| Emmanuel Joseph Sieyès | |
|---|---|
 Emmanuel Joseph Sieyès (1817) | |
| Narození | 3. května1748 Fréjus |
| Úmrtí | 20. června1836 (ve věku 88 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′31″ s. š.,2°23′44″ v. d.) Grave of Sieyès |
| Alma mater | Pařížská univerzita Seminář u svatého Sulpicia |
| Povolání | politik,diplomat, sociolog,spisovatel, politický teoretik, spisovatel literatury faktu a římskokatolický kněz |
| Politická strana | Bažina |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Příbuzní | Joseph-Honoré-Léonce Sieyès aJoseph-Barthélemy Sieyès (sourozenci) |
| Funkce | člen (1789–1798) člen (1792–1795) předseda Národního konventu (1795) prezident (Rada pěti set; 1797) direktor (1798–1799) … více naWikidatech |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Emmanuel-Joseph Sieyès (3. května1748,Fréjus –20. června1836,Paříž) bylfrancouzský duchovní, spisovatel, ústavní expert a jeden z významných politikůfrancouzské revoluce, především v obdobíDirektoria.
Sieyès byl synem berního úředníka apoštmistra. Rozhodl se pro studiumteologie a studoval v seminářiSaint-Sulpice vPaříži. Byl také posluchačem přednášek naSorbonně, na kterých se seznámil s učenímJohna Locka,Condillaca a jiných politických myslitelů. Teologii přitom zanedbával. Přesto byl roku1774 vysvěcen a stal se katolickýmfarářem. Pro svou vzdělanost, pohotovost i ostrovtip stoupal rychle v církevním žebříčku, až se stalgenerálním vikářem a kancléřemchartreské diecéze. V roce1789 během období příprav zasedánígenerálních stavů jejJacques Necker vyzval, aby představil své názory na složení stavů. Sieyès následně uveřejnil svůj spis”Qu'est-ce que le tiers etat?“ (Co jetřetí stav?).
Ten začíná nezapomenutelnými otázkami a odpověďmi:
Spis vzbudil velkou pozornost a autora okamžitě proslavil.
Sieyès byl na poslední chvíli zvolen jako jeden z 20 pařížských poslanců do zasedání generálních stavů. Přestože nebyl dobrým řečníkem, vydobyl si značný respekt. Energicky navrhl přeměnu zasedání generálních stavů v permanentní shromáždění bezstavovských národních zástupců (17. června1789). Zavrhl však zrušenídesátků a konfiskaci církevního majetku. Byl autorempřísahy v míčovně. V komisi pro vypracování ústavy, kam byl zvolen, zavrhl absolutníveto pro krále, cožMirabeau vehementně, ale neúspěšně prosazoval.
Mluvil jen zřídka, obvykle si své mínění nechával pro sebe, a když promluvil, pak extrémně krátce a často nejasně. Jeho výroky pak bylo ex post možno vykládat i tak, že vše předvídal již dávno, a proto mu zajistily bezbřehý obdiv. Často používal svůj univerzální výrok„všechno špatně“. Měl velký podíl na zavedení systémudepartementů, ale na jaře 1790 ustoupil do pozadí, jen jednou byl zvolen dvoutýdenním předsedouÚstavodárného shromáždění. Do následnéhoZákonodárného shromáždění nemohl na základě nařízení, které navrhlRobespierre, kandidovat. Objevil se až v dalším shromáždění, které neslo názevNárodní konvent (IX/1792 – IX/1795). V něm byla jehointrovertnost ještě nápadnější, částečně díky jeho povýšenosti, částečně i bázni. V sále zasedal uprostřed mezigirondisty a montagnardy – patřil k tzv.bažině. V lednu 1793hlasoval prosmrt krále Ludvíka XVI.
Popáduhrůzovlády v roce1794 charakterizoval svou činnost v Konventu v době teroru jako obvykle stručně:„J'ai vecu“ (Žil jsem). Je sice známo, že s mnohými výnosy vlády teroru nesouhlasil, ale neudělal nic pro jejich změnu.
ObdobíDirektoria znamenalo jeho vzestup. Již v roce1795 byl členemVýboru pro veřejné blaho, kde měl na starosti zahraniční politiku. Byl vyslán na diplomatickou misi doHaagu a podílel se na smlouvě mezi Francií aBatavskou republikou. V lednu1798 odjel s diplomatickým posláním jako zplnomocněnec Direktoria kberlínskému dvoru. Jeho cílem bylo přimětPrusko ke společnému postupu proti druhé koalici. Jednání byla z jeho strany vedena velmi chytře, ale v hlavním problému byla neúspěšná. Jeho prestiž však dále stoupala a vedla k tomu, že v květnu1799 byl Sieyès zvolen direktorem (poReubellovi). Zasadil se o uzavřeníjakobínského klubu.
Utkal hustou síť intrik s cílem svržení Direktoria a zvažoval všechny alternativy nové vládyFrancie, nevyjímaje neuvěřitelné varianty, např. v čele sarcivévodou Karlem čivévodou brunšvickým. Nakonec se mu jevil jako nejperspektivnější plán postavit do čela Francie populární, silnou osobnost s výraznými zásluhami o stát a inicioval tajná jednání s generálemBarthélemy Joubertem. K rámcové dohodě došlo, ale generál jako vrchní velitel italské armády 15. srpna 1799 padl vbitvě u Novi. Návrat nejpopulárnější osobnosti tehdejší FranciegenerálaBonaparta zEgypta mu pak umožnil dohodu a společný postup s ním. Po převratu18. brumaire (9. listopadu1799) vypracoval Sieyès novou ústavu (měl ji už dlouho připravenou),Napoleon Bonaparte ji ale rozsáhle modifikoval. Sieyès byl jedním z třech prozatímních konzulů prvního konzulátu (spolu s Bonapartem aDucosem). Poté byl jmenován dosenátu a dokonce jeho předsedou.
Do špičkových funkcí se však již nevrátil. Běhemprvního císařství se téměř stáhl z veřejného života, za zásluhy dostal vysokouapanáž a k trvalému obývání rozsáhlé panství Crosne. Roku1803 byl zvolen členemFrancouzské akademie (21. března 1816 však byl jakožtokrálovrah vyškrtnut). V roce1808 byl povýšen do hraběcího stavu. Podporoval Napoleona po jeho návratu zElby a zastodenního císařství byl jmenovánpairem.
Běhembourbonské restaurace byl Sieyès (spolu s dalšímikrálovrahy) nucen opustit Francii a žil vBruselu. Počervencové revoluci roku1830 se vrátil do vlasti, v Paříži také roku 1836 zemřel. Je pohřben na hřbitověPère-Lachaise.
Hrůzy z období teroru se zřejmě nezbavil do smrti. Když v roce 1832 vážně onemocněl, žádal prý svého ošetřovatele: „Jestliže přijde pan Robespierre, řekněte mu, že nejsem doma“.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématuEmmanuel Joseph Sieyès na Wikimedia Commons| 31. křesloFrancouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jean-Sylvain Bailly | 1803–1816 Emmanuel Joseph Sieyès | Nástupce: Trophime-Gérard de Lally-Tollendal |
