| RSDr. Emil Rigo | |
|---|---|
| poslanecFederálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1971 – 1986 | |
| poslanecFederálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1986 – 1989 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSS (KSČ) |
| Narození | 11. února1926 Horné Orešany Československo  Československo |
| Úmrtí | 10. června2017 (ve věku 91 let) |
| Alma mater | VŠ ÚV KSČ |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Emil Rigo (11. února1926Horné Orešany[1][2] –10. června2017[3]) bylslovenský ačeskoslovenský politikKomunistické strany Slovenska, běhemPražského jara představitel konzervativní, prosovětské frakce v komunistické straně, později zanormalizace náměstek řediteleVýchodoslovenských železáren v Košicích, poslanecSněmovny národů aSněmovny liduFederálního shromáždění.
Pocházel ze slovenskéromské rodiny. Po skončení druhé světové války se zapojil do osídlování českého pohraničí v Hranicích v okresu Cheb, kde působil jako dělník, než v roce 1951 zahájil svoji politickou kariéru.[3] Členem komunistické strany byl od roku1946. V roce1964 absolvovalVysokou stranickou školu - Institut společenských věd při ÚV KSČ. Od 50. let zastával četné stranické posty. V letech1951-1953 byl okresním funkcionářem vAši, v letech1954-1960 zástupcem vedoucího oddělení Krajského výboru KSS vPrešově a v období let 1960-1961 okresním tajemníkem KSS v Prešově. Od roku 1961 až do 26. srpna 1968 byl předsedou Závodního výboru KSS v podnikuVýchodoslovenské železárny v Košicích. Z této funkce byl suspendován 26. srpna 1968 pro podezření z kolaborace se sovětskými invazními jednotkami. Patřil totiž ke konzervativnímu prosovětskému křídlu KSČ. Běheminvaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu1968 hlasoval jako jeden z mála členů předsednictva ÚV KSČ protiprovolání ÚV KSČ proti okupaci. Na post předsedy komunistické buňky ve Východoslovenských železárnách se vrátil 16. října 1968.[4]
V letech1962-1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[5]XII. sjezd KSČ ho zvolil za členaÚstřední kontrolní a revizní komise KSČ.XIII. sjezd KSČ ho zvolil do funkce členaÚstředního výboru Komunistické strany Československa.XIV. sjezd KSČ aXV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Od ledna do srpna 1968 byl navíc členem předsednictva ÚV KSČ. Od 3. března 1969 zastával post náměstka řediteleVýchodoslovenských železáren v Košicích (zároveň byl od této doby místopředsedou Závodního výboru KSČ v tomto velkém podniku). V roce1971 a1986 mu byl udělenŘád práce a roku1976Řád Vítězného února.[6] K roku 1971 a 1976 se uvádí jako personální náměstek Východoslovenských železáren.[7][8]
Vevolbách roku 1971 zasedl do slovenské části Sněmovny národů (volební obvod č. 134 –Košice-sever,Východoslovenský kraj). Mandát obhájil vevolbách roku 1976 (obvod Košice-sever) avolbách roku 1981 (obvod Košice II – západ). Vevolbách roku 1986 přešel do Sněmovny lidu (obvod Košice II). Ve Federálním shromáždění setrval do prosince1989, kdy rezignoval na poslanecký post v rámci procesukooptace do Federálního shromáždění posametové revoluci.[9][10][11][12][13]
