VítězkaEurovize 2012Loreen, jejíž singl „Euphoria“ bodoval mimo jiné i v českých hitparádách
Eurovision Song Contest (českyVelká cena Eurovize,francouzskyConcours Eurovision de la chanson, doslovaPísňová soutěž Eurovize, též jenomEurovize) je každoroční hudební soutěž pořádanáEvropskou vysílací unií (EVU). Každou zemi reprezentuje interpret s jednou soutěžní písní, o vítězi následně rozhodují poroty a diváci ze zúčastněných zemí.
Soutěž byla inspirována italským hudebním festivalemSanremo, který se v zemi koná od roku 1951. Eurovize se koná nepřetržitě od roku1956 (vyjma roku2020), což z ní dělá nejdéle vysílanou mezinárodní televizní hudební soutěž a jeden z nejdéle vysílaných televizních programů. Soutěže se mohou účastnit aktivní a přidružení členové EVU; k roku 2023 se alespoň jednoho ročníku zúčastnilo 52 zemí. Každá země posílá do soutěže jednu originální píseň dlouhou maximálně 3 minuty, kterou musí interpret nebo skupina zazpívat živě, přičemž na pódiu může být maximálně 6 osob, všechny ve věku minimálně 16 let. Každá země po odezpívání všech písní uděluje body od 1 do 8, 10 a 12 celkem deseti písním, hlasy odevzdávají poroty složené z hudebních profesionálů a diváci. Píseň, která získá nejvíce bodů, vyhrává. Kromě soutěžících jsou součástí programu také úvodní či intervalové akty, kterých se účastní hosté z hudebního průmyslu i jiných uměleckých odvětví – v minulosti se na pódiu představili napříkladCirque du Soleil,Madonna,Justin Timberlake,Mika neboRita Ora. Původně se soutěž konala pouze jeden večer, po rozšíření o další země (včetně zemí mimo Evropu, jako napříkladIzrael neboAustrálie), byla v 90. letech 20. století zavedena kvalifikační pravidla a na začátku 21. století byla zavedena semifinálová kola. K roku 2023 se soutěže nejčastěji účastniloNěmecko, které chybělo pouze jedenkrát. Nejvíce titulů majíIrsko aŠvédsko, a to 7.
Tradičně se soutěž koná v zemi, která zvítězila v předchozím ročníku. Eurovize umožňuje turistickou propagaci hostitelského města i celé země, každého ročníku se účastní tisíce diváků. Soutěž se vysílá v řadě zemí na celém světě, od roku 2001 je k dispozici také online na oficiálních webových stránkách. Eurovize každoročně patří mezi nejsledovanější nesportovní akci, celosvětově ji sledují stovky milionů diváků. Účast na soutěži pomohla řadě interpretů ke slávě, v minulosti se jí zúčastnili napříkladABBA,Céline Dion,Julio Iglesias,Cliff Richard neboOlivia Newton-John; některé z nejprodávanějších singlů měly premiéru na eurovizním pódiu.
Přestože soutěž získala oblibu u diváků po celém světě, stala se také terčem kritiky kvůli kvalitě některých interpretů nebo politice. Z důvodu blízkého přátelství či rivality některých zemí se objevují obavy, že může docházet k ovlivnění výsledků. V minulosti došlo k několika kontroverzním momentům, například k odstoupení těsně před konáním soutěže, cenzuře vybraných soutěžních momentů v některých zemích nebo k odstoupení z politických důvodů. Eurovize si ale získala popularitu například díkykýčovitosti nebo propagaci rozmanité hudby od mezinárodních stylů až po etnické písně. Díky tomu vznikla i řada podobných akcí, které organizuje EVU či jiné vysílací organizace.
Finská kapelaLordi, představitel tvrdší hudby a extravagantního stylu
Nikdy se neúčastnily, i když jsou k tomu oprávněny
Měly se účastnit, ale rozhodnutí stáhly
Účastnily se jako součást jiné země, ale nikdy jako suverénní země
Účast v Eurovizi je podmíněna aktivním členstvím vEvropské vysílací unii (EVU) čiRadě Evropy. V Česku tuto podmínku splňujeČeská televize aČeský rozhlas.[1] Faktické umístění zemí v Evropě není přímo závazné – soutěže se účastní několik zemí nacházejících se alespoň zčásti v přilehlé části Asie (Gruzie, Ázerbájdžán, Izrael, Kypr, Turecko), neboť kulturně inklinují k Evropě. Jedinou africkou zemí, která se soutěže dosud zúčastnila, bylo Maroko (1980). Od roku 2015 je pravidelným účastníkem takéAustrálie.
V současné době probíhají spekulace o možné budoucí účasti Kazachstánu, Lichtenštejnska a Kosova.
Do finále soutěže od roku 2000 automaticky postupují země, které nejvíce přispívají do rozpočtu EVU. Součástí skupiny, nazývané jako Velká čtyřka, jsouFrancie,Německo,Španělsko aSpojené království, ke kterým se v rámci svého návratu do soutěže v roce 2011 přidalaItálie, čímž se z nich stala tzv. Velká pětka. Automatickou účast ve finále má kromě těchto pěti zemí také vítěz posledního ročníku.
Soutěže se dosud alespoň jedenkrát účastnilo 52 zemí.[2] V následující tabulce jsou seřazeny podle roku první účasti.
Dle pravidel od roku 1958 soutěž tradičně pořádá vítěz předchozího ročníku. Přípravy dalšího ročníku započnou většinou již několik týdnů po skončení soutěže – vítězná země vybírá pořádající město a arénu, zajišťuje zázemí pro zahraniční delegace. Během Eurovize je cestovní ruch pořadatelského města silně ovlivněn pobytem tisíců fanoušků ze všech koutů světa.[zdroj?]
Většinu nákladů pokryjí sponzoři a příspěvky účastnících se zemí. Část rozpočtu uvolňuje vláda země. V roce 2005 pořádající Ukrajina upustila z důvodu pořádání Eurovize od vízové povinnosti cizinců.[4]Největší přispěvatelé do soutěže jsou země tzv. Big5, tedy: Německo (ARD), Itálie (Rai), Francie (France Television), Španělsko (TVE) a Velká Británie (BBC).
Pokud vítězná země není z nějakého důvodu schopna uspořádat následující ročník, převezme tento úkol jiná účastnící se země – jedná se o případy finanční vytíženosti pořadatelského vysílatele, přestože v posledních letech byly ročníky v Srbsku a Rusku zamýšleny k přesunutí z bezpečnostních důvodů (nikdy však k takovému kroku nedošlo). Výjimkou v pořádání soutěže bylo těchto šest ročníků:
1960: Nizozemsko nebylo schopné soutěž uspořádat kvůli nákladům, pořadatelem bylLondýn aBBC (Spojené království v roce 1959 obsadilo druhé místo).
1963: Francie nebyla schopná soutěž uspořádat kvůli nákladům, pořadatelem byl Londýn a BBC (Spojené království v roce 1962 obsadilo až čtvrté místo, ovšem druhé Monako a třetí Lucembursko soutěž také odmítly pořádat).
1972: Monako nebylo schopné pro soutěž najít vhodné místo konání, pořadatelem bylEdinburgh a BBC (Monacká televize se obrátila na britského vysílatele díky předešlé zkušenosti).
1974: Lucembursko nebylo schopné soutěž uspořádat kvůli nákladům, pořadatelem bylBrighton a BBC.
1980: Izrael nebyl schopen soutěž uspořádat kvůli nákladům, neboť soutěž pořádal i v roce 1979. Na den finále (19. duben) navíc připadal svátekJom ha-zikaron, během něhož by izraelský umělec nemohl veřejně vystoupit. Pořadatelem byl nizozemský NOS aHaag, neboť jiní vysílatelé včetně BBC odmítli pořádání soutěže.
2023: Ukrajina nebyla schopná zajistit bezpečnost soutěže, kvůli ruské invazi. Pořadatelství převzal Liverpool a BBC.
.jpg)
.svg)
