| Eliška Krásnohorská | |
|---|---|
 Eliška Krásnohorská na kresběJana Vilímka | |
| Rodné jméno | Alžběta Dorota Pechová |
| Narození | 18. listopadu1847 Praha,Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. listopadu1926 (ve věku 79 let) Praha,Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Pseudonym | Eliška Krásnohorská |
| Povolání | básnířka,libretistka,spisovatelka,překladatelka |
| Národnost | česká |
| Stát | Rakouské císařství Rakouské císařstvíČeskoslovensko  Československo |
| Témata | poezie,literatura,próza,libreto,autobiografie a překladatelská činnost |
| Literární hnutí | Ruchovci |
| Příbuzní | Josef Pech, Jindřich Pech,Adolf Pech a Juliana Pallová (sourozenci) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Eliška Krásnohorská, vlastním jménemAlžběta Dorota Pechová (18. listopadu1847Praha-Staré Město[1] –26. listopadu1926Praha-Nové Město[2]), bylačeskábásnířka,libretistka,spisovatelka a překladatelka.
Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslnického mistra Ondřeje Pecha (1804–1850) a Doroty Kateřiny Vodvářkové (1816–1892) jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou (1804–1834) měl její otec tři děti – pozdějšího lékaře Josefa (1826–1893), dále Karla (1829) a Marii (1832) v Praze v Husově ulici č. 9.[3] Z druhého manželství pak pocházel hudební skladatel Jindřich (1837), malíř Adolf (1839–1902), Juliana Pallová (1843), Eliška a nejmladší Dorota (1850–1919), učitelka a malířka.
Ondřej Pech si usilovně přál získat šlechtický predikát a nechal se jakýmsi úředníkem guberniálního archívu podvodně přesvědčit, že pochází ze starobylého rytířského rodu Pechů z Krásné Horky z Pojizeří, což nebyla pravda. Když chtěla šestnáctiletá Alžběta uveřejnit poprvé své verše, nebylo to podle dobových mravů možné pod vlastním jménem. Na památku svého otce si proto zvolila pseudonym Eliška Krásnohorská. Jako Elišku, což je český ekvivalent jména Alžběta, ji oslovoval už ve škole pan učitel Svoboda, protože se tak jmenovala slavná česká královna. Používala však také další pseudonymy, například Běta Rozmarná nebo T. Svorská, ale všeobecně známá je jako Eliška Krásnohorská.
Eliščin otec zemřel pouhé tří roky po jejím narození, ještě předtím, než přišla na svět poslední dcera Dorota, v rodině nazývaná Bohdankou. Matka Elišky Dorota pocházela z rodiny panského kováře zBlatné a do Prahy přišla jako devatenáctiletá sloužit, aby ulehčila své rodině s mnoha mladšími sourozenci. Pracovala jako panská, ale přála si vstoupit do kláštera, kde by se mohla věnovat malování, hudbě a psaní poezie. Po vdavkách netoužila, přesto se nakonec provdala roku 1835 za Ondřeje Pecha, majitele menšího lakýrnického podniku, který byl v té době vdovcem a měl tři děti. Po manželově smrti zajistila umělecky a esteticky založená Dorota svým dětem náležité vzdělání. Eliška navštěvovala soukromou dívčí školu manželů Svobodových, kde získala nejen základní vědomosti, ale naučila se také francouzštině. Školu[4] ukončila ve 12 letech (povinná školní docházka trvala 5 let). Dále studovat a získávat všeobecné vzdělání, například na gymnáziu, nebylo v té době dívkám umožněno.
Své vzdělání však dále rozšiřovala s pomocí svých bratrů a jejich přátel, kteří se scházeli v domě její matky a debatovali o literatuře, hudbě, výtvarném umění. Naučila se hrát na klavír, zpívat (byla členkouHlaholu plzeňského) a malovat. Mezi literární osobnosti okruhuruchovců ji uvedliKarolina Světlá aVítězslav Hálek.[5]
Zabývala seemancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkouŽenského výrobního spolku českého, který spoluzaložila roku 1871 sKarolinou Světlou a Věnceslavou Lužickou. S tou spoluzaložila v roce 1873 časopisŽenské listy a stala se jeho redaktorkou, psala sem také své články.
Sehnala přes 4 810 podpisů pod peticiříšské radě za otevření (státního) dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provoláníVzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založeníMinervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku podepsal místodržitelFrantišek hrabě Thun 16. července 1890. Žádost o otevření gymnázia povolil ministr školstvíPaul Gautsch 26. července 1890. Na ustavující valné hromadě 27. září 1890 pakMinerva, spolek pro ženské studium převzalprvní středoevropské soukromé dívčí gymnázium Minerva do své péče.
Krásnohorská je autorkou jedné z prvních úvah o ženském hnutíŽenská otázka česká (1881).[6][7]
Přispívala jednak do časopisuOsvěta, kde se zabývala literární kritikou, a do mnoha dalších časopisů (Lumír,Světozor,Zlatá Praha, aj.). Patřila k osobnostem salónuAnny Lauermannové-Mikšové, se kterou určitý čas také bydlela.
Angažovala se mimo jiné vesporu o rukopisy, v němž patřila k zastáncům jejich pravosti. Tento názor vášnivě obhajovala, druhou stranu v čele sT. G. Masarykem osočovala z nedostatku vlastenectví a v duchu svých názorů vytvořila na toto téma básnickou sbírku.
Roku 1922 jmenovala Karlova univerzita Elišku Krásnohorskou při příležitosti jejích 75. narozenin čestnou doktorkou filozofie. Byla první ženou, jíž se této pocty dostalo, a podle svých vzpomínek si toho vážila více než ocenění k 50. narozeninám, stříbrné medaile za občanské zásluhy od města Prahy a zlatého křížku s korunkou od rakouského císaře Františka Josefa I. Další ocenění přišlo o dva roky později, kdy prezident Tomáš Garigue Masaryk jmenoval Elišku Krásnohorskou, řádnou členkouČeské akademie věd a umění.[8]
Od mládí trpěla bolestmi kloubů. Na radu lékařů se proto nikdy nevdala a neměla vlastní děti. Ve stáří byla odkázána na pomoc svých přátel.
Její dílo obsahuje subjektivní lyriku, deklamovánky, výchovné povídky.[6]
Letopočty uvádí rok dokončení libreta, nikoliv uvedení opery.
Obrázky, zvuky či videa k tématuEliška Krásnohorská na Wikimedia CommonsAutorEliška Krásnohorská ve Wikizdrojích
Digitalizovaná dílaElišky Krásnohorské vČeské digitální knihovně
.jpg){kind=link}