Erwin Schrödinger přispěl významnou měrou nejen ke kvantové fyzice. Zabýval se též historií a filozofií fyziky a vědy obecně a jeho knihaWhat is Life? (Co je život?) z roku1944, přestože byla určena široké veřejnosti, ovlivnila celou řadu vědců, kteří stáli u zrodumolekulární biologie a mezi kterými nechyběli objevitelé molekulyDNAFrancis Crick čiJames D. Watson.[2]
Narodil se zaRakouska-Uherska veVídni jako jedináček. Otec byl majitelem továrny, věnoval se také italskému umění a botanice. Matka i teta chlapce zbožňovaly a Erwin prožil ideální dětství. Protože měly anglické předky, hovořil Erwin dokonale anglicky i německy. Nejprve měl soukromé učitele, poté navštěvoval akademické gymnázium se zaměřením na literaturu a filozofii. Gymnázium dokončil v roce 1906, poté nastoupil naVídeňskou univerzitu. Velmi ho ovlivnily přednáškyFridericha Hasenöhrla z teoretické fyziky, v matematice ho zaujalaalgebra přednášenáFranzem Mertensenem. Jeho velkým vzorem byl předčasně zemřelýLudwig Boltzmann.[3] Dále studovalteorii funkcí,diferenciální rovnice amatematickou statistiku uWilhelma Wirtinhera aprojektivní geometrii,algebraické křivky a spojité grupy v přednáškáchGustava Kohna. V teoretické fyzice studoval analytickou mechaniku, různé aplikace parciálních diferenciálních rovnic v dynamice, problém vlastních čísel,Maxwellovy rovnice a teorii elektromagnetického pole, optiku, termodynamiku a statistickou mechaniku. V roce 1910 obhájil doktorskou dizertaciO vedení elektřiny po povrchu izolantu ve vlhkém vzduchu (Über die Leitung der Elektrizität auf die Oberfläche von Isolatoren an feuchter Luft). Další čtyři roky byl asistentem profesora Exnera a spřátelil se s Friedrichem Kohlrauschem, což ovlivnilo jeho směřování k teoretické fyzice, ale zároveň vedlo k pochopení významu experimentů. Práci na univerzitě přerušila první světová válka, během níž sloužil u dělostřelectva a poslední rok strávil jako meteorolog. V letech 1918–1920 se zabýval teorií barev, radioaktivitou a dynamikou krystalové mřížky.[3]
V roce 1921 se Schrödinger stal asistentemMaxe Wiena v německéJeně. Poté krátkou dobu pracoval veStuttgartu, kde se spřátelil sHansem Reichenbachem. Získal místo řádného profesora veVratislavi a na konci roku 1921 pak začal pracovat na katedře teoretické fyziky Univerzity vCurychu. Zde se nejprve zabýval studiem strukturyatomu, silně ovlivněn pracíLouise de Broglie se v roce 1924 začal věnovat kvantové statistice.
V roce 1926 Schrödinger publikoval vAnnalen der Physik v šesti článcích svou revoluční práci o vlnové mechanice, v nichž formuloval i slavnouvlnovou rovnici.[3] Díky tomuto úspěchu se stal hlavním kandidátem naPlanckovo místo na Univerzitě v Berlíně, kam se v říjnu 1927 odstěhoval. Stal se zdeEinsteinovým spolupracovníkem. V souvislosti s perzekucí Židů se Schrödinger rozhodl, že nebude žít v zemi s takovouto politikou. Roku 1933 muuniverzita v Oxfordu nabídla místo asistenta. Krátce po svém příjezdu se dověděl, že jeho práce ve vlnové mechanice byla oceněnaNobelovou cenou za fyziku.[1]
V roce 1935 publikoval práci o třech částechSoučasná situace v kvantové mechanice (Die gegenwärtige Situation in der Quantenmechanik), ve které se poprvé objevil známý paradoxSchrödingerovy kočky, vyjadřující jeho skeptický postoj k pravděpodobnostní interpretaci kvantové mechaniky.[3]
V letech 1936 až 1938 pobýval v Rakousku na Univerzitě vGrazu. V souvislosti s jeho postojem vůči připojení Rakouska kTřetí říši byl pro svou „politickou nespolehlivost“ odvolán. Byl nucen narychlo odjet doŘíma. Dále se pak stěhoval doOxfordu aGentu, roku 1939 se nakonec na delší dobu usadil vDublinu, kde pracoval v Ústavu pro pokročilá studia.[4] Studoval zdeteorii elektromagnetického pole ateorii relativity. Začal se také zabývat sjednocenou teorií pole, která se ale setkala s kritikouAlberta Einsteina. Kromě fyziky studoval také řeckou vědu a filozofii. Během svého pobytu napsal několik desítek vědeckých prací a odborných knih, např.What is Life? (1944),Space-Time Structure (1950)Science and Humanism (1952).[3] VDublinu pracoval až do roku 1956, kdy se vrátil doVídně. V roce 1957 těžce onemocněl a odešel do penze do tyrolskéhoAlpbachu.[4] V roce 1958 byl jmenován emeritním profesoremvídeňské univerzity.[3] 4. ledna 1961 zemřel ve věku 73 let natuberkulózu. Pohřben byl v rakouskémAlpbachu.[3]
6. dubna 1920 se Schrödinger oženil s Annemarie Bertelovou. Vztahy s manželkou ale nikdy nebyly příliš dobré a s jejím vědomím měl řadu vztahů. Anny již dlouhou dobu milovala Schrödingerova přítele Weyla. Když v roce 1933 dostal pozvání do Oxfordu, odjel tam i se svým spolupracovníkem Arthurem Marchem. S jeho manželkou Hildou měl milostný poměr. 30. května 1934 se mu narodila dcera Ruth Georgie Erica. Matkou byla Hilde, manželka jeho asistenta Arthura Marcha. Kvůli těmto okolnostem nepřijal místo vPrincetonu, které mu bylo roku 1934 nabídnuto. Žít otevřeně se dvěma ženami a mít dítě s manželkou jiného muže bylo v té době ve Spojených státech společensky nepřijatelné.[3] I další vztahy jsou kontroverzní.[5]
Později měl Schrödinger ještě několik mimomanželských vztahů a další dvě dcery se dvěma irskými ženami. Jeho manželství s Annemarie skončilo až Schrödingerovou smrtí.
↑ab The Nobel Prize in Physics 1933.NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné online. (anglicky)
↑SYMONDS, Neville. What is Life?: Schrodinger's Influence on Biology.The Quarterly Review of Biology. 1986, roč. 61, čís. 2, s. 221–226.Dostupné online [cit. 2021-09-11].ISSN0033-5770.
↑abcdefghKRAUS, Ivo.Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010.ISBN978-80-01-04546-6. Kapitola Fyziky, matematiky, filozof i biolog (Erwin Schrödinger), s. 170–181.
.jpg)
