Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Erik XIV. Švédský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erik XIV. Švédský
král švédský
Portrét
Erik XIV. Švédský, autor Domenicus Verwildt
Doba vlády15601568
Korunovace29. červen 1561
Narození13. prosince1533
Stockholm
Úmrtí26. února1577 (ve věku 43 let)
zámek Örbyhus
PředchůdceGustav I. Vasa
NástupceJan III. Švédský
ManželkaKarin Månsdotter
RodVasovci
OtecGustav I. Vasa
MatkaKateřina Sasko-Lauenburská
PříbuzníJan III. Švédský,Kateřina Švédská, Cecílie Švédská, Magnus Östergötlandský,Anna Marie Švédská, Žofie Švédská, Alžběta Švédská aKarel IX. Švédský (sourozenci)
Johan Hand,Erik Hand,Karin Håkonsdotter Hand[1] ajudge Johannes Hakonson, captain[1] (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet zdatové položky.
Vasovci
Vasovci

Erik XIV. Švédský,Erik XIV. Vasa (13. prosince1533,Stockholm26. února1577, zámek Örbyhus) bylšvédským králem v letech15601568, rovněž vládce vEstonsku po jeho dobytí v roce1561.

Biografie

[editovat |editovat zdroj]

Původ a mládí

[editovat |editovat zdroj]

Erik se narodil jako synGustava I. Vasy a jeho manželkyKateřiny Sasko-Lauenburské. V necelých dvou letech ztratil matku a otec se po roce znovu oženil sMarkétou Leijonhuvud. Se svou macechou měl Erik napjaté vztahy, neboť stál jejímu synoviJanovi v cestě k švédskému trůnu.

Erik byl vychováván dvěma skvělými učiteli, Georgem Normanem a francouzskýmkalvinistou Dionysiem Beurreusem (1500–1567). Oba mu poskytli to nejlepší vzdělání, jaké mohl v té době získat: učil se řadě cizích jazyků, matematice, historii. Významnou roli v jeho životě hrálaastrologie.

Poté, co začal vystupovat na veřejnosti, byl záhy nazývánvyvoleným králem, především proto, že splňovat představy o typickém Švédovi: byl plavý, modrooký, urostlý a pyšnil se výjimečným plnovousem.Roku1557 obdrželKalmar,Kronobergs län aÖland, kde si na zámku v Kalmaru držel svůjdvůr. V této době se staly napjatými vztahy i s jeho otcem a oba se navzájem sledovali a provádělišpionáž. Králi se nelíbily především Erikovy úmysly ucházet se o ruku anglické princezny Alžběty, pozdějšíanglické královnyAlžběty. Erik plánoval cestu do Anglie, ale otcova smrt29. září roku1560 tuto cestu překazila. Také jeho plány oženit se s dalšími vyhlédnutými nevěstami (Marie Stuartovna,Renata Lotrinská,Anna Saská aKristýna Hesenská) nebyly realizovány.

Uvádí se, že Gustav I. váhal, zda předá trůn tomuto svému synovi, nebo zda ho uvrhne do vězení, mimo jiné proto, že jeho nejstarší syn z druhého manželství, vévoda Jan, byl jeho nejmilejším dítětem, které by na trůně viděl raději.

Král

[editovat |editovat zdroj]

Jako prvorozený syn Gustava I. Vasy se po jeho smrti (29. září1560) Erik stal králem; korunován byl29. června následujícího roku1561. Byl schopným a inteligentním vládcem, jeho vysoké ambice a psychická nevyrovnanost však způsobily psychické onemocnění a posléze způsobily jeho pád.

V roce1561 ovládl Erik město Reval (nyníTallin) a odtud započal dobývatEstonsko. To znamenalo postavit se nejen zájmůmPolska aRuska, ale i svého mladšího bratra Jana,finského vévody, který rovněž hodlal rozšířit své panství tímto směrem. Jan se proti bratrovi vzbouřil a spojil se s Polskem, Erik však jeho vzpouru potlačil a obvinil ho z velezrady. Jan byl potéparlamentem odsouzen ktrestu smrti. Nakonec však12. srpna roku1563 byl Janovi hrdelní trest zrušen a Erik se spokojil s jeho uvězněním.

Erik se snažil učinit ze Švédska silnou mocnost. Na rozdíl od svého otce, který byl spokojen s dosaženýmstatus quo a dobytou nezávislostí, usiloval Erik o nadvládu a hegemonii s jinými státy v oblastiBaltského moře. Tyto snahy ho přivedly do konfliktu sdánským králemFrederikem II. a shanzovním městemLübeck. Vzniklý konflikt, známý jakoSeverská sedmiletá válka, probíhal po většinu období jeho panování. Erik v ní odrazil všechny dánské pokusy o ovládnutí švédských území (Frederik usiloval o obnoveníKalmarské unie), ovšem za cenu zničení řady švédských měst a vesnic; Švédsko však zaznamenalo významné úspěchy na moři.

Ve vnitřní politice se potýkal sopozicí domácíšlechty podporované jeho nevlastním bratremJanem. Šlechta pohlížela na uvěznění vévody Jana s nelibostí. Erik, poštíván svým rádcem Jöranem Perssonem, se domníval, že šlechta připravuje proti němu vzpouru, a rozhodl se v roce1561 vytvořit Nejvyšší soudní dvůr, zvanýKrálův výbor (Konungens mängd); ten měl dbát na objektivní dodržování zákona, ale zanedlouho se zvrhl v prostředekperzekuce možných králových nepřátel. Ve své nedůvěřivosti nechal Erik uvěznit Nilse Stureho, jehož považoval za nebezpečného. Dvůr ho shledal vinným velezradou a nařídil jehopopravu, Nils byl však omilostněn a musel podstoupit pouze veřejné pranýřování v ulicích Stockholmu. Dva dny poté se král se Sturem smířil a svěřil mu vedení poselství, jež vyslal doLotrinska za účelem požádání o ruku princeznyRenaty Lotrinské. Renata byla vnučkoudánského králeKristiána II. a sňatkem s ní by Erik získal právo ucházet se o dánský trůn.

Po této události s Nilsem Sturem se Erikův duševní stav se stále více zhoršoval, jeho nedůvěřivost změnila vparanoiu, což vedlo krepresím jeho politických protivníků, mezi jiným k zavraždění několika členů rodiny Sture v roce1567: Erik věřil, že rodina Sture a šlechta vůbec se v odplatu za Nilsovu potupu pozvedne proti jeho vládě. Nařídil shromáždit důkazy o spiknutí proti němu. Když byli označeni podezřelí, nechal je uvěznit vUppsale; mezi zadrženými byl i Nilsův otec, hrabě Svante Sture – šlechtic, který byl vždy rodině Vasů věrný, a jeho syn Erik Sture.21. května roku1567 se vrátil Nils Sture z Lotrinska a byl uvězněn rovněž. Následujícího dne král poslal usmiřující dopis Svante Sturemu, v němž ho žádal o prominutí, vzápětí ale změnil názor a nechal vězně zabít. Před Soudním dvorem Erik uvedl, že vězňové byli zrádci království a jejich smrt byla po právu.

Po této tragické události královademence a rozpad osobnosti byly již zjevné. Žádal biskupy o modlitby, aby ho nepostihl boží trest, a nechal uvěznit svého rádce Jörana Perssona, jehož činil za celou věc odpovědného. Jöran Persson byl odsouzen k smrti, ale trest nebyl vykonán.

Erikova manželka Karin Månsdotter, 1580

Manželství a potomci

[editovat |editovat zdroj]

4. července1568 se oženil sKarin Månsdotter (1550–1612), neurozenou dcerou prostého vojáka, s níž žil vkonkubinátu již dva roky předtím. S ní měl čtyři děti, z nichž dvě první se narodily ještě před uzavřením manželství a byly posléze legitimizovány, dvě další, narozené již z manželského lože, pak zemřely v útlém věku:

Před vstoupením do svazku manželského měl Erik několik neformálních vztahů.

Ze vztahu sAgdou Persdotter měl tři dcery:

Ze vztahu s Karin Jacobsdotter:

  • pravděpodobně syn († duben 1565)

Svržení z trůnu, smrt

[editovat |editovat zdroj]

V říjnu roku1567 byl vévoda Jan za ne zcela jasných okolností osvobozen. Králův bratr se znovu připojil k opozici a ve spojení s částí šlechty a se svým mladším bratrem, vévodouKarlem, inicioval v zemi v červenci následujícího roku1568 povstání. V září vzbouřenci pronikli do Stockholmu, král Erik svaloval vinu na svého rádce Jörana Perssona a dal ho urychleně popravit, doufaje, Že tím své bratry usmíří. Krátce nato, 29. září, byl král Erik jat a uvězněn. V lednu následujícího roku1569 jmenoval parlament Jana novým králem.

Po svém svržení vystřídal Erik v průběhu devíti let celkem šest vězení. Důvodem byla obava z konspirací, které vznikaly v některých segmentech obyvatelstva, jež hodlaly reinstalovat Erika na švédský trůn, což krále Jana silně znepokojovalo.

Erik zemřel vevězení na hraděÖrbyhus26. února1577, pravděpodobněotrávenarzenikem. Dokument podepsaný Janem III. a Bengtem Gyltem dával jeho strážcům právo otrávit ho při podezření na jakýkoli pokus o jeho osvobození. Pozdější analýzy jeho ostatků přítomnostjedu prokázaly.

Vývod z předků

[editovat |editovat zdroj]
Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Johan Kristiernsson
 
 
 
 
 
 
 
Erik Johansson Vasa
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Birgitta Gustavsdotter
 
 
 
 
 
 
 
Gustav I. Vasa
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Måns Karlsson
 
 
 
 
 
 
 
Cecilia Månsdotter Eka
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Sigrid Eskilsdotter
 
 
 
 
 
 
 
Erik XIV. Švédský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan V. Sasko-Lauenburský
 
 
 
 
 
 
 
Magnus I. Sasko-Lauenburský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Dorota Braniborská
 
 
 
 
 
 
 
Kateřina Sasko-Lauenburská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich IV. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
 
Kateřina Brunšvicko-Lüneburská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Kateřina Pomořanská
 
 
 
 
 
 

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abLeo van de Pas:Genealogics.org. 2003.

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Předchůdce:
Gustav I. Vasa
Znak z doby nástupuŠvédský král
Erik XIV.
15601568
Znak z doby konce vládyNástupce:
Jan III.
Předchůdce:
Gustav I. Vasa
Znak z doby nástupuFinský vévoda
Eerik XIV.
15601568
Znak z doby konce vládyNástupce:
Jan III.
PanovníciŠvédska
Ynglingové
cca 970 – cca 1060
Stenkilové
cca cca 1060 – cca 1130
1160–1161
Sverkerové aErikovci
cca 1130 – 1250
Bjälbové
1250–1364
Meklenburkové
1364–1389
Kalmarská unie
regenti kurzívou
1389–1523
Vasovci
1523–1654
Falc-Zweibrückenové (Wittelsbachové)
Hesenští
1654–1751
Holstein-Gottorpští (Oldenburkové)
1751–1818
Bernadotte
od roku 1818
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erik_XIV._Švédský&oldid=24830849
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp