| Episcopalis communio českyBiskupské společenství Apoštolská konstitucepapeže Františka | |
|---|---|
| Datum | 15. září2018 |
| Téma | Biskupská synoda |
| Text | |
| anglicky | |
Episcopalis communio (českyBiskupské společenství) jeapoštolská konstituce, kteroupapež František vyhlásil 15. září 2018, na v denpamátkyPanny Marie Bolestné, ale v platnost vstoupila 18. září téhož roku, v den svého zveřejnění. Uzákonila novou úpravu přípravy a průběhu plenárních shromážděníbiskupské synody. Bere na vědomí různé instituce využívané během předchozí biskupské synody a definuje, že její závěrečný dokument „se podílí nařádném magisteriu“.[1][2]
DokumentEpiscopalis communio je prezentován jako logické naplnění apoštolské exhortaceEvangelii gaudium,[3] Františkova programového listu pro jeho pontifikát,[4][5] kde František vyjádřil záměr „hluboce přetvořit všechny církevní struktury, aby se staly více misijními“. Biskupská synoda musí být prostředkem kolegiality a „vždy se musí stále více stávat adekvátním kanálem pro evangelizaci současného světa více než pro sebezáchovu.“[6][7] František již dříve uspořádal synody o rodině (2014,2015) a omládeži (2018) a po regionálnísynodě o panamském regionu (2019) promulgovalEpiscopalis communio. Někteří analytici předpokládají, že největším úspěchem Františkova pontifikátu může být vytvoření synodálnější katolické církve, kde synody slouží jako platforma pro otevřenou a energickou diskusi.[8]
Episcopalis communio podepsal papež František 15. září a o tři dny později bylopromulgováno.[2][9] Podle kardinálaLorenza Baldisseriho toto datum připomíná ustavení biskupské synody v roce 1965 papežemPavlem VI.[7]
Jak při představení papežského dekretu zdůraznil generální sekretářkardinálLorenzo Baldisseri, papeži Františkovi od počátku jeho pontifikátu záleží na tom, aby synody biskupů v Římě byly „méně statické“ a více"„dynamické“. Již při příležitosti padesátého výročí synody založené papežem Pavlem VI. se František v roce 2015 přimlouval za propojení synody s místními církvemi. Konstituce nahrazujeMotu proprioApostolica sollicitudo papežePavla VI. z roku 1965 i doplňující ustanoveníBenedikta XVI. z roku 2006. Podle tajemníka synodní radyFabia Fabeneho je jednou z hlavních charakteristik synod za Františka „co nejvíce naslouchat realitě a lidem“, zejména pořádáním předběžných šetření. Nová konstituce počítá s tím, že laici budou moci zasílat své příspěvky přímo generálnímu sekretáři synody.[7] Dokument také upřesňuje práci, která musí být vykonána po skončení synody, a počítá s možností uspořádat předsynodální setkání jako v případěbiskupské synody o mladých lidech, víře a rozlišování povolání.[10][11]
Konstituce uvádí, že „pravidelné konzultace o tématu synody se nyní budou konat ve všech místních církvích na světě“ před každým shromážděním biskupů. Kromě biskupů mají mít nyní možnost vyjádřit se k tématu takékněží,řeholníci alaici jmenovaní papežem s hlasovacím právem. Před všeobecnými shromážděními se mají konat předsynodální shromáždění, aby se shromáždění biskupů mohla více orientovat na život místních církví. Výsledky konzultací a předsynodálních shromáždění mají být začleněny do synody biskupů jako pracovní dokumenty. Kromě tří klasických synodálních shromáždění lze nyní synodu svolat a konat i jinými způsoby a ke konkrétním otázkám.
Stejný postup se v zásadě použije i na výsledky vypracované na shromáždění biskupů. Následná opatření najdou svůj závěr v postsynodálním závěrečném dokumentu, který připravuje samostatná komise. Tuto komisi volí účastníci synody a papež ji může doplnit svými členy. Postsynodální dokument musí být schválen většinou členů a předán papeži, který rozhodne, zda bude zveřejněn, či nikoli.
Konstituce uvádí, že „pokud římský papež udělil synodnímu shromáždění poradní pravomoc, [...] závěrečný dokument se účastní řádnéhomagisteria Petrova nástupce, jakmile jím bylratifikován apromulgován“.[12][2]
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůEpiscopalis communio na anglické Wikipedii,Episcopalis communio na italské Wikipedii aEpiscopalis communio na německé Wikipedii.