| Eugène Atget | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jean Eugène Auguste Atget aEugène Jean Auguste Atget |
| Narození | 12. února1857 Libourne |
| Úmrtí | 4. srpna1927 (ve věku 70 let) 14. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | hřbitov v Bagneux |
| Povolání | fotograf a fotograf architektury |
| Podpis | .jpg) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Eugène Atget (12. února1857,Libourne –4. srpna1927,Paříž) bylfrancouzskýfotograf známý především svými fotografiemidokumentujícími architekturu a pouliční scényPaříže.
Narodil se ve francouzskémBordeaux, osiřel v sedmi letech a byl vychováván svým strýcem. V roce1870, kdy ukončil vzdělání, se Atget nakrátko stal námořníkem a kabinovým stevardem na transatlantickém parníku. Po řadě námořních plaveb, se stal divadelním hercem druhořadé herecké společnosti, kde účinkoval bez většího úspěchu.Ve svém fotografickém díle zachycoval svou bohémskou náklonnost k pracujícím a obavy o drobné živnostníky a kupce, ohrožené modernizací a nárůstem velkých obchodních domů v Paříži. Je popisován jako výbušný a výstřední, např. ve věku kolem padesáti let přestal jíst vše kromě chleba, mléka a cukru. Přesto, že se díky své ženě Valentině, bývalé herečce, stýkal s významnými pařížskými dramatiky, nezanechal žádný známý portrét přátel či spolupracovníků.
V 90. letech 19. století se Atget usadil v Paříži a začal fotografovat. Navzdory omezené průpravě se fotografování stalo zdrojem jeho příjmů, snímky prodával umělcům v nedalekéčtvrti Montparnasse. Inzeroval své fotografie jako „dokumenty pro umělce“. V té době bylo běžným zvykem, že malíři malovali obrazy na základě fotografických předloh. V polovině 90. let 19. století si Atget pořídil svůj první fotoaparát a začal zaznamenávat snímky francouzského hlavního města, jejichž počet později dosáhl deseti tisíc. V roce 1899 se přestěhoval do Montparnassu, kde žil a pracoval až do své smrti v roce 1927.
Atget fotografoval Paříž na dřevěnýdeskový měchový velkoformátový fotoaparát se světelným nezkreslujícím objektivem, který byl více světelný než bylo v dané době běžné. Bylo pro něj typické konstrukčně nastavené mírné soudkovité zkreslení k vyrovnání sklonu nedokonalých objektivů k opačnému – poduškovitému zkreslení. Snímky exponoval a vyvolával na 18 × 24cm velké, suchékolodiové skleněné desky. Kromě dodávek fotografií snové Paříže umělcům, architektům, vydavatelům a bytovým dekoratérům, byl zároveň představiteli města Paříže amuzeem Carnavalet pověřen, aby zaznamenal a uchoval památky francouzského hlavního města.
Charakteristickými rysy Atgetových fotografií je světlo ovlivněné dlouhou expozicí, poměrně široký záběr pohledu, který dává pocit prostoru a neklade důraz na detail povrchu, záměrný záběr scén, tak aby nebyla zaznamenána uspěchaná moderní Paříž. Ta se často nacházela jen pár kroků od nostalgických zákoutí, kterým dával přednost. Prázdnota většiny ulic a občas rozmazané postavy na ulicích s lidmi, jsou částečně důsledkem již zastaralé fotografické techniky, (velmi dlouhá expozice), která vyžadovala, aby mnohé z jeho snímků byly vytvořeny v časných ranních hodinách, dříve než se objevili chodci a doprava.
V rozích jeho fotografií se často vyskytuje mechanickávinětace (neosvětlení okrajů snímku, přepozicováním čočky fotoaparátu vůči desce jeden z možných způsobů, jak lze korigovat perspektivu snímku a mít kontrolu nad jeho kvalitou). Atget si byl jistě vědom tohoto efektu, když snímky pořizoval a buď se s ním smířil, nebo jej upřednostňoval. Vlastně, jednou z klíčových kvalit Atgetova díla, ve srovnání s jinými dokumentárními fotografy Paříže, je jeho důvtipné vyvarování se dokonalosti. Přistupoval k objektům s napohled zjevnou lidskostí.
Atgetovy fotografie přitahovaly pozornost známých malířů jakoMan Raye,André Deraina,Henri Matisse aPicassa ve 20. letech 20. století.
Zásadní podíl na zpřístupnění Atgetova díla světu mělaBerenice Abbottová. V roce1925 ji s Atgetem seznámilMan Ray a ona se stala jeho velkou obdivovatelkou. Doporučovala svým přátelům, aby si kupovali jeho snímky a také vytvořila jeho fotografický portrét ve stylu “celebrit“. V roce1927 se jí podařilo Atgeta přemluvit, zda by jej mohla portrétovat. Když mu pak šla zhotovené portréty ukázat, zjistila, že zemřel. V roce 1927 se rozhodla zakoupit sbírku jeho 1400negativů a 7800 výtisků, pomoci uspořádat výstavy jeho děl a podílet se na vydání publikací s jeho fotografiemi. Vystavovala, publikovala a zároveň shromáždila obsažný archiv písemností o jeho díle. V roce 1968 zorganizovala Abbotová koupi Atgetova archivuMuzeem moderního umění v New Yorku. Díky sérii výstav a publikací v MoMA dosáhl Atget věhlasu světově uznávaného fotografa.
Poté, co v roce 1935 poprvé prezentoval své dílo na výstavěSkupiny surrealistů v ČSR fotografJindřich Štyrský, kde představil své dva rozsáhlé souboryMuž s klapkami na očích aŽabí muž, bylo jeho dílo vnímáno jako výrazný přínos surrealismu moderní fotografii. Téměř okamžitě po vystavení svých fotografií začal být Štyrský srovnáván s Eugenem Atgetem – oba fotografovali pouťové atrakce a kolotoče, stejně tak jako výlohy obchodů, nejen kvůli vystavenému zboží, ale také kvůli odrazům z ulice.
Obrázky, zvuky či videa k tématuEugène Atget na Wikimedia CommonsOsobaEugène Atget ve Wikicitátech