Jméno Estonsko ve formátuAesti jako první v psané podobě použil římský historikTacitus kolem roku 98 ve své práciDe Origine et Situ Germanorum.[10] Většina historiků se domnívá, že tím ovšem neodkazoval naugrofinsky mluvící Balty, ale spíše na všechny Balty. Skandinávské ságy často obsahují jménoEistland, především odtud ho načerpali obrozenci 19. století. Původnístaroseverská podoba bylaAustrvegr, kterýžto pojem vychází zaust, což značí „východ“. Většina jazyků to posléze respektovala při pojmenování Estonska či Estonců, výjimkou jefinština, která Estonsko označuje jakoViro, což je pojem pocházející z historického hrabstvíVirumaa,[11] a paklotyština, která Estonsko označuje jakoIgaunija, podle historického hrabstvíUgandi.
První příležitost k osídlení Estonska se naskytla, když přibližně před 11 000 – 13 000 lety z území ustoupil pevninský ledovec. Stopy nejstaršího známého osídlení v Estonsku byly nalezeny u řekyPärnu, v katastru vesnicePulli v obciSauga.[12] Toto sídliště je datováno do9. tisíciletí př. n. l.[13] Osídlení v obdobímezolitu je spojeno sKundskou kulturou, pojmenovanou po městěKunda v severním Estonsku. Její obyvatelé žili v polokočovných komunitách u vodních ploch. Kolem roku 4900 př. n. l. se objevuje prvníkeramika spojená sNarvskou kulturou, pojmenovanou po estonské řeceNarva.[14] Kolem roku 3200 př. n. l. se na estonském území objevilakultura se šňůrovou keramikou, u níž již lze nalézt primitivnízemědělství a chov zvířat.[15]
Doba bronzová začala kolem roku 1800 př. n. l. a byla spojena se zakládáním prvních osad na kopcích. Přechod k plně zemědělské společnosti začal kolem roku 1000 př. n. l. a byl dokončen na začátkudoby železné kolem roku 500 př. n. l. Velké množství bronzových předmětů z této doby svědčí o existenci intenzivních vztahů se skandinávskými agermánskými kmeny. V 11. století historikové hovoří o baltskýchVikinzích, kteří měli sídlo zejména na estonském ostrověSaaremaa.[16] Roku 1187 měli vyplenitSigtunu, tehdejší hlavní městoŠvédska.[17] O raných estonskýchpohanských náboženských praktikách je známo jen málo.Latinská kronikaHeinrici Cronicon Lyvoniae zmiňuje božstvoTharapitu (nebo Taaru), jež mělo být nadřazeným božstvem pohanských obyvatel ostrova Saaremaa.[18]
Nepočítáme-li několik jednotlivých zmínek, vstoupilo Estonsko do historických pramenů na přelomu12. a13. století v souvislosti s dobýváním převážněpohanskéhoPobaltíkřesťanskými mocnostmi.[19] V roce 1199 vyhlásil papežInnocent III.křížovou výpravu na „obranu křesťanů v Livonsku“. Boje došly na území Estonska v roce 1206, kdy dánský králValdemar II. napadl Saaremu.Řád mečových bratří zahájil vojenskou kampaň proti Estoncům v roce 1208. Hlavním vůdcem estonské obrany byl místní vůdceLembitu, ale v roce 1217 padl vbitvě na den svatého Matěje.[20] V roce 1219 Valdemar II. porazil Estonce vbitvě u Lyndanisse a začal dobývat severní Estonsko. V roce 1223 velká vzpoura vypudila Němce a Dány z celého Estonska, ale křižáci brzy obnovili ofenzívu a v roce 1227 Estonsko dobyli. Saaremaa byla posledním krajem, který se vzdal.
Území Estonska bylo dobyvateli začleněno do nově vyhlášenéMariiny země (Terra Mariana), která obsáhla celé Estonsko. V rámciTerry Mariany byly části Estonska poddány Řádu mečových bratří (poslézeLivonskému řádu, tedy v širším smysluŘádu německých rytířů),Dánsku a pobaltskýmbiskupstvím. Další křižáckou expanzi na východ zastavil roku 1242 ruský knížeAlexandr Něvský vbitvě na Čudském jezeře.[21] V roce 1343 začalo velké protiněmecké povstání známé jakopovstání na svatého Jiří, které však Řád německých rytířů potlačil v roce 1345.[22] Rok poté dánský král prodal svůj majetek v Estonsku řádu. To i neúspěšné povstání vedlo k upevnění moci německé menšiny.
Křižáci na místě slavné bitvy v Lyndanisse založili Reval (dnešníTallinn) jako hlavní město dánského Estonska. První stavbou bylhrad Toompea (dnes zde sídlí estonský parlament). V roce 1248 získal Reval plná městská práva a stal sehanzovním městem. Hanzovní liga kontrolovala obchod v celém Baltském moři a jejími členy se stala krom Tallinu též tři další estonská města: Dorpat (Tartu), Pernau (Pärnu) a Fellin (Viljandi).[23] Reval zprostředkovával obchod meziNovgorodem a západem, zatímco Dorpat meziPskovem a západem. Hanzovní města byla také epicentry šířeníprotestantismu v 16. století, i přes určitý odpor Livonského řádu. Ve 30. letech 16. století už byla protestantská i většina šlechty. Ve stejné době se začaly konat první bohoslužby vestonštině.[24]
Koncem16. století, po rozpaduLivonské konfederace, poslední státní formyTerry Mariany, se oblast stala předmětem zájmu Ruska. Ovšem Švédsko a Polsko ruský nápor zastavily běhemLivonské války, definitivně roku 1583. Následně si estonské území rozdělily. Jeho většina se stala součástíŠvédské říše (tzv.Estonské vévodství existující v letech 1561–1721), jižní část součástíPolsko-litevské unie (Livonské vévodství, 1561–1629). Saaremaa zůstala Dánsku. Po opakovaných ozbrojených konfliktech roku1629 postoupilo Polskopříměřím z Altmarku Švédsku i jižní část Estonska. Saaremaa byla odevzdána Švédsku Dány v roce 1645.
Série konfliktů od vypuknutí Livonské války snížila počet obyvatel Estonska v polovině 17. století na polovinu. V druhé polovině století se národ rychle regeneroval, avšakhladomor v letech 1695–1697 zahubil okolo pětiny estonské a livonské populace.[25] Přesto období bývalo Estonci nazýváno „zlatými švédskými časy“ (vana hea Rootsi aeg).[26] Toto úsloví vzniklo zvláště v rolnických kruzích (tedy mezi estonsky mluvícím obyvatelstvem), neboť zejména během pozdější fáze švédské vlády v Estonsku švédské úřady provedly řadu reforem, jejichž cílem bylo snížit vliv místní německy mluvící aristokracie ve prospěch estonsky mluvícího rolnictva.
Švédové rovněž upevnililuteránství v oblasti a založili kvalitní školství, roku 1632 švédský králGustav II. Adolf například založilTartuskou univerzitu. V 80. letech 17. století se objevily počátky základního vzdělávání v estonštině, z velké části díky úsilíBengta Gottfrieda Forselia, který také reformoval estonský pravopis.[27]
Po porážce Švédska vSeverní válce bylo Estonsko přiřčeno roku1721Nystadskou smlouvouRuské říši. Válka znovu zdecimovala obyvatelstvo, jehož počet poklesl na úroveň poloviny 17. století. Rusové volili opačnou strategii než Švédové a dali německé šlechtě mnohem větší pravomoci. Z toho vznikla "švédská nostalgie", zvláště když Rusové utužili archaickýnevolnický systém. Němci si nicméně připsali zásluhy na rozvojiuniverzity v Tartu (znovuotevřena 1802), z níž se stala jedna z nejproslulejších škol ve východní Evropě.[28]
V roce 1878 došlo v národním hnutí k rozkolu. Umírněné křídlo vedené Hurtem soustředěné na rozvoj kultury a školství čelilo nástupu radikálního křídla vedeného Jakobsonem, které začalo požadovat i práva politická a ekonomická.[32] Rusové reagovali rusifikačními opatřeními. Ruský jazyk nahradil němčinu a estonštinu na většině středních škol a univerzit a mnoho společenských a kulturních aktivit v místních jazycích bylo potlačeno.[33][34] To však vybudilo v 90. letech novou vlnu nacionalismu, již reprezentovali politici jakoJaan Tõnisson neboKonstantin Päts. Běhemrevoluce v roce 1905 byly založeny první legální estonské politické strany. Požadovaly autonomii a ukončení rusifikace. Carská vláda odpověděla brutálně. Asi 500 lidí bylo popraveno a stovky dalších uvězněny nebo deportovány naSibiř.[35][36]
Únorová revoluce roku 1917 přinesla Estonsku autonomii, avšak Estonci již ruské moci nevěřili. Když krátce poté ruskou armádu z Estonska vytlačili Němci (v rámci bojůprvní světové války), Estoncivyhlásili samostatný stát (24. února 1918). Sovětské Rusko i císařské Německo reagovaly vojenským útokem. Začalaestonská válka za nezávislost.Rudá armáda se dostala 30 km od Tallinnu, ale v lednu 1919 estonská armáda vedenáJohanem Laidonerem přešla do protiofenzívy a během několika měsíců vypudilabolševické síly z Estonska.[37] V červnu 1919 Estonsko porazilo německý Landeswehr, který se pokoušel ovládnout Lotyšsko, a pomohlo obnovit moc tamní vládyKārlise Ulmanise. Rudá armáda koncem roku 1919 zahájila nový útok, ale nepodařilo se jí dosáhnout průlomu. Estonsko tak zvítězilo a jeho suverenita a hranice vůči Rusku byly potvrzenyTartuskou smlouvou podepsanou2. února1920.[38] Estonsko si udrželo nezávislost 22 let.
Estonsko 1920–1940
V dubnu 1919 bylo zvoleno estonské ústavodárné shromáždění, které vzápětí schválilo rozsáhlou pozemkovou reformu, která vyvlastnila velké majetky, zejména německé, a přijalonovou vysoce liberální ústavu zakládající Estonsko jakoparlamentní demokracii. V roce 1924 zorganizovalSovětský svaz pokus o komunistický převrat, který ale rychle selhal.[39] Estonský zákon o kulturní autonomii pro etnické menšiny, přijatý v roce 1925, je široce uznáván jako jeden z nejliberálnějších na světě ve své době.[40]
Velká hospodářská krize však vytvořila silný tlak na estonský politický systém a v roce 1933fašistické hnutí Vaps prosadilo ústavní reformu.[41][42] Rok poté provedl prezidentKonstantin Päts státní převrat, aby zabránil nástupu fašistů k moci. Nastolilautoritářský režim, který trval až do roku 1940.[43][44] Ten je někdy nazýván „éra mlčení“.[45] Parlament se nescházel a jediným legálním politickým hnutím se stala nově založená Vlastenecká liga. Pätsův režim byl však relativně vlídný ve srovnání s jinými autoritářskými režimy v meziválečné Evropě a nikdy nepoužil násilí proti politickým odpůrcům.
Geopoliticky se snažilo meziválečné Estonsko improvizovat. Pokusy o vytvoření větší aliance s Finskem, Polskem a Lotyšskem selhaly, v roce 1923 byla alespoň podepsána smlouva o vzájemné obraně s Lotyšskem, na kterou roku 1934 navázalaBaltská dohoda o užší spolupráci všech tří pobaltských zemí. Ve 30. letech se Estonsko také zapojilo do tajné vojenské spolupráce s Finskem. Pakty o neútočení byly podepsány se Sovětským svazem v roce 1932 a s Německem v roce 1939. Záhy Estonsko explicitně vyhlásiloneutralitu. To vše se však ukázalo jako marné.
V březnu 1949 rozpoutali Sověti represe. Na Sibiřbylo deportováno 20 722 lidí (2,5% populace). Sovětský režim se rozhodl nejen zakročit proti národně orientovaným silám, ale etnickou homogenitu země zcela rozbít. Zatímco v roce 1941 tvořili etničtí Estonci 90 procent populace, po obrovských přesunech obyvatelstva se tento podíl v roce 1952 snížil na pouhých 48%. Ruku v ruce šla politikarusifikace. Na venkově existovalo protikomunistické partyzánské hnutí známé jakolesní bratři.[49] Zapojilo se do něj asi 30 000 Estonců, ale v 50. letech bylo rozdrceno. PoStalinově smrti se alespoň zastavil hrozivý pokles podílu Estonců ve společnosti a v polovině 60. let se ustálil na 50 procentech. ZaBrežněvovy éry rusifikační tlak znovu zesílil, zejména ve školství,ruština byla zavedena dokonce i do předškolní výchovy.
V letech 1987–1988 proběhla série protestních akcí mládeže, zejména na hudebních festivalech, která je někdy nazývánaZpívající revoluce. V dubnu 1988 vzniklaEstonská lidová fronta (Rahvarinne). Záhy vznikli estonští zelení a Strana estonské národní nezávislosti, již otevřeně plédující za obnovu samostatného státu. Proslulou protestní akcí se stalbaltský řetěz v roce 1989.[50]
Květen 1990: protest Lidové fronty. S vlajkouEdgar Savisaar, budoucí první premiér postsovětského Estonska
Poté, co Estonská lidová fronta triumfovala roku 1990 v několika polosvobodných volbách, jež sovětské úřady umožnily, sovětské vedení vyhlásilo v březnu 1990 hospodářskou blokádu Estonska a aktivovalo ruské bolševické skupiny. Ty během roku 1990 přešly od demonstrací k násilným akcím.[51] V lednu 1991 nakonec došlo na nasazení armádních jednotek a speciálních jednotekOMON. To se setkalo s rozsáhlým mezinárodním odsouzením, k němuž se připojilo i vedeníRuské svazové republiky v čele sBorisem Jelcinem, který se začal stavět proti sovětské vládě.Nejvyšší sovět SSSR ve snaze zachovat jednotu sovětské říše vyhlásil na březen 1991všesvazové referendum o zachování Sovětského svazu. Baltské republiky jej bojkotovaly, a místo něho vyhlásily vlastní referenda o obnovení suverenity. V Estonsku se referendum konalo 3. března a 77,8 % hlasů podpořilo estonskou samostatnost.[52] Konečným popudem k jejímu vyhlášení se stalvojenský puč v Moskvě 19. srpna 1991. Nejvyšší sovět ESSR vyhlásil obnovení plné státní suverenity Estonska hned 20. srpna, a dočkal se takřka okamžitého uznání od Borise Jelcina, hlavního protihráče pučistů.[53] Estonskou suverenitu uznala během několika týdnů většina západních států a 6. září i Sovětský svaz. 17. září bylo Estonsko přijato doOrganizace spojených národů.
Estonsko právně navázalo na předválečnou Estonskou republiku.[54] Den 20. srpna byl z tohoto důvodu vyhlášen Dnem obnovení nezávislosti, kdežto nejdůležitějším státním svátkem, Dnem nezávislosti, zůstal 24. únor. Poslední ruské jednotky opustily zemi 31. srpna 1994. Estonsko se stalo součástíNATO 29. března 2004[55] aEU 1. května téhož roku.
Po dlouhých letech sporů podepsalo Estonsko 18. května 2005 hraniční dohodu sRuskem, která lehce mění hranici neformálně platnou od roku 1991. Estonský parlamentRiigikogu dohodu přijal 20. června 2005. Parlament nicméně k textu přidalpreambuli, ve které se odkazuje na nepřerušenou právníkontinuitu Estonské republiky v průběhu sovětské okupace. Právě tento odkaz způsobil, že ruská strana následně stáhla svůj podpis z uzavřené dohody a vyjádřila přání otázku hranic znovu otevřít, přestože Estonsko opakovaně zdůraznilo, že vůči Rusku nemá žádné územní nároky.[56][57]
V roce 2011 Estonsko přijaloeuro, jakožto první postsovětský stát.[58]
Státní symboly Estonska navazují na symboly používané v období nezávislosti státu v letech 1918–1940. Po vyhlášení nezávislosti Estonska naSovětském svazu byly současné státní symboly přijaty roku 1991.
Estonský státní znak je tvořen zlatýmštítem se třemi, nad sebou umístěnými, modrými lvy s červenými jazyky a stříbrnýma očima. Velký státní znak je, oproti malému, navíc obklopen věncem ze zlatých dubových ratolestí.
Podrobnější informace naleznete v článku Estonská hymna.
Estonská hymna je píseňMu isamaa, mu õnn ja rõõm (českyMá vlast, má radost a štěstí). Hudba je založena na melodiifinské hymny, kterou složil německo-finský skladatelFredrik Pacius. Slova písně napsal estonský národní buditelJohann Voldemar Jannsen.
Estonsko leží na východním pobřežíBaltského moře (estonsky Läänemeri) v severozápadní částiVýchodoevropské roviny mezi 57,3° a 59,5° severní šířky a 21,5° a 28,1° východní délky. Průměrnánadmořská výška činí pouhých 50 m n. m.; nejvyšším bodem země jeSuur Munamägi na jihovýchodě (318 m). Přes tuto nízkou nadmořskou výšku jereliéf členěný hranami jednotlivýmigeologických vrstev a povětšinou zvlněný působením pevninskéholedovce.
Země má jen málo nerostného bohatství, pro hospodářství významnější jsou pouze ložiskaropných břidlic avápence. Až 61 % rozlohy země pokrývajílesy, jen asi 1–2 procenta z nich jsou ale lesy původní.[59] V Estonsku se nachází více než 1400jezer a značné množství močálů,rašelinišť abažin. Většina jezer je poměrně malých, avšak největšíČudské jezero (Peipsi järv) ležící na východní hranici země zabírá úctyhodných 3555 km². Je to páté největší jezero Evropy. Pobřeží dlouhé 3794 km je členité s mnoha zálivy, zátokami a průlivy. Nejdelšími řekami jsouVõhandu (162 km),Pärnu (144 km) aPõltsamaa (135 km). Z více než 2000ostrovů a ostrůvků je největšíSaaremaa (2 714 km² – 6 % rozlohy státu), následujeHiiumaa,Muhu,Vormsi.[60]
Podnebí je mírné, i když poněkud chladnější než vČesku, se čtyřmi přibližně stejně dlouhýmiročními obdobími. Průměrnáteplota se pohybuje od 16,3 °C na ostrovech do 17,1 °C vevnitrozemí v červenci, který je nejteplejším měsícem, a od −3,5 °C na ostrovech do −7,6 °C ve vnitrozemí v únoru, který je nejchladnější. Průměrný srážkový úhrn je 568 milimetrů ročně, přičemž nejvíce srážek spadne v pozdním létě.
Na území Estonska se nachází pět rozsáhlýchnárodních parků, které jsou přizpůsobeny pro turismus. Přírodních rezervací je 159. Chráněné oblasti pokrývají 18 % estonské pevniny a 26 % jeho teritoriálních vod. Velkým ohrožením pro tato území je ovšem těžba dřeva, zejména probiomasu. V letech 2001 až 2019 ztratily estonské oblastiNatura 2000 lesní plochu více než dvakrát větší nežManhattan. Vyšetřování ekologů ukázalo ukazuje, že společnosti jako Graanul Invest – největší evropský výrobcepelet – vykácely velké plochy (o velikosti 17 fotbalových hřišť) lesů v estonských přírodních rezervacích Haanja a Otepää. Dánská média prokázala, že motorem tohoto procesu je dánská poptávka po "uhlíkově neutrální" biomase, a že celý peletový byznys je ve skutečnosti neekologický.[61][62] Podle ekologů necitlivá těžba vedla k tomu, že v Estonsku hnízdí o 100 000 ptačích párů méně. Problém už začala řešit iEvropská komise.[63] Estonsko si ale za svou strategií těžby stojí a ministr životního prostředíErki Savisaar v roce 2021 oznámil, že estonská vláda hodlá zpochybnit povinnosti Estonska omezit těžbu dřeva v souladu s klimatickým balíčkem Evropské komise.[64]
Budova estonského parlamentu v TallinnuSídlo vlády Stenbock (Stenbocki maja)
Estonsko jeparlamentní republikou, v jejímž čele stojíprezident volený jednokomorovýmparlamentem.Funkční období prezidenta je pět let a jedna osoba může být prezidentem nanejvýš ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích. Prezident parlamentu navrhuje šéfa centrální banky, ale také například náčelníka generálního štábu.Vládu sestavujepremiér jmenovaný prezidentem. Početministrů není pevně dán, např. v roce2005 měl kabinet 15 členů. Vládu schvaluje parlament vyslovením důvěry většinou členů.
Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu zvanéhoRiigikogu. Parlament má 101poslanců a je volen ve všeobecných parlamentníchvolbách, které se konají každé čtyři roky. Mandáty se rozdělují na principupoměrného zastoupení. Nejvyšší soudní instancí je Národní soud (Riigikohus) s 19 soudci. Předseda soudu je nominován prezidentem a schvalován parlamentem. Zbylé soudce pak nominuje předseda soudu a k jejich potvrzení ve funkci je opět potřeba schválení parlamentem.
Kromě běžného hlasování ve volební místnosti je v Estonsku možné hlasovat i prostřednictvíminternetu. Elektronické hlasování bylo poprvé použito v komunálních volbách v roce 2005, jakožto v první zemi na světě. Do parlamentu se takto prvně volilo o dva roky později.[65] Ve volbách roku 2019 již 44 procent voličů hlasovalo přes internet.[66][67][68][69] Estonci však elektronicky vyřídí i jakoukoli další komunikaci se státem: odevzdávají daňová přiznání, registrují novorozence apod. Na vysoké úrovni je tam také kyberbezpečnost. Estonsko tak bývá označováno za digitální velmoc.[70][71]
VolbaKajy Kallasové premiérkou v roce 2021 udělala z Estonska jedinou zemi na světě, kde prezidentský i premiérský post zastávala souběžně žena (prezidentkou je od roku 2016Kersti Kaljulaidová).[72]
Ministři zahraničí pobaltských a severských států vRize roku 2016
Od obnovení nezávislosti pěstuje Estonsko úzké vztahy se západními zeměmi. Je členemNATO od 29. března 2004 aEvropské unie od 1. května 2004. V roce 2007 vstoupilo doschengenského prostoru a v roce 2011 doeurozóny. V Estonsku sídlí evropská agenturaeu-LISA (Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva), která zahájila svoji činnost na konci roku 2012. Estonsko předsedalo prvněRadě Evropské unie ve druhé polovině roku 2017.[73]
Od počátku 90. let je Estonsko zapojeno také do aktivní trojstranné spolupráce pobaltských států (s Lotyšskem a Litvou) a do spolupráce seseverskými zeměmi. Klíčovým orgánem baltské spolupráce je Pobaltská rada. Estonsko ovšem buduje i stále silnější vazby se severskými zeměmi, zejména s Finskem a Švédskem. Platformou je zde především seversko-baltská osmička.[74] V Estonsku jsou ze všech pobaltských zemí nejsilnější snahy definovat se přímo jako severská země. První tuto rukavici zvedl v prosinci 1999 tehdejší estonský ministr zahraničí (a prezident Estonska v letech 2006–2016)Toomas Hendrik Ilves, který takto Estonsko definoval během svého projevu ve švédském Ústavu mezinárodních vztahů.[75] ProfesorTartuské univerzity Andres Kasekamp v roce 2005 uvedl, že lze očekávat, že v budoucnu bude atraktivita severské identity v pobaltských státech růst a nakonec pět severských států plus tři pobaltské státy se "stanou jednotkou".[76]
Vztahy s Ruskem zůstávaly naopak spíše chladné, i když existovala určitá praktická spolupráce. K výraznému zhoršení došlo na přelomu let 2021 a 2022 v souvislosti s chystanou a následně uskutečněnouruskou invazí na Ukrajinu. Estonská premiérkaKaja Kallas patří mezi nejvýraznější kritiky Ruska a označila ruského prezidentaPutina zaválečného zločince. Estonská vláda rychle poskytla napadenéUkrajině rozmanitou pomoc, včetně dodávek zbraní jako jsouprotitankové střely nebohoufnice.[77]
Kraje se dělí na samosprávné celky, jimiž mohou být buď samosprávná statutární města (estonskylinn), nebo obce nemající městský status (estonskyvald), které mohou sestávat z jednoho nebo více sídel.
Sídla se podle velikosti, významu a historické tradice dělí v města (linn), městyse (alev), městečka (alevik), vesnice (küla) a usedlosti (talu). Většina měst a městysů tvoří samostatnou samosprávnou jednotku, zatímco městečka, vesnice a usedlosti bývají v samosprávné obce sdruženy s dalšími okolními sídly.
Obchodní čtvrť vTallinnuVývoj HDP pobaltských zemí
Po získání nezávislosti v roce1991 se Estonsko významnou měrou soustředilo na obnovu hospodářství země a nastartování hospodářského růstu. V roce1992 uvedlo do oběhu vlastní volně směnitelnou měnu –estonskou korunu (eesti kroon, EEK), která nahradilasovětský rubl. Nová měna byla pevně svázána sněmeckou markou v kurzu 8 EEK = 1 DEM. Poté, co Německo nahradilo markueurem, byl kurz změněn na 15,6466 EEK za 1 euro. Následovala rozsáhláprivatizace včetně telekomunikací, železnic a energetiky, která v omezené míře pokračuje i nyní[kdy?].
V roce1994 zavedlo Estonsko jako vůbec první země na světě rovnoudaň z příjmů ve výši 26 %. Od roku2000 však právnické osoby nemusí tuto daň platit vůbec, a to pokud svůj zisk reinvestují. Daň je však stále platná v případě vyplácenídividend. V roce2005 se sazba daně snížila na 24 % a v roce2011 byla sazba daně ve výši 21 %.
Nejhorším rokem pro estonské hospodářství od získání nezávislosti byl rok1999, kdy v důsledku ruské krize z předchozího roku pokleslhrubý domácí produkt o několik procent. Od té doby HDP neustále roste tempem okolo 7 % ročně. V roce2006 však estonské hospodářství dosáhlo tempa růstu 11,4 %, což je doposud nejvyšší od doby obnovení nezávislosti. HDP přepočtený na jednoho obyvatele je 18 500 USD (2010), což je nejvíce zpobaltských zemí.
Estonské hospodářství je založeno převážně na službách, významný je zejména sektor informačních technologií, telekomunikace a bankovnictví. Z průmyslových oborů jsou nejdůležitější elektrotechnický, dřevozpracující a chemický průmysl, těžba ropných břidlic a stavba lodí. Významnou roli hraje téžrybolov. Rychlý růst estonského hospodářství je podporován přísunem kapitálu zeskandinávských zemí. Přes estonsképřístavy prochází i významná část ruského zahraničního obchodu, mimo jiné i ruskáropa.
Největším letištěm v zemi jeMezinárodní letiště Lennarta Meriho, známé také jako letiště Tallinn-Ülemiste. Sídlí zde estonská národníletecká společnostNordica. Celkový počet cestujících využívajících letiště se od roku 1998 každoročně zvýšil v průměru o 14,2%. Dne 16. listopadu 2012 dosáhlo letiště v Tallinnu poprvé ve své historii mezník dvou milionů cestujících za rok.[80]
Nejvýznamnějším železničním dopravcem jeEesti Raudtee. Společnost navazuje na tradici estonských železnicEesti Vabariigi Raudtee (Železnice Estonské republiky) z meziválečného období a proto používá také zkratku EVR. I přes pokus o privatizaci byla společnost renacionalizována a zůstává státní.
Významným mezinárodním uzlem vodní dopravy je tallinnský přístav, jeden z největších přístavních podniků v Baltském moři. Estonská republika zůstává největším akcionářem přístavu a drží 67% společnosti.
Estonsko je první zemí na světě, která zavedla celostátní, veřejně přístupný systém pro nabíjení bateriíelektrických vozidel.[81] 165 rychlonabíjecích stanic je vybaveno konektory standarduCHAdeMO. Jsou rozmístěny po celé zemi, včetně ostrovů, a je mezi nimi maximální vzdálenost 40–60 km. Relativně hustá síť stanic s 30minutovým nabíjením má otestovat možnost celoevropské elektromobilní sítě. Síť stanic je hustší než v Norsku, přestože tam je čtyřikrát více elektromobilů.
Estonci během festivalu MärkamisaegVývoj počtu obyvatel 1960-2019
EtničtíEstonci tvoří necelých 70 % obyvatelstva a více než 25 % tvoří etničtíRusové. První a druhá generaceimigrantů z různých částí bývaléhoSovětského svazu, zejména zRuska, pak představuje většinu z neestonských obyvatel země. Rusky mluvící menšina žije hlavně vTallinnu a v průmyslových oblastech na severovýchodě Estonska (Ida-Virumaa). Za zmínku stojí i nepočetná finská menšina.
Mnoho obyvatel ruského původu je v Estonsku v postavení občanů druhé kategorie bez základních práv, tzv.neobčanů.[82] Nemohou například získat místo ve státní správě.[83] Tento status nemá oporu v mezinárodním právu a byl kritizován i parlamentním shromážděnímRady Evropy.[84]
Úředním jazykem jeestonština, uralský jazyk blízkýfinštině.Ruština nemá status úředního jazyka, ale většina lidí ve středním a vyšším věku jí alespoň rozumí (zejména etničtí Rusové, z nichž někteří obývají Tallinn, dříve zvaný Revel, od dob carského Ruska), neboť byla povinným jazykem ve školách v době okupaceSovětským svazem. Mladší lidé většinou mluví dobřeanglicky.[85]
Estonská populace od roku 1990, kdy dosáhla počtu 1 569 000, klesá. K začátku roku 2012 ubylo okolo 15 % estonských obyvatel, což je dáno hlavně poklesem porodnosti a emigrací. Nicméně od roku 1998 se porodnost relativně zvýšila. Problémem zůstává i vysoká úmrtnost (22 212 lidí roku 1994, 15 244 v roce 2011), kterou se ale daří postupně snižovat.[86] Nyní obyvatelstvo Estonska začíná pomalu růst, díky tomu, žeimigrace do Estonska je větší nežemigrace z Estonska.
Estonci jsou z velké většinybez vyznání a vlivcírkví je poměrně malý. Podle projektuEurobarometr v průzkumech z roku 2005 pouze 16 %Estonců prohlásilo, že věří, že „Bůhexistuje“, 54 % věří, že „existuje duch nebo životní síla“ a 26 % nevěří, že „existuje nějaký duch, Bůh nebo životní síla“.[87] Převládajícím náboženstvím etnických Estonců jekřesťanství představovanéEstonskou (luterskou) církví (v roce 2014 měla 143.895 členů). Podle sčítání lidu z roku 2011 se k této církvi hlásilo 9,9 procenta obyvatel Estonska. Většina věřících patřících k ruské menšině se hlásí k rusképravoslavné církvi. Dle sčítání 2011 bylo pravoslavných věřících v Estonsku 16,2 procenta. Do kategorie „bez vyznání“ se přihlásilo 54,1 % obyvatel. K různým církvím se hlásí méně než třetina dospělého obyvatelstva. Přítomné jsou i další menší protestantské církve,Svědkové Jehovovi,židé anovopohané.
Související informace naleznete také v článku Estonská města.
Historické centrum Tallinu
Největším a hlavním městem Estonska jeTallinn (přes 400 tisíc obyvatel), které leží na jižním pobřeží Finského zálivu Baltského moře. Tallinn je hlavním finančním, průmyslovým a kulturním centrem Estonska. Jeho historicky a architektonicky nejcennější částí je Staré Město (Vanalinn), zachovalé středověkéhanzovní město, jehož dominantami jsou kostely sv. Mikuláše a sv. Olafa a nad nímž se tyčí hradní vrch Toompea.
Pärnu
Druhým největším estonským městem jeTartu (90 tisíc obyvatel), ležící ve vnitrozemí na jihovýchodě země, jehož je přirozeným centrem. Tartu je považováno za významné kulturní a vzdělanostní město, protože zde sídlí nejstarší a nejslavnější estonskáuniverzita. Dalšími důležitými městy jsouNarva (50 tisíc obyvatel), která leží na východě přímo na hranici s Ruskem a v níž je většina obyvatel ruského původu, aPärnu (40 tisíc obyvatel) ležící v Pernovském zálivu na jihozápadě Estonska, které je známým prázdninovým letoviskem. Větším městem je i průmyslovéKohtla-Järve, ačkoli fakticky jde o administrativní spojení několika územně nesouvisejících sídel.
V přímořské části země se jí hlavně rybí maso (sleď,okoun,platýs,šproty). Symbolem estonské kuchyně je sendvič se šprotykiluvõileib.[108] Šproty se podávají i se slaninou a zakysanou smetanou, této úpravě se říkásilgusoust. K rybím specialitám patří i baltský sleďsalak nebo salát z červené řepy, brambor a sleďů zvanýrosolje. Ve vnitrozemí je kuchyně založena především na vepřovém mase (např. kotletakarbonaad) a nejrůznějších klobásách, které se z něj vyrábějí (např. zabijačková krvavá klobásaverivorst). Estonci mají rádi i zvěřinu. Velmi se používá kravské mléko, ze kterého se dělá zakysaná smetana nebo smetana, ze které se připravuje smetanová omáčka zvanákastmed nebo hrachová kašekama. Estonská kuchyně používá ke slazení hlavněmed, protože v minulosti nebyl v Estonskucukr k sehnání. Kulinářským překvapením může být pro Středoevropana sladká polévkaleivasupp z tmavého chleba, jablek, smetany a skořice. Oblíbené jsoupirohy, v Estonsku zvanépirukad nebopalačinky zvanépankoogid. Ke specialitám patřímulgikapsad, směsječmene,zelí aslaniny, podávána obvykle sbramborami asmaženoucibulí.[109] Slavnou cukrovinkou jekohuke.[110] Oblíbeným dezertem jekringle, pletenec z listového nebo kvašeného těsta se skořicí nebo kardamonem. Známý je likérVana Tallinn.
Základní školy jsou v Estonsku devítileté (7–15 let) a jsou povinné pro všechny. Žáci, kteří absolvují základní školu, obdrží certifikát, který jim dává právo pokračovat v dalším vzdělávání. Existují dvě varianty dalšího studia (obě po třech letech studia). První variantou jsou sekundární obecně vzdělávací školy (gymnázia), druhou pak odborně vzdělávací školy. Bezprostředně po vystudování gymnázia obdrží studenti certifikát, který jim dává možnost studovat dále. Vyšší vzdělávání je zajišťováno univerzitami a také institucemi vyššího vzdělávání. Studium na univerzitě je rozděleno do několika částí. První etapou jsou bakalářská studia (obvykle tříletá), druhou magisterská studia (obvykle dvouletá), třetí pak doktorská studia (obvykle čtyřletá).
Nejslavnější a nejstarší estonskou institucí terciárního vzdělávání jeuniverzita v Tartu. Vznikla roku 1632. Roku 1919 zde bylo zahájeno vyučování v estonštině. Toho roku byla založena iTallinnská univerzita, rok předtímTallinnská technická univerzita. Tyto tři instituce jsou třemi největšími vysokými školami v zemi. Vědecký výzkum organizuje iEstonská akademie věd, založená v roce 1938.
V roce 2018 vláda spustila projekt genetického poradenství estonským občanům. Sto tisíc Estonců si mohlo nechat zdarma analyzovat svouDNA a zjistit, zda není geneticky predisponováno k chorobám jako jecukrovka či kardiovaskulární onemocnění, a podle toho upravit svůj životní styl. Jde o první státem garantovanou službu tohoto druhu na světě.[113]
Basketbalový týmBC Kalev Tallin hrál nejvyšší ruskou basketbalovou soutěž VTB, kde patřil k nejúspěšnějším týmům, avšak 24. února 2022 ji opustil na protest protiruské invazi na Ukrajinu.[122]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuEstonia na anglické Wikipedii.
↑ Estonia discovers it's actually larger after finding 800 new islands.The Telegraph [online]. 2015-08-28 [cit. 2023-12-11].Dostupné online. (anglicky)
↑Country Profile – LegaCarta [online]. [cit. 2019-11-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Viz např. postoj Evropského parlamentu, který odsoudil "skutečnost, že k okupaci těchto dříve nezávislých a neutrálních států Sovětským svazem došlo v roce 1940 po uzavření paktu Molotov/Ribbentrop a nadále pokračuje".EUROPEAN PARLIAMENT. Resolution on the situation in Estonia, Latvia, Lithuania.Official Journal of the European Communities. January 13, 1983.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Human Development Report 2020: Estonia [online]. 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Estonia (Ranked 21st) [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Pisa rankings: Why Estonian pupils shine in global tests.BBC News. 2 December 2019.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Estonia among top 3 in the UN e-Government Survey 2020 [online]. 24 July 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAROLD, Theresa.How A Former Soviet State Became One Of The World's Most Advanced Digital Nations [online]. October 30, 2017 [cit. 2021-11-29].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Number of start-ups per capita by country [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RANDSBORG, Klavs.Roman Reflections: Iron Age to Viking Age in Northern Europe. [s.l.]: Bloomsbury Publishing 193 s.Dostupné online.ISBN978-1-4725-7954-6. (anglicky) Google-Books-ID: TC3bBQAAQBAJ.
↑ Viron - WordSense Dictionary.www.wordsense.eu [online]. [cit. 2022-04-12].Dostupné online. (anglicky)
↑ Stone Age settlement and economic processes in the Estonian coastal area and Islands.web.archive.org [online]. 2012-03-20 [cit. 2021-02-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-20.
↑ Estonica.org - Stone Age.www.estonica.org [online]. [cit. 2021-02-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.
↑RIMANTIENĖ, Rimutė. The Neolithic of the Eastern Baltic.Journal of World Prehistory. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 97–143.Dostupné online [cit. 2022-04-10].ISSN0892-7537.
↑KRIISKA, Aivar. New dates for the Late Neolithic Corded Ware Culture burials and early husbandry in the East Baltic region.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2022-04-10].
↑TVAURI, Andres.The Migration Period, Pre-Viking Age, and Viking Age in Estonia. [s.l.]: University of Tartu PressDostupné online.ISBN978-9949-19-936-5. (English) DOI: 10.26530/OAPEN_423944.
↑RABAS, Hain. Sigtuna Burned to the Ground in 1187.www.historyfiles.co.uk [online]. [cit. 2022-04-10].Dostupné online.
↑SUTROP, Urmas. Taarapita - the Great God of the Oeselians.Folklore: Electronic Journal of Folklore. 2004, čís. 26, s. 27–64.Dostupné online [cit. 2022-04-10].ISSN1406-0957. (English)
↑JONUKS, Tõnno; KURISOO, Tuuli. To Be or Not to Be… a Christian: Some New Perspectives on Understanding the Christianisation of Estonia.Medievalists.net [online]. [cit. 2021-02-03].Dostupné online.
↑PAVLÍK, Václav. Sv. Alexandr Něvský porazil slabé Němce, silným Tatarům se ale chytře podvolil.Náš REGION [online]. 2019-05-30 [cit. 2021-02-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-19.
↑ St. George’s Night uprising and ‘help’ from Sweden.www.estonica.org [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-11.
↑GAIMSTER, David. A Parallel History: The Archaeology of Hanseatic Urban Culture in the Baltic c. 1200-1600.World Archaeology. 2005, roč. 37, čís. 3, s. 408–423.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0043-8243.
↑NEUMANN, J.; LINDGRÉN, S. Great Historical Events That Were Significantly Affected by the Weather: 4, The Great Famines in Finland and Estonia.Bulletin of the American Meteorological Society. 1979, s. 775–787.Dostupné online.ISSN1520-0477.doi:10.1175/1520-0477(1979)060<0775:GHETWS>2.0.CO;2.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KELERTAS, Violeta:Baltic Postcolonialism, p. 397.Google books.
↑RAUN, Toivo U. The Latvian and Estonian National Movements, 1860-1914.The Slavonic and East European Review. 1986, roč. 64, čís. 1, s. 66–80.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0037-6795.
↑RAUN, Toivo U.; PLAKANS, Andrejs. The Estonian and Latvian national movements: An assessment of Miroslav Hroch's model.Journal of Baltic Studies. 1990-06-01, roč. 21, čís. 2, s. 131–144.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0162-9778.doi:10.1080/01629779000000041.
↑FAURE, Gunter; MENSING, Teresa.The Estonians; The long road to independence. [s.l.]: Lulu.com 411 s.Dostupné online.ISBN978-1-105-53003-6. (anglicky) Google-Books-ID: hnq7AwAAQBAJ.
↑MAIER, Konrad. Johann Woldemar Jannsen, Carl Robert Jakobson, Ado Grenzstein: Collaborators under Foreign Domination?.Journal of Baltic Studies. 2006, roč. 37, čís. 2, s. 163–178.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0162-9778.
↑ Russification period.www.estonica.org [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-20.
↑THADEN, Edward C.Russification in the Baltic Provinces and Finland, 1855-1914. [s.l.]: Princeton University Press 513 s.Dostupné online.ISBN978-1-4008-5718-0. (anglicky) Google-Books-ID: NeH_AwAAQBAJ.
↑RAUN, Toivo U. The Revolution of 1905 in the Baltic Provinces and Finland.Slavic Review. 1984, roč. 43, čís. 3, s. 453–467.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0037-6779.doi:10.2307/2499401.
↑ Bolševici byli před 100 lety „na dostřel“ od estonského Tallinnu.iDNES.cz [online]. 2019-02-01 [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑ Russian-Estonian Treaty of Tartu - 100 years on.eurotopics.net [online]. [cit. 2021-02-03].Dostupné online. (anglicky)
↑BUTKUS, Zenonas. The Communist Revolt in Tallinn on the 1st of December 1924 and its Diplomatic Cover-Up.Lietuvos istorijos studijos. 2019-08-08, roč. 43, čís. 0, s. 22–43.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN1392-0448.doi:10.15388/LIS.2019.43.2.
↑ALENIUS, Kari. The Birth of Cultural Autonomy in Estonia: How, Why, and for Whom?.Journal of Baltic Studies. 2007-12-01, roč. 38, čís. 4, s. 445–462.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0162-9778.doi:10.1080/01629770701682723.
↑KASEKAMP, A.The Radical Right in Interwar Estonia. [s.l.]: Springer 228 s.Dostupné online.ISBN978-1-4039-1955-7. (anglicky) Google-Books-ID: BKN_DAAAQBAJ.
↑KASEKAMP, Andres. Fascism by Popular Initiative: The Rise and Fall of the Vaps Movement in Estonia.Fascism. 2015-11-23, roč. 4, čís. 2, s. 155–168.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN2211-6257.doi:10.1163/22116257-00402006. (anglicky)
↑Podrobněji viz LAINOVÁ, Radka. Estonsko v březnu 1934 – legální převrat?.Historický obzor, 2001, 12 (9/10), s. 217–222. ISSN 1210-6097.
↑VALGE, Jaak. Foreign Involvement and Loss of Democracy, Estonia 1934.Journal of Contemporary History. 2011, roč. 46, čís. 4, s. 788–808.Dostupné online [cit. 2022-04-10].ISSN0022-0094.
↑ Estonica.org - The Silent Era.www.estonica.org [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-11.
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Tohle sovětům nikdy nezapomeneme! Před 80 lety Sovětský svaz brutálně anektoval Pobaltí.Reflex.cz [online]. [cit. 2021-02-03].Dostupné online.
↑ Sovětské represe a deportace v pobaltských státech.Gulag.online [online]. [cit. 2021-02-03].Dostupné online.
↑ Holocaust v Litvě, Lotyšsku a Estonsku | Holocaust.www.holocaust.cz [online]. [cit. 2021-02-03].Dostupné online.
↑PLISKA, David. Lesní bratři a Estonsko.NaVychod.org [online]. [cit. 2021-05-25].Dostupné online.
↑ Milion a půl lidí z Pobaltí vytvořilo před 30 lety lidský řetěz. Baltská cesta byla předzvěstí pádu SSSR.Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-24].Dostupné online.
↑PAJUR, Ago, a kol.Baltimaade ajalugu. Tallinn: Avita, 1999.ISBN9985-2-0131-0. S. 207. (estonsky)
↑PAJUR, Ago, a kol.Baltimaade ajalugu. Tallinn: Avita, 1999.ISBN9985-2-0131-0. S. 209. (estonsky)
↑PAJUR, Ago, a kol.Baltimaade ajalugu. Tallinn: Avita, 1999.ISBN9985-2-0131-0. S. 210. (estonsky)
↑ Estonsko a Lotyšsko slaví 20 let nezávislosti.ČT24 [online]. Česká televize, 20. 8. 2011 [cit. 2021-02-03].Dostupné online.
↑ Členské země NATO - Přehled členů a rozšiřování NATO.www.natoaktual.cz [online]. [cit. 2021-05-25].Dostupné online.
↑ Rusko odstupuje od dohody o hranicích s Estonskem.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-25].Dostupné online.
↑VIKTOROVA, Jevgenija. Conflict Transformation the Estonian Way: The Estonian-Russian Border Conflict, European Integration and Shifts in Discursive Representation of the "Other".Perspectives. 2006, čís. 27, s. 44–66.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN1210-762X.
↑EUROPEAN COMMISSION. Land Use/Cover Area frame Survey 2012 Buildings, roads and other artificial areas cover 5% of the EU …and forests 40% [online]. 2013-10-25, [cit. 2016-05-18]. Dostupné online.
↑SHEFFIELD, Hazel. 'Carbon-neutrality is a fairy tale': how the race for renewables is burning Europe's forests.the Guardian [online]. 2021-01-14 [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Estonian court suspends logging at Natura 2000 sites.ERR [online]. 2021-06-12 [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Estonia faces a fine of € 100,000 per day for logging protected forests | New.www.rednatura2000.info [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-08. (anglicky)
↑ Valitsus hakkab Euroopas võitlema Eesti raiemahu vähendamise vastu.Tänane leht [online]. 2021-11-30 [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (estonsky)
↑ Estonci spustili revoluční volby po internetu.iDNES.cz [online]. 2007-02-26 [cit. 2021-02-02].Dostupné online.
↑ In this country, 44% voters just voted online - Times of India.The Times of India [online]. [cit. 2021-02-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ALVAREZ, R. Michael; HALL, Thad E.; TRECHSEL, Alexander H. Internet Voting in Comparative Perspective: The Case of Estonia.PS: Political Science & Politics. 2009-07, roč. 42, čís. 3, s. 497–505.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN1537-5935.doi:10.1017/S1049096509090787. (anglicky)
↑DRECHSLER, Wolfgang; MADISE, Ülle.Electronic Voting in Estonia. Příprava vydání Norbert Kersting, Harald Baldersheim. London: Palgrave Macmillan UKDostupné online.ISBN978-0-230-52353-1.doi:10.1057/9780230523531_6. S. 97–108. (anglicky) DOI: 10.1057/9780230523531_6.
↑VOJÁČEK, Lukáš. Jak se malé Estonsko stalo kybernetickou supervelmocí.E15.cz [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑ČERMÁK, Miloš. Proč má Estonsko celý stát nahraný v cloudu? A jak se stát e-Estoncem?.Seznam Zprávy [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑HERZER, Filip. Jediná země, kde vládnou ženy. Estonská prezidentka jmenovala premiérku.Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 26. 1. 2021 [cit. 2021-02-02].Dostupné online.
↑ Estonsko nastupuje do čela Rady Evropské unie. Cílí na bezpečný kontinent i volný tok dat.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-02-03].Dostupné online.
↑ Nordic-Baltic Co-operation | Välisministeerium.web.archive.org [online]. 2012-05-11 [cit. 2021-02-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-11.
↑ Estonia as a Nordic Country | Välisministeerium.web.archive.org [online]. 2011-05-11 [cit. 2021-02-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-11.
↑ Zemřel nejvýznamnější estonský básník Kaplinski, zasedal v parlamentu.Aktuálně.cz [online]. 2021-08-13 [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑ Estonia 2001: old face and a winning song.www.baltictimes.com [online]. [cit. 2021-02-01].Dostupné online.
↑PAWŁUSZ, Emilia. The Estonian song celebration (Laulupidu) as an instrument of language policy.Journal of Baltic Studies. 2017-04-03, roč. 48, čís. 2, s. 251–271.Dostupné online [cit. 2022-04-11].ISSN0162-9778.doi:10.1080/01629778.2016.1164203.
↑ Baltic song and dance celebrations.ich.unesco.org [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Tallinn designated as UNESCO City of Music.www.tallinn.ee [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (estonsky)[nedostupný zdroj]
↑ Michel Sittow | ARTMUSEUM.CZ.www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2021-01-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-19.
↑ Kristjan Raud, the Last National Romantic Artist of the Nordic Countries.Estonianart.ee [online]. 1998-12-23 [cit. 2024-03-29].Dostupné online. (estonsky)
↑SILVER, Tambur. Ilon Wikland is in the hearts of Estonians.Estonianworld.com [online]. 2024-02-05 [cit. 2024-03-29].Dostupné online.
↑ Kumu - Nová hlavní budova estonského uměleckého muzea.Archiweb.cz [online]. [cit. 2024-03-29].Dostupné online.
↑ Historic Centre (Old Town) of Tallinn.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Kuressaare Episcopal Castle, Estonia.Visitestonia.com [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Hrad Narva, Hermann.www.hrady.cz [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑ Toompea Castle | Tallinn, Estonia Attractions.Lonely Planet [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Tartu Cathedral.Visit Baltics [online]. 2019-09-04 [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (rusky)
↑ Estonian National Museum / DGT Architects (Dorell.Ghotmeh.Tane).ArchDaily [online]. 2016-06-06 [cit. 2022-04-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Kiluvõileib | Traditional Sandwich From Estonia | TasteAtlas.www.tasteatlas.com [online]. [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑ Estonian Style Sauerkraut with Pork and Barley. Mulgikapsad.Estonian Cuisine [online]. 2017-02-10 [cit. 2022-04-11].Dostupné online.
↑ZYLKO, Boguslaw. Culture and Semiotics: Notes on Lotman's Conception of Culture.New Literary History. 2001, roč. 32, čís. 2, s. 391–408.Dostupné online [cit. 2021-02-03].ISSN0028-6087.
↑BASS, Hans H.Ragnar Nurkse's Development Theory: Influences and Perceptions. Příprava vydání Erik Reinert, Jan Kregel, Rainer Kattel. [s.l.]: Anthem PressDostupné online.ISBN978-1-84331-819-4. S. 183–202. DOI: 10.7135/UPO9781843318194.011.
↑COGHLAN, Andy. Estonia to give genetic testing and advice to 100,000 residents.New Scientist [online]. [cit. 2021-05-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ BBC News | EUROPE | Controversial decathalon win for Estonia.news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2018-11-19].Dostupné online.
↑BRANCH, John. A good time to be Gerd Kanter.www.nytimes.com.Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (anglicky)
↑ Women’s épée team delivers Estonia’s first Olympic gold medal in 13 years.Estonian World [online]. 27. 7. 2021 [cit. 2021-08-04].Dostupné online.
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Estonia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of European and Eurasian Affairs.Background Note: Estonia [online]. U.S. Department of State, 2011-06-21 [cit. 2011-08-22].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Estonia [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-07. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Tallinnu.Souhrnná teritoriální informace: Estonsko [online]. Businessinfo.cz, 2010-05-01 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
ARUJA, Endel, a kol.Estonia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-22].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
_Johannes_K%25C3%25A4bin.jpg)
_ENSV_%25C3%259Clemn%25C3%25B5ukogu.jpg)
_02.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.png)
_-_Tartu_-_Estonia_(35961979372).jpg)
.svg)
