| Eugen Gura | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 8. listopadu1842 Břežany |
| Úmrtí | 26. srpna1906 (ve věku 63 let) Berg nebo Aufkirchen |
| Povolání | operní pěvec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Eugen Gura (8. listopadu1841Břežany[1] –26. srpna1906 Berg,Bavorsko[2]) byl operní pěvec,basbarytonista, specializoval se nawagnerovský repertoár.
Gura byl pokřtěný jako Eugen Josef. Jeho otcem byl Isidor Gura, učitel v Břežanech pocházející zPastuchovic, matka Terezie se narodila vRoztylech.[1]
Středoškolské vzdělání získal nareálce v Rakovníku. Protože jeho otec spojoval synovu budoucnost s technickým zaměstnáním, zapsal se Gura v roce1860 naPolytechniku ve Vídni. Jeho zájem však směřoval k umění: hudbě a malbě. Na Polytechnice proto zůstal jen dvasemestry, další rok se vzdělával v malbě naAkademii ve Vídni. Roku1862 odešel doMnichova, kde se na tamníAkademii stal žákem Hermanna Anschütze.[3] Ten rozpoznal Gurův talent a doporučil hokrašovickému rodáku Franzi Hauserovi, tehdejšímu ředitelimnichovské konzervatoře.[4] Gura pak dva roky paralelně studoval malířství a zpěv, nakonec se ale rozhodl pro to druhé. Získal angažmá vNárodním divadle v Mnichově, kde roku1865 debutoval v komické opeřeDer Waffenschmied (Zbrojíř) odAlberta Lortzinga v roli hraběte Liebenaua.[5] V Mnichovské opeře však dostával málo příležitostí, a tak roku1867 přijal nabídku Theodora Loba, ředitele operního domu veVratislavi. Gurovo působení ve Vratislavi ukončilaprusko-francouzská válka. Roku1870 odešel doLipska, kde působil dalších šest let.[6] Zde také začala jeho koncertní kariéra v různých evropských městech, mj. vNěmecku, Holandsku aŠvýcarsku.
Roku1874 navštívil Lipsko několikrátRichard Wagner. Gura slavného skladatele zaujal, a tak obdržel pozvání k účinkování na prvním ročníkuHudebních slavností v Bayreuthu v roce1876. Zde Gura vystoupil ve dvou operách z tetralogiePrsten Nibelungův: ve Zlatě Rýna a Soumraku bohů.[7] V roce1875 se stal členemStátní opery v Hamburku, kde působil pod Bernhardem Pollinim dalších osm let.[8] V Bayreuthu navázal Gura spolupráci s proslulým dirigentemHansem Richterem. Zpíval pak v jeho provedeníMistrů pěvců norimberských roku1882 vLondýně. Gura přednesl partHanse Sachse, představení se uskutečnilo šestkrát.
Když vypršela Gurovi vHamburku smlouva, vrátil se v roce 1882 na místo svého prvního angažmá do Mnichova. V letech1886 a1889 opět účinkoval na bayreuthských hudebních slavnostech a znovu ve Wagnerových operách: jako Sachs v Mistrech pěvcích, v roli Amfortase vParsifalovi a jako král Marke vTristanovi a Isoldě. V roce1884 zpíval soukromě part Amfortase Wagnerovu velkému ctiteliLudvíku II. Bavorskému. Z Mnichova nejčastěji vyjížděl koncertovat doBerlína, kde přednášel písně klasických autorů.
V roce1896 ze zdravotních důvodů s veřejným vystupováním skončil; neodmítl však nabídku vystoupit ve své mistrovské roli Hanse Sachse při slavnostním otevření Prinzregententheater v Mnichově v srpnu1901. V roce 1906 Gura zemřel ve své vile v Aufkirchenu. Rok předtím vydal autobiografickou knihuErinnerungen aus meinem Leben (Vzpomínky z mého života).[9]
Gura měl syny Eugena (1869–1944) a Hermanna (1870–1944). Hermann byl stejně jako otec barytonista a působil i jako producent.[10] Eugen se prosadil jako divadelní herec, ve 20. letech hrál i v několikaněmých filmech.[11] Po úmrtí ředitele Nového německého divadla v Praze Angelo Neumanna (1838–1910) byl Eugen Gura ml. uváděn mezi kandidáty na toto místo.[12] Neumannovým nástupcem se však stalHeinrich Teweles.
Umělecká kariéra Eugena Gury se odehrála v německém jazykovém prostředí. Na rozdíl od německého tisku vycházejícího v Čechách a na Moravě byl českým tiskem za života spíše opomíjen.[p 1] V pražskémNárodním divadle nevystoupil.
Vilu, ve které zemřel, si Eugen Gura nechal postavit v roce 1881; stojí v bavorském Bergu, poblíž Starnbergerského jezera (Starneberger See).[13] Do obvodu Bergu patří i obce Aufkirchen a Leoni, které jsou též označovány za místo úmrtí. Jedná se stále o tutéž vilu. Vila je památkově chráněna, což bylo nutno vzít v úvahu při její nedávné rekonstrukci.[14]
Obrázky, zvuky či videa k tématuEugen Gura na Wikimedia Commons