Historie Ekvádoru sahá až 8 000 let zpět do minulosti, kdy se v této oblasti začali usazovat první lidé. Během tohoto období ovlivnily obyvatele a území, které dnes tvoří současný Ekvádor, různé kultury. Domorodé kmeny obývaly tuto oblast po tisíciletí, než byly na počátku 15. století napadeny a začleněny doIncké říše. Inkové byli krátce nato na počátku 16. století kolonizovániŠpanělskou říší pod vedenímFrancisca Pizarra. Oblast spadala pod místokrálovství Peru, i když jí byla udělena určitá autonomie prostřednictvímAudiencia de Quito založené v roce 1563. V roce 1720 byla připojena kmístokrálovství Nová Granada. a v roce 1820 získala nezávislost jako součástVelké Kolumbie, z níž se v roce 1830 osamostatnila jako suverénní stát. Dědictví obou říší se odráží v etnicky rozmanité populaci Ekvádoru, kde většinu z 17,5 milionu obyvatel tvořímestici, následovaní početnými menšinami potomkůEvropanů, americkýchIndiánů, Afričanů a Asiatů.
Od poloviny 19. století do 20. let 20. století byla země poznamenána konflikty mezi „konzervativními“ silami ze Sierry a „liberálními“ frakcemi z Costy, přičemž boom vývozukakaa zajistil dominantní postavení těm druhým. V letech 1925 až 1947 byl Ekvádor poznamenán politickým chaosem, kolapsem kakaového průmyslu asvětovou hospodářskou krizí. Od roku 1947 do 60. let 20. století zažívala země ekonomický rozmach díky pěstování banánů a prvním pokusům oindustrializaci. Od roku 1973 má zásadní vliv na ekonomickou a politickou stabilitu země těžbaropy.
Název země znamená ve španělštině doslova „rovník“ a je zkrácenou formou oficiálního španělského názvuRepública del Ecuador (doslova „Republika rovníku“), který je odvozen od bývalého departementu Ecuador tehdejšího státu Velká Kolumbie, založeného v roce 1824 jako část bývalého území Královské audiencie v Quitu.Quito, které zůstalo hlavním městem departementu i republiky, leží pouze asi 40 kilometrů, tj. 1⁄4stupně, jižně od rovníku.
Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru.
Předincké uměníIncká pevnost Ingapirca
Archeologické důkazy naznačují, že k příchodupaleoindiánů došlo na konci poslední doby ledové, asi před 16 500–13 000 lety. Odborníci si nejsou jisti, zda první lidé, kteří dorazili do Ekvádoru, přišli ze Severní a Střední Ameriky po souši nebo na lodích, na kterých se plavili při pobřeží Tichého oceánu. Později migrace do Ekvádoru patrně využívala i přítokyAmazonky. Jisté je, že se na území vyvinuly různé jazyky a kultury lišící se etnicky, nábožensky i způsobem života. Obyvatelé pobřeží rozvíjeli kulturu lovu a rybolovu, lidé zAnd usedlý zemědělský způsob života a lidé z povodí Amazonky si osvojilikočovnictví. Nejvýznamnějšími předinckými kulturami byly Valdivia[12], Machalilla[13], Quitus a Cañari.[14] Nejvíce se civilizace rozvinula v horských oblastech, kde došlo dokonce k pokusu vytvořit větší stát v podobě kmenové konfederace. Když roku 1463 na území vpadliInkové, jejichž říše měla centrum vPeru, trvalo jim dvě generace, než konfederaci absorbovali.[15] Obyvatelé původní konfederace, kteří dělali Inkům největší problémy, byly dokonce deportováni do vzdálených oblastí Peru,Bolívie a severníArgentiny.[16] Naopak byla do Ekvádoru přesídlena řada věrných inckých poddaných z Peru a Bolívie, aby se zabránilo vzpouře. Když pak Inkové podnikli vpád do ekvádorských pobřežních oblastí a východních amazonských džunglí, setkali se ještě s větším odporem domorodého obyvatelstva. To se nakonec stáhlo do vnitrozemí a uchýlilo se kpartyzánské válce. V důsledku toho Inkové nemohli expandovat do Amazonské pánve a zastavena byla i jejich expanze po pobřeží. Domorodí obyvatelé amazonské džungle a pobřežního Ekvádoru zůstali relativně autonomní až do příchodu Španělů a dokonce částečně i poté – udrželi si svůj jazyk a kulturu až do současnosti.
Již roku1534 byl Ekvádor dobytŠpaněly, kteří si indiány podmanili na 300 let. Klíčovou roli v dobytí sehrálconquistadorFrancisco Pizarro. Nové infekční choroby, které Evropané dovezli, zejménaneštovice, způsobily během prvních desetiletí španělské nadvlády vysokou úmrtnost mezi indiánskou populací.[17] Ve stejné době byli domorodci donuceni vstoupit do pracovního systémuencomienda.[18] Roku 1563 se Ekvádor stal součástímístokrálovství Peru. V roce1717 byl připojen kmístokrálovství Nová Granada.
Ekvádorská válka za nezávislost: bitva u Camino Real roku 1820
10. srpna 1809 vyhlásilo město Quito nezávislost na Španělsku, jako první mezi národyLatinské Ameriky.[19] Tato vzpoura, vyvolaná, poněkud paradoxně,Napoleonovým dobytím Španělska, Quitu vysloužila přezdívkuLuz de América (Světlo Ameriky), byť nezávislá vláda netrvala déle než dva měsíce. Vzpoura byla důležitou inspirací pro hnutí za nezávislost v celé Španělské Americe a 10. srpen se dnes v Ekvádoru slaví jako Den nezávislosti. Byť skutečnou nezávislost země získala až roku 1822, po dvouleté válce za nezávislost, přesněji poté coAntonio José de Sucre definitivně porazil španělské monarchistické síly v bitvě u Pichincha poblíž Quita. Následně se Ekvádor připojil k republiceSimóna Bolívara zvanéVelká Kolumbie. V ní setrval osm let, roku 1830 se pak odtrhl. Dva roky poté anektoval Galapágy.
Prvním prezidentem Ekvádoru bylJuan José Flores, který byl nakonec sesazen, a následovala vláda několika autoritářských vůdců. V roce 1851 Ekvádor zrušilotroctví. KonzervativníGabriel García Moreno sjednotil zemi v 60. letech 19. století za pomociřímskokatolické církve.[20][21] Na konci 19. století svázala světová poptávka pokakau ekonomiku s vývozem komodit a vedla k migraci z vnitrozemí na pobřeží.[22]
LevicovýRafael Correa vládl v zemi v letech 2007–2017
V roce1979 byl obnoven civilnídemokratický režim. Prvním demokratickým prezidentem po velmi dlouhé době byl zvolenJaime Roldós Aguilera. Ten zemřel roku 1981 při letecké havárii, kolem níž se vyrojilo, jako u většiny podobných událostí, mnohokonspiračních teorií. K nejobvyklejším patřilo, že byl Aguilera zabit Američany kvůli své reformní politice.[30] Roku 1988 byl zvolen prezidentemRodrigo Borja Cevallos, který otevřel zemi více zahraničnímu obchodu, ale po roce 1999 se začala prosazovat radikální levice spojená s hnutím domorodého obyvatelstva.[31][32] Výsledkem byl nástupRafaela Correy k moci v roce 2007.[33] Correa vytvořil jakýsi neokomunistický blok s venezuelským prezidentemHugo Chávezem a bolivijským vůdcemEvo Moralesem.[34] V prosinci 2008 prezident Correa prohlásil ekvádorský státní dluh za nelegitimní na základě argumentu, že byl sjednaný "zkorumpovanými a despotickými předchozími režimy". Oznámil, že země nesplatí dluhopisy v hodnotě přes 3 miliardy dolarů. Díky Correově podpoře se také mohl usadit na ekvádorském vyslanectví v LondýněJulian Assange.
Radikálové přišli o moc až roku 2017, kdy byl prezidentem zvolenLenín Moreno, jenž je od postřelení při loupeži upoután na invalidní vozík.[35] Ačkoli dělal Correovi viceprezidenta, odklonil se od jeho ultralevicové politiky, což také vedlo ke konfliktu obou politiků. Aby se Moreno pojistil proti Correově návratu k moci, vypsal referendum o změnách ústavy, v němž občané odhlasovali, že jedna osoba může vykonávat prezidentský úřad v maximálně dvou volebních obdobích.[36] Moreno také zrušil azyl Assangeovi, za což ho Correa označil za "největšího zrádce v ekvádorské a latinskoamerické historii".[37] V říjnu 2018 přerušila vláda prezidenta Morena diplomatické styky s venezuelským režimemNicoláse Madura, vztahy se Spojenými státy Moreno naopak výrazně zlepšil.
Volby, které proběhly 11. dubna 2021, skončily vítězstvím konzervativce a bývalého bankéřeGuillerma Lassa, který získal 52,4 % hlasů oproti 47,6 % levicového kandidáta Andrése Arauze, podporovaného Correou.[38] Lasso se tak stal prvním pravicovým vůdcem země za posledních 14 let.
Ekvádorská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy – žlutým, modrým a červeným – v poměru 2:1:1, poměr stran listu vlajky je 2:3.[39][40]
Národní vlajka pro civilní použití je bez státního znaku, zatímco na státní vlajce je umístěn znak. V praxi se však lze běžně setkat s civilním užitím státní vlajky.[40]
Státní znak Ekvádoru je tvořen modrým oválem (s krajinou v přirozených barvách) se stříbrným lemem. V popředí krajiny je moře, na němkolesový parník se žluto-modro-červenou vlajkou na zádi a znamením bohaMerkura mezi komínem na přídi a kolesem uprostřed lodi. Do moře ústí řekaGuayas, kolem je zelená krajina, v pozadí vulkánChimborazo se sněhovou pokrývkou vrcholu a modrá obloha. Nad krajinou je zlaté slunce uprostřed stříbrného oblouku azvířetníková znamení po stranách pro březen až červenec. Ovál obklopují z obou stran dvojice zkřížených žluto-modro-červených praporů s modro-červenými praporovými šňůrami se zlatýmistřapci. Mezi prapory jsou zelená vavřínová a palmová ratolest. Na oválu sedí (heraldicky vlevo hledící)kondor andský v přirozených barvách, pod ním jeliktorský svazek se sekerou.[40]
Ekvádorská hymna je píseň ¡Salve, Oh Patria! (českySláva naše vlasti!). V roce1865 napsal na vyžádání ekvádorského senátu básník Juan León Mera text. Hudbu složil Antonio Neumane.
Ekvádor leží v severozápadní částiJižní Ameriky, mezi 2° severní šířky a 5° jižní šířky. Na severu hraničí sKolumbií (délka hranice 590 km), na jihu a východě sPeru (1420 km) a na západě sTichým oceánem (pobřežní hranice 2 337 km). Kromě pevniny (kontinentu) patří pod Ekvádor takéGalapážské souostroví a další ostrovy v blízkosti pevniny, jako jsouPuná, Santay a Isla de la Plata. Podle údajů ekvádorské vlády má země rozlohu 256 370 km².[41] PodleCIA World Factbook má Ekvádor celkovou rozlohu 283 571 km², včetněGalapágských ostrovů. Z toho 276 841 km² tvoří pevnina a 6 720 km² voda.[2]
Ekvádor leží narovníku, takže jeho území se nachází na obou polokoulích. Zahrnuje dvě od sebe geograficky vzdálené oblasti: kontinentální území na severozápadě Jižní Ameriky s několika ostrovy přiléhajícími k pobřeží a souostroví Galápagy, které se nachází přibližně 1000 km západně od ekvádorského pobřeží v Tichém oceánu. Zemí od severu k jihu prochází pohoříAndy, na západních úpatích pohoří se nacházejí nížiny, které hraničí s Tichým oceánem, na východ od pohoří se také rozprostírají nížiny, které jsou již součástíamazonskénížiny.[42] Ekvádorské Andy se dělí na dva hlavní hřebeny,Západní Kordillery aVýchodní Kordillery, oba přesahují 5 000 m n. m.; jsou spojeny příčnými uzly, které ohraničují meziandská údolí. V horní Amazonii se nacházejí výběžky And, jako jsou pohoří Napo-Galeras, Cutucú a Cóndor.[42] Území Ekvádoru je z 35 % pokrytolesními porosty,zemědělská půda zaujímá 28 % rozlohy státu.[43]
Země se skládá ze čtyř hlavních geografických regionů:
La Costa, neboli „pobřeží“: Pobřežní region tvoří provincie na západ od And – Esmeraldas, Guayas, Los Ríos, Manabí, El Oro, Santo Domingo de los Tsachilas a Santa Elena. Je tady nejúrodnější a nejproduktivnější půda a nacházejí se zde velké banánové plantáže. V této oblasti se také pěstuje většina ekvádorské rýže. Největším pobřežním městem jeGuayaquil.
La Sierra, neboli „vysočina“: Sierra se skládá z andských a interandských horských provincií – Azuay, Cañar, Carchi, Chimborazo, Imbabura, Loja, Pichincha, Bolívar, Cotopaxi a Tungurahua. Na tomto území se nachází většina ekvádorských sopek a všechny zasněžené vrcholy. Zemědělství se zaměřuje na tradiční plodiny, jako jsou brambory,kukuřice amerlík čilský, a obyvatelstvo tvoří převážně indiáni kmeneKečuů. Největším městem na vysočině jeQuito.
La Amazonía, také známá jakola selva, neboli „džungle“: Východ země se skládá z provinciíamazonského pralesa – Morona Santiago, Napo, Orellana, Pastaza, Sucumbíos a Zamora-Chinchipe. Tato oblast tvoří především obrovské amazonské národní parky a nedotknutelné oblasti amerických indiánů, což jsou rozsáhlá území vyčleněná pro amazonské indiánské kmeny, aby mohly pokračovat v tradičním způsobu života. Je to také oblast s největšími zásobami ropy v Ekvádoru a části horní Amazonie byly intenzivně využívány ropnými společnostmi. Obyvatelstvo tvoří především směs indiánských kmenůChívarů,Huaoraniů aKečuů; v hluboké džungli žije dále řada kmenů, které jsou s okolním světem jen málo v kontaktu. Největším městem je Lago Agrio v provincii Sucumbíos.
La Región Insular je region zahrnujícíGalapágy ležící asi 1 000 kilometrů západně od pevniny v Tichém oceánu. Ostrovy jsou tvořeny kužely sopek, které vyčnívají z moře s mírnými svahy, akalderami. Dosahují nadmořské výšky přibližně 1 700 m. Celé souostroví má celkovou rozlohu 8 010 km².[44]
Hlavními geomorfologickými jednotkami země jsou na západě pobřežní nížina na sever odGuayaquilského zálivu, pohoříAndy ve středu země a rozsáhlá oblastamazonských nížin aparovin ležících na východním úpatí And.
Na jihozápadě se nacházíGuayaquilský záliv, kde se řekaGuayas vlévá do Tichého oceánu. V Andách, nedaleko hlavního městaQuito se tyčíCotopaxi, nejvyšší aktivnísopka na světě.
Nejvyšším bodem Ekvádoru je sopkaChimborazo s výškou 6 310 m n. m, jejíž vrchol je díkyeliptickému tvaru planety nejvzdálenějším místem od zemského jádra a zároveň nejvzdálenějším bodem od středuZemě, tj. nejbližším bodem k vesmíru.[2] Proto se mu říká „bod nejblíže Slunci“, protože průměr Země na rovníku je větší než na šířceMount Everestu (přibližně 28°severní šířky).[45] Na území Ekvádoru se nachází22 hor vyšších než 4 500 metrů, všechny leží v Andách. Rozkládají se na obou hlavních hřebenech,Západní Kordilleře iVýchodní.[45]
Ekvádor má velmi rozmanité podnebí díky jehogeografické poloze (rovníková oblast),orografii (přítomnost And), vlivu amazonského pralesa a Tichého oceánu. Je charakteristický Vyskytuje řadou výškových pásem. PodleKöppenovy klasifikace podnebí je v Ekvádoru identifikováno jedenáct jasně odlišných typů podnebí, převažujetropické. V horských údolích je po celý rok mírné podnebí, v pobřežních oblastechvlhké subtropické podnebí a v nížináchdeštný prales. Pobřežní oblast Tichého oceánu mátropické podnebí s výrazným obdobím dešťů. Podnebí v andské vysočině jemírné a relativně suché, zatímco povodí Amazonky na východní straně hor má stejné podnebí jako ostatní deštné pralesy.
Vzhledem ke své poloze na rovníku má Ekvádor v průběhu roku jen malé rozdíly v délce denního světla.Východ izápad slunce se každý den odehrávají kolem šesté hodiny.[2]
Země za čtyřicet let přišla o 54 % plochy svých sedmi ledovců. Výzkumy předpovídají jejich zmizení do roku 2100. Příčinou jeglobální oteplování, které ohrožuje jak faunu a flóru, tak i obyvatelstvo.[46]
Ekvádor je jednou z nejrozmanitějších zemí na světě, má nejvyššíbiologickou rozmanitost na kilometr čtvereční ze všech zemí a patří mezi země s nejvyššímendemismem. Na obrázku je ara s bledým zobákem v ekologické rezervaci Mindo-Nambillo.
Podle organizace Conservation International je Ekvádor patří mezimegadiverzitní země, je tak jednou ze sedmnácti nejbohatších zemí světa z hlediskabiologické rozmanitosti a má nejvyšší biologickou rozmanitost na kilometr čtvereční ze všech zemí.[47][48]
Ekvádor hostí 1 600 druhůptáků (15 % všech známých druhů ptáků na světě) na kontinentální části a dalších 38 endemických druhů na Galapágách. Kromě více než 16 000 druhů rostlin má země 106 endemickýchplazů, 138 endemickýchobojživelníků a 6 000 druhůmotýlů. Galapágy jsou dobře známé jako oblast s jedinečnoufaunou, jako slavné místo zroduDarwinovy evoluční teorie a jako místo zapsané na seznamusvětového dědictví UNESCO.[49]
Ekvádor byl první zemí, která ve své ústavě uznala práva přírody.[50] Ochranabiodiverzity země je výslovnou národní prioritou, jak je uvedeno v národním plánu „Buen Vivir“ (dobrý život): „Udržitelně chránit a spravovatpřírodní bohatství, včetně jeho pozemské a mořské biologické rozmanitosti, které je považováno za strategický sektor“.[47]
V době vypracování plánu v roce 2008 bylo chráněno 19 % rozlohy Ekvádoru; plán však také uvádí, že pro skutečné zachování biologické rozmanitosti země je nutné chránit 32 % území.[47] Současné chráněné oblasti zahrnují 11 národních parků, 10 přírodních rezervací, 9 ekologických rezervací a další oblasti.[51] Program Sociobosque, který byl zahájen v roce 2008, chrání dalších 2,3 % celkové rozlohy země (6 295 km2) tím, že vyplácí soukromým vlastníkům pozemků nebo komunitním vlastníkům (např. indiánským kmenům) pobídky za to, že udržují své pozemky jako původní ekosystémy, jako jsou původní lesy nebo pastviny. Způsobilost a výše dotací v rámci tohoto programu se určují mimo jiné na základě chudoby v daném regionu, počtu hektarů, které budou chráněny, a typu ekosystému chráněné půdy.[52]
Přestože jsou Galapágy zapsány na seznamu světového dědictví, jsou ohroženy řadou negativníchenvironmentálních vlivů, které ohrožují existenci tohoto exotickéhoekosystému.[53] Kromě toho těžba ropy v amazonském deštném pralese vedla k uvolnění miliard litrů neupravených odpadů, plynu a ropy do životního prostředí,[54] což kontaminovalo ekosystémy a mělo škodlivé účinky na zdraví amerických indiánů.[55][56] Jedním z nejznámějších příkladů je případTexaco-Chevron.[57] Tato americká ropná společnost působila v ekvádorské Amazonii v letech 1964 až 1992. Během tohoto období společnost Texaco vyvrtala 339 vrtů na 15 ropných polích a zanechala po sobě 627 jímek s toxickými odpadními vodami. Dnes je známo, že tyto vysoce znečišťující a dnes již zastaralé technologie byly používány jako způsob, jak snížit náklady.[58]
V roce 2022 rozhodl Nejvyšší soud Ekvádoru, že „za žádných okolností nelze realizovat projekt, který vede k nadměrnému omezování kolektivních práv komunit a přírody“. Rovněž požadoval, aby vláda respektovala názor domorodých obyvatel na průmyslové projekty na jejich území.[59]
Populární levicový politikRafael Correa vládl zemi od roku 2007 do roku 2017
Politika se v Ekvádoru uplatňuje v rámciprezidentského systému zastupujícího demokratickourepubliku, kde je prezident Ekvádoru hlavou státu. Je zde ipředseda vlády a pluralitní systém stran. Výkonnou moc představuje vláda. Legislativní moc je tak svěřena vládě i Národnímu kongresu Ekvádoru.Soudnictví je nezávislé na výkonné moci a zákonodárného sboru.
Vztahy s komunistickým Československem byly 2× v minulosti narušeny vyhoštěním československých diplomatů v roce 1957 (bez ukončení diplomatických vztahů) a v roce 1956[chybí zdroj] (s ukončením diplomatických vztahů). V současnosti jsou diplomatické vztahy navázány, ale ČR v Quitu nemá velvyslanectví.
Spojené státy americké měly na pobřeží země leteckou základnu Eloy Alfaro, ale prezident ji 7. února 2009 nařídil zrušit. 4. dubna 2011, po jedné z aférWikiLeaks označil americkou ambasadorku Heather Hodgespersona non grata. Ekvádor poskytl na svém velvyslanectví vLondýně azyl spoluzakladateli WikiLeaksJulianu Assangemu.
Asi nejnapjatější zahraniční vztahy má Ekvádor s Kolumbií.[chybí zdroj] V dubnu 2008 dokonce propukla „andská diplomatická krize“, poté, co v hraničních oblastech obou zemí docházelo k ozbrojených střetnutím kolumbijských armádních jednotek a tamních guerrilových skupin.
Vyhaslý stratovulkánChimborazo (6263 m) je nejvyšší horou Ekvádoru
Ekvádorská ekonomika je osmou největší v Latinské Americe a 65. největšína světě podle celkového hrubého domácího produktu (HDP).[60][61] Je založena na vývozu ropy, banánů, krevet, zlata, dalších primárních zemědělských produktů apeněžních převodech od ekvádorských emigrantů zaměstnaných v zahraničí.[62] V roce 2024 tvořily tyto převody peněz 5,2 % ekvádorského HDP.[63] Celkový obchod v roce 2024 činil 57 % HDP Ekvádoru.[64]
Země je do značné míry závislá na svýchropných zdrojích.[65] V roce 2017 tvořila ropa asi jednu třetinu příjmů veřejného sektoru a 32 % výnosů z vývozu.[66][67] Když byl Ekvádor členemOrganizace zemí vyvážejících ropu, patřil mezi nejmenší členy[68] a v roce 2017 produkoval asi 531 300 barelů ropy denně.[66][69] Je největším světovým vývozcem banánů (3,8 miliardy dolarů v roce 2023) a významným vývozcem krevet (3,06 miliardy dolarů v roce 2017).[61] V posledních letech vzrostl vývoz netradičních produktů, jako jsou řezané květiny (846 milionů dolarů v roce 2017) a rybí konzervy (1,18 miliardy dolarů v roce 2017).[61]
V minulosti byla ekonomika Ekvádoru do značné míry závislá na primárních odvětvích, jako je zemědělství, ropa a akvakultura. V důsledku změn globálních tržních trendů a technologického rozvoje zaznamenala země ekonomický rozvoj v dalších odvětvích, jako je textilní průmysl, zpracování potravin, metalurgie a služby.[62] V letech 2006 až 2014 činil průměrný růst HDP 4,3 %, což bylo způsobeno vysokými cenami ropy a vnějším financováním.[70] Od roku 2015 do roku 2018 činil průměrný růst HDP pouze 0,6 %.[71] Bývalý prezident EkvádoruLenín Moreno zahájil po svém nástupu do úřadu v květnu 2017 radikální transformaci ekvádorské ekonomiky. Cílem bylo zvýšit váhu soukromého sektoru, zejména ropného průmyslu.[72][73]
Pole v ekvádorských Andách
Hlavním problémem současného Ekvádoru jechudoba, která prostupuje celou zemí od počátku státu. Ekvádor se vždy řadil mezi chudé státy Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani nalezeníropy v 70. letech, které sice přineslo částečnýhospodářský růst a zlepšení situace veměstech, ale celkově země výrazně hospodářsky neposílila.
Pro Ekvádor měl katastrofální dopad průběh hospodářskérecese v 80. letech (stejně tak jako na většinu zemí Jižní Ameriky), kdyinflace v zemi v roce1989 dosáhla 76 %. V následující dekádě se však podařilo vládě situaci částečně zlepšit a mezi lety1995 a1997 se pohybovala v rozmezí hodnot 25–30 %. Situace vedla k ohromnémuzadlužení země v cizině. Podle hospodářských prognóz měly být zásoby ropy vyčerpány do roku2010, což ještě přitížilo slabému hospodářství.
Situaci v zemi nezlepšuje ani fakt, že 1 % bohatých statkářů vlastní přes 40 %zemědělské půdy. 2/3 rodinnýchfarem jsou menší než 5 ha – jedná se o příliš malé farmy, které nejsou schopny uživit ani farmářské rodiny, což zapříčiňuje odliv obyvatelstva do měst. Vidina snazšího bohatství však často končí v příměstskýchslumech například v Guayaquilu. Tíživou situaci ještě více umocňuje silná půdníeroze v oblasti And a celkově těžké podmínky, jež zde panují.
Zdroj: Instituto Nacional de Estadística y Censos[74]
Podle odhadů žilo v Ekvádoru v roce 2024 celkem 18,3 mil osob.[2] Podle sčítání lidu v Ekvádoru v roce 2022 žilo 16 938 986 obyvatel,[75] což z něj činí72. nejlidnatější zemi světa; z toho bylo 51,3 % (8 686 463 osob) žen a 48,7 % (8 252 523 osob) mužů.
Hustota obyvatelstva je 61 ob./km², což z něj činí nejhustěji osídlenou zemiJižní Ameriky; obyvatelstvo je však rozloženo poněkud nerovnoměrně, takže nejlidnatějšími regiony země jsou pobřeží s 9 mil. obyvatel a horská oblast s 7 mil. obyvatel, které se soustřeďují na méně než polovině území a dosahují hustoty zalidnění 128 ob./km² a 115 ob./km². Naproti tomu východní část (amazonská oblast), která tvoří více než 50 % rozlohy, má pouhých 930 000 obyvatel, což odpovídá hustotě zalidnění 8 obyvatel/km². Ekvádorská společnost je převážněurbanizovaná, v roce 2023 žilo ve městech 65 % populace.[2]
Průměrná délka života v Ekvádoru je 77,4 let, z toho 74,7 let u mužů a 80,1 let u žen (v roce 2023),[76] což zemi řadí na 76. místo na světě. Ekvádor je šestou zemí s nejdelšíprůměrnou délkou života v Latinské Americe.Medián věku je (k roku 2024) 28 let.[2]
Míra růstu obyvatel je 0,94 % ročně (rok 2024),[2] což je jedna z nejnižších v Latinské Americe, a tento trend je patrný již 20 let. Demografické prognózy vycházející ze sčítání lidu z roku 2010 však naznačovaly, že Ekvádor bude mít v roce 2022 18,1 milionu obyvatel.[77] Sčítání lidu v tomto roce však potvrdilo o více než milionu obyvatel méně, než se očekávalo, přičemž sekundárními příčinami jsou faktory jakoemigrace a nadměrnáúmrtnost (hlavně v důsledkupandemie covidu-19) a hlavním důvodem nízkého růstu populace je nízká porodnost.[78]Míra plodnosti byla pro rok 2022 nižší než dvě děti na ženu.[79]
Populace Ekvádoru je etnicky rozmanitá, největší etnickou skupinou (podle výsledků sčítání lidu 2022) jsouMestici, což jsou míšenciindiánského aevropského původu, typicky španělských kolonistů, a tvoří asi 77,5 % populace (pokud se uvažují i Montubiové, termínu používaného pro pobřežní mestickou populaci, se tento podíl zvyšuje na 85,2 %). Druhou největší skupinu tvoří se 7,7domorodí obyvatelé, dále s 4,8 %černoši a s 2,2 %běloši.[80] Bělochy lze je najít po celém Ekvádoru, především v okolí městských oblastí. I když bílá populace Ekvádoru během koloniální éry byla převážně potomky Španělů, dnes je bílá populace Ekvádoru výsledkem smíšení evropských přistěhovalců, převážně ze Španělska, s lidmi z Itálie, Německa, Francie a Švýcarska, kteří se usadili na počátku 20. století.
Nejvýznamnější čistokrevní indiáni jsoukmenůChívarů aKečuů. V roce 2010 se k indiánskému původu přihlásilo 7 % obyvatel,[82] ale procento lidí domorodého původu je pravděpodobně vyšší. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale indiáni mají stále malýkapitál a malou politickou moc.Kojeneckáúmrtnost u indiánů přesahuje 9 % a jejich průměrná délka života je velmi nízká, pohybuje se okolo 50 let. Některé kmeny žijí jakokočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždyvymýtí kuslesa, kde si postavívesnici z chaloupek sdoškovou střechou, vypěstují něco máloplodin a požních se pak přesunou dál, kdelovízvěř arybaří.Chívarové v Amazonii prosluli jakolovci lebek. Někteří příslušníci kmeneHuaorani stále žijí izolovaně bez kontaktu s vnějším světem.[83] Mezi izolovanými indiány v pralese dochází k mezikmenovým válkám.[84] Většina indiánů žije v andské oblasti nebo v Amazonii; v západním Ekvádoru zbylo původních obyvatel nejméně, dnes tam oficiálně najdeme 5 indiánských etnik:
1) Manta-Huancavilca-Puná – oficiální uskupení původních obyvatel žijících na jihozápadním pobřeží (provincie Manabí, Sanat Elena, Guayas), kteří již však ztratili svůj původní jazyk.[85]
2) Tsáchila (Los Colorados) – indiáni žijící původně v pralesích v provincii Santo Domingo, které jsou však dnes vykáceny. Toto etnikum si dosud udržuje svůj jazyk zvanýTsá´fíqui a díky turismu se snaží udržovat svoji původní kulturu, tradice a znalosti.[86]
3) Epera (Eperãra Siapidaarã) je etnikum, které obývá pobřežní pralesy odPanamy přes Kolumbii po severní pobřeží Ekvádoru. Tam přežívá posledních 600 příslušníků ve 3 komunitách v provincii Esmeraldas. Jejich původní jazyk se nazývásiapedee.
4) Chachi(Los Cayapas) je pravděpodobně původně andské etnikum, které uteklo před španělskou invazí do pobřežních vlhkých pralesů provincie Esmerladas, kde jich v současnosti žije kolem 8000. Žijí v několika malých komunitách na okraji posledních deštných pralesů pacifického pobřeží (Chocó), které jim byly přiděleny jako jejich území.[87] Jejich původním jazykem jecha'palaa.[88]
5) Awá – etnikum obývající pralesní pobřeží jižní Kolumbie a severního Ekvádoru v bezprostřední blízkosti hranic v provincii Esmeraldas a Carchi. Oficiálně obývají 19 komunit a celkové číslo obyvatel je kolem 3500. Jejich původní jazyk se nazýváAwapit.[89]
Další indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malápolíčka a prodávajířemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást obyvatelstva incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i jižní část severních And.Španělé siInky podrobili ve 30. letech16. století a přinesli na dobytá území feudální systém zvanýencomienda. ZAfriky si dovezli otroky, kteří pak pracovali nacukrovýchplantážích podél pobřeží. Dnes se většina obyvatel považuje zamestice smíšeného původu – míšenci bělochů a indiánů tvoří 71,9 % obyvatelstva, 7,4 % obyvatel jsou tzv. Montubiové, domorodé obyvatelstvo z pobřeží – od roku 2001 samostatná skupina, 7,2 % Afroekvádorci, 7 % indiáni a 6,1 % běloši převážně španělského původu.[82] V 80. letech 20. století se k indiánskému původu hlásilo přibližně 40 % obyvatel, 40 % obyvatel se považovalo za mestice, 15 % za bělochy a 5 % za černochy.Úředními jazyky jsoušpanělština, kečujština a šuárština, nejvíce se však používá španělština.
Přibližně 68 % obyvatel jeřímskokatolického vyznání. Velká část obyvatelstva víru praktikuje a navštěvuje mše pravidelně. Ve venkovských oblastech Ekvádoru jsou domorodá víra akřesťanství někdysynkretické. Jako v řadě jiných latinskoamerických zemí zaznamenalprotestantismus masivní růst, speciálně v chudých venkovských oblastech. Jiné seskupení, jako napříkladSvědkové Jehovovi aMormoni, rovněž zvyšují počty členů. Existuje malámuslimská menšina čítající několik tisíc osob.Židovská komunita má pouze o něco více než 1 000 členů, hlavněněmeckého aitalského původu.
Hlavní městoQuito má 2 miliony obyvatelIndiánské děti z Ekvádoru
Ekvádorské mestické ženy na slavnostiCarnaval del Pueblo v roce 2010
Převládajícíkultura v Ekvádoru je definována ekvádorskou většinoumesticů a jejich předky, je směsí evropské a jihoamerické kultury s některými africkými prvky zděděnými po zotročených předcích. Ekvádorské domorodé komunity jsou většinou víceméně integrované do těchto mainstreamových kultur, a to zejména vzdálenější domorodé komunity Amazonské kotliny.
Nejpopulárnějším sportem v Ekvádoru je, podobně jako ve většině jihoamerických zemí,fotbal. Několik nejznámějších týmů:Barcelona SC aCS Emelec z Guayaquilu,Liga Deportiva Universitaria de Quito aEl Nacional (ekvádorské ozbrojené síly) z Quita,Olmedo z Riobamba aDeportivo Cuenca z Cuenca. LDU Quito je dosud jediným ekvádorským klubem, jemuž se podařilo získat nejprestižnější jihoamerickou klubovou trofej,Pohár osvoboditelů – zvítězil v něm v roce 2008.[93]Ekvádorská fotbalová reprezentace se třikrát zúčastnilasvětového šampionátu, poprvé roku2002. Nejlepšího výsledku dosáhla roku 2006 našampionátu v Německu, kde Ekvádorci postoupili ze skupiny do osmifinále, v němž podlehliAnglii.[94]
Projevuje se značný zájem otenis ve střední a vyšší vrstvě ekvádorské společnosti a několik ekvádorských profesionálních hráčů dosáhlo mezinárodního věhlasu, včetně jmen jakoFrancisco Segura čiAndrés Gómez a v 90. letechNicolás Lapentti.Basketbal má také velkou popularitu, protože mezi ekvádorské speciality patříEcuavolley, variacevolejbalu pro tři hráče.Býčí zápasy se praktikují na profesionální úrovni pouze v Quitu během výročních slavností na památku založení města Španěly, ačkoli nekrvavá forma tohoto sportu, nazývanárodeos montubios, se praktikuje v mnoha venkovských oblastech během místních slavností.
Ekvádor se poprvé zúčastnilolympijských her již v roce1924, poté však přišla dlouhá pauza a ekvádorští sportovci se vrátili na olympiádu až roku1968. Na první medaili si počkali do roku 1996, byla však ihned zlatá – nahrách v Atlantě triumfoval na dvacetikilometrové tratichodecJefferson Pérez, jinak též trojnásobnýmistr světa.[95] Stejný závodník a na stejné trati zajistil Ekvádoru i druhou olympijskou medaili, a to o dvanáct let později nahrách v Pekingu roku 2008. Historickou se pak pro Ekvádorce stala zejménaolympiáda v Tokiu konaná roku 2021, ze které národní výprava přivezla rekordní tři medaile. Národní událostí se stalo zejména vítězství cyklistyRicharda Carapaze v silničním závodě.[96] Carapaz patří k největším hvězdám ekvádorského sportu, v roce 2019 vyhrálGiro d'Italia.[97] NaVueltě byl o rok později celkově druhý, další rok zaznamenal své nejlepší celkové umístění naTour de France, třetí místo. Ekvádor však z Tokia přivezl ještě jedno zlato, díky vzpěračceNeisi Dajomesové.[98] Její kolegyně z vyšší váhové kategorieTamara Salazarová pak přidala do medailové sbírky stříbro.[99] V roce 2018 se Ekvádor poprvé zúčastnilzimních olympijských her.[100]
Ekvádorská kuchyně je velmi různorodá; mění se snadmořskou výškou spolu s podmínkami pro zemědělství.Cuy (pečené morče) je populární v horských oblastech.[101] Existuje celá paleta čerstvého ovoce, zejména v nižších polohách. Mořské plody jsou populární na pobřeží, především corvina agarnáti. I krevety jsou velmi populární a čerstvé. Strava nabízena na ulicích v Ekvádoru jsou brambory s opékaným vepřovým masem.Fanesca je jídlo známé v Ekvádoru – je to čočková polévka se sušenou treskou, mlékem a četnými druhy fazolí, např. zelenými fazolemi, lima fazolemi a chochos. Velmi důležitou součástí jídelníčku, v podstatě na denní bázi, je rýže.
↑Constitución de la República del Ecuador en Shuar [online]. 27 June 2011 [cit. 2019-02-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 April 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑¡Iniuri seamkur!,Ayamrumamu nuyá Iniankasrik Ayamruma Papi [online]. [cit. 2019-02-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 February 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Chicham atiakur metek atin turakur, pénke takakainiachu tuke enentaimtusartiniaitji [online]. Secretaría Nacional de Planificación y Desarrollo, 2014. ((inShuar)).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PELLIZZARO, Siro M.; NÀWECH, Fàusto Oswaldo.Chicham: Dictionario Enciclopédico Shuar-Castellano. [s.l.]: Wea Nekaptai, 2003.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Densidad de población por país - Mapa Comparativo de Países - Sudamérica.www.indexmundi.com.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-04. (španělsky)
↑South America Banks on Regional Strategy to Safeguard Quarter of Earth's Biodiversity [online]. [cit. 2012-07-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 October 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“., Conservation.org (16 September 2003).
↑Press Release: Ecuador Approves New Constitution: Voters Approve Rights of Nature [online]. 2008-09-28 [cit. 2025-11-22].Dostupné online. (anglicky)
↑MEGGERS, Betty J.; EVANS, Clifford. The Machalilla Culture: An Early Formative Complex on the Ecuadorian Coast.American Antiquity. 1962, roč. 28, čís. 2, s. 186–192.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0002-7316.doi:10.2307/278376.
↑ Inca Expansion & The Conquistadors.www.ecuadorexplorer.com [online]. [cit. 2021-08-11].Dostupné online.
↑BRAY, Tamara L. Archaeological Survey in Northern Highland Ecuador: Inca Imperialism and the Pais Caranqui.World Archaeology. 1992, roč. 24, čís. 2, s. 218–233.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0043-8243.
↑ALCHON, Suzanne Austin.Native Society and Disease in Colonial Ecuador. [s.l.]: Cambridge University Press 167 s.Dostupné online.ISBN978-0-521-52945-7. (anglicky) Google-Books-ID: 8VN4iwGY8EUC.
↑ Encomienda – Historia del Ecuador.Enciclopedia Del Ecuador [online]. 2016-03-28 [cit. 2021-08-11].Dostupné online. (španělsky)
↑ Revolución del 10 de Agosto de 1809 – Historia del Ecuador.Enciclopedia Del Ecuador [online]. 2016-04-25 [cit. 2021-08-11].Dostupné online. (španělsky)
↑PATTEE, Richard F. The Rôle of Catholic Culture in Ecuador.The Catholic Historical Review. 1940, roč. 25, čís. 4, s. 434–458.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0008-8080.
↑GOLD, Robert L. Problems of Protestantism in Ecuador, 1866–1873.Journal of Church and State. 1970, roč. 12, čís. 1, s. 59–77.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0021-969X.
↑HENDERSON, Paul. Cocoa, Finance and the State in Ecuador, 1895–1925.Bulletin of Latin American Research. 1997, roč. 16, čís. 2, s. 169–186.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0261-3050.
↑ Revolution of 1895 | Encyclopedia.com.www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-08-11].Dostupné online.
↑DE LA TORRE, Carlos. Velasco Ibarra and 'La Revolucion Gloriosa': The Social Production of a Populist Leader in Ecuador in the 1940s.Journal of Latin American Studies. 1994, roč. 26, čís. 3, s. 683–711.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0022-216X.
↑ST. JOHN, Ronald Bruce. The Boundary Dispute Between Peru and Ecuador.The American Journal of International Law. 1977, roč. 71, čís. 2, s. 322–330.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0002-9300.
↑ Ecuador Ends Dictatorship of Jośe María Velasco Ibarra in Finds of Electing New President.cowlatinamerica.voices.wooster.edu [online]. [cit. 2025-08-09].Dostupné online.
↑COHA.Ecuador: Trials with Democracy [online]. 2010-01-28 [cit. 2025-08-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Wayback Machine.apps.dtic.mil [online]. [cit. 2025-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-02.
↑ Ecuador: Request to Reopen Probe on CIA Killing of Jaime Roldos.www.telesurenglish.net [online]. [cit. 2021-08-11].Dostupné online. (anglicky)
↑JAMESON, Kenneth P. The Indigenous Movement in Ecuador: The Struggle for a Plurinational State.Latin American Perspectives. 2011, roč. 38, čís. 1, s. 63–73.Dostupné online [cit. 2021-08-11].ISSN0094-582X.
↑PAIGE, JEFFERY M.Indigenous Revolution in Ecuador and Bolivia, 1990–2005. [s.l.]: University of Arizona PressDostupné online.ISBN978-0-8165-4014-3. DOI: 10.2307/j.ctv1131hhn.
↑RADAČIČOVÁ, Simone.Prezidentské volby v Ekvádoru: další vítězství levice [online]. Asociace pro mezinárodní otázky, 2006-12-13 [cit. 2021-08-11].Dostupné online.
↑ALI, Tariq.Pirates of the Caribbean: Axis of Hope. [s.l.]: Verso 264 s.Dostupné online.ISBN978-1-84467-102-1. (anglicky) Google-Books-ID: T2NsAAAAMAAJ.
↑ Hendikepovaný Lenín Moreno sa ujal prezidentského úradu v Ekvádore.TERAZ.sk [online]. 2017-05-25 [cit. 2021-08-11].Dostupné online. (slovensky)
↑ Ekvádořané odhlasovali omezení počtu mandátů prezidenta, bude moci vládnou maximálně dvakrát | Svět.Lidovky.cz [online]. 2018-02-05 [cit. 2021-08-11].Dostupné online.
↑ How Ecuador's shifting politics led to Julian Assange's arrest, and a snarky tweet from the ex-president.www.cbsnews.com [online]. [cit. 2021-08-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ekvádorské prezidentské volby vyhrál pravicový ekonom Guillermo Lasso.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-08-11].Dostupné online.
↑Bienvenidos al Ecuador – Geografía – Ministerio de Relaciones Exteriores y Movilidad Humana [online]. 26 January 2020 [cit. 2023-11-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 January 2020. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Geografía y Clima del Ecuador.bioweb.bio [online]. Pontificia Universidad Católica del Ecuador., 2018 [cit. 2025-11-20].Dostupné online.
↑Ecuador – Biodiversity Conservation [online]. USAID.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2006.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Unesco World Heritage [online]. UNESCO [cit. 2010-06-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 September 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ecuador's Constitution [online]. Pdba.georgetown.edu [cit. 2012-02-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEMONICK, Michael D. Can the Galapagos Survive?.Time. 30 October 1995.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2013.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ European banks urged to stop funding oil trade in Amazon.The Guardian. 12 August 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 September 2020.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Exclusive: European banks face indigenous calls to end Amazon oil trade.Reuters. 12 August 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 October 2020.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SAN SEBASTIAN, M.; HURTIG, A. K. Oil Exploitation in the Amazon Basin of Ecuador: A Public Health Emergency.Pan American Journal of Public Health. 2004, s. 205–11.doi:10.1590/S1020-49892004000300014.PMID15096294.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ How the Environmental Lawyer Who Won a Massive Judgment Against Chevron Lost Everything.The Intercept. 29 January 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PIGRAU, Antoni. Revista Catalana de Dret Ambiental.The Texaco-Chevron Case in Ecuador: Law and Justice in the Age of Globalization. 27 July 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EINHORN, Catrin. Ecuador Court Gives Indigenous Groups a Boost in Mining and Drilling Disputes.The New York Times. 4 February 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 February 2022.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Data Explorer.data.imf.org [online]. [cit. 2025-11-21].Dostupné online.
↑abcOEC – Ecuador (ECU) Exports, Imports, and Trade Partners [online]. [cit. 2019-04-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abThe Economy Of Ecuador [online]. April 25, 2017 [cit. 2019-04-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Personal remittances, received (% of GDP) | Data [online]. [cit. 2019-04-14].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Trade (% of GDP) | Data [online]. [cit. 2019-04-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑REYNA, Julio César; HERRANZ-LONCÁN, Alfonso; CASTILLO, Atenea. A new estimate of Ecuador's GDP, 1900–50.Revista de Historia Economica - Journal of Iberian and Latin American Economic History. 2025.Dostupné online.ISSN0212-6109.doi:10.1017/S0212610925000047. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abOPEC : Ecuador [online]. [cit. 2019-04-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 10, 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION – EIA.Country Analysis Brief: Ecuador [online]. 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ecuador's economy to contract by 0.5 pct this year, IMF says.Reuters. 2019-03-21.Dostupné online [cit. 2019-04-14]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑OPEC : Member Countries [online]. [cit. 2019-04-14].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ecuador [online]. [cit. 2019-04-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Overview [online]. [cit. 2019-04-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ECOEMERGING.Ecuador: A delicate situation [online]. 2018 [cit. 2019-04-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 25, 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ecuador unlikely to nationalize oil sector.Reuters. 2009-07-17.Dostupné online [cit. 2019-04-14]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EVOLUCIÓN DE LAS VARIABLES INVESTIGADAS EN LOS CENSOS DE POBLACIÓN Y VIVIENDA DEL ECUADOR [online]. [cit. 2017-07-27].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ahora hay 16,9 millones de ecuatorianos, según el Censo.Primicias [online]. 2023-09-21 [cit. 2025-11-21].Dostupné online.
↑ World Population Prospects.population.un.org [online]. [cit. 2025-11-19].Dostupné online.
↑SWISSINFO.CH, S. W. I.La población de Ecuador se acerca a los 17 millones de habitantes, según el último censo [online]. 2023-09-21 [cit. 2025-11-21].Dostupné online. (španělsky)
↑CAÑIZARES, Ana María. ¿Cuáles son los resultados del censo en Ecuador? Las mujeres constituyen la mayoría de la población y más personas viven solas.CNN [online]. 2023-09-22 [cit. 2025-11-21].Dostupné online. (španělsky)
↑ Power BI Report.app.powerbi.com [online]. [cit. 2025-11-21].Dostupné online.
↑STATISTA. Catolicismo y evangelismo: las dos religiones más comunes en Latinoamérica.www.statista.com [online]. 2022 [cit. 2025-11-21].Dostupné online. (španělsky)
↑ Druhé tokijské zlato pro Ekvádor: na Carapaze navázala vzpěračka Dajomesová.iDNES.cz [online]. 2021-08-01 [cit. 2021-08-09].Dostupné online.
↑ Číňanka Wang Čou-jü po mistrovství světa triumfovala i v Tokiu.ČT sport [online]. Česká televize [cit. 2021-08-09].Dostupné online.
↑ Klaus Jungbluth es el primer ecuatoriano que participará en Juegos Olímpicos de Invierno.web.archive.org [online]. 2017-12-26 [cit. 2021-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-26.
↑FISCHLEINOVÁ, Klára. Cestožraní: Morčata v Peru smaží, pečou i vaří.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-08-11].Dostupné online.
.svg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
