Epilepsie (staršíčeský výrazpadoucnice) jeonemocněnímozku charakterizované výskytem epileptických záchvatů. Epileptické záchvaty jsou epizody náhlé a přechodné abnormální funkcemozkové aktivity, které se projevují dočasnou změnouvědomí čivnímání,chování,hybnosti či citlivosti. Epilepsie je jedním z nejčastějších chronických neurologických onemocnění, vyskytuje se celosvětově, postihuje ženy i muže, jedince všech věkových kategorií ietnik.[1]
Epileptický záchvat je přechodný výskytpříznaků, které jsou dány abnormálníexcesivní a synchronní aktivitou mozkovýchneuronů.[2]
Starší a většinou dosud užívaná definice epilepsie vyžaduje výskyt opakovaných (tzn. nejméně dvou) neprovokovaných epileptických záchvatů, které jsou od sebe odděleny časovým intervalem nejméně 24 hodin. Neprovokované záchvaty se vyskytují v nepřítomnosti zjevné akutní příčiny na rozdíl od záchvatů provokovaných, které jsou také nazývány jakoakutní symptomatické záchvaty.[3]
V roce 2014Mezinárodní liga proti epilepsii navrhla novou praktickou definici epilepsie. Tato nová definice epilepsie ponechává tradiční kritérium dvou neprovokovaných záchvatů v průběhu více než 24 hodin. Nově však umožňuje stanovitdiagnózu epilepsie v případě jednoho epileptického záchvatu a vysokého rizika (více než 60 %) jeho opakování nebo pokud se jedná o definovaný epileptickýsyndrom. Vysoké riziko opakování záchvatu se vyskytuje například, pokud je přítomný jednoznačný nález na zobrazení mozku (výpočetní tomografii – CT nebomagnetické rezonanci – MR) nebo je velektroencefalogramu (zkráceně EEG) přítomnaepileptiformní abnormita – abnormita svědčící pro epilepsii.[4]
Epilepsie je jedním z nejčastějšíchneurologických onemocnění. Epilepsii má celosvětově přibližně 50 milionů lidí, z toho téměř až 80 % lidí s epilepsií žije vrozvojových zemích. Příčinou vyššíincidence v rozvojových zemích je pravděpodobně větší množství onemocnění mozku (porodnítraumata, některéinfekce) a horšízdravotní péče.[1][5] Ve vyspělých zemích se ročně diagnostikuje 30–50 nových případů/100000, v rozvojových zemích může býtincidence až 2–3× vyšší.[1][6] V Česku se odhaduje počet lidí žijící s aktivní epilepsií (tedy pacienti s epilepsií, kteří prodělali v posledních pěti letech alespoň jeden záchvat) na 70 000.[6]
Epileptické záchvaty se mohou projevovat nejrůznějšími způsoby v závislosti na místě vzniku a šíření abnormálníhoelektrického výboje do ostatních částí mozku.
Nekontrolované záškuby svalů části nebo celého těla
Dříve byly nazývány parciální záchvaty. Vycházejí z částimozkové kůry jedné zmozkové hemisféry. Fokální záchvaty, pokud je to možné, dále dělíme podle přítomnosti poruchy vědomí na:
Záchvat bez poruchy vědomí znamená, že si je pacient v celém průběhu záchvatu vědom sebe i okolního prostředí. V případě, že není stavvědomí během záchvatu znám, tak poruchu vědomí neuvádíme. Fokální záchvat s poruchou vědomí nahrazuje dřívější označení parciální komplexní záchvat, zatímco fokální záchvat bez poruchy vědomí dřívější termín parciální simplexní záchvat.[9]
Fokální záchvat (s poruchou/bez poruchy vědomí/bez určení poruchy vědomí) může být dále klasifikován jako:
Emoční – subjektivně udávanáúzkost,strach,radost nebo jinéemoce jako dominující příznak v začátku záchvatu, popřípadě okolím pozorované emoční projevy u pacienta bez subjektivně udávaných emocí
Pro zařazení mezi motorické záchvaty × záchvaty bez motorických příznaků je rozhodující prvníprominentní příznak záchvatu. Výjimkou jsou záchvaty se zárazy v chování, které pokud jsou dominantním příznakem, tak se mohou vyskytnout během celého záchvatu.
Fokální záchvaty přecházejí do bilaterálního tonicko-klonického záchvatu (tzv. FBTCS), dříve označovány jako sekundárně generalizované záchvaty, jsou záchvaty začínající jako fokální, u kterých dochází k následnému rozšíření epileptické aktivity do obouhemisfér.
Dříve byly nazývány primárně generalizované. Během těchto záchvatů se již na svém začátku zapojují obě hemisféry. V případě generalizovaných záchvatů tedy nejsme schopni identifikovat místo, odkud epileptické záchvaty vycházejí. Vědomí bývá porušeno a případné motorické projevy jsou oboustranné. Další dělení generalizovaných záchvatů je podle přítomnosti motorických projevů na:
Motorické
Tonicko-klonické (dále používaný název generalizované tonicko-klonické záchvaty, tzv. GTCS), dříve nazývaný tzv.grand mal –velký záchvat – typicky začíná náhlouztrátou vědomí s pádem, následuje tonická část (stažení svalstva), která přechází v klonickou část (záškuby) celého těla včetně obličejového a žvýkacího svalstva (nemocný si může pokousatjazyk, poté dochází ke svalovéhypotonii (povolení svalů) provázenou častoinkontinencí moči čistolice. Nemocný se většinou probírá přes fázi zmatenosti, je vyčerpaný, může mítbolesti hlavy. Během záchvatu může docházet kdušení – zejména ve fázikřečí.[6]
Klonické – svalové záškuby různých částí těla. V průběhu záchvatu narůstáamplituda záškubu a klesáfrekvence.[6]
Myoklonické – náhlé, krátkékontrakce, které mohou postihovat různé části těla. Mohou se opakovat v sériích nebo se vyskytovat izolovaně. Mohou být akcentovány volním pohybem (akční myoklonus). Mnoho typů myoklonií nemá epileptický původ.[6]
Myoklonicko-tonicko-klonické
Myoklonicko-atonické
Atonické – náhlý poklessvalového tonu částí těla nebo celkově, což vede k pádu[6]
Bez motorických projevů (absence) – dříve nazývány tzv.petit mal – náhlý vznik, dochází k přerušení probíhající činnosti, strnulému pohledu, pacient je nereagující. Stav trvá 3 s až půl minuty, náhle končí. Mohou se vyskytnout klonické pohybyočních víček,úst i jiných svalových skupin, eventuálně mírné oslabenísvalového tonu (pokles hlavy, rukou, vzácně až pád), mírná tonická složka nebo i automatismy.[6] Dle aktuální klasifikace dělíme absence na:
Během záchvatu není přítomnáporucha vědomí (či neschopnost reagovat normálním způsobem na vnější podněty)
Parciální simplexní dále rozdělujeme podle klinických projevů:
Parciální simplexní záchvaty s motorickými projevy – lokalizace motorických projevů záleží na postižené částimozku. Při šíření do jiných částímozkové kůry dochází k zapojení jiných částí těla (jacksonský marš).
Parciální simplexní záchvaty se somato-senzorickými projevy nebo speciálními senzorickými projevy – projeví se např. abnormální citlivostí části těla, zrakovými/sluchovými/chuťovýmivjemy, poruchami vnímání těla v prostoru
Parciální simplexní záchvaty s psychickými příznaky – např. deformovanépaměťové zkušenosti –déja vu (pocit již viděného),déja vécu (pocit již zažitého),déja entendu (pocit již slyšeného) nebo naopakjamais vu (pocit odcizení, druh iluze, při níž je známá situace, osoba, věc vnímána jako nová nebo neobvykle cizí) a analogickyjamais vécu,jamais entendu. Dále zde patří záchvaty s afektivní symptomatologií,iluzemi, strukturovanýmihalucinacemi.
Prvníklinické změny svědčí pro zapojení obou hemisfér do záchvatovité činnosti. Vědomí bývá narušeno, případné motorické projevy jsou oboustranné.[6]
Řadíme zde:
Absence (dříve nazývány tzv.petit mal) – náhlý vznik, dochází k přerušení probíhající činnosti, strnulému pohledu, pacient je nereagující. Stav trvá 3 s až půl minuty, náhle končí. Mohou se vyskytnout klonické pohyby očních víček, úst i jiných svalových skupin, eventuálně mírné oslabení svalového tonu (pokles hlavy, rukou, vzácně až pád), mírná tonická složka nebo i automatismy.
Myoklonické záchvaty – náhlé, krátké kontrakce, které mohou postihovat různé části těla. Mohou se opakovat v sériích nebo se vyskytovat izolovaně. Mohou být akcentovány volním pohybem (akční myoklonus). Mnoho typů myoklonií nemá epileptický původ.
Klonické záchvaty – svalové záškuby různých částí těla. V průběhu záchvatu narůstá amplituda záškubu a klesá frekvence.
Tonické záchvaty – pevná, násilná kontrakce, která fixuje končetiny v určité poloze.
Tonicko-klonické (dříve nazývaný tzv. grand mal – velký záchvat) – typicky začíná náhlou ztrátou vědomí s pádem, následuje tonická část (stažení svalstva), která přechází v klonickou část (záškuby) celého těla včetně obličejového a žvýkacího svalstva (nemocný si může pokousat jazyk, poté dochází ke svalové hypotonii (povolení svalů) provázenou často inkontinencí moči či stolice. Nemocný se většinou probírá přes fázi zmatenosti, je vyčerpaný, může mít bolesti hlavy. Během záchvatu může docházet k poruše dechu – zejména ve fázi křečí.
Atonickézáchvaty – náhlý pokles svalového tonu částí těla nebo celkově, což vede k pádu
V posledních letech se poznatky ohledně příčiny epilepsie, zejména díkygenetickému výzkumu a moderním zobrazovacím metodám, velmi rozšiřují. V r. 2017 Mezinárodní liga proti epilepsii vydala nové doporučení dělení epilepsií podle příčin, které by mělo nahradit předchozí rozdělení (tzv.idiopatické,symptomatické akryptogenní epilepsie). Nová klasifikace rozděluje následující příčiny vzniku epilepsie:[10]
Příčina epilepsie je výsledkem působení známé nebo předpokládanégenetické poruchy. Epilepsie, u kterých se usuzuje na genetickou etiologii, jsou značně rozmanité a ve většině případů jsou genetické odchylky neznámé.[9]
Jedensyndrom může mít rozdílný genetický podklad. A naopakmutace jednohogenu může mít rozdílnou klinickou symptomatologii. Např. postižení genu SCN1A může mít různé fenotypické vyjádření, od lehčího klinického průběhu tzv. GEFS + (Generalized epilepsy and febrile seizures plus) až po klinicky těžce probíhajícíSyndrom Dravetové.[10] V případech, kdy je epilepsie dědičná komplexně – tj. působením více genů s nebo bez vlivu prostředí, můžeme identifikovat genetické varianty, které přispívají ke vzniku epilepsie, ale samy o sobě by epilepsii nevyvolaly.[11]
Důležitá je skutečnost, že geneticky podmíněné epilepsie nejsou totéž jakoporuchy dědičné. Je to způsobeno tím, že genetické mutace mohou vzniknoutde novo (tj. mutace vzniklá u daného jedince nově, aniž by ji zdědil od rodičů) a tito pacienti mají tedy negativnírodinnou anamnézu. Identifikace takovýchto mutací vzrůstá ve skupině lehkých i těžkých epilepsií.[10] Tuto nově vzniklou mutaci může jedinec pak teoreticky předat svým dětem. Zda se u jeho dětí projeví epilepsie, pak ale záleží na více faktorech (např.penetranci genu).[12]
Jak již bylo uvedeno, genetickáetiologie nevylučuje podíl faktorů zevního prostředí na vzniku záchvatů – např.spánkové deprivace.[10]
Přítomnost strukturální abnormity mozkové kůry podstatně zvyšuje riziko epileptických záchvatů.[16] Strukturální abnormita může být získaná (např.nádor,cévní mozková příhoda, trauma,hypoxicko-ischemické postižení mozku,infekce) nebo vrozená (různémalformacekortikálního vývoje) – zde však epilepsie spíše souvisí spíš s ložiskovou patologií než genetickou příčinou. V některých případech může příčina spadat do kategorie genetické i strukturální (např.tuberózní skleróza).
Některé choroby způsobující poruchumetabolismu nebo s metabolismem interagující se mohou mimo jiné manifestovat epilepsií (zde patří např.porfyrie,aminoacidopatie,pyridoxin-dependentní záchvaty). Většina z těchto chorob má genetický základ, některá mohou být získaná (např. deficitkyseliny listové). Identifikace těchto chorob je samozřejmě důležitá kvůli potřebě specifické léčby.[10]
Jsou způsobené některými typyautoimunitních zánětů postihující centrální nervový systém. Počet diagnostikovaných případů roste s dostupnějšími laboratorními diagnostickými metodami. Příkladem těchto onemocnění je např.encefalitida s protilátkami protiNMDA receptoru nebo anti-LG1limbická encefalitida. Vyčlenění této kategorie vyplývá z důležitosti odlišného léčebného přístupu (imunosupresiva, pátrání poparaneoplázii).[10]
Infekční příčina je celosvětově nejběžnější etiologií epilepsie.[18] Epilepsie s infekční etiologií je výsledkem působení infekčních chorob, při kterých může docházet k funkčním a strukturálním změnám v mozku. Hlavním původcem získané epilepsie v rozvojových zemích jeneurocysticerkóza.[19] Dalšími infekčními nemocemi, které prokazatelně způsobují epilepsii, jsou např.HIV,malárie,TBC meningitida, mozkovámalárie, subakutní sklerózujícípanencefalitida, mozkovátoxoplazmóza a vrození infekce jakoZika acytomegalovirus. Tyto infekce někdy mívají strukturálníkorelát. Infekční etiologie se vztahuje i k případům epilepsie vzniklé s odstupem po prodělané infekci.[12]
Diagnostika epileptických záchvatů je založena na klinickém obraze a podrobně odebrané anamnéze získané od pacienta a svědků události. Existuje řada chorob, které mohou imitovat epileptický záchvat. Pro správnou léčbu je nutné správně určit, že se o epileptických záchvat jedná, následně stanovit typ epileptického záchvatu/epilepsie, příčinu záchvatu/epilepsie a případně i daný epileptický syndrom. V diagnostickémalgoritmu hrají zásadní roli neurologické vyšetření a různé pomocné metody (laboratorní, zobrazení mozku,EEG vyšetření).[20]
U dospělých pacientů s epilepsií je v rámci pátrání po příčině epilepsie indikované provést zobrazení mozku. Základními metodami jsou magnetická rezonance (MR) avýpočetní tomografie (CT). V současnosti se preferuje MR mozku, u pacientů u kterých není možné provedenímagnetická rezonance (MR) mozku, alespoň výpočetní tomografie (CT) mozku. CT vyšetření má nezastupitelnou roli v akutních stavech vzhledem k jeho dostupnosti a rychlosti.
Strukturální změny nacházené u epileptiků mohou být rozmanité – pozánětlivé a poúrazové změny, změny po prodělané (klinicky vyjádřené či němé) mozkové příhodě, nádory mozku. Relativně častými změnami ufarmakorezistentní epilepsií jehipokampální skleróza (gliotické změny a ztrátaneuronůhipokampu) nebo různé malfunkce kortikálního vývoje (vývojová porucha uspořádání neuronů).
EEG pacienta s dětskými absencemi znázorňující typický nález generalizovaného výboje komplexů hrot-vlna ve frekvenci 3 Hz
EEG vyšetření nebolielektroencefalogram zaznamenává normální i abnormálníelektrickou aktivitu mozku. Některé abnormity jsou nespecifické a mohou se vyskytnout u zdravých jedinců nebo pacientů s jiným onemocnění mozku než je epilepsie (např.cévní mozková příhoda, trauma mozku,demence apod.) Druhým typem abnormit jsou epileptiformní abnormity (dříve tzv. specifické nebo hyperfunkční), které jsou asociovány s výskytem epilepsií. Nález na EEG může pomoci určit, zda se jedná o ložiskovou či generalizovanou epilepsii, což je důležité pro určení správné léčby.
Rutinní EEG záznam trvá většinou 20–30 minut a běžně se během něj používají aktivační metody, které zvyšují šanci záchytu abnormalit (fotostimulace,hyperventilace). Další aktivační metodou je například natáčení EEG při usínání/spánek nebo spánková deprivace. Pacienti s epilepsií mohou mít normální graf.
Je metodou pro současné většinou dlouhodobějšího (několik dní až týdnů) snímání EEG aktivity a současného stavu pacienta pomocí videokamery. Využívá se zejména u nejasných případů, kdy pacient neodpovídá adekvátním způsobem na antiepileptickou medikaci, v případech, kdy není jasné zda se o epilepsii jedná, k určení typu epileptických záchvatů/epilepsie či odhalení epileptického ložiska. Na základě získaných informací je možné navrhnout adekvátníterapii.
Odstranění okolních předmětů, o které by se mohl nemocný během záchvatu poranit. Podložení hlavy, eventuálně uvolnění oděvu kolem krku.
Záškubům či tonické křeči (propnutí) nebránit. Nebránit automatismům, pokud pacienta nebo okolí neohrožují. Nerozevírat ústa, nesnažit se do nich nic vkládat.
Vyčkat konec záchvatu.
Při trvající poruše vědomí nemocného uvést dostabilizované polohy. Eventuálně pootevřít a vyčistit ústa, předsunout dolní čelist.
Vyčkat návratu do plného vědomí.
V případě následné zmatenosti slovně pacienta uklidnit.
Zjistit, zda nedošlo k poranění.
Zjistit, zda jde o pacienta již s léčenou epilepsií. V případě, že se jedná o léčeného epileptika, nedošlo ke kumulaci (nakupení) záchvatů, pacient se nezranil a probírá se do plného kontaktu a je následně plně orientovaný, není nutný převoz pacienta do nemocnice.[21]
Transport do nemocnice je indikovaný v těchto případech
Cílem je eliminace faktorů provokujících epileptické záchvaty, jednak eliminace rizikových situací. Mezi provokační faktory patří např. spánková deprivace, fotostimulace, nadměrný příjem alkoholu, nadměrné fyzické nebo psychické zatížení. Vnímavost vůči provokačním faktorům je individuální.[5] Např. pouze 5% pacientů s epilepsií má fotosenzitivní epilepsii.[22]
Eliminace rizikových situací znamená vyhnutí se prostředí či aktivitám, při kterých by případný epileptický záchvat mohl vést k vážnému ublížení sobě či okolí (práce ve výškách, nechráněné točivé nástroje, řízení motorového vozidla).[5]
Antiepileptika potlačují výskyt epileptických záchvatů, nevyléčí příčinu epilepsie ani nezabrání rozvoji po různých inzultech mozku.[5] Před nasazením lékař zvažuje několik aspektů:[23]
Jaké je riziko opakování záchvatu
Jaké negativní konsekvence může opakování záchvatu přinést
Obecně je léčba indikovaná v případě, že riziko opakování záchvatu a/nebo jeho možné negativní konsekvence převažují rizika nežádoucích účinků léčby.
V praxi se používá přístup nasazení terapie po dvou (nebo více) jasných epileptických záchvatech. Výjimkou mohou být záchvaty s velmi dlouhým časovým rozestupem nebo provokované záchvaty, u kterých specifická léčba nebo vyhnutí se provokované aktivity může být dostatečnouprofylaxí (např.abúzus alkoholu, některé případy fotosenzitivní epilepsie). Také v případě některých benigních dětských syndromů není nutné nasazení medikace (např.Benigní rolandická epilepsie).[23]
Léčba bývá zahajovaná monoterapií (tj. použití jednoho léčebného preparátu), která jsou většinou nasazovaná v pomalu zvyšujících se dávkách dovytitrování optimální dávky. Tímto postupem lze zabránit některým nežádoucím účinkům a zvýšit toleranci léku. Obecně platí, že v případě trvání záchvatů se navyšuje dávka léku až do maximální tolerované dávky.[5]
Alternativní monoterapii volíme v případě nežádoucích účincích nebo minimálním efektu iniciální terapie. V případě dobré tolerance a významného efektu iniciální terapie je možné zvažovat přidání dalšího antiepileptika. Kombinace více léků může být rizikovější pro výskytinterakcí a nežádoucích účinků, při správném zvolení může být účinnější než monoterapie.[21]
V roce2017 vydal spolek Epistop, z.s. (http://www.epistop.cz/) ve spolupráci s Českou ligou proti epilepsiiSoubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií, ve kterých se objevují na základě publikovaných doporučení a s přihlédnutím k aktuálním zvyklostem vČeské republice nová doporučení nasazování antiepileptik viz tabulka.[21]
Epileptochirurgická léčba by měla být zvažovaná u pacientů s farmakorezistentní epilepsií (nebo také refrakterní, intraktabilní), vzhledem k tomu, že pacienti s nekompenzovanou epilepsií mají zvýšenoumortalitu, dochází k progresivnímu zhoršováníkognitivních funkcí a nežádoucím psychosociálním důsledkům.[23]
Farmakorezistentní epilepsie je definovaná jako epilepsie, u které selhala terapie dvou adekvátně vybraných antiepileptik užívaných v maximálních tolerovatelných dávkách (ať už v monoterapii nebo kombinaci) a přetrvávají záchvaty významně ovlivňující kvalitu života.[24] Tito pacienti jsou indikovaní k vyšetření v centru pro léčbu epilepsie.[21] Zastoupení farmakorezistentních pacientů se odhaduje na 20–30 % pacientů s epilepsií.[25]
Základními předpoklady pro epileptochirurgickou léčbu jsou farmakorezistence, očekávané zvýšení kvality života při potlačení záchvatů a přiměřené riziko operačního zákroku, které nepřevyšuje jeho očekávaný přínos. Nezbytná je rovněž dostatečná motivace nemocného, případně jeho zákonného zástupce.[21]
Zjednodušeně můžeme epileptochirurgické zákroky rozdělit na dvě základní skupiny – výkonykurativní a výkonypaliativní.[6]
Cílem kurativních výkonů je odstranění epileptického ložiska a tudíž úplné odstranění epileptických záchvatů. Patří zde výkonyresekční a dle některé literatury zde lze zařadit ihemisferektomie[27] (ty jsou jindy řazeny mezi výkony paliativní).[6] Podstatou resekčních výkonů je kompletní odstranění funkčně změněné mozkové tkáně, která je přímo odpovědná za generování epileptických záchvatů. Nejčastěji se provádí různé typy resekcí části temporálního (spánkového) laloku a tzv. rozšířenélezionektomie (odstranění léze). Cílem je vymizení záchvatů po operaci, ovšem bez nepřijatelného negativního ovlivnění motorických, senzorických či kognitivních funkcí.[6]
Primárním cílem výkonů paliativních je pak významné snížení počtu záchvatů či odstranění záchvatů pacienta nejvíce ohrožujících. Mezi paliativní zákroky bývají řazeny mnohočetnésubpiálnítransekce,kalosotomie, hemisferektomie, implantacevagového neurostimulátoru.[6]
↑abcd Epilepsy.World Health Organization [online]. [cit. 2018-02-20].Dostupné online. (anglicky)
↑FISHER, Robert S.; BOAS, Walter van Emde; BLUME, Warren. Epileptic Seizures and Epilepsy: Definitions Proposed by the International League Against Epilepsy (ILAE) and the International Bureau for Epilepsy (IBE).Epilepsia. 2005-04-01, roč. 46, čís. 4, s. 470–472.Dostupné online [cit. 2018-02-20].ISSN1528-1167.doi:10.1111/j.0013-9580.2005.66104.x. (anglicky)
↑ První epileptický záchvat – diagnostický postup a indikace k zahájení terapie.Neurologie pro praxi [online]. [cit. 2018-02-20].Dostupné online.
↑abFISHER, Robert S.; ACEVEDO, Carlos; ARZIMANOGLOU, Alexis. ILAE Official Report: A practical clinical definition of epilepsy.Epilepsia. 2014-04-01, roč. 55, čís. 4, s. 475–482.Dostupné online [cit. 2018-02-20].ISSN1528-1167.doi:10.1111/epi.12550. (anglicky)
↑FISHER, Robert S.; CROSS, J. Helen; FRENCH, Jacqueline A. Operational classification of seizure types by the International League Against Epilepsy: Position Paper of the ILAE Commission for Classification and Terminology.Epilepsia. 2017-04-01, roč. 58, čís. 4, s. 522–530.Dostupné online [cit. 2018-02-20].ISSN1528-1167.doi:10.1111/epi.13670. (anglicky)
↑abcMARUSIČ, Petr; OŠLEJŠKOVÁ, Hana; BRÁZDIL, Milan. Nové klasifikace epileptických záchvatů a epilepsií ILAE 2017.Neurologie pro praxi. 2018-03-01, roč. 19, čís. 1, s. 32–36.Dostupné online [cit. 2019-03-18]. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑abcdefgSCHEFFER, Ingrid E.; BERKOVIC, Samuel; CAPOVILLA, Giuseppe. ILAE classification of the epilepsies: Position paper of the ILAE Commission for Classification and Terminology.Epilepsia. 2017-04-01, roč. 58, čís. 4, s. 512–521.Dostupné online [cit. 2018-02-26].ISSN1528-1167.doi:10.1111/epi.13709. (anglicky)
↑HELBIG, Ingo; MEFFORD, Heather C.; SHARP, Andrew J. 15q13.3 microdeletions increase risk of idiopathic generalized epilepsy.Nature Genetics. 2009-2, roč. 41, čís. 2, s. 160–162.PMID 19136953PMCID: PMC3026630.Dostupné online [cit. 2019-03-18].ISSN1546-1718.doi:10.1038/ng.292.PMID19136953.
↑abSCHEFFER, Ingrid E.; BERKOVIC, Samuel; CAPOVILLA, Giuseppe. ILAE classification of the epilepsies: Position paper of the ILAE Commission for Classification and Terminology.Epilepsia. 2017, roč. 58, čís. 4, s. 512–521.Dostupné online [cit. 2019-03-18].ISSN1528-1167.doi:10.1111/epi.13709.PMID28276062. (anglicky)
↑GRINTON, Bronwyn E.; HERON, Sarah E.; PELEKANOS, James T. Familial neonatal seizures in 36 families: Clinical and genetic features correlate with outcome.Epilepsia. 2015, roč. 56, čís. 7, s. 1071–1080.Dostupné online [cit. 2019-03-18].ISSN1528-1167.doi:10.1111/epi.13020. (anglicky)
↑BERG, Anne T.; BERKOVIC, Samuel F.; BRODIE, Martin J. Revised terminology and concepts for organization of seizures and epilepsies: report of the ILAE Commission on Classification and Terminology, 2005-2009.Epilepsia. 2010-4, roč. 51, čís. 4, s. 676–685.PMID 20196795.Dostupné online [cit. 2019-03-18].ISSN1528-1167.doi:10.1111/j.1528-1167.2010.02522.x.PMID20196795.
↑MOYANO, Luz M.; SAITO, Mayuko; MONTANO, Silvia M. Neurocysticercosis as a Cause of Epilepsy and Seizures in Two Community-Based Studies in a Cysticercosis-Endemic Region in Peru.PLoS Neglected Tropical Diseases. 2014-02-13, roč. 8, čís. 2.PMID 24551255PMCID: PMC3923674.Dostupné online [cit. 2018-05-13].ISSN1935-2727.doi:10.1371/journal.pntd.0002692.PMID24551255.
↑ Diagnosing Epilepsy.Epilepsy Foundation [online]. [cit. 2018-03-27].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdef Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií EpiStop 2017.www.clpe.cz [online]. [cit. 2018-04-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑KWAN, Patrick; ARZIMANOGLOU, Alexis; BERG, Anne T. Definition of drug resistant epilepsy: Consensus proposal by the ad hoc Task Force of the ILAE Commission on Therapeutic Strategies.Epilepsia. 2009-11-03, roč. 51, čís. 6, s. 1069–1077.Dostupné online [cit. 2018-05-05].ISSN0013-9580.doi:10.1111/j.1528-1167.2009.02397.x. (anglicky)
EpiReC – Epilepsy Research Centre Prague je společným projektem 2. LF UK, FN Motol, Fyziologického ústavu AV ČR a FEL ČVUT. Multioborové týmy jsou potřebné pro translační výzkum i inovace v léčbě epilepsie a zabývají se také farmakorezistentními formami tohoto onemocnění.
EpiStop, z.s. – společně proti epilepsii. Zapsaný spolek EpiStop je platformou pro setkávání, spolupráci a aktivní činnost všech skupin a osob, které mají vztah k lidem s epilepsií (pacientů, zástupců pacientských organizací, zdravotníků, odborných společností, sociálních poradců, úředníků státní správy, zástupců médií) s cílem zlepšit postavení těchto osob ve společnosti.
zenyaepilepsie.org – webové stránky pro dívky a ženy s epilepsií od IBE a spolku EpiStop, z.s. Zdroj kvalitních informací.
Skupina Mladých s Epilepsií web věnovaný epilepsii, pro mladé lidi s epilepsií a všem, který tato problematika zajímá. Kampaně, projekty, akce. Skupina Mladých s Epilepsií – Be Happy s Epi!
