Ekliptika je průsečnice, v níž rovina dráhyZemě kolemSlunce protínánebeskou sféru. Slovo je odvozeno odřec.ekleipsis alat.eclipsis - zatmění, protože právě v nejtěsnější blízkosti ekliptiky nastávajízatmění Slunce aMěsíce.[1]
Z pohleduzemského pozorovatele seSlunce jeví tak, jakoby se pohybovalo na pozadí hvězd. Ekliptika je dráha, kde je Slunce zobrazeno na dráze vzhledem ke hvězdám. Země dokončí svůjorbit kolem Slunce za 365 dní.
Ekliptika má tvarkružnice a protínánebeský rovník ve dvou bodech. Jeden se nazývájarní a druhýpodzimní. S nebeským rovníkem svírá ekliptika úhel přibližně 23°. V nejsevernějším bodě, kde je Slunce v období letního slunovratu, se ekliptika dotýkáobratníku Raka, v nejjižnějším bodě, kde je Slunce v období zimního slunovratu se ekliptika dotýkáobratníku Kozoroha. Při pohledu ze Země putuje Slunce po ekliptice a prochází přitom během roku různýmisouhvězdími, která nazývámezvířetníková souhvězdí. Blízko ekliptiky najdeme i všechnyplanetysluneční soustavy iMěsíc.
Související informace naleznete také v článku Sklon dráhy.
Sklon dráhy k ekliptice je úhel, který svírá hlavní rovina dráhy tělesa s rovinou ekliptiky. Velké sklony jsou typické pro tělesarozptýleného aodděleného disku. Z planet má největší sklon dráhyMerkur (7°). Extrémně nakloněnou dráhu mákentaur(127546)2002 XU93 (77,9°).[3]
