Jde o druhý nejmenší světadíl s rozlohou asi 10 058 912 km² (2009)[1] (asi 7 % zemského povrchu), který je zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km²), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013)[2] představuje přibližně 9,6% podíl nasvětové populaci (údaje k roku2009).
V Evropě se mimo jiné formovala tzv.západní civilizace. Některé evropskénárody hrály roli ve světovém dění v obdobíkolonialismu od cca16. století do počátkustoletí 20., kdy byl jejich vliv zatlačen do pozadíSpojenými státy americkými – důvodem byla politická a národnostní různorodost Evropy, válečné boje obousvětových válek, čtyřicetileté rozdělení Evropy tzv.železnou oponou a přijetí amerického dolaru jako základního mezinárodní platidla (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.).
Název kontinentu se odvozuje zřeckého slovaΕυρώπη (Európé) a prostřednictvímlatinské podobyEuropa pronikl do téměř všech jazyků světa. Etymologie vlastního výrazuΕυρώπη je nejasná: může pocházet od výrazuευρωπός (europos) – „libě se nesoucí“, neboευρύς (eurys) – „široký, s velkýma očima“. Jiné teorie odvozují původ názvu odasyrskéhoerebu – „západ (slunce)“ či odakkadského slova s významem „temný“.
Podleřecké mytologie je název kontinentu spojován s bájnou postavou krásnéEurópy, dcerytýrského králeAgénora, do níž se zamiloval sám vládce bohůZeus. Aby mohl Európu unést, proměnil se v krásného bílého býka; když na něj zmámená dívka usedla, přeplul s ní moře na břeh vzdálené pevniny a posléze na ostrovKrétu. Európa mu zde dala tři syny:Mínoa, který se později stal krétským králem,Sarpédonta, který se stal králem vLýkii, aRhadamanta, pozdějšího člena podsvětního soudního tribunálu. ZDiovy vůle se Európa poté, co ji vládce bohů opustil, provdala za krétského králeAsteria. Její jméno nebylo nikdy zapomenuto, připomíná ji navždy název světadílu Evropa.
Únos Európy je vyobrazen nařecké národní variantě mince v hodnotě 2euro.
Nezřídka se pro Evropu používá i označení „Starý kontinent“ (v návaznosti na objevAmeriky, označované jako „Nový svět“).
Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs.Elbrus) konče.
Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoříUral (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentuSibiř doPangey v oblasti někdejšíBaltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě.
Rozšířená a na českých školách vyučovaná[4][5] verze dalšího průběhu hranice je po horním toku řekyUral, po jeho přítoku – řeceOr, a dále po řeceEmbě až doKaspického moře. OdtudKumomanyčskou sníženinou podél řekKuma aManyč až po ústí Manyče doDonu a po něm doAzovského moře[6] (na mapce vpravo označena písmenem A). Pro hranici vedoucí Kumomanyčskou sníženinou hovoří skutečnost, že právě tudy v posledních dobách ledových vedl průliv, který spojoval Kaspické a Černé moře a současně tak přirozeně odděloval Evropu a Asii.
Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada. Relativně menší (s menšími důsledky) odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu, dále po celé délce řekyUral (teče západněji než Emba, ale i v tomto případě do Evropy zasahuje částKazachstánu), mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek, ale až po severním úpatíKavkazu[7][8] (na mapce vpravo kombinace linií B a E).
Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jehohlavní hřeben, který by připravil o post nejvyšší evropské hory francouzsko-italskýMont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hořeElbrusu, používají američtí a britští geografové[7][8] (na mapce vpravo označeno písmenem F). Hranice vedená přesně porozvodí by také znamenala, že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských státůGruzie aÁzerbájdžánu. ŘekyTěrek (asi 50 km),Argun (asi 18 km) aAndijské Kojsu pramení na územíGruzie a odtékají na sever doRuska. Na vrcholu nejvyššíázerbájdžánské horyBazardüzü se pak ázerbájdžánsko-dagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku.
Extrémním je v tomto směru pohled některých britských geografů, který posouvá evropské hranice až na severní hraniceTurecka aÍránu[7] (na mapce vpravo označeno písmenem J). Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla iArménie a celé územíGruzie aÁzerbájdžánu.
Související informace naleznete také v článku Střed Evropy.
Evropa na mapě světa
Název světadílu je pravděpodobně odvozen odakkadského slovaereb čiirib („západ Slunce“), jinou verzí je pojmenování podle města Evropa, které se nacházelo vMalé Asii.[9] Evropa tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentuEurasie. Leží na severozápaděStarého světa.
Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n. m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímajínížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje.
Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinnáFennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořímUral (1894 m) o délce 2500 km.
Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě.
Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsouLadožské (18 360 km²) aOněžské jezero (9700 km²) vRusku
Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, naŠpicberkách,Nové zemi a severním pobřeží Ruska. Zde leží i absolutně nejchladnější místo EvropyUsť-Cilma (−69 °C).
Většina Evropy leží v severním mírném pásu. V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem. Ve střední Evropě je oblast přechodná, teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou. Východní Evropa leží ve vnitrozemské (kontinentální) oblasti s dlouhými, studenými zimami a horkými léty. Zde leží nejsušší místo EvropyAstrachaň (180 mm ročně).
Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močáluPantano de Guadalmelatto uCórdoby (52 °C) ve středomořské oblasti subtropického pásu. V tomto pásu leží i nejdeštivější místo EvropyCrkvice (4624 mm ročně).
Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol EvropyRuskáVolha je nejdelší a nejvodnatější řeka v EvropěLadožské jezero je největší v EvropěNejvyšší činná sopka Etna na SicíliiNejdelší most –Krymský most
Přibližně kolem roku 8 000 př. n. l. začíná s koncemdoby ledové v Evropě mezolit, který v regionech méně vhodných prozemědělství, jako jeseverní Evropa, trval až do doby 5 – 4 000 př. n. l. Oteplení v této době způsobilo počátek rozsáhlého zalesňování Evropy.
Eneolit nebo chalkolit počíná se zpracovánímmědi, v Evropě nejdříve na Balkáně kolem roku 4 500 př. n. l.[13] V letech 4 000 – 2 700 př. n. l. se ve střední a severní Evropě objevuje kultura s nálevkovitými poháry a jižně od ní v letech 3 400 – 3 000kultura s kanelovanými poháry. V letech 2 400 – 1800 př. n. l. se po většině Evropykultura se zvoncovými poháry.
Na původu většiny moderních Evropanů se podílely tři odlišné migrační vlny:mezolitičtí lovci a sběrači, vzešlí z kromaňonské populace,neolitičtí zemědělci, kteří se začali stěhovat do Evropy před 9000 lety z Anatolie běhemneolitické revoluce v zemědělství, a pastevcijámové kultury, kteří se stěhovali zpontsko-kaspické stepi ve východní Evropě v souvislosti sindoevropskými migracemi před 5000 lety.[16][17][18]
V dynamickém obdobístěhování národů a příchodu nových, na západě většinougermánskýchkmenů, vznikalo na území rozkládající se Římské říše mnoho nových politické útvarů, z nichž některé se udržely, rozšířily a přerodily do středověkých států –Franská říše v 5. století,Langobardská říše v Itálii od roku568, anglosaské státy v Anglii v 5.–6. století nebo Dánsko roku 800. Tyto nástupnické státy zčásti přejaly a se svou vlastní kulturou skloubily kulturní dědictví pozdní antiky, především římské právo a křesťanství, ale i antickou filosofii.
Rozmachzápadní katolické církve byl charakterizován vznikempapežského státu v 8. století. Od roku 711 pronikali naPyrenejský poloostrovArabové. Do uherských nížin v 9. století pronikajíMaďaři, kteří se zde udrželi i díky pozdějšímu přijetí křesťanství. Od10. století nastal trvalý tisíciletý demografický růst a hospodářský a kulturní rozvoj.
Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova běhemreconquisty bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocenímAragonie aKastilie roku 1479. Dobytím arabskéGranady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno.
Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základyFrancie aNěmecka. V Itálii vznikaly mezitím od11. století městské státy. Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156Rakousko, roku 1291Švýcarsko a později do 17. stoletíPrusko.
Roku1415 zahájili Portugalci dobytím africkéCeuty evropskou expanzi do zámoří.
Tato expanze zahajuje novověk. Roku1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii. Planeta byla poprvé obepluta v letech1519–1522. Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnostirenesance.
Roku 1526 zahájiliHabsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě, do něhož se dostala i řada do té doby samostatných zemí (České země, Maďarsko, Chorvatsko).Povstání české protestantské šlechty proti katolickým Habsburkům bylo začátkemtřicetileté války, která zdevastovala velkou část střední Evropy.[30] České země za vlády Habsburků ztratily běhemválek o rakouské dědictví územíSlezska, které od roku 1742 připadlo Prusku. Po porážce vprusko-rakouské válce bylo finálním produktem roku 1867Rakousko-Uhersko.
Novým státem se staloNizozemí, vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565–1581. Roku1707 vznikla propojením Anglie a SkotskaVelká Británie a později připojením Irska Spojené království.
V 18. stol. propuklaprůmyslová revoluce, spojené s proměnou předprůmyslové společnosti, založené převážně na zemědělské a řemeslné výrobě, ve společnost industriální, založenou na strojní, průmyslové výrobě. Kromě technického rozvoje přinesla i bídné životní podmínky dělníků, kteří se stěhovali do měst za prací z venkova.
Evropa má 718 mil. obyvatel, tj. 9,6 % světové populace. Hustota zalidnění je vysoká, 72 obyvatel/km2. Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje. Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních státůMonaka,Vatikánu aMalty,Nizozemsko (390 obyvatel/km2),Belgie (340 obyvatel/km2) aVelká Británie (250 obyvatel/km2).
Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě:Island (3 obyvatelé/km2),Kazachstán (4 obyvatelé/km2), ale to je evropský stát jen malou částí svého území,Rusko (9 obyvatel/km2), ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje, aNorsko (13 obyvatel/km2).
Přírůstek činí 0,3 %,porodnost dosahuje 13 prom. aúmrtnost 11 prom. Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let (muži) a 77 let (ženy),muži tvoří 49 % obyvatelstva aženy 51 %.[31]
Nejrozšířenější jazykovou skupinou v Evropě jsouslovanské jazyky. Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větveindoevropské jazykové rodiny: slovanská, germánská a románská. Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám, např.uralské neboafroasijské. Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce.
Nábožensky převažuje v evropském prostorukřesťanství, které do Evropy pronikalo v období od 1. do 13. století.[32] V mnoha zemích však náboženství ustupuje silnésekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, což je nejvíce patrné v případěseverských zemí,Česka,Francie aEstonska. Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vlivkatolické církve, klasickým příkladem jsouPolsko,Litva,Irsko,Malta,San Marino a samozřejměVatikán. Mezi další větve křesťanství v Evropě patřípravoslaví a na severu a v Angliiprotestantismus. V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženstvísunnitský islám. K roku 2012 jsou nejpočetnější náboženství v Evropě: křesťanství (75,2 %), bez vyznání (18,2 %), islám (5,9 %) a ostatní (0,7 %).[33]
Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím jestrojírenství. V Evropě jsou rozvinuty všechny druhydopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů.
Největší evropskou národní ekonomikou v nominálnímHDP je Německo, následované Francií, Spojeným královstvím, Itálií a Ruskem. Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10, evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu desetinejvětších ekonomik světa.
V Evropě musí divoce rostoucírostliny a divoce žijícíživočichové bojovat o prostor sezemědělstvím, sídly lidí aprůmyslem. Přesto Evropa se svými mnohaklimaty ahabitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě.
Kdysi velmi rozšířený v mírném pásmu Eurasie,Zubr evropský nyní žije pouze v chráněných oblastech na hraniciPolska aBěloruska
V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsousmíšené lesy tvořenydubem,jasanem abukem a jsou domovemveverek, vysoké zvěře, divokýchkanců a mnoha druhů ptáků. Mořští ptáci, jako například racci,alky aterejové, hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu. V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetnětresky,sledě,lososa,sardinek ajesetera.
Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství, ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům. Velcísokoli aorli lovíkoroptve,křepelky,myši,krtky,krysy a další malé živočichy tohoto pásma.
Dále na jih v horském pásmuAlp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast, např. savce, kteří si vyhrabávají nory a říká se jimsvišti, akamzíky podobné koze. Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský.
První světová válka (1914–1918) idruhá světová válka (1939–1945) začaly v Evropě. Po druhé světové válce se kontinent rozdělil nakomunistické země na východě, vedenéSovětským svazem, a nekomunistické země na západě, podporovanéSpojenými státy americkými. Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi. Tento boj byl znám pod pojmemstudená válka. V 80. letech20. století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního totalitního režimu. Po rozpadu Sovětského svazu,Jugoslávie aČeskoslovenska vznikly nové státy. Studená válka skončila, ale konflikty mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí.
V roce1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii. Tato organizace vznikla v 50. letech. Dnes je jejím cílem, aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy.
Seznam těchto zemí může však být modifikován na základě jiných hledisek. Vyřazeny mohou být země, jejíchž menší část se nachází v Evropě, ovšem většina jejich území leží mimo Evropu a státy jako takové se pohybují v jiném kulturním rámci (Kazachstán a Turecko). Naopak na základě kulturně-politického hlediska bývá do Evropy zařazován iKypr. Další tři státy se nacházejí na rozmezí Evropy a Asie v oblastiKavkazu a vzhledem k nejednotnému určení evropsko-asijské hranice se mohou některé jejich části, či dokonce celá jejich území, nacházet v Evropě. Jedná se o:
S výjimkouRuska (členství 1996–2022),Běloruska,Vatikánu,Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členyRady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potomEvropská unie sdružující 26 evropských zemí aKypr, který je geograficky přičítán Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.
↑Raymond G. Gordon, Jr. (ed.):Ethnologue: Languages of the World, Fifteenth edition.Online version. SIL International, Dallas, Texas, 2005. Znakové řeči nejsou započítány.
↑Pavel Šára, Josef Herink:Poznáváme svět v číslech. Příručka pro žáky a učitele všech typů škol. Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o., Praha, 2003.ISBN80-86034-55-0 Str. 6.
↑Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 31.
↑abcKudy vede hranice Evropy a Asie? In: Lidé a země, ročník 57, č. 4/2008, str. 14. Mladá fronta a.s., Praha, 2008.[1]
↑abVáclav Král:Fyzická geografie Evropy. Academia, Praha, 1999.ISBN80-200-0684-2 Str. 302.[2]
↑VEBER, Václav.Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s.ISBN80-7106-663-X. Kapitola I. Prehistorie, s. 9.
↑Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 26.
↑AMOS, Jayne. New DNA research shows true migration route of early farming in Europe 8,000 years ago, correcting previous theories.phys.org [online]. 2017-03-31 [cit. 2022-01-09].Dostupné online. (anglicky)
↑KOLEKTIV.Velký atlas světových dějin. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2002. 376 s.ISBN80-86196-48-8. S. 40.
↑KOLEKTIV.Velký atlas světových dějin. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2002. 376 s.ISBN80-86196-48-8. S. 41.
↑H. První indoevropské migrace do Evropy.Slavonie [online]. 2009-12-12 [cit. 2014-10-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-20.
↑ Velké překvapení: Geny evropské populace se vyměnily v době bronzové.Scienceworld [online]. 12. června 2015.Dostupné online.
↑GIBBONS, Ann. Thousands of horsemen may have swept into Bronze Age Europe, transforming the local population.Science. 21. února 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ When the First Farmers Arrived in Europe, Inequality Evolved.Scientific American. 1. července 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KOLEKTIV.Velký atlas světových dějin. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2002. 376 s.ISBN80-86196-48-8. S. 84.
↑ŠVEC, Luboš.Dějiny pobaltských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. Kapitola Středověké Livonsko / Christianizace pobaltských kmenů.
↑The Global Religious Landscape [online]. Pewforum.org [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 25 January 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Green Deal po Česku vláda odkládá. Podle odborníků ji vyděsily povolenky.Deník.cz [online]. 25. července 2024.Dostupné online.
.jpg)
.png)
.svg)
