| Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 | |
|---|---|
| Autor | Karl Marx |
| Původní název | Ökonomisch-philosophische Manuskripte aus dem Jahre 1844 |
| Země | Německo Německo |
| Jazyk | němčina |
| Žánr | filozofická literatura aesej |
| Datum vydání | 1932 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 (orig.Ökonomisch-philosophische Manuskripte aus dem Jahre 1844) jsou třiMarxovy rukopisy, které uveřejnil v roce1932Ústav marxismu-leninismu při ÚV KSSS v jazyce originálu.[1]
Názvy některých kapitol rukopisů („Mzda“, „Zisk z kapitálu“, „Pozemková renta“ atd.) byly dány Marxem, ostatní části, které Marx nijak nenazval, opatřila názvy redakce.[1] V těchto rukopisech zpracoval Marx výchozí tezedialektického ahistorického materialismu, uplatnil je při své kritice klasicképolitické ekonomie, čímž zdůvodnil svůj, v podstatě již komunistický světový názor. Marx sám se ještě nenazývákomunistou, definuje své učení jako „realný humanismus“ na rozdíl od buržoazního, abstraktního humanismu. Marxova terminologie a také jednotlivé tezeRukopisů svědčí o tom, že na něj měl vlivFeuerbachův antropologickýmaterialismus, ale nejdůležitější teze dokazují, že Marx již v podstatě překonal omezenost tétofilozofie.[2]
Hlavní ideouRukopisů je idea o určujícím významu práce, materiální výroby při antropologickém utváření i dalším vývoji lidstva. Práce, která vytvářela a rozvíjela člověka, zároveň pohlcovala všechny jeho sily, veškerý jeho čas, zotročovala ho, vedla ke vzniku soukromého vlastnictví,vykořisťování,tříd. Je to podle Marxovy terminologie „odcizená práce“, tzn. taková činnost člověka, která je základním výrazem jeho lidské podstaty, je zároveň cizí síla, která si ho podmaňuje a projevuje se ve vládě produktu práce nad výrobcem. Vývoj výroby zakapitalismu nutně vytváří, podle Marxova názoru, materiální předpoklady pro zrušení odcizené práce, tj. pro překonání vzájemně se vylučujících protikladů mezi prací a požitkem, mezi prací a všestranným rozvíjením lidskéosobnosti. Hlavní podmínkou pro překonání odcizení je odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Zrušením odcizení produktů práce a samotné pracovní činnosti lidí se vytváří základ pro likvidaci odcizení v politickém a duchovním životě společnosti. A v tom spočívá v podstatě komunistické přetváření společenských vztahů.[3]
Teodor Ojzerman kritizuje badatele, kteří se odvolávají naEkonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 a snaží se dokázat, že Marx činí své komunistické závěry na základě spekulativní analýzy spekulativních pojmů „odcizení“ a „sebeodcizení“, jež přejal odHegela a Feuerbacha. Ve skutečnosti však Marx nevychází z těchto abstraktních pojmů, nýbrž z konkrétních ekonomických faktů. Pojem odcizení naplňuje Marx novým, především ekonomickým obsahem, s jakým se nesetkáváme ani u Hegela, ani u Feuerbacha.[4]
| „ | Vyšli jsme z ekonomického faktu, z odcizení dělníka a jeho produkce. Vyslovili jsme pojem tohoto faktu: odcizenou, zvnějšněnou práci. Analyzovali jsme tento pojem, tedy jen tento ekonomický fakt. | “ |
| — Karl Marx:Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844, kapitola "Odcizená práce".) | ||
Marx tedy zdůrazňuje, že pojem odcizené práce získal přepracováním výchozích tezí klasické politické ekonomie. Hegelovy a Feuerbachovy pojmy odcizení mohly Marxe přivést jen na myšlenku o možnosti takového přepracování.[5]
 | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
