vrozené chování – chování přítomné při narození jedince, které se však nemusí bezprostředně projevit. Není naučené ani získané během postnatálního vývoje. Je důsledkem vzájemného působení chování dědičného a vlivu faktorů prostředí v době před narozením či vylíhnutím;
získané chování – chování získané během postnatálního vývoje učením a zkušenostmi nabytými během života jedince.
Etologie jako vědní obor vykrystalizovala na přelomu 19. a 20. století. Díla popisující chování živočichů jsou však daleko starší, byť se na popis chování nezaměřovala cíleně. První důkladné popisy chování živočichů uvádějí ve svých spisechHérodotos,Aristoteles (popsal např.včelí tanec) aPlinius starší (Historia naturalis).
SlovníkMerriam-Webster definujeinstinkt jako „do značné míry dědičnou a neměnnou tendenci organismu vyvolat specifickou odpověď na podnět bez zapojení rozumu“.[2]
Důležitý posun v etologii je spojen s rakouským etologem 20. stoletíKonradem Lorenzem (přestože objev učinil spíše jeho učitelOskar Heinroth). Lorenz se přičinil o prohloubení znalostí ofixed action patterns (FAPs) – neměnné odpovědi organismu –, kterou, jak dnes víme, „automaticky“ (bez zapojení zadního mozku) vytvářejí sympatické a parasympatické nervy.[3] Dnes jsoureflexy již dobře zmapované a vyšetření reflexů je běžnou součástí diagnostiky nervových poruch v každé neurologické ordinaci.
Habituace je vymizení odpovědi na opakovaný biologicky významný podnět. Zvíře se naučí, že podnět ztratil biologický význam. Například prérijní psi (Cynomys ludovicianus) za normálních okolností odstrašují predátora štěkáním – pokud však žijí ve městech, reflex se ztrácí.[4][5][6] Neurofyziologicky přespříliš opakovaný nervový signál postupně přestane účinkovat, podobně jako se tomu tak děje např. přijamais vu.[7]
Asociativní učení označuje proces učení, při kterém se nová odpověď začne spojovat s určitým stimulem.[8] První studie provedl fyziologIvan Petrovič Pavlov.[9] Asociativní učení znají akvaristé (rybky připlavou k hladině, když začíná krmení) nebo chovatelé psů – pes běží ke dveřím, když chovatel vezme do rukou vodítko.
Asociativní učení souvisí mj. se vznikem tzv.pověrčivého chování. Holubi se v experimentu snažili napodobit chování, za které v první části pokusu dostali semínko, přestože ve druhé části pokusu jim ho výzkumníci dávali náhodně.
Pokud je člověk přítomen u losího mláděte ve chvíli, kdy dochází ke vtištění, bude ho mládě následovat stejně, jako by byl jeho matkou
Značná část naučeného chování pochází z raného období. Speciální případ takového učení pozoroval a popsal poprvé Conrad Lorenz na narozených housatech; ta chodí za matkou téměř ode dne, kdy se vylíhla.[10] Vtištění (vtiskávání, vpečeťování) je rychlá forma učení, která probíhá v průběhusenzitivní periody, tj. v rané fáziontogeneze, kdy je jedinec vnímavý vůči tomuto typu učení. Pokud rozeznáme okamžik, kdy k imprintingu dochází, lze vyvolat stejné chování uměle.
Kulturní učení (cultural transmission) označuje chování, které je učením pozorováním a nápodobou předáváno z rodiče na potomka. Jak ukazují výzkumy i tzv.vlčích dětí, kulturní učení je u lidí klíčové při socializaci, pro schopnost ovládat jazyk. U zvířat mohou složité kulturní zvyky (např. svatební tanec některých primátů, dialekty kobylek, podle kterých poznají příslušníky stejného druhu) zabránit hybridizaci.[11][12]
Nápodoba (imitace) je pokročilou formou učení, při kterém si např. potomci vštěpují chování napodobováním rodičů. Například mladávydra mořská se učí pozorováním matky rozbíjet lasturumlže kamenem, použít vhodný kámen, hledat mlže na vhodném místě atd. Napodobování bylo zkoumáno mj. na šimpanzech, přičemž se potvrdila hypotéza o roli prestiže. Učící se šimpanzi při výběru, koho budou napodobovat, dávali přednost hierarchicky vysoko postaveným šimpanzům. (Stejně jako lidé napodobují tzv. celebrity.)[13]
↑Keil, Frank C.; ROBERT ANDREW WILSON.The MIT encyclopedia of the cognitive sciences. [s.l.]: MIT Press, 2001.ISBN978-0-262-73144-7. S. 184.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOUTON, M.E.Learning and behavior: A contemporary synthesis. MA, Sinauer: Sunderland, 2007.Dostupné v archivu pořízeném dne 01-11-2014.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.www.sinauer.com [online]. [cit. 2016-06-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ How does the brain recall information?.biology.stackexchange.com [online]. [cit. 2016-06-17].Dostupné online.
↑Associative learning [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-09-09].Dostupné online.
↑HUDMON, Andrew.Learning and memory. [s.l.]: Infobase Publishing, 2005.Dostupné online.ISBN978-0-7910-8638-4. S. 35.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MERCER, Jean.Understanding attachment: parenting, child care, and emotional development. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2006.ISBN978-0-275-98217-1. S. 19.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PERDECK, A. C. The isolating value of specific song patterns in two sibling species of grasshoppers (Chorthippus brunneus Thunb. and C. biguttulus L.).Behaviour. 1958-01-01, roč. 12, čís. 1, s. 1–75.Dostupné online [cit. 2016-06-17].ISSN1568-539X.doi:10.1163/156853957X00074.
↑HORNER, Victoria; PROCTOR, Darby; BONNIE, Kristin E.; WHITEN, Andrew and WAAL, Frans B. M. de. Prestige Affects Cultural Learning in Chimpanzees.PLoS ONE [online]. 2010, vol. 5, iss. 5: e10625.https://doi.org/10.1371/journal.pone.0010625
DAWKINS, Marian Stamp.Observing animal behaviour: design and analysis of quantitative data. Oxford: Oxford University Press, 2007. 158 s. Oxford biology.ISBN 978-0-19-856935-0.
FRANCK, Dierk.Etologie. Přeložil Leo Sigmund. 2. přeprac. a rozš. vyd. [sic]. Praha: Karolinum, 1996. 323 s.ISBN 80-7066-878-4.
KOMÁREK, Stanislav.Darwin, Wilson, Portmann, Lorenz – obraz člověka v dílech biologů. Praha: Academia, 2021. 193 s.ISBN 978-80-200-3247-8.
LORENZ, Konrad.Hovořil se zvěří, s ptáky a rybami. Přeložili Božena Koseková a Josef Kosek. 2., vyd., v Argu 1. vyd. Praha: Argo, 2013. 240 s.ISBN 978-80-257-0942-9.
LORENZ, Konrad.Základy etologie: srovnávací výzkum chování. Přeložil Miroslav Rýdl. Praha: Academia, 1993. 254 s.ISBN 80-200-0477-7.
MANNING, Aubrey a DAWKINS, Marian Stamp.An introduction to animal behaviour. Sixth edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. 458 s.ISBN 978-0-521-16514-3.
MLODINOW, Leonard.Vědomí podvědomí: jak naše podvědomí ovládá naše chování. Přeložili Božena a Josef Kosekovi. Praha: Argo, 2013. 305 s. Aliter, sv. 56.ISBN 978-80-257-0909-2.
WAAL, Frans de.Dobráci od přírody. Přeložil Marek Špinka. Praha: Academia, 2006. 324 s., [63] s. obr. příl. Galileo, sv. 3.ISBN 80-200-1421-7. (HAVLÍČEK, Jan. Sociální spravedlnost podle šimpanze. [Recenze knihy Frans de WAAL: Dobráci od přírody…] KOMÁREK, Stanislav. Hra na slepou bábu. K recenzi J. Havlíčka na de Waala.Vesmír. 2007, roč. 86, č. 7, s. 461. Dostupné také z:https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2007/cislo-7/socialni-spravedlnost-podle-simpanze.html)
