| Æthelred II. |
|---|
| králAnglie |
 Æthelred II., iluminace z rukopisuKroniky Abingdonu |
| Doba vlády | 18. březen978 –1013
3. únor1014 –23. duben1016 |
|---|
| Narození | cca966
Wessexské království |
|---|
| Úmrtí | 23. duben1016
Londýn |
|---|
| Pohřben | původní katedrála sv. Pavla |
|---|
| Předchůdce | Eduard II. Mučedník (978)
Sven Vidlí vous (1014) |
|---|
| Nástupce | Sven Vidlí vous (1013)
Edmund II. (1016) |
|---|
| Manželka | Ælfgifu z Yorku
Emma Normandská |
|---|
| Potomci | Æthelstan Ætheling,Edmund, Ecgberht, Eadred, Eadwig, Edgar,Eduard, Edita, Ælfgifu, Wulfhild, Æthelreda, Elfred a Goda |
|---|
| Rod | Wessexové |
|---|
| Otec | Edgar |
|---|
| Matka | Ælfthryth |
|---|
| Příbuzní | Eduard II. Mučedník a Edita (sourozenci) |
|---|
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Æthelred II., někdy takéÆthelred II. Nerozhodný, (cca968 –23. duben1016) bylanglickým králem v letech978 až1013 a poté1014 až1016. Byl synem králeEdgara a jeho manželkyÆlfthryth. Hlavní část jeho vlády byla poznamenána odrážením útokůvikingů.
Æthelredův otec, král Edgar, zemřel náhle v červenci975 a zanechal po sobě dva mladé syny. StaršíEduard pocházel z jeho prvního manželství sÆthelflæd. Mladší Æthelred, v té době měl 10 let, se narodil druhé Edgarově manželce Ælfthryth, se kterou se Edgar oženil roku964. Po Edgarově smrti byl předpokládaným následníkem Eduard, ale popudil si svým jednáním mnoho vlivných šlechticů, kteří podporovali nástupnictví Æthelreda. Oba mladíci byli příliš mladí, aby hráli významnou roli v politickém vyjednávání. Æthelredovo nástupnictví podporovala jeho matka, vlivný šlechtic Elfhere a Ethelwold zWinchesteru. Eduarda podporovaliDunstan,arcibiskup canterburský,Oswald,arcibiskup yorský a šlechtici Ethelwin, správceVýchodní Anglie a Byrhtnoth, správceEssexu. Eduardovým spojencům se podařilo prosadit svého favorita a Eduard byl prosazen jako Edgarův nástupce.
Eduardova vláda trvala pouze tři roky a o tomto období existuje pouze minimum informací. Přesto je známo, že tato doba byla poznamenána velkými politickými nepokoji. Eduard daroval klášterům velké množství pozemků, což ale popudilo tradiční aristokracii. Na konci jeho vlády došlo k opačnému jevu, kdy vlivní šlechtici zabavovali takto darovanou půdu. Eduard byl zavražděn na Æthelredově panství a zdá se, že jeho vražda byla plánována. Neexistuje ale žádné svědectví podporující informaci, která se objevila v písemných materiálech o století později, o tom, že by jeho vraždu plánovala matka jeho nevlastního bratra. Za tuto vraždu nebyl nikdo potrestán a Æthelred byl měsíc po Eduardově smrti korunován anglickým králem. V té době mu bylo asi 13 let.
V polovině10. století zažívalaAnglie období poměrného míru, poté co Æthelredův otec Edgar znovu ovládlDanelaw. Počínaje rokem980 začaly malé skupinyDánů napadat pobřeží Anglie. Tyto konflikty nepředstavovaly pro Anglii velké problémy, ale znamenaly první diplomatické kontakty sNormandií. Dánští vikingové v některých případech po svých nájezdech hledali útočiště v normanských přístavech. To vedlo k nárůstu napětí mezi anglickým a normanským dvorem. K urovnání sporů přispěl ipapežJan XV. a výsledkem jeho úsilí byl podpismírové dohody vRouenu roku991.
Nicméně v srpnu téhož roku se objevila u anglických břehů velká dánská flota. Po několika výpadech na jihovýchodní pobřeží doplula k ústí řeky Blackwater a její posádka obsadila Northey Island. Nedaleko odsud na východ se nacházelo pobřežní město Maldon, kde sídlil správce Essexu svojenskou posádkou. Obě strany se utkaly vbitvě u Maldonu, která skončila vítězstvím Dánů. Byla to první ze série porážek anglických sil od dánských nájezdníků.
Roku991 bylo Æthelredovi 24 let. Po porážce u Maldonu se rozhodl Dánům ustoupit a zaplatil jim 10 000 liber za zachování míru. Přesto dánská flota pokračovala v cestě kolem anglického pobřeží s výpady na pevninu a doplulaTemží až do blízkostiLondýna. Bitva, která se krátce nato rozpoutala, byla nerozhodná. Æthelred se setkal s vůdcem dánského vojskaOlafem Tryggvasonem a dohodl s ním mír zahrnující podmínky života Dánů usídlených v oblasti Danelawu, včetně omezení počtu jejich obyvatel a povolení trhů. Ujednání také zahrnovalo dohodu, že útoky Dánů z předchozího období budou zapomenuty a Dánové obdrží 22 000 liber za zachování míru. Roku994 byl Olaf pokřtěn a jeho kmotrem se stal Æthelred. Po této události Olaf odjel doNorska a do Anglie se už nevrátil.
Roku997 se útoky Dánů opakovaly. Zřejmě se jednalo o zbytky původní armády doplněné o stálé obyvatele Danelawu. ZpustošiliCornwall,Devon, západníSomerset a roku997 jižníWales,Dorset,Hampshire a roku998Sussex. Roku999 napadliKent a roku1000 opustili Anglii a dorazili do Normandie. Důvodem bylo zřejmě odmítnutí platby za udržení míru. Æthelred využil toto krátké období k tomu, aby sebral své vojsko a zaútočil naStrathclyde.
Roku1001 se dánská flota vrátila a zpustošila Sussex. V té době se flota vrátila na svou základnu naIsle of Wight. Později dánské vojsko napadlo jižní Devon, i když se Angličanům podařilo jejich útok odrazit uExeteru. Nicméně Æthelredovo vojsko utrpělo ztráty a na jaře roku1002 pro udržení míru Æthelred zaplatil Dánům 24 000 liber. Časté platby obrovských částek za udržení míru jsou často považovány za Æthelredovu slabost a krátkozrakost. Přesto na jeho obranu je třeba zmínit, že tato praxe byla použita již v doběAlfréda Velikého a byla běžným způsobem řešení konfliktů.
Zdá se, že žádné finanční prostředky nemohly zastavit dánské útoky, ale spíše je podporovaly. Roku1003 dánská armáda pod vedenímSvena Vidlího vouse plenila západní část země. Roku1004 zaútočili na Východní Anglii, kde vyrabovaliNorwich. V tomtéž roce se šlechtic Ulfcytel Snillingr utkal s Dány. I když utrpěl porážku, způsobil Dánům velké ztráty a téměř se mu podařilo zničit jejich lodě. Roku1005 dánské vojsko opustilo Anglii, pravděpodobně pro ztráty způsobené v bojích ve Východní Anglii nebo z důvoduhladomoru, který v tomto roce sužoval Británii.
V následujících dvanácti letech byla Anglie pustošena sérií útoků dánské armády, které Æthelredovo vojsko nebylo schopno efektivně odrážet. Æthelred byl pouze schopen zastavit jejich postup platbou velkých částek výkupného (Danegeld). Každá takováto platba vedla k odchodu dánského vojska, ale po jednom nebo dvou letech dorazilo do Anglie další dánské vojsko a výše výkupného se zvyšovala. Æthelredovou zoufalou reakcí byl masakr Dánů trvale žijících v Anglii13. listopadu1002. Nakonec byl roku1013 anglický odpor zlomen, Sven dobyl celou zemi a přinutil Æthelreda, aby opustil Anglii.
Sven přežil své vítězství jen několik týdnů. Roku1014 byl dánskou armádou prohlášen anglickým králemKnut Veliký, ale téhož roku byl z Anglie vypuzen. Knut se se svým vojskem vrátil do Anglie roku1015. Æthelredova kontrola Anglie se znovu zhroutila poté, co zemřel v Londýně23. dubna1016. Æthelred byl pohřben vpůvodní katedrále svatého Pavla a jeho nástupcem se stal jeho synEdmund II.
Æthelred se nejprve oženil sÆlfgifu, dcerou Thoreda, správceYorku, se kterou měl šest synů – Æthelstana (†1011),Edmunda (jeho nástupce na anglickém trůnu), Ecgberhta, Eadreda, Eadwiga (zabit roku1017) a Edgara. Také spolu měli čtyři dcery – Editu, Ælfgifu, Wulfhild a Æthelredu.
Druhou Æthelredovou manželkou, se kterou se oženil roku1002, bylaEmma Normanská, dcera Richarda II., vévody z Normandie. Emmin prasynovecVilém I. Dobyvatel později odvozoval svůj nárok na anglický trůn z tohoto příbuzenského vztahu. S Emmou měl Æthelred dva syny – Eadwearda (pozdějšího anglického krále Eduarda III.) a Elfreda a dceru Godu.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuÆthelred the Unready na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuEthelred II. na Wikimedia Commons
