Endofyt jeendosymbiotický organismus, zejménabakterie,sinice,houby), který část nebo celý život žije v tělerostlin. Jejich základní vlastností je, že alespoň částživotního cyklu svému rostlinnémuhostiteli neškodí.[1] Někdy tyto organismy přinášejí dokonce rostlinám užitek.
Endofyty se mohou přenášet z jedince na jedince buďvertikálně (zrodiče napotomstvo, především uvnitřsemen), nebohorizontálně (z jednoho jedince na jiného).
Endofytické druhy v jedné rostlině tvoří celáspolečenstva, v nichž některé organismy dominují a některé jsou vzácnější či omezené na určitý orgán.
Jedním z nejčastějších endofytů jsouhouby. V rostlinnýchpletivech tvořímycelium (podhoubí), orgány sloužící krozmnožování (plodnice) se tvoří vždy na povrchu rostliny. Endofytický druh bývá velmi druhově specifický: to znamená, že téměř každý rostlinný druh hostí svou unikátní endofytickou houbu.[1] Rozdíl je zpravidla také v tom, o jaký rostlinný orgán se jedná: jiný druh houby se vyskytuje ve stonku, jiný v listu. Také platí, že nejvíce endofytických hub se vyskytuje na povrchu orgánů, ve vnitřních částech např.kmene.
Z hlediska ekologie se spíše nejedná omutualismus (oboustranně výhodný vztah), ale o přísně kontrolovanýparazitismus, kdy endofytická houba poškozuje svého hostitele jen minimálně. Symbiotické vazby u endofytických hub jsou velmi různorodé, a například při vážném poškození rostliny některé houby „přepnou“ na parazitický způsob života.
Houby především utravin produkují některétoxiny, které odrazujíbýložravce (hmyz) nebo působí herbivorům otravu (včetně hospodářsky významných zvířat). Endofytické houby také často hubí svýmisekundárními metabolitypatogenní druhy hub, čímž rovněž vlastně pomáhají svým hostitelským rostlinám.
Z hlediska systematiky jsou nejčastějšími endofytickými druhyvřeckovýtrusné houby akonidiální houby (Deuteromycota), vzácně istopkovýtrusné houby. Nejhojnějším řádem vřeckovýtrusných hub v rostlinných pletivech jsouXylariales aLeotiales.
