| Ernesto Zedillo | |
|---|---|
 Ernesto Zedillo (1999) | |
| 61.prezident Mexika | |
| Ve funkci: 1. prosince1994 – 30. listopadu2000 | |
| Předchůdce | Carlos Salinas de Gortari |
| Nástupce | Vicente Fox |
| Ministr pro veřejné vzdělávání | |
| Ve funkci: 7. ledna1992 – 29. listopadu1993 | |
| Prezident | Carlos Salinas de Gortari |
| Předchůdce | Manuel Bartlett |
| Nástupce | Fernando Solana |
| Ministr pro plánování a rozpočet | |
| Ve funkci: 1. prosince1988 – 7. ledna1992 | |
| Prezident | Carlos Salinas de Gortari |
| Předchůdce | Pedro Aspe |
| Nástupce | Rogelio Gasca Neri |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Institucionální revoluční strana |
| Rodné jméno | Ernesto Zedillo Ponce de León |
| Narození | 27. prosince1951 (73 let) Ciudad de México,Mexiko |
| Choť | Nilda Patricia Velasco (od 1974) |
| Děti | 5 |
| Sídlo | New Haven,Spojené státy americké |
| Alma mater | Instituto Politécnico Nacional Yaleova univerzita |
| Profese | ekonom,vysokoškolský učitel,autor apolitik |
| Ocenění | řetěz Řádu kříže země Panny Marie (1995) řetěz Řádu Isabely Katolické (1996) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1996) velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha (1998) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1999) … více naWikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Ernesto Zedillo |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ernesto Zedillo Ponce de León (*27. prosince1951Ciudad de México) je mexický ekonom a politik. Od 1. prosince 1994 do 30. listopadu 2000 bylprezidentem Mexika, posledním z nepřetržité 71leté řady mexických prezidentů zInstitucionální revoluční strany.
Během svého prezidentství čelil jedné znejhorších hospodářských krizí v dějinách Mexika, která začala jen několik týdnů po jeho nástupu do funkce.[1][2] Z krize obvinil svého předchůdceCarlose Salinase de Gortariho.[1][3] Ačkoli se od de Gortariho distancoval, pokračoval vneoliberální politice. Dohlížel také na zatčení de Gortariho bratraRaúla Salinase de Gortariho.[4] Jeho vláda byla také poznamenána obnovenými střety seZapatovou armádou národního osvobození aLidovou revoluční armádou,[5] kontroverzním zavedením Fobaproa na záchranu národního bankovního systému,[6] politickou reformou, která umožnila obyvatelůmFederálního distriktu (Ciudad de México) volit si vlastního starostu, privatizací státních železnic a následným pozastavením osobní železniční dopravy a masakry vAguas Blancas aActealu, které spáchaly státní složky.[7][8]
Ačkoli Zedillova politika nakonec vedla k relativnímu hospodářskému oživení, nespokojenost obyvatelstva se sedmi desetiletími vládyInstitucionální revoluční strany vedla k tomu, že strana ve volbách v roce 1997 poprvé ztratila zákonodárnou většinu[9] a ve volbách v roce 2000 zvítězil kandidát pravicové opozičníStrany národní akceVicente Fox, čímž skončila 71 let trvající nepřetržitá vláda Institucionální revoluční strany.[10] Zedillovo přiznání porážky Institucionální revoluční strany a pokojné předání moci svému nástupci zlepšilo v posledních měsících jeho vlády jeho image a úřad opustil s 60% ratingem.[11]
Po skončení svého prezidentského mandátu se Zedillo stal vůdčí osobností v otázceglobalizace, zejména jejího dopadu na vztahy mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. V současné době je ředitelem Centra pro studium globalizace naYaleově univerzitě a je členem správní rady Inter-American Dialogue a společnostiCitigroup.
Řád osvoboditele generála San Martína (1996)[12]
Řád kříže země Panny Marie (1995)
Řád Isabely Katolické (1996)[13]
Řád prince Jindřicha (1998)
Řád sv. Michala a sv. Jiří (1998)V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuErnesto Zedillo na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuErnesto Zedillo na Wikimedia Commons| PrezidentiMexika | |
|---|---|
Adolfo de la Huerta(1920) •Álvaro Obregón(1920–1924) •Plutarco Elías Calles(1924–1928) •Emilio Portes Gil(1928–1930) •Pascual Ortiz Rubio(1930–1932) •Abelardo Luján Rodríguez(1932–1934) •Lázaro Cárdenas del Río(1934–1940) •Manuel Ávila Camacho(1940–1946) •Miguel Alemán Valdés(1946–1952) •Adolfo Ruiz Cortines(1952–1958) •Adolfo López Mateos(1958–1964) •Gustavo Díaz Ordaz(1964–1970) •Luis Echeverría(1970–1976) •José López Portillo(1976–1982) •Miguel de la Madrid(1982–1988) •Carlos Salinas de Gortari(1988–1994) •Ernesto Zedillo(1994–2000) •Vicente Fox(2000–2006) •Felipe Calderón(2006–2012) •Enrique Peña Nieto(od 2012–2018) •Andrés Manuel López Obrador(od 2018) •Claudia Sheinbaumová(zvolená) | |
