Evropské společenství pro atomovou energii (zkráceněEuratom neboESAE) je od roku1958 mezinárodní organizace pro podporujaderného výzkumu abezpečnosti v Evropě. Součástí společenství jsoučlenské státy EU a jeho činnost je s Evropskou unií provázána, ale právně se jedná o samostatnou organizaci, která nespadá do pravomociEvropského parlamentu.
Euratom byl založen 25. března1957 vŘímě na základěŘímských smluv (vstoupily v platnost 1. ledna 1958). Zakládajícími zeměmi bylyFrancie,Západní Německo,Itálie,Belgie,Lucembursko aNizozemsko. Hlavním úkolem Euratomu je:„přispět ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu“. Dalšími úkoly jsou například:
- investice do jaderného průmyslu
- spolupráce ve výzkumu a vývoji
- ochrana zdraví
- společný jaderný trh
- spolupráce při nakládání s jaderným palivem
- společný postup vůči třetím zemím
Vznik Euratomu byl iniciovánJeanem Monnetem, jenž po zkušenostech s odmítáním evropské integrace plánoval postupnou integraci jednotlivých sektorů po vzoruEvropského společenství uhlí a oceli. Zaměření na atomovou energii odráželo poválečný optimismus ohledně využití jádra a nákladnost rozvoje v této oblasti, převyšující možnosti jednotlivých států.[1]
Zpočátku měl Euratom samostatné instituce, stejného charakteru jakoESUO aEHS: Komisi, výkonný orgán nezávislý na vládách, a Radu, řídicí orgán složený ze zástupců hájích zájmy jednotlivých členských zemí. V roce 1967 byly sloučenySlučovací smlouvou do institucí jednotných pro všechnaEvropská společenství.[1]
Předsedy Komise Euratomu byliLouis Armand (Francie, leden až září 1958),Enrico Medi (Itálie, úřadující předseda, září 1958 až únor 1959),Etienne Hirsch (Francie, únor 1959 až leden 1962) aPierre Chatenet (Francie, leden 1962 až červenec 1967).[2]
Postupem času se hlavní náplní Euratomu stala podpora výzkumu.[1]
- ↑abcVEBER, Václav.Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s.ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 9. První úspěchy evropské integrace, s. 257–260. Dále jen „Veber“.
- ↑Veber, kap. 14. Instituce Evropské unie, s. 494
