuky či videa k tématuexekuce na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloexekuce ve Wikislovníku
Encyklopedické hesloExekuce vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích