Eneolit (zlatinskéhoaeneus – měděný) čichalkolit (zřeckéhochalkos – měděný,lithos – kámen), českydoba měděná, nebo taképozdní doba kamenná, je označení pro historické období vpravěku – závěrečnou fázidoby kamenné. Následuje poneolitu a předcházídobě bronzové.
Zdá se, že na koncineolitu došlo k určité krizi. Svědčily by pro to i častější nálezy kostí lovných zvířat na neolitických sídlištích. Snad hrála roli vyčerpanost půdy v důsledkužárového zemědělství.
Znalost zpracovánímědi. Měď, která byla jako materiál významná v této epoše pouze v jižní a jihovýchodníEvropě a naPředním východě, v dalších částechEvropy neměla zásadní význam, protože se jí tam nenacházel dostatek.
Diferenciace vývoje meziEvropou aAsií, která byla patrná už vneolitu, se prohloubila – v době, kdy ve středníEvropě začíná eneolit, již vznikaly vOrientu první otrokářské státy (Sumer,Akkad).
Pozůstatkykřížové orby byly nalezeny pod mohylami vPolsku (Sarnow),Dánsku (Lundehøj, Aldrupsgarde) nebo vČesku (Březno u Loun,Konobrže). Předpokládá se, že tato orba mohla být kultovního charakteru. Nezdá se, že by tatooradla (jejichž podobu neznáme) zvýšila výnos polí, spíše obdělávání urychlila. Zároveň došlo k jasnému oddělení polí od sídlišť.
Jeden z nejpřevratnějších vynálezů v lidských dějinách se objevuje právě v době někdy kolem poloviny 5. tisíciletí př. n. l. Podle nejnovějších poznatků se zdá, že se kolo objevuje během velmi krátké doby v podstatě v celéEvropě. Nemáme tedy jistotu, že vzniklo naPředním východě, jak bylo po dlouhou dobu předpokládáno. Jedinečným dokladem existence vozu je nález hliněného modelu vozíku v maďarskémBudakalász. Spekulace o využití vozu v dálkovém obchodě jsou ovšem nepodložené a silně nepravděpodobné, protože toto by vyžadovalo existenci dlouhých úseků sjízdných cest. Spíše se předpokládá hospodářské užití v rámci jednotky dům – pole.
Souvisí s užíváním oradla a vozu. Zdá se, že dobytčata získala v některých kulturách díky své důležitosti postavení kultovního zvířete. To naznačují nálezy sošek býků s náznaky zápřahu na různých místech Evropy (např. Bytyn vPolsku) a také rituální pohřby dobytčat v okolíLipska (kultura kulovitých amfor). Velmi vzácným důkazem je nález dřevěného jha (býk z jasanového dřeva) ze švýcarského Vinelzu.
Jestliže vneolitu nacházíme pohřby ještě i na sídlištích, často v sídlištních jámách, v eneolitu se pohřební rituál uniformizuje a asi i rozšiřuje na všechny členy komunity. Zároveň je pohřební okrsek jasně oddělen od sídliště.
Jestliže je proneolit ve střední Evropě typický tzv.dlouhý dům, tak v eneolitu se objevují menší chaty spíše obdélníkového půdorysu (cca 6–8 × 3–4 m). Snad se z toho dá usuzovat, že základní jednotkou komunity již nebyl celý rod (osídlující v neolitu dlouhý dům), ale podstatně menší jednotka (snad nukleární rodina). Sídliště jako celky jsou také oproti neolitu menší.
Jako jeden ze sociálních důsledků hospodářských změn se uvažuje o zesílení společenského postavení muže ve společnosti, hlavně v souvislosti s užitímoradla a dobytčat. Starost o pole tak přechází do jeho kompentence. V této souvislosti se upustilo[kdo?] od užívání termínupatriarchát, spíše se užívá korektnější pojem patrilineární společnost.
