Převážnou část vody získává díkysněhovým adešťovýmsrážkám v horské části povodí. Na rovině je zdrojem převážně déšť.Vodnost řeky je nejvyšší na jaře (květen a červen), v létě hladina klesá. Připovodních úroveň hladiny stoupá o 3 až 4 m. Za účelem ochrany před těmito povodněmi bylo v oblastiMezopotámské nížiny vybudováno několikhydrotechnických zařízení a koryto řeky bylo obehnánohrázemi. Průměrný ročníprůtok u městaHit činí 840 m³/s. Maximální průtok dosahuje 3000 až 4000 m³/s a minimální na konci léta 180 m³/s. Celkový roční odtok představuje 26,4 km³. Směrem k ústí se v důsledkuzavlažování,vypařování aprosakování průtok snižuje na 300 až 400 m³/s. Řeka nese velké množství pevných částic, které dosahuje 13 až 15 Mt za rok na středním toku. Směrem k ústí se jejich množství zmenšuje v důsledku usazování.
PovodíEufratu aTigridu je jednou z nejstarších kulturních oblastí. Zrodily se zde jedny z nejstaršíchcivilizací naZemi (Sumer,Babylónie,Asýrie). MěstoBabylón se rozkládalo přímo na březíchEufratu. Celé tzv.biblické pradějiny (od stvoření světa po povoláníAbrama) pokrývající nejstarší příběhy převzaté zTóry, popisují události, jež se odehrály v oblasti napájené Eufratem (a jeho spojencem Tigridem) od pramenů pod biblickýmAraratem až k Abramově biblickému Uru v deltě řeky.[3] Jeden z vůbec nejstarších dochovaných příběhů lidstva,velká potopa, byla podle vlivné hypotézy založena na mimořádném vylití Eufratu v rámci pravidelných záplav. Mohutná řeka pamatujesumerská ababylonskánáboženství, rozličná městskábožstva jako např. významné měsíční božstvoSín, zrozeníHebrejů povoláním Abrama (později Abraháma) i jejich pozdějšíbabylonský exil na dolním toku řeky, perské náboženství,Baalův kult, římský kult,Mitrovo náboženství,manicheismus, později rozšířeníkřesťanství a nakonecislámu, který nyní podél toku Eufratu dominuje.[3]
↑abHAVELKA, Ondřej.Náboženství v oblasti řeky Eufrat – po biblickém veletoku časem a prostorem I. [online]. Dingir, 2021-01-08 [cit. 2023-07-20].Dostupné online.
