Etymologie je oborlingvistiky zkoumající původ a vývojslov. Tyto informace jsou sdruženy mj. vetymologických slovnících.
Pokud v daném jazyce existují historické (psané) texty, pak jsou využívány k získání povědomí o tom, jak byla slova dříve používána a kdy se v dotyčném jazyce objevila. Etymologové také používají metodukomparativní lingvistiky k rekonstrukci jazyků, které jsou příliš staré na to, aby o nich existovala jakákoliv přímá informace. Analýzou příbuzných jazyků pomocíkomparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společným předchůdcem, a jehoslovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezenykořeny, které vedou mj. k původuindoevropskéjazykové rodiny.
Ačkoliv etymologický výzkum vzešel zfilologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, o kterých je jen nedostatečná nebo žádná dokumentace, jakouralská neboaustronéská.
Zvláštním, převážně etymologickým oborem jeonomastika, zkoumající původvlastních jmen.
Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace.
Slovoetymologie pochází zřeckéhoἐτυμολογία (etymologia), které je složeno ze slovἔτυμον (etymon), což znamená „pravdivý smysl“, „kořen slova“ a-λογία (-logia), „nauka“.
Již před vznikem vědecké etymologie existovalalidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadují původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti.
Vevývoji jazyka dochází ke změnám významu stávajícíchslov i ke vzniku jak nových slov, tak nových skutečností, které potřebují pojmenování. Nová slova (neologismy), ať už jakkoliv vzniklá, se zažívají (zdomácňují, neutralizují atd.) zpravidla po dobu desítek let, a ne vždy se stejnou úspěšností, uslangů je vývoj rychlejší.
Prvotní původ slov, podobně jako u malých dětí, býváautentický,nekonvenční. Takto vzniklé projevy postupně mohou nabýt významu konvenčních znaků.
Slovo lze vytvořit tak, že se změní jeho původní význam.
- změny expresivního náboje či stylové, citové či postojové příznačnosti slova (například z hanlivého nebo uznalého na neutrální nebo naopak, ze slangového na obecné nebo spisovné)
- změnakonotací (asociací) spojených s významem slova
- rozšíření či zúžení významu, přenesení jádra významu na jiný prototyp (základní typ) v rámci šíře významu (například lampou se dnes rozumí v první řadě elektrická lampa, nikoliv olejová, sídlištěm se rozumí primárně soubor panelových výškových domů, nikoliv chatrčí apod.).
- metafora – rozšíření nebo přenesení významu na základě podobnosti. Časté jsou metafory například z částí těla (hlava rodiny, noha stolu).
- metonymie – přenesení významu podle souvislostí (například z abstraktního pojmu profil se význam přenese na typ kovodělnýchpolotovarů, nebo z názvu činnosti (obchod) se přenese na místnost, kde se činnost vykonává (prodejnu).
- specifickým případem metafory nebo metonymie jeapelativizace, kdy slovo z vlastního jména získá obecný význam (xerox,donkichot,šovinista), apelativizace se projevuje také u frází typu "číst Tolstého", "poslouchat Mozarta".
- naplnění obsahu – do šíře pojmu se bez změny významu vejdou nové jevy, o nichž původní uživatelé neměli tušení, a jádro významu se přenese k nim (např. slovoletadlo ve staročeštině znamenalopták).
Od původních slov lze vytvářet odvozeniny a složeniny.
- tvořivé přizpůsobování stávajících slov, komolení i celková tendence vývoje jazyka
- disimilace – rozdělení původně jediného slova na dvě s různými významy, například slova legrace a rekreace z „rekrací“, původem latinského označení pro školní přestávku
- příponami,předponami,koncovkami nebo jinouflexí
- skládáním (slovníchkořenů) (typické proněmčinu)
- spojováním kořenových i nekořenových částí slov nesoucích významové asociace, kterých nabyly v jiném celku (např.workoholismus vzniklo podobností salkoholismem, standardní slovotvorbou by vznikl například workismus) – typické pro americkou angličtinu, v níž je smysl pro klasickou etymologii oslaben. Viz téžmakarónština.
- analogie – přizpůsobování slova nebo tvaru slovu s podobným významem (rozinka – hrozinka podle slova hrozen)
- kontaminace – dvě slova s podobným významem se vzájemně ovlivňují nebo splynou (tip a typ, bujarý z bujný a jarý, rozřešení a rozhřešení, krumpáč z der Krumm a kopáč, hřbitov z břitov a hrob).
- tabu – názvy označující nebezpečné nebo mocné jevy se měnily i proto, že vyslovování pravé podoby bylo tabuizováno. Proto vznikaly podoby
- zkomolené (blecha, herdek, safra)
- opisné (medvěd, zmije, zubatá)
- eufemistické (boží posel pro blesk, hostec pro revma, zlom vaz)
Další možností je přejímání slov z cizích jazyků a jejich postupné přizpůsobování se hostitelskému jazyku.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuEtymology na anglické Wikipedii.
- Český etymologický slovník, Jiří Rejzek, Leda 2001,ISBN 80-85927-85-3
- Stručný etymologický slovník jazyka českého, Josef Holub, Stanislav Lyer, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1992,ISBN 80-04-23715-0
- Etymologický slovník jazyka českého, Machek V., Praha 1968
- Etymologický slovník jazyka českého, Holub J., Kopečný F., Praha 1952
- Úvod do etymologie, Erhart A., Večerka R., Praha 1981
Obrázky, zvuky či videa k tématuetymologie na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloetymologie ve Wikislovníku- Etymologie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- KRÁTKÝ, Václav Edvard.Versuch einer vergleichender Grammatik der lateinischen, italienischen, spanischen, portugiesischen, französischen und englischen Sprache, mit einer, nach der deutschen Bedeutung alphabetisch geordneten Sammlung der gebräuchlichsten Wörter, für Sprachliebhaber und vorzüglich für Studierende. Znaim: E.J. Fournier, 1840, s. 378. Dostupné také z:https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:e3c7d110-462e-11e3-ac54-005056825209, 8. ledna 2025. (Srovnávací gramatika a slovník sedmi evropských jazyků; psáno německy.)
